Q Vox a jeho komorní putování za krásou velkých sborů

13. listopad 2015, 9:59

Q Vox a jeho komorní putování za krásou velkých sborů

Vocalfest Brno včera vstoupil do šestého ročníku vystoupením pořádajícího mužského pěveckého souboru Q Vox. Sbory Leoše Janáčka a Pavla Křížkovského v provedení vokálního kvarteta získaly nezvyklý náboj, který do nich vnesly individuality jednotlivých pěvců i jejich vzájemné souznění. Posluchač si během večera sotva vzpomněl na to, že by mu měl chybět mohutný zvuk velkého sboru.

Festival zaměřený na pěvecké umění se letos tematicky točí kolem vokálního díla Leoše Janáčka. Dá se říci, že tím do značné míry vyplňuje „díru na trhu“ janáčkovské interpretace, která se v běžném provozu obvykle omezuje na zralé opery, Glagolskou mši a Sinfoniettu. Provádění dalších děl už kvantitativně kolísá, s mnohými se setkáváme jen příležitostně. Možná k nejvíce opomíjeným patří Janáčkovy mužské sbory, a to i přes svoji nepochybnou dráždivost, pronikavost a především krásu. Rozsáhlejší opusy na Bezručovy texty lze jen s malou nadsázkou označit za vokální básně, ale i menší úpravy lidových písní mají vždy působivost ostře vykreslené, charakteristické skladby. Mnohé z těchto partitur jsou ale také neobyčejně obtížné a pro zpěváky i poněkud bezohledně napsané. O to více obdivu vzbuzuje Q Vox, který se do takových kusů pustil pouze ve čtyřech.

Svůj zahajovací festivalový program Q Vox sestavil z úprav lidových písní Leoše Janáčka proložených několika sbory jeho učitele Pavla Křížkovského. Provozování sborových skladeb čtyřmi sólovými hlasy je podnik velmi riskantní a vyžaduje značnou dávku muzikantského řemesla i sebevědomí. Q Voxu evidentně nechybí v přiměřeném množství ani jedno. Tvoří jej pěvci, kteří mají na jedné straně dostatečně charakteristické hlasy a osobité projevy, na druhé jsou ale také schopni spolupráce a neroztříštěného souznění v ansámblu. Možná to nejsou ansámbloví virtuózové, kteří oslňují totální technickou dokonalostí, v níž se jednotliví členové za komplexním zvukem souboru až ztratí. Ale mají zato ve svém projevu kus zdravé zemitosti, která právě Janáčkovi a lidovým písním jednoznačně sluší.

Program večera ukázal ve druhém plánu stylový posun od inspirací lidovou tvořivostí, jak ji do svého díla vstřebával romantik Křížkovský, po Janáčkův spíše folkloristický přístup. Pavel Křížkovský – významný spolutvůrce české sborové tradice – si bere lidová témata, idealizuje je a předává dále v ušlechtilém balení vysokého umění. Části jeho děl připomenou až operu hudební stylizací smíchu i jiných citových pohnutí (tato romanticky ušlechtilá stylizace lidu přetrvávala hlavně v interpretačním umění ještě hodně dlouho, stačí si poslechnout, jak zpívala lidové písně Ema Destinnová). Leoš Janáček lidovou píseň samozřejmě také stylizuje, ale nesnaží se ji osvítit a proměnit dotekem shůry a zvenku. Spíš do ní proniká, jeho umění působí zevnitř, odkud prosvěcuje zdrojový materiál a nechává jej zářit jeho vlastními barvami.

Na klavír hrál Martin Jakubíček a jeho role nebyla zdaleka jen doprovazečská. Propojoval jednotlivé skladby improvizacemi na janáčkovská témata a byl v improvizacích především ohromně stylový. Jediný aspekt, v němž se příliš nedržel na uzdě, byla dynamika, klavír po většinu času opravdu hřměl. Jako kontrastní prvek k měkce působícímu zpěvu v tom na malých hudebních plochách nebyl problém, o něco větší pozor si ale přece jen měl dát při doprovázení sólových partů – ve druhé části večera se v tomto směru zlepšil. Klavír se ale svojí bouřlivou přítomností stal rovnocenným partnerem zpěvu a večeru to velmi prospělo. Praktická potřeba dopřát pěvcům mezi jednotlivými čísly aspoň malý odddech nezůstala u pouhé výplně a stala se z ní funkční součást koncertu.

Q Vox stál v seskupení s krajními hlasy – tedy prvním tenorem a basem – uprostřed, druhý tenor a baryton na krajích. To na jedné straně zřejmě ztěžuje vzájemné naslouchání, každý hlas má vedle sebe na pódiu jen jednoho přímého souseda, přispívá to ale ke kompaktnímu zvuku, který jde k posluchačům. Všichni členové souboru měli také příležitost k sólovým výstupům, kterých se zhostili podle svých temperamentů. První tenor Petr Julíček lyricky s lehkým sklonem k úsměvné poloze – sešel se výborně s Křížkovského Výpraskem. Druhý tenor Tomáš Badura měl své nejsilnější chvíle v úpravě Putovali hudci Leoše Janáčka. Aleš Procházka má opravdu hluboký bas, na němž může projev celého souboru spolehlivě stát. Barytonista Tomáš Krejčí má opravdový baryton – průbojný a světlý, bez umělého zatmavování a u jiných časté snahy přiblížit jej barvou k basu. Je také uměleckým vedoucím Q Voxu a jeho hudební inteligence má bezpochyby velký podíl na soudržném, stylovém a působivém výkonu, jaký včera soubor předvedl.

Za zmínku stojí i dramaturgie letošního ročníku Vocalfestu. Leoš Janáček je v centru pozornosti všech tří večerů festivalu, zbylé dva je možné navštívit ještě dnes a zítra v konventu Milosrdných bratří na Starém Brně. Obsazení účinkujících těles postupuje od včerejšího kvarteta přes dnešní dvanáctičlenný ansámbl Martinů Voices až po sobotní smíšený sbor Vox Iuvenalis. Martinů Voices provedou mimo jiné Exercitia mythologica Jana Nováka, Janáčkovy Ukvalské písněPět českých Madrigalů Bohuslava Martinů. Českou tvorbu obklopí Francis PoulencMichael Tippett. Vox Iuvenalis kromě Janáčka a Křížkovského provede sborové cykly Zdeňka Lukáše Pět písní na lidovou poeziiPocta tvůrcům. Nezapomene ani na Alfreda Schnittkeho, který je pro Vox Iuvenalis příznačným autorem. Je zřejmě mimo možnosti malého festivalu, aby si objednal nastudování Janáčkových velkých sborů – Maryčky Magdónovy, Kantora Halfara a dalších. Takový program by ve špičkovém provedení měl konečně jednou přijít v rámci festivalu Janáček Brno.

Pro úplnost ještě kompletní program zahajovacího koncertu Vocalfestu. Leoš Janáček: Orání, Láska opravdivá, Divím se milému, Vínek stonulý, Pavel Křížkovský – Rozchodná, Leoš Janáček – Šest národních písní (1. Něumrem ja na zemi, 2. Šiel som cez mesto, 3. Štyry kosy, 4. Na Slatinských lúkách, 5. Široko ďaleko, 6. Už těbe Anička), Pavel Křížkovský – Výprask, Leoš Janáček – Ach vojna, vojna!, Pavel Křížkovský – Odvedeného prosba, Utonulá, Leoš Janáček – Ó lásko!, Na košatej jedli, Klekánica, Pavel Křížkovský – Klekání, Leoš Janáček – Pět národních písní (1. Išly panny, 2. V tom velickém širém poli, 3. Proč,kalino, 4. Putovali hudci, 5. A byl jeden zeman).

Mužské vokální kvarteto Q Vox: Leoš Janáček, Pavel Křížkovský. Klavír – Martin Jakubíček. 12. listopadu 2015, konvent Milosrdných bratří, Brno. V rámci festivalu Vocalfest Brno 2015.

Foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Vocalfest Brno 2015 - Martinů Voices

13.11.2015, 19:15 / Konvent Milosrdných bratří

Vocalfest Brno 2015 - Vox Iuvenalis

14.11.2015, 19:15 / Konvent Milosrdných bratří

Dále si přečtěte

Šestý ročník festivalu Vocal fest Brno 2015, pořádaný mužským vokálním kvartetem Q VOX je letos věnovaný osobnosti Leoše Janáčka. Kromě výběru z jeho díla zazní také skladby Pavla Křížkovského, Jana Nováka, Bohuslava Martinů, Francise Poulenca a dalších.  více

Socha Pavla Křížkovského stojí na úpatí Špilberku na cestě od Údolní. Jeho žák Leoš Janáček si ji tam nepřál a napsal o tom kratičkou zmínku do Lidových novin. Pavel Křížkovský se narodil před sto devadesáti čtyřmi lety, což je dobrá příležitost si jeho památku i Janáčkovy výhrady připomenout.  více

Pět článků o činnosti brněnských pěveckých spolků napsal Leoš Janáček v listopadu a prosinci 1875. Je to nejen zpráva o tehdejším hudebním životě ve městě, ale také příležitost porovnat si jej s dneškem. Při vědomí všech současných potíží a nedostatků člověk nakonec musí říct: ne, nebyly to tenkrát staré zlaté časy. První část je věnována Besedě brněnské.  více





Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Jana Sibera, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce

Další z jazzových večerů, které jsou pravidelně pořádány Filharmonií Brno, byl věnován duu Will Vinson (altsaxofon) a Aaron Parks (klavír). Tito hudebníci se spolu v různých formacích potkávají už dvacet let. Proto se rozhodli, že nastal čas, aby si vyzkoušeli to nejintimnější a podle mnohých i to nejtěžší – formát pouhého dua. V podání těchto muzikantů střední jazzové generace zazněl v pondělí 10. března v Besedním domě jak výběr z klasického jazzového materiálu, tak několik vlastních kompozic.  více

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce

V duchu romantických děl známých i méně známých autorů, která nejsou často zahrnována do repertoáru orchestrů, se nesl včerejší koncert v Janáčkově divadle. Filharmonie Brno s hostujícím dirigentem Robertem Kružíkem zde představila poutavý program pojmenovaný Skryté poklady romantismu, při kterém se publiku představil i tuzemský houslista a koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodičkavíce

Dvacátý druhý ročník cyklu koncertů staré hudby s názvem Barbara Maria Willi uvádí… přivítal v úterý 25. února v Konventu Milosrdných bratří soubor Capella Mariana s uměleckým vedoucím a tenoristou Vojtěchem Semerádem. Ansámbl se svými kmenovými členy Hanou Blažíkovou (soprán, gotická harfa), Jakubem Kydlíčkem (flétny) a Ondřejem Holubem (tenor) z důvodu hlasové indispozice zbylých kolegů mezi sebe na poslední chvíli přijal jako výpomoc barytonistu Jana Kukala. Večer byl unikátní propojením filmové epopeje Svatý Václav s živou hudbou, jež měla podpořit stylovost i historičnost svatováclavské epochy zachycené v němém snímku.  více

Vojtěch Semerád je uměleckým vedoucím vokálního souboru Cappella Mariana, se kterým interpretuje zapomenutá díla středověké a renesanční vokální polyfonie. Soubor pravidelně vystupuje na prestižních festivalech v České republice i v Evropě. Hlavním tématem našeho rozhovoru byla chystaná projekce prvního československého velkofilmu Svatý Václav se živým hudebním doprovodem sestaveným z památek období středověku vázaných na svatováclavskou legendu.  více

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Nejčtenější

Kritika

Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Jana Sibera, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce