Psychedelický trip na Měsíc a pochmurná cesta do šedesátých let

Psychedelický trip na Měsíc a pochmurná cesta do šedesátých let

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spence.

Režie tohoto Janáčkova díla, které lze určitým způsobem označit za spojení dvou oper, s sebou přináší mnohá úskalí. Ač oba děje spojuje ústřední postava Matěje Broučka, i epizody v hospodě na Vikárce, kterou obě poloviny začínají i končí, režisér se musí vypořádat s velmi rozdílným prostředím obou částí. Zatímco v té první se pan Brouček ve svém opileckém rauši přenese na Měsíc, v polovině druhé zůstane v Praze, dostane se ovšem do 15. století. Stejně rozdílná, jako prostředí, ve kterých se opera odehrává, jsou i uchopení jednotlivých výletů režisérem Robertem Carsenem, a proto je i k jejich hodnocení potřeba přistupovat odděleně.

Ještě než se divákům, po otevření opony, zjevila scéna samotná, naskytl se jim pohled na plátno, které bylo stylizováno jako televize. Na její obrazovce se objevily úvodní titulky, které představily operu a inscenační tým (podobně, jako jsme zvyklí u filmů). Tyto titulky byly střídány se záběry rakety a přistání na Měsíci. Tato televizní obrazovka se poté spouštěla i během představení, když překrývala pódium při přestavbách. Záběry v ní pak byly vždy podřízeny konkrétní scéně. Když se plátno s televizí vysunulo, zjevila se divákům scéna Radu Boruzesca. Hned na první pohled bylo jasně poznatelné, že děj se odehrává v hospodě. V přední části byl umístěn výčep a několik stolů, které byly obsazeny štamgasty. Na pravé straně vzadu se pak nacházelo malé pódium, na kterém stála minitelevize, jejíž obrazovka byla použita pro dokreslení místa a během inscenace se na ní ukazovaly záběry měsíce samotného nebo přistání na něm. Dominantou scény pak byly dvě velké měděné nádoby na vaření piva v pravém rohu. Jedna z nich byla také použita jako raketa, která pana Broučka přenesla na Měsíc, což byl naprosto geniální prvek.

Velice povedená byla také přestavba mezi těmito dvěma částmi, která byla vyřešena jako úklid zavírající hospody. Herci odklidili stoly, a ač se jednalo o přestavbu, byla přirozená a do děje skvěle zapadala. První scéna na Měsíci byla poměrně strohá. Dominovalo jí promítání planety Země do prostoru zmíněného malého pódia. Kostýmy Annemarie Woods byly nejprve poměrně jednoduché, civilní: takový oděv by opravdu měli návštěvníci hospody. To se ovšem výrazně změnilo s první scénou na měsíci. V té se nejdříve objevil Blankytný, který přijel ve skafandru na lunárním vozítku. Když oblečení kosmonauta sundal, ukázal se jednotící prvek všech měsíčních kostýmů – zelenkavá barva. V ní byly oděny také měsíčňanky, které vypadaly naprosto stejně, jen Etherea od nich byla odlišena delšími vlasy.

Jako vizuálně nejatraktivnější se ovšem ukázala část následující, kdy byla scéna stylizována à la festival ve Woodstocku v šedesátém devátém roce (v inscenaci vtipně přejmenováno na Moonstock). Na psychedelicky barevné zadní stěně se kromě zmíněného nápisu Moonstock 68 (doufejme, že se jednalo o paralelu s československými událostmi tohoto roku, a režisér ví, že Woodstock se odehrál o rok později) nacházely také obrázky dvou usměvavých měsíců s pivy Pilsner Urquell v rukách. Psychedelickému nádechu byly podřízeny i kostýmy, které byly stylizovány do oblečení květinových dětí. Ducha šedesátých let dokreslila také „přehlídka“ rockových hvězd, mezi kterými se objevila například Janis Joplin, nebo The Beatles.

Všechny scény, zejména pak ty měsíční, byly krásně dynamické, o což se postarala naprosto skvělá choreografie Rebeccy Howell. Ta dokázala využít početného komparzu a tanečníků k několika povedeným a poutavým tanečním kreacím, které chod opery výborně ozvláštnily. Toto vše perfektně fungovalo s režií Roberta Carsena, který využil jakési „poťouchlosti“ a komičnosti díla a zároveň se nebál jít do lehkého extrému v podobě hippies na Měsíci. S první půlkou Výletů si toto pojetí perfektně rozumělo a jen stěží by šlo cokoliv vytknout.

Výrazná změna přišla s druhým dějstvím. Páně Broučkův výlet do 15. století se Robert Carsen pokusil napasovat na události okolo šedesátého osmého roku. Scéna byla upravena: před malé pódium i nádoby na vaření piva sjely zástěny a zadní stěny se tak proměnila v jednolitou plochu, na kterou byly promítány záběry Prahy v roce 1968, visely na ní obrázky nebo plakáty s různými hesly. Z opery se během druhé části náhle vytratila veškerá barevnost, ale bohužel také nadsázka a humornost části první. Ačkoliv se režisér pokoušel vtip dodat například přítomností hokejistů na scéně (připomínka památných zápasu mezi ČSSR a SSSR), úplně to nevyšlo. Celková režijní koncepce Výletu do XV. století tak vyzněla spíše jako útok na sentiment postkomunistické země, než že by se jednalo o promyšlené propojení těchto dvou období. Tyto dějiny si je nutné za každou cenu připomínat, přesto si myslím, že když už se režie snaží tento koncept vměstnat do opery se středověkým dějem, šlo by to udělat pečlivěji. Jako jeden příklad za všechny lze uvést použitou paralelu mezi Janem Husem a Janem Palachem, který byl vyobrazen na třinácti fotkách v zadní části scény. Samotné použití (jedné!) fotografie Jana Palacha by nebylo vůbec problematické. Je ale trochu smutné, že režisér na fotografie nepřidal i ostatní, kteří přinesli stejnou oběť jako Palach. Soudím, že takto zůstalo u plytkého a sentimentálního připomenutí samotného Palacha. Celou tuto problematiku ještě podpořil úplný závěr opery, odehrávající se opět v hospodě, kde po Broučkovu vyprávění o tom, koho všeho v 15. století potkal, najel tank, čímž celá opera skončila a poničila se tak jemnost Janáčkova závěru.

Kostýmy v druhé polovině vycházely z estetiky Československa šedesátých let. Také choreografie druhé poloviny se snažila udržet dynamičnost části předchozí, i když se to na její úroveň už nedostalo.

Hudební nastudování orchestru Janáčkovy opery pod vedením Marka Ivanoviće s sebou také neslo mnohá úskalí. Zejména v první části byl orchestr delší dobu rytmicky rozhozený a ani intonace, zejména žesťových nástrojů, nebyla vždy úplně přesná. V druhé polovině se to zlepšilo a provedení Výletu do XV. století lze označit za povedené. Je ovšem nutné pochválit dynamickou pestrost hry, kdy se orchestr vždy velice dobře podřizoval zpěvu a celkově tomu, co se odehrávalo na pódiu. Sbor, který připravili Martin Buchta a Pavel Koňárek pak v inscenaci exceloval. Až na jedno drobné místo v první polovině byl skvěle sezpívaný a jeho intonace byla čistá.

Podobně tomu bylo i v případě sólistů. I když někteří dostali pouze malý prostor, svoji roli všichni odzpívali naprosto bravurně. V nejlepším světle se předvedli například Jan Šťáva (Würfl / Čaroskvoucí / Konšel), David Szendiuch (Sakristián u sv. Víta / Lunobor / Domšík od Zvonu), nebo Daniel Kfelíř (Svatopluk Čech) jehož árie v momentu, kdy se Brouček dostal do 15. století, byla naprosto ukázková. Excelovali zejména Daniel Matoušek (Mazal / Blankytný / Petřík) a Doubravka Novotná (Málinka / Etherea / Kunka), v jejichž výkonech se nenašlo jediné slabé místo. Nejsilnější moment nastal v jejich závěrečném duetu první části.

Nejvíce prostoru dostal pochopitelně Nicky Spence v roli Matěje Broučka, kterou dokázal stoprocentně využít. Jeho intonace byla dokonale čistá, ke zpěvu navíc přidal i skvělý výraz. Perfektní hudební projev navíc doplnit ukázkovým hraním: jako by byla role Broučka stvořena přímo pro něj. Naprosto uvěřitelně se mu například podařila vystihnout Broučkova opilost. Lehce roztomilá, na cizince však nadstandartní, byla Spencova výslovnost a lehký přízvuk se ve výsledku k roli Broučka dobře hodil.

Uvedení Janáčkových Výletů je vždy problematické. Režiséru Carsenovi se podařilo z první poloviny dostat, co jen šlo. Přestože druhá polovina režijně lehce pokulhávala a výkon orchestru nebyl vždy dokonalý, sólisté i sbor byli perfektní. Zahájení devátého ročníku Janáčka Brno tak lze označit za povedené.

Leoš Janáček: Výlety páně Broučkovy

libreto: skladatel za spolupráce Karla Maška, Zikmunda Jankeho, Františka Gellnera, Viktora Dyka a F. S. Procházky

NdB v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid

dirigent a hudební nastudování: Marko Ivanović

režie: Robert Carsen

scéna: Radu Boruzescu

kostýmy: Annemarie Woods

světelný design: Robert Carsen a Peter van Praet

choreografie: Rebecca Howell

dramaturgie: Robert Carsen a Patricie Částková

sbormistři: Martin Buchta a Pavel Koňárek

video: Dominik Žižka

Matěj Brouček: Nicky Spence

Mazal / Blankytný / Petřík: Daniel Matoušek

Sakristián u sv. Víta / Lunobor / Domšík od Zvonu: David Szendiuch

Málinka / Etherea / Kunka: Doubravka Novotná

Würfl / Čaroskvoucí / Konšel: Jan Šťáva

Číšníček / Zázračné dítě / Žák: Andrea Široká

Kedruta: Jana Horáková Levicová

Svatopluk Čech: Daniel Kfelíř

Básník / Jiný hlas / Oblačný / Vacek Bradatý: Tadeáš Hoza

Malíř / profesorův hlas / Duhoslav / Vojta: Vít Nosek

Skladatel / Harfoboj / Miroslav Zlatník: Ondřej Koplík

I. Táborita: Petr Karas

Jiný básník / II. Táborita: Pavel Valenta

Básník: Martin Pavlíček

sbor a orchestr Janáčkovy opery, tanečníci a komparz

pátek 1. listopadu 2024, Janáčkovo Divadlo

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Již 69. sezonu zahájila v neděli 15. září v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod taktovkou jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Divákům nabídla skladby Bedřicha Smetany a Antona Brucknera, kteří by tento rok oslavili dvousté narozeniny. Oproti avizovanému programu byl ovšem nedělní večer zkrácen o symfonickou báseň Hakon Jarl, neboť vydatné deště a s nimi spojené záplavy se nevyhnuly ani brněnskému okolí. Několik muzikantů se nemohlo do Brna na koncert bezpečně dostat. Jednou z nich byla i harfistka Ivana Švestková, jejíž part ve zmíněné symfonické básni velice náročný, nebylo možné takto narychlo sehnat náhradu.  více

S výhradně romantickým repertoárem na brněnský festival Špilberk přicestoval v sobotu 24. srpna korejský rozhlasový orchestr KBS Symphony Orchestra se svým hudebním ředitelem – finským dirigentem a houslistou – Pietari Inkinenem. Pozvání přijala také jihokorejská houslistka, absolventka prestižní Julliard School Bomsori Kimvíce

Festival Špilberk pořádá Filharmonie Brno již rovné čtvrt století na konci srpna na nádvoří stejnojmenného hradu. Čtyři hudební večery pod širým nebem divákům nabízí výběr koncertů z řad klasické, filmové, počítačové, ale často i jazzové či jiné hudby. Jedná se tak o rozmanitý mix interpretů a repertoárů s často příjemnou, letně uvolněnou atmosféru. Letošním velkým a předem vyprodaným tahákem byl středeční večer 21. srpna plný melodií z filmů Jamese Bonda v režii Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou světově uznávaného dirigenta, skladatele a aranžéra Stevena Mercuria. V průběhu koncertu se posluchačům také představili zpěváci Sára MilfajtováVendula Příhodová a David Krausvíce

Nejčtenější

Kritika

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více