Psychedelic Morning: Cigareta ve dvou

Psychedelic Morning: Cigareta ve dvou

Název kapely Prasklá struna zní punkově. A skutečně, tato brněnská kapela na svém internetovém profilu svůj styl charakterizuje takto: „Hrajeme psychedelic rock’n’roll neboli punkrock nebo garage punk.“ Psychedelic Morning je sólový projekt člena Prasklé struny, který si říká Gregory a kterému sluší označení punkový písničkář. Neznamená to, že by jeho písně byly hlučné, drásavé a dštily kolem sebe energii. Album Cigareta ve dvou je klidné, melancholické, možná až příliš unavené, moderně řečeno chill-outové. Gregory jako autor si však nedělá starosti se svým tónovým rozsahem, s vytříbeností rýmů ani s pestrostí. Na to všechno zvysoka punkově… rezignoval. Výsledkem je album, které na první poslech může působit naivně, na druhý nedotaženě, na třetí rozpačitě… a po deseti posleších si je zamilujete pro kouzlo, které z psychedelické ranní melancholie prýští.

Cigareta ve dvou je album, které snese jakoukoli kritiku. Jestliže recenzent v Rock & popu píše o „sladkobolné romantice“ a o snaze „oslovit okruh přátel a ctitelek, ne si hrát na umění“, je to trefné. Pokud vydavatel na svém webu trochu kostrbatě zdůrazňuje, že „Gregory staví svoje skladby na feelingu spojeném s originálním způsobem zpěvu“, je to také pravda. Připomíná mi to mou nedávnou výměnu názorů s jedním textařem o písních nejmenovaného autora – já jsem jeho texty označil jako dadaistické nebo surrealistické, on mluvil o blábolech. Jde pouze o to, jak chceme skutečnost nazvat a jaké stanovisko zaujmeme. A podobně to platí i o Psychedelic Morning a Cigaretě ve dvou.

Gregory na svém folkovém albu opravdu porušuje snad všechna psaná i nepsaná pravidla. Gramatické rýmy jako „přečíst/dočíst“, špatně kladené přízvuky, citoslovce tam, kde se textaři přetrhne nit, různé variace na jednu a tutéž melodii, která se – pokud jde o aranže – jen velmi nenápadně rozvíjejí. Polykání koncovek, neučesané texty, které spíše připomínají deníkové záznamy. A stále podobné ranně psychedelické tempo, které se víc než k hektickému ránu hodí k ospalému zimnímu večeru. Doprovod postavený na jednoduchých akordech akustické kytary, jen občas podbarvovaný dalšími nástroji v rukou hostujících muzikantů. Rytmičtější pasáže se ozvou jen výjimečně. To je jeden pohled.

Jenže jestliže vydržíte poslouchat opakovaně a budete usilovně pátrat po myšlence alba a po záchytném bodu, kouzlo Gregoryho svérázné „punkové“ poetiky nakonec objevíte. Vůbec nejde o kvalitu rýmů a čistotu artikulace. Gregory je vypravěč s kytarou víc než zpěvák a muzikant. A jeho vyprávění nemá podobu třinácti samostatných písní, ale jednoho uceleného příběhu, alba, tedy čehosi v době internetové nemoderního, co však nedávno úspěšně vzkřísila k životu například kladenská skupina Zrní. Album jako koncept se v Gregoryho případě vyznačuje nejen opakováním melodických motivů (najednou nejde o prohřešek, ale o klad), ale především návraty některých zásadních momentů v textech. Jednak jde o motiv cigarety, který se objevuje v několika písních a může v každém z nás vzbuzovat jiné pocity (u mě silně negativní, ale o to tady nejde). Ještě důležitější je však provázání příběhu alba se slavným Saroyanovým Tracyho tygrem. Postavy Tracyho a Laury se během třičtvrtěhodiny opakovaně vynořují a skrývají, někdy prvoplánově („Jsem Thomas Tracy a ty jsi ta Laura“), jindy trochu nečekaně („Laura tiše hlídá ten můj divnej tmavej svět“ v závěrečné písni, vtipně nazvané Robert Kodym říká). Jedním z nejsilnějších momentů alba je pak píseň Tracy, kde jsi, do které Gregory nasamploval úryvky z audioknihy Tracyho tygr v podání Vlastimila Brodského.

Vedle hry s literárními motivy a s nikotinovým symbolem je nakonec zajímavý (rozuměj sympatický) Gregoryho naivní způsob zpěvu a zejména to, jak dokáže neotřele frázovat texty, které při pouhém přečtení znějí školácky. I umírněné aranže mají své kouzlo. Jen je třeba za hradbou všudypřítomné akustické kytary hledat probublávající melodie v pozadí, odchytit jemné elektronické zvuky a objevit dynamiku ve všudypřítomné melancholii. Cigareta ve dvou je album možná trochu naivní a punkově nedotažené, ale rozhodně není sladkobolné a zacílené pouze na malý okruh ctitelek.

Vydavatel: Indies Scope 2013
13 skladeb, celková stopáž: 45:26

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Do ticha je občas potřeba říznout, album Nůž na ticho už bylo pokřtěno v Divadle Na provázku i v českém centru ve Vídni. Přečtěte si, co od takového nože můžete čekat.  více


Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Nejčtenější

Kritika

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více