Radokův skvostný modrošedý sen

 Radokův skvostný modrošedý sen

Poslední premiéra sezóny brněnské opery nezvykle spojila dvě díla. V Janáčkově divadle byla uvedena surrealistická opera Tři fragmenty z Juliette Bohuslava Martinů vedle operního dílka Lidský hlas Francise Poulenca. Komponovaný večer včera v režii a scénografickém řešení Davida Radoka propojil dva až absurdní světy. A spojení to bylo vskutku pozoruhodné dramaturgicky, vizuálně ale též interpretačně.

Zdánlivě odlišná díla Martinů a Poulenca spojuje však víc než jen iluzornost, lidská mysl, vzpomínky a možná neskutečnost. Režisér David Radok virtuózně propojil obě opery motivy, které se v dílech skutečně prolínají. Oba příběhy, nebo spíše sny a mimózy rozehrál ve stejné minimalisticky čisté scéně zasazené někam do idylické Paříže. V obou částech se nemění ani uspořádání několika ledabyle pohozených předmětů. Radokova vizualizace surrealistické Julietty v sobě skrývá nesčetně drobných symbolik a gest. Režie se správně nesnaží cokoliv z oné bizarní vidiny vysvětlit, ale jen pootevřít. Světelná hra Přemysla Jandy i vkusné kostýmy Zuzany Ježkové završují pocit až příjemného transu. Vše vplouvá a odplouvá uklidněno vlněním závěsu v okně v perspektivě scény v zasněně modrošedém světle.

Minimalistické jsou obě opery i obsazením. Vedle Julietty, dokonale zosobněné jiskřivým hlasem i hereckou lehkostí Janou Šrejmou Kačírkovou, stojí role omámeného Michela. Vzpomínky elegantního a zasněného muže představoval hostující Magnus Vigilius, jehož světlý a průzračný tenor a příjemný projev je velmi působivý. Vedlejší role obchodníka se vzpomínkami, Starce Mládí a nočního hlídače ztělesnil jediný zpěvák, pro premiérový večer Roman Hoza, který nepřestává překvapovat stále se rozvíjejícím hlasovým fondem.

Přechod do druhé poloviny večera, jak již bylo zmíněno, je vizuálně sotva postřehnutelný. Poulencova instrumentace však navozuje svíravou atmosféru očekávání Ženy, která toužebně vyčkává až konečně zazvoní telefon a ona uslyší hlas svého milence, jenž ji opustil pro jinou. Lidský hlas je vlastně one woman show, která se scénicky odehrává ve zlatém řezu jeviště, pohybem plně závisle na délce telefonního drátu. Až v nejzoufalejším momentě je Žena doslova zahnána do kouta a to je také jediný moment hysterie. Mizérii a zoufalství Opuštěné ztvárnila Jana Šrejma Kačírková dle předlohy tiše, berouce na sebe vinu rozpadu vztahu. Onu vnitřní rozervanost a myšlenky na sebevraždu vypouští postupně, napíná vše o to více efektně a téměř až do nesnesitelna. Vnitřní neklid stupňuje libreto Jeana Cocteau, které je napůl tichem a napůl textem – jeho nezbytné pasáže jsou i ty, ve kterých Žena dostává divákem neslyšené odpovědi a otázky od muže na druhém konci hovoru, o němž vlastně nevíme, zda se skutečně udál.

Jana Šrejma Kačírková, byť se na scéně pohybovala sama a prostorově poměrně omezeně, vyplnila ji bezezbytku tíživým neklidem a změnami afektu. Všechny nároky role na hlasovou, ale i mentální vyzrálost obdivuhodně předčila. Zachovala si po celou délku nesmírně náročného díla střídmou afektovanost a svůj jiskřivý, přesto příjemně plný hlas. Napětí v něm vedla naprosto vědomě a umírněně k dynamickým vrcholům a to hovoříme o partu, který je velmi náročný: výrazově i textem. Její dialog s výborně připraveným orchestrem řídil dirigent Marko Ivanović. Jeho pojetí obou děl je svěží a výborně funguje se zpěváky, s echem za scénou ale také v piano pasážích spíše deklamovaného nežli zpívaného textu.

Poslední a skvostná inscenace letošní sezony provází diváka někde mezi snem a realitou tak lyricky, že se jeví jako ideálnější než více hovořit mlčet o ní. Jasně tak prokazuje i nastokrát opakované méně je někdy více. Inscenace se vyhýbá velkým gestům, velké senzaci a ponechána ve své vlastní intimitě je tak mnohem působivější.

Bohuslav Martinů: Tři fragmenty z Juliette, podle hry George Neveuxe

Francis Poulenc: Lidský hlas, libreto – Jaen Cocteau

Režie a scéna – David Radok

Hudební nastudování – Marko Ivanović

Kostýmy – Zuzana Ježková

Světelný design – Přemysl Janda

Videoprojekce – Dalibor Fencl

Soprán, Juliette – Jana Šrejma Kačírková

Michel – Magnus Vigilius, j. h.

Obchodník se vzpomínkami, Stařec mládí, Noční hlídač, Starý Arab – Roman Hoza

Babička – Eva Novotná, j. h.

Dědeček – Josef Škarka, j. h.

Mladý Arab – Lily Velková

Echo – Monika Kaštanová, Eva Daňhelová, Veronika Havasi, Eliška Münsterová, Leona Kyzlinková, Lada Novotná, Veronika Tlachová, Tereza Krejčí

Orchestr Janáčkovy opery NdB

V koprodukci s GötebourgsOperan

Psáno z premiéry 14. června 2019

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Již 69. sezonu zahájila v neděli 15. září v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod taktovkou jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Divákům nabídla skladby Bedřicha Smetany a Antona Brucknera, kteří by tento rok oslavili dvousté narozeniny. Oproti avizovanému programu byl ovšem nedělní večer zkrácen o symfonickou báseň Hakon Jarl, neboť vydatné deště a s nimi spojené záplavy se nevyhnuly ani brněnskému okolí. Několik muzikantů se nemohlo do Brna na koncert bezpečně dostat. Jednou z nich byla i harfistka Ivana Švestková, jejíž part ve zmíněné symfonické básni velice náročný, nebylo možné takto narychlo sehnat náhradu.  více

S výhradně romantickým repertoárem na brněnský festival Špilberk přicestoval v sobotu 24. srpna korejský rozhlasový orchestr KBS Symphony Orchestra se svým hudebním ředitelem – finským dirigentem a houslistou – Pietari Inkinenem. Pozvání přijala také jihokorejská houslistka, absolventka prestižní Julliard School Bomsori Kimvíce

Festival Špilberk pořádá Filharmonie Brno již rovné čtvrt století na konci srpna na nádvoří stejnojmenného hradu. Čtyři hudební večery pod širým nebem divákům nabízí výběr koncertů z řad klasické, filmové, počítačové, ale často i jazzové či jiné hudby. Jedná se tak o rozmanitý mix interpretů a repertoárů s často příjemnou, letně uvolněnou atmosféru. Letošním velkým a předem vyprodaným tahákem byl středeční večer 21. srpna plný melodií z filmů Jamese Bonda v režii Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou světově uznávaného dirigenta, skladatele a aranžéra Stevena Mercuria. V průběhu koncertu se posluchačům také představili zpěváci Sára MilfajtováVendula Příhodová a David Krausvíce

Nejčtenější

Kritika

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více