Půljablkoň – Němec & Puttnerová

Půljablkoň – Němec & Puttnerová

„Roku 1977 pošťák Michal Němec, matematik analytik Ingo Bellmann a herec Ivan Podobský založili v Praze skupinu, která přijala název Jablkoň,“ dočtete se na webu www.jablkon.com. Na tomtéž webu najdeme i stručnou charakteristiku z pera Jiřího Černého: „Jablkoň je setkání Georga Friedricha Händela s pračlověkem.“ Skupina za více než 35 let od svého vzniku měnila sestavu, vyvíjela se a především košatěla. A tak vedle základní „pralidské“ podoby (až mnohem později pojmenované „velká polní Jablkoň“) vyrašily jednak dvě podoby tíhnoucí ke klasické hudbě (Jablkoň & Svěcený a Symfonický Jablkoň) a také forma křehká, folková, nazvaná Malá lesní Jablkoň. Skupina, která se už v 80. letech trochu nepatřičně pohybovala na žánrově vyhraněných folkových festivalech, překvapila v roce 1997 albem Písničky a příjemně šokovala o tři roky později deskou Bláznivá, jednou z nejkrásnějších nahrávek českého folku vůbec. Další písničková alba – Cestující v noci, vánoční Hovada Boží, hudebně i textově drsnější Půlpes nebo Sentimentální Němec – pak už jen rozvíjela a mírně posouvala tentýž koncept: k Händelovi a pračlověku si k ohni přisedl osvícený tramp (ostatně Michal Němec se svým kapelním kolegou, kytaristou Martinem Carvanem, svého času na koncertech Jablkoně hráli roli svých vlastních trampských hostů pod názvem Duo Carvánek).

A protože některé písně Michala Němce (respektive Zuzany Wirthové, jejíž texty k Jablkoni patří od doby, kdy se ještě jmenovala Němcová) jsou psány pro ženu, zvala si skupina na jednotlivá alba nejprve hostující zpěvačky (včetně Radůzy, Ivy Bittové nebo Zuzany Homolové), které kolem roku 2005 nahradila zpívající saxofonistka Anička Duchaňová už coby členka Jablkoně. Další změna nastává v roce 2013, kdy album Sentimentální Němec s Jablkoní natočila nová zpěvačka, mladá dáma se zkušenostmi z jazzu, sborového zpěvu i folkového Cymbelínu Marie Puttnerová. Ostatně i s Jablkoní už dříve měla co do činění – objevila se na některých starších nahrávkách skupiny jako členka dětského pěveckého sboru Židlochovického sboru Skřivánek. Maruška Puttnerová se nakonec stala hybatelkou, díky níž na věkovitém kmeni Jablkoně vyrašila další větev, duo Půljablkoň. Michal Němec v duu s Marií vystoupil na několika koncertech a festivalech a nakonec se rozhodli jako duo připravit celé album.

Na rozdíl od koncertů však Půljablkoň na albu není jen záležitostí jednoho muže a jedné ženy. V některých písních účinkují i další členové Jablkoně (bubeník Petr Chlouba, kytarista Martin Carvan, fagotista Johnny Jůdl) a kontrabasista Rasťo Uhrík. Až na výjimky je však jejich role opravdu doprovodná. Hlavní pozornost na sebe zaslouženě strhávají Němec s Puttnerovou. On jako hromotluk, pračlověk, yetti z trefné grafiky Jaromíra Švejdíka na obalu CD. Ona jako – ne snad Georg Friedrich Händel, ale jako éterická bytost s tvárným a měkkým hlasem, který tu připomeneme Zuzanu Lapčíkovou, onde Hanu Hegerovou za mlada. Ano, už několikrát jsem se setkal s tvrzením, že ta a ta zpěvačka by mohla být nástupkyní naší první šansoniérky, ale sám si to myslím až u Marušky Puttnerové. Poslechněte si krásnou úvodní píseň Snad ještě přijdeš, jelene nebo hned následující Náklad třeskavin. Kochejte se výslovností hlásky „l“ nebo zavřenými samohláskami tak přirozeně jihomoravskými, že tvoří krásný protiklad k Němcově pražské dikci. Opět tu tedy máme Jablkoň jako kapelu kontrastů – velkou polní versus malou lesní, princip mužský a ženský, výslovnost tvrdou a měkkou. „Jsem jedna ze dvou polovic,“ zpívá Marie v úvodní písni.

Vedle nezpochybnitelných pěveckých kvalit a nastíněné hry kontrastů album Půljablkoně překvapí především tím, že vůbec není zbytečné. Sám přiznávám jisté prvotní pochyby. Věděl jsem, že má deska vzniknout, těšil jsem se na ni. Byl jsem zvědavý i na to, jak si s materiálem poradí producent, můj dobrý kamarád Vašek Müller, i hudební režisérka Martina Trchová, která tak Michalu Němcovi oplatila jeho účast na svém albu Takhle ve mně vyjou vlci. Současně jsem si však kladl otázku, zda má kapela zapotřebí znovu nahrávat písně, které se objevily na jejích starších albech – Ej, horo, Balada Chanuka, Hostina bláznů, Náklad třaskavin, Jednou si spolu připijem a další. Určitý skepticismus však po prvním poslechu vystřídalo nadšení. Michal Němec sice zůstává sám sebou (což je pochopitelně dobře), ale Marie Puttnerová jeho skladby posouvá do úplně jiné podoby. Netvrdím, že vždy do jednoznačně lepší (to by nebylo fér třeba vůči Zuzaně Homolové, která na albu Cestující v noci zpívá píseň Ej, horo opravdu skvostně), ale vždy do podoby zajímavé a hodné pozornosti. Vůbec se tedy nedivím tomu, že protagonisté měli chuť některé písně natočit znovu a proložit je skladbami dosud nevydanými (vedle úvodního Jelena je to například Maruščina vlastní píseň Come With The Beauty nebo dadaistická hříčka Curybury, která nejvíc odkazuje k původnímu repertoáru Jablkoně). Nové verze jsou pochopitelně komornější než původní podoby písní (v Baladě Chanuce například původní žesťový motiv nahradila akustická kytara). V pozadí zůstává to, co dělá Jablkoň Jablkoní – charakteristické rytmické figury a tam, kde to písním prospívá, doprovod fagotu (Šumava) nebo třeba vibrafonu (Jednou si spolu připijem). Do popředí se nenásilně dere krása lidského hlasu, občas umocněná čistým tichem (Ej, horo). Tak čistým jako minimalistický obal s grafikami Jaromíra Švejdíka.

Půljablkoň – Němec & Puttnerová. Banan & Indies MG 2014. 15 písní. Stopáž: 42:54

Foto Ota Nepilý, zdroj www.puljablkon.cz

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Když se někdo nemůže celé měsíce rozejít se svým Josefem, píše zoufalé dotazy online psychologům, pláče kamarádkám do telefonu nebo napíše písníčky na album Josefene. Poslední album kapely Mucha je většinou o lásce, která zanechává dlouhé a často nepříjemné stopy.  více

Písně Lee Bandy neoslní neslýchanými aranžérskými postupy nebo alternativními cestami. Jde vlastně o folkrockový střední proud. Co je však důležitější – zatímco mnohé jiné kapely roubují na podobnou hudbu texty plné klišé, Peterková nabízí pestrou škálu témat, od abstraktních pocitů a filosofických úvah až po dobře napsané příběhy.  více

Tara Fuki nejsou dva hlasy a dva nástroje, ale souzvuk čtyř hudebních nástrojů. A právě jejich kombinací, kladením hlasů, prací s repetitivními prvky, tím vším Tara Fuki vytvářejí ono tiché napětí, díky němuž jsou jejich alba mimořádná.  více


Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Nejčtenější

Kritika

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více