Fin Greenall alias Fink se svou kapelou intenzivně experimentují na mezinárodní hudební scéně zhruba deset let. Minulý měsíc vyšlo poslední studiové album Resurgram, které začerstva přijeli představit Brnu v tradiční sestavě navíc posílené o druhé bicí. Folk s přesahem snad do všech žánrů se na Flédě rozezněl již podruhé.
Vzpomínky jako by byly ještě živé, jako by to bylo teprve loni. Ale ono to bylo už téměř přede dvěma lety. V listopadu 2015 si Fink a Fléda spolu vyšli poprvé (čtěte zde). Setkání bylo vzrušující, plné emocí ze silného alba Hard Beliver a skončilo velkým očekáváním do budoucna. Rok se s rokem sešel a přišel čas se posunout dál. Vztahy se utužily, posluchačů sice viditelně ubylo, zato jejich nadšení pro Finkovu věc vzrostlo. Vztahovou rétorikou řečeno, opadly prvotní iluze, ale vztah, na kterém obě strany celou dobu viditelně pracovaly, se prohloubil. Charismatický Fink svým spřízněným duším nabídl na úvod místo předkapely film s pohledem do zákulisí, hlav i duší a s pocitem, že jsme si v tomto partnerském soužití konečně řekli všechno, mohl koncert začít.
Kapela, pro tour k čerstvé desce Resurgram posílená o druhého bubeníka, plynule navázala na zmiňovaný retrospektivní film. Bez zbytečných prodlev zahalila Flédu Teplým stínem a vzpomínkou na rok 2011 a album Perfect Darkness, které se v duchu večera kombinovaného ze starých i zbrusu nových skladeb objevilo ještě prostřednictvím titulní skladby a YesterdayWas Hard on AllofUs. Pak už setlist osciloval v podstatě mezi novinkou Resurgram a „starým dobrým“ Hard Believer.
Zdvojená bicí souprava, stage doplněná o Fender Rhodes a perfektně nazvučená baskytara, místy dokonce v akustické podobě, dokonale využily svůj potenciál ve starých i nových skladbách a téměř vzorově se v tomto případě ukázalo, jaká je přidaná hodnota poslechu kapely naživo. Zvuk, který se Flédou linul, byl dle reakcí publika nejlepší duševní potravou, kterou mohl Fink naservírovat. Spontánní výkřiky z přetlaku emocí se průběžně ozývaly po celou dobu koncertu, v druhé půli večera se obecenstvo dostávalo až do téměř euforických stavů a ovace byly místy srovnatelné se sportovním publikem. Po téměř dvou hodinách hutného zvuku v kombinaci se silnými texty se vlastně ale není čemu divit.
Oproti Finkově premiéře trošku pokulhával spád při navazování skladeb. Proměny nástrojů i pozic muzikantů sice ubraly na plynulosti koncertu a trošku rušily soustředění těch, co se chtěli ponořit a nechat unášet medovým hlasem frontmana. Pro některé to ale naopak byl příhodný moment kokamžitému sdělování dojmů, včetně samotného Finka. A tak jsme se z předloňské intenzivní hudební masáže posunuli do písničkářské pohody. A díky tomu se dozvěděli, jak se kapele líbí Brno, že se na dnešek stihli vyspat i osprchovat, doslechli o osudu zvuku „indie banga“, který producent desky zakázal nebo u které písně Fink nikdy nelitoval jejího vzniku. A když věnoval titulní píseň nové desky konkrétní brněnské fanynce, která před koncertem svým komplimentem zahrála Finkovi na tu správnou strunu, bylo jasné, že nejen díky ní by tenhle britsko-moravský relationship mohl ještě nějakou chvíli vydržet. Upřímnými díky a tematickým přídavkem This is the Thing kapela poděkovala za pozorný poslech a opětovanou energii. Nezbývá než s napětím očekávat, kam se tenhle vztah posune příště. Vydrží?
Playlist:
- Warm Shadow(PerfectDarkness 2011)
- Day 22 (Resurgam 2017)
- Shakespeare (Hard Believer 2014)
- Not Everything Was Better In the Past (Resurgam 2017)
- Perfect Darkness(PerfectDarkness 2011)
- Resurgram (Resurgam 2017)
- Godhead(Resurgam 2017)
- Fall Into The Light(Horizontalism2015)
- This Isn’t A Mistake(Resurgam 2017)
- Looking Too Closely(Hard Believer 2014)
- YesterdayWas Hard on AllofUs(PerfectDarkness 2011)
- Word To The Wise(Resurgam 2017)
- Pilgrim (Hard Believer 2014)
přídavek
- This Is The Thing(Distance and Time2007)
Zatím nebyl přidán žádný komentář..