Radimec & Old Horses: hudba na cesty

6. leden 2015, 0:02

Radimec & Old Horses: hudba na cesty

Relativně novou tváří na brněnské country scéně je skupina Radimec & Old Horses v čele se zpěvákem, kytaristou a autorem Radimem Zelinou. Hraje moderní country s důrazem na řemeslně dobře zvládnutou instrumentální složku. Požehnáním i kamenem úrazu alba jsou texty.

„Country je všechno, co se mi líbí,“ říkával prý Michal Tučný. Definovat českou variantu country hudby ve skutečnosti není jednoduché. To, co můžeme u nás zařadit do škatulky country (a opravdu nechme stranou folk, který s country nemá nic společného, a také trampskou píseň, která má propletenější kořeny, než si většina z nás vůbec dokáže představit), se totiž rozpadá do minimálně čtyř podtypů. Jsou to: 1. bluegrass, který je u nás dlouhodobě na vysoké úrovni, o čemž svědčí mimo jiné úspěchy tuzemských kapel na evropských soutěžích; 2. stárnoucí a odcházející legendy, které v 60. a 70. letech českou variantu country de facto vytvořily a kodifikovaly – Greenhorns, Fešáci, Pavel Bobek, Michal Tučný, všechny odštěpky původních Rangers-Plavců, Naďa Urbánková a další; 3. hvězdičky countrypopu, umělecky většinou druhá až pátá třída, od Jakuba Smolíka přes Janu Chládkovou nebo Hanu Horeckou až po… třeba Standu Čermáka; 4. Robert Křesťan & Druhá tráva, skupina nad všechny kategorie, která kvalitami hráčskými i autorskými vyčnívá vysoko nad ostatní. Těch, kteří se do žádné z vyjmenovaných kategorií nevejdou, mnoho není a jakékoli pokusy o oživení scény a její nasměrování na nové cesty je vítané, i když jde ve skutečnosti – z americké perspektivy – o cesty dávno prošlapané a někdy i zaprášené. Svého času tak krátce zazářila kapela Wild West, nedávno zakládal Jiří Mašek nadvakrát kapelu Cross Country (poprvé s bluegrassovou zpěvačkou Ilon Leichtovou a nově s Barborou Fialovou) a zmínit je třeba i v Brně dobře etablovaný Pozdní sběr.

Relativně novou tváří na brněnské country scéně je také skupina Radimec & Old Horses v čele se zpěvákem, kytaristou a autorem Radimem Zelinou. Hraje moderní country (tedy to, čemu se říkalo „moderní country“ předtím, než Američané vymysleli různé alternativní odnože žánru, které k nám ještě nestihly doputovat) s důrazem na řemeslně dobře zvládnutou instrumentální složku. Však také klíčovým členem Old Horses je Michael Vašíček, multiinstrumentalista se zkušenostmi od Vlasty Redla, z AG Fleku, Bokomary, Čechomoru, Lehké nohy a mnoha dalších kapel. V Old Horses obsluhuje především basu, ale hádám, že důležitý význam pro celkové vyznění projektu měl jeho podíl na produkci desky. Dalším členem skupiny je bubeník Pavel Bříza, známý především z kapely Petra Bendeho. A sestavu doplňuje zpěvák Michal Pytluk, mj. z brněnské country skupiny Cech. Mezi hosty najdeme bubeníka Davida Velčovského, na kytaru brněnského bluesmana Toma Jegra, na klávesy Daniela Kyzlinka (ten se jako skladatel nedávno představil s projektem Rockové mše) a zpěvačku Petru Soukalovou (také Cech).

Radimec & Old Horses hrají nekomplikovaný countryrock, tedy hudbu, která se příjemně poslouchá, nenudí, skvěle šlape. Vedle základního instrumentáře – kytar, basy a bicích – se v některých písních ozve mandolína nebo lap steel kytara, výjimečně klávesy, ale nic exotičtějšího na desce neuslyšíte. Základním nositelem melodie – s výjimkou kytarových sól – je lidský hlas. Přitom projev obou zpěváků se zvoleným žánrem ladí, oba pánové pečlivě vyslovují a dokážou svým zpěvem udržet správné napětí. Výrazný je ostatně také vokál Petry Soukalové – „její“ píseň Napůl téměř v závěru alba je ostatně příjemným zpestřením v okamžiku, kdy by posluchače všechny ty podobně laděné hitovky pro řidiče mohly začít nudit. Mimochodem psát o country jako o hudbě pro řidiče je sice otřepané klišé, ale v písních se o jízdě nebo alespoň pohybu z místa na místo zpívá v míře větší než malé – skladby Nemám důvod dýl tady stát, Věkem vyrytý blues a především opravdu řidičské Točky jsou toho důkazem.

Texty jsou ostatně požehnáním i kamenem úrazu alba. Záleží pochopitelně na úhlu pohledu. Vnímáme-li country jako průtokovou hudbu, která má „jen“ předat energii a implantovat nám výraznou melodii do hlavy, nejsou komplikované texty třeba. V takovém případě nabízí Radim Zelina to pravé. Po řemeslné stránce jsou totiž slova jeho písní naprosto v pořádku. Dlouhé a krátké slabiky odpovídají dlouhým a krátkým tónům, rýmy jsou často jednoduché a neoriginální (mít/snít, dál/smál), jindy pro jistotu žádné (blázen/meze), ale ve spojení s poctivě zahraným (country-)bigbítem fungují a neurážejí. V písních se neobjevují klasické nešvary, jako je například chybné používání zájmene „jenž“ (Radimec moudře volí hovorové „Už není síly, CO by mě vtáhla zpět“). Pokud však od textů očekáváme něco navíc (a nemusíme jako etalon brát zrovna nedostižného Roberta Křesťana), odhalíme v umění Radima Zeliny obrovské rezervy. Od začátku do konce alba totiž nenarazíme ani na jeden opravdu zajímavý – rozuměj neotřelý – příběh. „Hned jak ji spatřil, chtěl ji znát.“ „Asi nechal jsem se zblbnout.“ „Pořád jenom kouřím a nebaví mě hrát.“ „Kdysi jsme se měli, holka, po cestách jsme jezdili.“ „Ten věčnej hlad a ta strašná žízeň, jedno velký trápení.“ Vím, že je trochu nefér vytrhávat věty z kontextu a nabízet je čtenářům bez hudební složky. Také jsem si vědom toho, že v country nejsou texty zdaleka tak důležité jako ve folku. Ale pro mne osobně je sled banalit, které Radimec & Old Horses nabízejí, bohužel téměř k neposlouchání. Stačí však na chvíli vypnout pozornost a vnímat hudbu jako kulisu. Potom nejen nevadí, ale právě díky řemeslné zručnosti, zabarvení hlasů a energii, kterou se podařilo na album přenést v míře vrchovaté, se album moc příjemně poslouchá. Není to prostě nic víc než skvěle zvládnuté řemeslo. I to však dělá z Radimce & Old Horses ve svém žánru silně nadprůměrnou kapelu.

Radimec & Old Horses. Vydal Michael Vašíček 2014. 14 písní. Stopáž: 50:50

Foto archiv kapely

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Hlavní pozornost na sebe zaslouženě strhávají Němec s Puttnerovou. On jako hromotluk, pračlověk, yetti z trefné grafiky Jaromíra Švejdíka na obalu CD. Ona jako éterická bytost s tvárným a měkkým hlasem, který tu připomeneme Zuzanu Lapčíkovou, onde Hanu Hegerovou za mlada.  více

Brněnská skupina Folk Team letos slaví čtyřicet let od svého vzniku. Stačí vidět jedno jediné její vystoupení a člověk si uvědomí, že pánové mají i po těch čtyřech dekádách stále energie na rozdávání. Že své hudbě zdravě věří a že věří i tomu, že lidem se vedle léty ověřených hitů budou líbit i nové písně. O historii i současnosti Folk Teamu jsme hovořili s kapelníkem a houslistou Pavlem Kopřivou.  více

Robertu Křesťanovi je dnes padesát pět let – k blahopřání přidáváme i krátké zastavení nad jeho tvorbou od dob skupin Trapeři a Poutníci až po dnešek.  více


Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Nejčtenější

Kritika

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce