Prolnutí finské a české lidové kultury v Janáčkově divadle

22. červen 2024, 17:00
Prolnutí finské a české lidové kultury v Janáčkově divadle

Závěrečný koncert letošní sezóny Filharmonie Brno patřil dílům Antonína Dvořáka a Jeana Sibelia v Janáčkově divadle. Do čela filharmonie se ve čtvrtek 20. června postavil dánský dirigent Michael Schønwandt, který se brněnskému publiku představil naposledy v lednu minulého roku. V první polovině programu orchestr doplnil houslista Alexander Sitkovetsky.

Čtvrteční večer zahájil Houslový koncert a moll Antonína Dvořáka (1841–1904). V díle, jenž patří k vrcholům autorova slovanského období, se spojuje nápaditě upravená tradiční forma instrumentálního koncertu se silnými vlivy lidové hudby, které se projevují zejména ve výrazné melodice. Orchestr pod vedením Michaela Schønwandta začal přesně a dobře si poradil i s výrazně rytmizovanými pasážemi. Podobně přesvědčivě započal svůj part i houslista Alexander Sitkovetsky, který si už v samém úvodu musel poradit s kratšími, přesto náročnými běhy, které byly zakončeny na velmi vysokých tónech. V případě první výšky nenastal žádný problém, při druhém takovém zakončení ale sólistovi nejvyšší tón nezaladil zcela přesně. To bylo ale jen malé zaváhání, které se později už neopakovalo. Sitkovetsky brněnskému publiku dokázal, že disponuje velice dobrou techniku, kterou skladba prověřila v rychlých pasážích, náročnějších rytmech, dvojhmatech nebo opakujících se oktávových skocích. Oproti tomu zpěvná, lyrická místa dala naplno vyznít houslistovu krásnému sametovému tónu. Jeho hra byla ale v pár místech lehce utopená v celkovém zvuku orchestru, což bylo do jisté míry zapříčiněno i nepříznivou akustikou Janáčkova divadla.

fb_dvorak_a_sibelius_foto_stepan_pulcar_2024

Orchestr pod Schønwandtovým vedením předvedl obstojný výkon. Během díla nedošlo, v rámci orchestru samotného, k většímu problému v souhře, práce s dynamikou byla pěkná a skvěle se povedly krátké sólové vstupy jednotlivých nástrojů. Provedení Dvořákova koncertu by neuškodila o něco větší energie. Nebylo tomu ale tak, že by muzikanti hráli bez nasazení, pouze výsledku v některých místech chyběla výrazová špička. Té se posluchači dočkali až v závěrečné větě, kde zejména v jejím samém začátku dirigent perfektně navedl orchestr k výrazovým rozdílům mezi doprovodem sólisty a místy, kde měla filharmonie hlavní slovo. Muzikantům se na výbornou povedly také jednotlivé změny tempa, ať prudké nebo naopak pozvolné. Obzvláště během třetí věty se však objevilo několik míst, ve kterých nebyl orchestr se sólistou úplně sehraný. V těchto pasážích by neuškodilo, kdyby dirigent na houslistu o něco lépe reagoval. První polovinu koncertu zakončil přídavek sólisty, který bez sebemenšího zaváhání provedl Sarabandu z Partity d moll Johanna Sebastiana Bacha (1685–1750).

Druhá polovina večera patřila Jeanu Sibeliovi (1865–1957) a jeho Symfonii č. 1 e moll. Ačkoliv dílo nevychází z konkrétního mimohudebního obsahu, je v něm patrná inspirace finskou kulturou, přírodou a folklórem. Kompozice začíná rozsáhlejším klarinetovým sólem, pod kterým se ozve pouze několik úderů tympánů. Klarinetista nezaváhal a sólo se mu velice povedlo. Po celou jeho dobu se držel v nízké dynamice, ale obzvláště v jeho zakončení předvedl naprosto ukázkové pianissimo. Po nástupu smyčců se hudebníkům pod Schønwandtovým vedením povedlo naprosto ukázkové accelerando a celkově všechny změny tempa se orchestru podařily velmi dobře. Od prvních tónů bylo slyšet, že dirigentovi Sibeliova hudba sedí o něco lépe než ta Dvořákova. Pod jeho taktovkou byla filharmonie dobře sehraná a tam kde to bylo zapotřebí, se orchestr nebál do hry vložit potřebnou energii. K výraznějšímu zaváhání došlo jen v pár místech: na konci první věty nebyla pizzicata smyčců stoprocentně sehraná, k lehkému rozhození orchestru došlo i na konci věty třetí a v krátké vyhrávce kontrabasů v závěrečné větě také chyběla větší usazenost. Oproti tomu všechna krátká, přesto technicky náročná sóla, která se objevovala v různých nástrojích orchestru, vyzněla naprosto perfektně.

Poslední koncert filharmonické sezóny nabídl dvě díla, která v sobě nesou výraznou inspiraci lidovou kulturou, první českou a druhé finskou. Ačkoliv se v interpretaci objevilo několik chyb, výkon sólisty ani Filharmonie Brno pod vedením Michaela Schønwandta vůbec nebyl špatný a jednalo se o hezké a důstojné rozloučení se sezónou 2023/24.

Antonín Dvořák: Houslový koncert a moll op. 53

Jean Sibelius: Symfonie č. 1 e moll op. 39

Alexander Sitkovetsky – housle

Filharmonie Brno

Michael Schønwandt – dirigent

čtvrtek 20. června v 19:00, Janáčkovo divadlo

Foto Štěpán Pulcar

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Nejčtenější

Kritika

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce