Středověk, kvinty a především François Villon – to jsou základní ingredience, ze kterých skupina Quanti Minoris poskládala své poslední album. Svoji hudbu zaškatulkovali jako hrad rock, což je hodně trefné, i kdyby to někomu nepřipadlo vtipné. Jejich styl vychází ze středověké hudby, i když mnohem víc z písní „žáků darebáků“ než gregoriánských meditací. Upřímně řečeno – je v tom mnohem víc snu o středověku než autenticity. Kapela si ale na nic takového ani nehraje. Fascinace kvintou, o níž mluvil v jednom rozhovoru lídr kapely Zdeněk Němeček, spojuje Quanti Minoris s hard rockem, kterého je v jejich hudbě opravdu hodně. K tomu ale přistupuje folková průzračnost a důraz na texty, řada akustických nástrojů přispívá k barevně proměnlivému a pestrému zvuku. Zdeněk Němeček střídá kromě loutny a kytary také šalmaj, krumhornu, zobcové flétny a mnohé další. Zvuk příčné flétny připomene stylovou příbuznost s Jethro Tull, která se s ním ostatně táhne už od dob Dogma Art. David Gross (kytara), David Růžička (baskytara) a Roman Golda (bicí) tvoří spolehlivý rockový grunt.
Villonovy balady na albu nemají převahu počtem ani stopáží, kvalita textů k nim ale stahuje pozornost na úkor zbytku alba. Ne snad, že by všechno ostatní bylo úplně zapomenutelné, ale v konfrontaci s Villonem se ztrácejí především latinské popěvky. Za nešťastné pokládám zařazení Písně nezbedné lidu obecného. Její umístění mezi Baladu sličné zbrojmistrové a Rondeau nedělá dobrotu, její nezávazný (a nevázaný) humor trčí zcela nemístně ven. Album jinak působí sevřeným a jednotným dojmem. Pominu-li popularitu zhudebňovaných textů, jediným hudebním hitem je Tourdion – mnohokrát nahraný a u nás známý jako Makytánka. Epilog Děkuji pane básníku na text Michala Horáčka uzavírá album poněkud neadekvátním patosem.
Mix a mastering alba měli na starosti Michael Vašíček a Miloš Makovský. Nahrávka zůstává opravdu někde mezi rockem a folkem, je rytmicky pregnantní, ale neagresivní. Jediná věc, která se mi opravdu nelíbí, je obal. Utajený grafik si s ním moc práce nedal a hned v první větě doprovodného textu je nepěkná chyba (asi ve 14-ti letech). Hudba alba Balady nejen Villonovy jistě není vysloveně překvapivá, ale poslouchá se dobře, je v ní slušný kus muzikantského řemesla i invence. A to jsou věci, které fungují v každé době, nejen ve středověku.
Quanti Minoris: Balady nejen Villonovy. Indies Happy Trails 2013, celkový čas 53:36
Zatím nebyl přidán žádný komentář..