Relativně novou tváří na brněnské country scéně je skupina Radimec & Old Horses v čele se zpěvákem, kytaristou a autorem Radimem Zelinou. Hraje moderní country s důrazem na řemeslně dobře zvládnutou instrumentální složku. Požehnáním i kamenem úrazu alba jsou texty.
„Country je všechno, co se mi líbí,“ říkával prý Michal Tučný. Definovat českou variantu country hudby ve skutečnosti není jednoduché. To, co můžeme u nás zařadit do škatulky country (a opravdu nechme stranou folk, který s country nemá nic společného, a také trampskou píseň, která má propletenější kořeny, než si většina z nás vůbec dokáže představit), se totiž rozpadá do minimálně čtyř podtypů. Jsou to: 1. bluegrass, který je u nás dlouhodobě na vysoké úrovni, o čemž svědčí mimo jiné úspěchy tuzemských kapel na evropských soutěžích; 2. stárnoucí a odcházející legendy, které v 60. a 70. letech českou variantu country de facto vytvořily a kodifikovaly – Greenhorns, Fešáci, Pavel Bobek, Michal Tučný, všechny odštěpky původních Rangers-Plavců, Naďa Urbánková a další; 3. hvězdičky countrypopu, umělecky většinou druhá až pátá třída, od Jakuba Smolíka přes Janu Chládkovou nebo Hanu Horeckou až po… třeba Standu Čermáka; 4. Robert Křesťan & Druhá tráva, skupina nad všechny kategorie, která kvalitami hráčskými i autorskými vyčnívá vysoko nad ostatní. Těch, kteří se do žádné z vyjmenovaných kategorií nevejdou, mnoho není a jakékoli pokusy o oživení scény a její nasměrování na nové cesty je vítané, i když jde ve skutečnosti – z americké perspektivy – o cesty dávno prošlapané a někdy i zaprášené. Svého času tak krátce zazářila kapela Wild West, nedávno zakládal Jiří Mašek nadvakrát kapelu Cross Country (poprvé s bluegrassovou zpěvačkou Ilon Leichtovou a nově s Barborou Fialovou) a zmínit je třeba i v Brně dobře etablovaný Pozdní sběr.
Relativně novou tváří na brněnské country scéně je také skupina Radimec & Old Horses v čele se zpěvákem, kytaristou a autorem Radimem Zelinou. Hraje moderní country (tedy to, čemu se říkalo „moderní country“ předtím, než Američané vymysleli různé alternativní odnože žánru, které k nám ještě nestihly doputovat) s důrazem na řemeslně dobře zvládnutou instrumentální složku. Však také klíčovým členem Old Horses je Michael Vašíček, multiinstrumentalista se zkušenostmi od Vlasty Redla, z AG Fleku, Bokomary, Čechomoru, Lehké nohy a mnoha dalších kapel. V Old Horses obsluhuje především basu, ale hádám, že důležitý význam pro celkové vyznění projektu měl jeho podíl na produkci desky. Dalším členem skupiny je bubeník Pavel Bříza, známý především z kapely Petra Bendeho. A sestavu doplňuje zpěvák Michal Pytluk, mj. z brněnské country skupiny Cech. Mezi hosty najdeme bubeníka Davida Velčovského, na kytaru brněnského bluesmana Toma Jegra, na klávesy Daniela Kyzlinka (ten se jako skladatel nedávno představil s projektem Rockové mše) a zpěvačku Petru Soukalovou (také Cech).
Radimec & Old Horses hrají nekomplikovaný countryrock, tedy hudbu, která se příjemně poslouchá, nenudí, skvěle šlape. Vedle základního instrumentáře – kytar, basy a bicích – se v některých písních ozve mandolína nebo lap steel kytara, výjimečně klávesy, ale nic exotičtějšího na desce neuslyšíte. Základním nositelem melodie – s výjimkou kytarových sól – je lidský hlas. Přitom projev obou zpěváků se zvoleným žánrem ladí, oba pánové pečlivě vyslovují a dokážou svým zpěvem udržet správné napětí. Výrazný je ostatně také vokál Petry Soukalové – „její“ píseň Napůl téměř v závěru alba je ostatně příjemným zpestřením v okamžiku, kdy by posluchače všechny ty podobně laděné hitovky pro řidiče mohly začít nudit. Mimochodem psát o country jako o hudbě pro řidiče je sice otřepané klišé, ale v písních se o jízdě nebo alespoň pohybu z místa na místo zpívá v míře větší než malé – skladby Nemám důvod dýl tady stát, Věkem vyrytý blues a především opravdu řidičské Točky jsou toho důkazem.
Texty jsou ostatně požehnáním i kamenem úrazu alba. Záleží pochopitelně na úhlu pohledu. Vnímáme-li country jako průtokovou hudbu, která má „jen“ předat energii a implantovat nám výraznou melodii do hlavy, nejsou komplikované texty třeba. V takovém případě nabízí Radim Zelina to pravé. Po řemeslné stránce jsou totiž slova jeho písní naprosto v pořádku. Dlouhé a krátké slabiky odpovídají dlouhým a krátkým tónům, rýmy jsou často jednoduché a neoriginální (mít/snít, dál/smál), jindy pro jistotu žádné (blázen/meze), ale ve spojení s poctivě zahraným (country-)bigbítem fungují a neurážejí. V písních se neobjevují klasické nešvary, jako je například chybné používání zájmene „jenž“ (Radimec moudře volí hovorové „Už není síly, CO by mě vtáhla zpět“). Pokud však od textů očekáváme něco navíc (a nemusíme jako etalon brát zrovna nedostižného Roberta Křesťana), odhalíme v umění Radima Zeliny obrovské rezervy. Od začátku do konce alba totiž nenarazíme ani na jeden opravdu zajímavý – rozuměj neotřelý – příběh. „Hned jak ji spatřil, chtěl ji znát.“ „Asi nechal jsem se zblbnout.“ „Pořád jenom kouřím a nebaví mě hrát.“ „Kdysi jsme se měli, holka, po cestách jsme jezdili.“ „Ten věčnej hlad a ta strašná žízeň, jedno velký trápení.“ Vím, že je trochu nefér vytrhávat věty z kontextu a nabízet je čtenářům bez hudební složky. Také jsem si vědom toho, že v country nejsou texty zdaleka tak důležité jako ve folku. Ale pro mne osobně je sled banalit, které Radimec & Old Horses nabízejí, bohužel téměř k neposlouchání. Stačí však na chvíli vypnout pozornost a vnímat hudbu jako kulisu. Potom nejen nevadí, ale právě díky řemeslné zručnosti, zabarvení hlasů a energii, kterou se podařilo na album přenést v míře vrchovaté, se album moc příjemně poslouchá. Není to prostě nic víc než skvěle zvládnuté řemeslo. I to však dělá z Radimce & Old Horses ve svém žánru silně nadprůměrnou kapelu.
Radimec & Old Horses. Vydal Michael Vašíček 2014. 14 písní. Stopáž: 50:50
Zatím nebyl přidán žádný komentář..