Q Vox a jeho komorní putování za krásou velkých sborů

13. listopad 2015, 9:59

Q Vox a jeho komorní putování za krásou velkých sborů

Vocalfest Brno včera vstoupil do šestého ročníku vystoupením pořádajícího mužského pěveckého souboru Q Vox. Sbory Leoše Janáčka a Pavla Křížkovského v provedení vokálního kvarteta získaly nezvyklý náboj, který do nich vnesly individuality jednotlivých pěvců i jejich vzájemné souznění. Posluchač si během večera sotva vzpomněl na to, že by mu měl chybět mohutný zvuk velkého sboru.

Festival zaměřený na pěvecké umění se letos tematicky točí kolem vokálního díla Leoše Janáčka. Dá se říci, že tím do značné míry vyplňuje „díru na trhu“ janáčkovské interpretace, která se v běžném provozu obvykle omezuje na zralé opery, Glagolskou mši a Sinfoniettu. Provádění dalších děl už kvantitativně kolísá, s mnohými se setkáváme jen příležitostně. Možná k nejvíce opomíjeným patří Janáčkovy mužské sbory, a to i přes svoji nepochybnou dráždivost, pronikavost a především krásu. Rozsáhlejší opusy na Bezručovy texty lze jen s malou nadsázkou označit za vokální básně, ale i menší úpravy lidových písní mají vždy působivost ostře vykreslené, charakteristické skladby. Mnohé z těchto partitur jsou ale také neobyčejně obtížné a pro zpěváky i poněkud bezohledně napsané. O to více obdivu vzbuzuje Q Vox, který se do takových kusů pustil pouze ve čtyřech.

Svůj zahajovací festivalový program Q Vox sestavil z úprav lidových písní Leoše Janáčka proložených několika sbory jeho učitele Pavla Křížkovského. Provozování sborových skladeb čtyřmi sólovými hlasy je podnik velmi riskantní a vyžaduje značnou dávku muzikantského řemesla i sebevědomí. Q Voxu evidentně nechybí v přiměřeném množství ani jedno. Tvoří jej pěvci, kteří mají na jedné straně dostatečně charakteristické hlasy a osobité projevy, na druhé jsou ale také schopni spolupráce a neroztříštěného souznění v ansámblu. Možná to nejsou ansámbloví virtuózové, kteří oslňují totální technickou dokonalostí, v níž se jednotliví členové za komplexním zvukem souboru až ztratí. Ale mají zato ve svém projevu kus zdravé zemitosti, která právě Janáčkovi a lidovým písním jednoznačně sluší.

Program večera ukázal ve druhém plánu stylový posun od inspirací lidovou tvořivostí, jak ji do svého díla vstřebával romantik Křížkovský, po Janáčkův spíše folkloristický přístup. Pavel Křížkovský – významný spolutvůrce české sborové tradice – si bere lidová témata, idealizuje je a předává dále v ušlechtilém balení vysokého umění. Části jeho děl připomenou až operu hudební stylizací smíchu i jiných citových pohnutí (tato romanticky ušlechtilá stylizace lidu přetrvávala hlavně v interpretačním umění ještě hodně dlouho, stačí si poslechnout, jak zpívala lidové písně Ema Destinnová). Leoš Janáček lidovou píseň samozřejmě také stylizuje, ale nesnaží se ji osvítit a proměnit dotekem shůry a zvenku. Spíš do ní proniká, jeho umění působí zevnitř, odkud prosvěcuje zdrojový materiál a nechává jej zářit jeho vlastními barvami.

Na klavír hrál Martin Jakubíček a jeho role nebyla zdaleka jen doprovazečská. Propojoval jednotlivé skladby improvizacemi na janáčkovská témata a byl v improvizacích především ohromně stylový. Jediný aspekt, v němž se příliš nedržel na uzdě, byla dynamika, klavír po většinu času opravdu hřměl. Jako kontrastní prvek k měkce působícímu zpěvu v tom na malých hudebních plochách nebyl problém, o něco větší pozor si ale přece jen měl dát při doprovázení sólových partů – ve druhé části večera se v tomto směru zlepšil. Klavír se ale svojí bouřlivou přítomností stal rovnocenným partnerem zpěvu a večeru to velmi prospělo. Praktická potřeba dopřát pěvcům mezi jednotlivými čísly aspoň malý odddech nezůstala u pouhé výplně a stala se z ní funkční součást koncertu.

Q Vox stál v seskupení s krajními hlasy – tedy prvním tenorem a basem – uprostřed, druhý tenor a baryton na krajích. To na jedné straně zřejmě ztěžuje vzájemné naslouchání, každý hlas má vedle sebe na pódiu jen jednoho přímého souseda, přispívá to ale ke kompaktnímu zvuku, který jde k posluchačům. Všichni členové souboru měli také příležitost k sólovým výstupům, kterých se zhostili podle svých temperamentů. První tenor Petr Julíček lyricky s lehkým sklonem k úsměvné poloze – sešel se výborně s Křížkovského Výpraskem. Druhý tenor Tomáš Badura měl své nejsilnější chvíle v úpravě Putovali hudci Leoše Janáčka. Aleš Procházka má opravdu hluboký bas, na němž může projev celého souboru spolehlivě stát. Barytonista Tomáš Krejčí má opravdový baryton – průbojný a světlý, bez umělého zatmavování a u jiných časté snahy přiblížit jej barvou k basu. Je také uměleckým vedoucím Q Voxu a jeho hudební inteligence má bezpochyby velký podíl na soudržném, stylovém a působivém výkonu, jaký včera soubor předvedl.

Za zmínku stojí i dramaturgie letošního ročníku Vocalfestu. Leoš Janáček je v centru pozornosti všech tří večerů festivalu, zbylé dva je možné navštívit ještě dnes a zítra v konventu Milosrdných bratří na Starém Brně. Obsazení účinkujících těles postupuje od včerejšího kvarteta přes dnešní dvanáctičlenný ansámbl Martinů Voices až po sobotní smíšený sbor Vox Iuvenalis. Martinů Voices provedou mimo jiné Exercitia mythologica Jana Nováka, Janáčkovy Ukvalské písněPět českých Madrigalů Bohuslava Martinů. Českou tvorbu obklopí Francis PoulencMichael Tippett. Vox Iuvenalis kromě Janáčka a Křížkovského provede sborové cykly Zdeňka Lukáše Pět písní na lidovou poeziiPocta tvůrcům. Nezapomene ani na Alfreda Schnittkeho, který je pro Vox Iuvenalis příznačným autorem. Je zřejmě mimo možnosti malého festivalu, aby si objednal nastudování Janáčkových velkých sborů – Maryčky Magdónovy, Kantora Halfara a dalších. Takový program by ve špičkovém provedení měl konečně jednou přijít v rámci festivalu Janáček Brno.

Pro úplnost ještě kompletní program zahajovacího koncertu Vocalfestu. Leoš Janáček: Orání, Láska opravdivá, Divím se milému, Vínek stonulý, Pavel Křížkovský – Rozchodná, Leoš Janáček – Šest národních písní (1. Něumrem ja na zemi, 2. Šiel som cez mesto, 3. Štyry kosy, 4. Na Slatinských lúkách, 5. Široko ďaleko, 6. Už těbe Anička), Pavel Křížkovský – Výprask, Leoš Janáček – Ach vojna, vojna!, Pavel Křížkovský – Odvedeného prosba, Utonulá, Leoš Janáček – Ó lásko!, Na košatej jedli, Klekánica, Pavel Křížkovský – Klekání, Leoš Janáček – Pět národních písní (1. Išly panny, 2. V tom velickém širém poli, 3. Proč,kalino, 4. Putovali hudci, 5. A byl jeden zeman).

Mužské vokální kvarteto Q Vox: Leoš Janáček, Pavel Křížkovský. Klavír – Martin Jakubíček. 12. listopadu 2015, konvent Milosrdných bratří, Brno. V rámci festivalu Vocalfest Brno 2015.

Foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Vocalfest Brno 2015 - Martinů Voices

13.11.2015, 19:15 / Konvent Milosrdných bratří

Vocalfest Brno 2015 - Vox Iuvenalis

14.11.2015, 19:15 / Konvent Milosrdných bratří

Dále si přečtěte

Šestý ročník festivalu Vocal fest Brno 2015, pořádaný mužským vokálním kvartetem Q VOX je letos věnovaný osobnosti Leoše Janáčka. Kromě výběru z jeho díla zazní také skladby Pavla Křížkovského, Jana Nováka, Bohuslava Martinů, Francise Poulenca a dalších.  více

Socha Pavla Křížkovského stojí na úpatí Špilberku na cestě od Údolní. Jeho žák Leoš Janáček si ji tam nepřál a napsal o tom kratičkou zmínku do Lidových novin. Pavel Křížkovský se narodil před sto devadesáti čtyřmi lety, což je dobrá příležitost si jeho památku i Janáčkovy výhrady připomenout.  více

Pět článků o činnosti brněnských pěveckých spolků napsal Leoš Janáček v listopadu a prosinci 1875. Je to nejen zpráva o tehdejším hudebním životě ve městě, ale také příležitost porovnat si jej s dneškem. Při vědomí všech současných potíží a nedostatků člověk nakonec musí říct: ne, nebyly to tenkrát staré zlaté časy. První část je věnována Besedě brněnské.  více





Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Nejčtenější

Kritika

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více