Rejchův Gusman na Olomouckých barokních slavnostech – podívaná se silným pěveckým i hereckým obsazením

17. červenec 2021, 12:00
Rejchův Gusman na Olomouckých barokních slavnostech – podívaná se silným pěveckým i hereckým obsazením

Novodobé premiéry zapomenutých či méně známých hudebních děl se většinou těší velké pozornosti posluchačů, publicistů i muzikologů. Nezřídka se stává, že badatelé či umělečtí vedoucí ansámblů objeví ztracený klenot, který plným právem patří i na současná jeviště. Někdy však – a to je případ komické opery Gusman skladatele Antonína Rejchy – k dobovému provedení ani nedošlo. A tak na Olomouckých barokních slavnostech ve čtvrtek 15. července na nádvoří Tereziánské zbrojnice v provedení Volantes Orchestra pod taktovkou Jakuba Kydlíčka zazněla poctivá a tradiční světová premiéra. Dochovaná podoba Rejchovy opery neumožňovala její kompletní scénické provedení a bylo tedy nutno sáhnout k rozsáhlým rekonstrukcím, kterých se ujaly muzikoložka Jana Franková a umělecká vedoucí orchestru Veronika Manová. Vzhledem k absenci původního libreta tak olomoucká premiéra vycházela z úpravy libreta Eugèna Scribe a Jeana-Henryho Dupin. Oba jmenovaní původní jednoaktový text přepracovali do podoby dvouaktové vaudevillové komedie, která měla premiéru 22. října 1816 v pařížském divadle Théâtre du Vaudeville. Scházející árie byly doplněny a přetextovány z Rejchových dobových komických oper Cagliostro ou les Illuminés (1810) a Bégri ou le chanteur à Constantinople (ca 1816). V titulní roli vystoupil Roman Hoza, jeho společníka Pedrilla ztvárnil Tadeáš Hoza, Bertranda – chamtivého zlatníka a strýce Guzmána – pak Václav Barth a Lucii, Guzmánovu milou a Bertrandovu neteř, Dagmar Šašková. Postavy hospodského Cuistadora se ujal Michal Marhold a ženicha Lucie Cobarda Michael Robotka. Tetu Ragondu zpívala Kamila Zbořilová a tetu Clorindu Barbora Garzinová. Operu režíroval Tomáš Studený a kostýmy a scénu navrhla Sylva Marková.

Operu Gusman otvírá předehra, která již sama o sobě zasluhuje pozornost. Od počátku totiž konfrontuje posluchače s Rejchovým bohatým kompozičním jazykem – chytře užité stylové prvky jiných skladatelů, náhlé barevné i tempové změny, nezvyklá prořídnutí či zmohutnění hudební sazby, práce s tichem a také vytříbený cit pro hudební komiku. Rejchova hudba je zkrátka inteligentní a přitom vtipná, plná proměnlivých hudebních ploch a kontrastních výrazů, a přesto pochopitelná a přirozená, spojuje v sobě skladatelovu přirozenou hudební invenci i jeho analytické znalosti coby hudebního teoretika. A všechny tyto aspekty Rejchovy hudby nalézají svá uplatnění mj. právě v předehře opery Gusman. Celkovému vyznění rozhodně napomohl i fakt, že orchestr pod vedením Jakuba Kydlíčka držel výtečně pohromadě a výrazově dokázal bezchybně vystihnout delikátní komiku Rejchova díla. Pochvalu zaslouží umělecká vedoucí ansámblu Veronika Manová, která dílo s orchestrem nastudovala. Je nutno dodat, že orchestr si vysoké interpretační nasazení udržel po celou dobu opery.

OBS Gusman_03

Mohlo-li se čtvrteční provedení Rejchova Gusmana chlubit skvělou úrovní orchestru, pěvecké výkony na tom byly srovnatelně dobře. Roman Hoza v titulní roli Guzmána z Alfarache dokázal účelnou prací s barvou hlasu a dynamikou zcela přirozeně hýřit vtipem a šibalstvím, stejně jako něžným citem k Lucii. Obzvláště árie, v níž Guzmán tvrdí, že chce pouze pohostit svoji rodinu, byla po všech „taškařicích“ nezvykle sladkou a něžnou. Úspěšně mu sekundoval jeho bratr Tadeáš Hoza v roli společníka Pedrilla, jehož role rozšafnou komiku přivádí ještě dál. Je třeba dodat, že oba zpěváci podali také velmi dobrý činoherní výkon bez křečovitosti a přehrávání. Také jejich sladění akce s hudbou bylo prvotřídní – v jedné z částí vyskočí Tadeáš Hoza na záda svému bratrovi, a to přesně v souladu s orchestrem. Výsledek je vlivem přirozené chemie obou bratrů současně bezprostřední i komický. Také hospodský Cuistador v interpretaci Michala Marholda zaslouží pochvalu – postava vychytralého, avšak ve výsledku obelhaného prospěcháře umožnila Marholdovi sáhnout k pěveckým i hereckým extrémům, které se skvěle hodily k režisérovu uchopení. Trio v podání bratrů Hozových s Michalem Marholdem patřilo mezi mé nejoblíbenější části opery vůbec. Rovněž Michael Robotka coby ženich Cobardo a příbuzný klenotníka Algasil podal herecky i pěvecky přesvědčivý výkon s precizní artikulací a skvělou dynamikou. Václav Barth (zlatník Bertrand) měl velmi jasnou artikulaci a čistou barvu tónu, trochu nejistá mi však přišla výslovnost. Byla to nicméně Dagmar Šašková, která stanula na pomyslném pěveckém vrcholu – její sametově jemný, přesto však jasný zpěv korunovaný skvěle vystavěnými a užitými dynamickými odstíny byl silným protipólem povedené mužské sekce. Nevyhnutelné spojení Roman Hoza – Dagmar Šašková pak bylo třešničkou na chutném operním dortu.

OBS Gusman_02

Režie Tomáše Studeného dokázala využít nejen pěveckých možností umělců, ale i zmiňované herecké kvality – velká část humoru a celkového efektu opery totiž stála na jemném balancování mezi uvěřitelným chováním postav a neskrývanou operní rozpustilostí. Výsledný mix pak byl dostatečně vtipný, a přitom nezabíhal k ponižujícímu pitvoření se. Na několika místech pak režisér zastavil či zpomalil čas, čímž dosáhl zajímavého vizuálního efektu. V případě úplného zastavení tak opera připomínala barokní obraz s typickým rozevlátým pohybem, na jehož popředí se postupně různě procházely jednotlivé postavy, zatímco zpomalená scéna vycházela spíše z moderní kinematografie. Zmínku zaslouží také scéna Sylvy Markové, které dominoval hostinec s funkčními okny v patře. Kdyby bylo však dílo provedeno jinde, možná by účinek nebyl takový – nádvoří Tereziánské zbrojnice poskytlo scéně velmi působivé orámování. Břečťanem porostlé zdi zbrojnice zdánlivě splývaly se scénou a rozšiřovaly divadelní iluzi daleko za operní rekvizity.

Komická opera Gusman na Olomouckých barokních slavnostech tedy nejenže potvrdila Rejchovo všeobecně uznávané kompoziční mistrovství. Vznikla také kvalitní inscenace v povedených kulisách, se skvělou režií a výtečnými instrumentálními, pěveckými i hereckými výkony. Ještě dnes - 17. července – je na témže místě možné navštívit reprízu. Osobně doufám, že život komické opery Gusman neskončí na Olomouckých barokních slavnostech a že se objeví také při jiných příležitostech. Bylo to totiž více než příjemné setkání, Guzmáne z Alfarache...

Guzmán z Alfarache, pícaro (šibal): Roman Hoza

Pedrille, jeho společník: Tadeáš Hoza

Bertrand, bohatý zlatník a strýc Guzmána: Václav Barth

Lucie, neteř pana Bertranda: Dagmar Šašková

Cuistador, hospodský / Corregidor, příbuzný Bertranda: Michal Marhold

Cobardo, ženich Lucie / Algasil, příbuzný Bertranda: Michael Robotka

teta Ragonda, příbuzná Bertranda: Kamila Zbořilová

teta Clorinda, příbuzná Bertranda: Barbora Garzinová

dirigent: Jakub Kydlíček

Volantes Orchestra

Partituru rekonstruovaly: Jana Franková a Veronika Manová

Textová a dramaturgická úprava Jana Franková, Veronika Manová, Tomáš Studený

Hudební nastudování: Veronika Manová

Režie: Tomáš Studený

Scéna a kostýmy: Sylva Marková

Produkce: Studio Volantes

Obsazení orchestru:

flétna: Radka Kubínová, Michaela Koudelková

hoboj: Rastislav Kozoň, Tereza Samsonová

klarinet: Ludmila Darjaninová Peterková

fagot: Michaela Bieglerová, Petr Budín

Přirozený lesní roh: Mateusz Cendlak, Dániel Palkövi

housle: Veronika Manová, Ivan Iliev, Paulina Woś-Gucik, Mateusz Janus, Petra Ščevková, Sarah Flögel, Peter Zelenka

viola: Jakub Verner, Jana Vavřínková

violoncello: Libor Mašek, Dalibor Pimek

kontrabas: Tadeáš Mesany

nádvoří Tereziánské zbrojnice, Olomouc

  1. 7. 2021, 20:30

Foto archiv festivalu

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více

Pro poslední koncert letošního, sedmnáctého ročníku multižánrového festivalu Groove Brno si organizátoři schovali opravdovou lahůdku. V sobotu 7. prosince vystoupil v brněnském Metro Music Baru americký baskytarista, zpěvák a experimentátor MonoNeon, kterého doprovodila trojice muzikantů Xavier Lynn (elektrická kytara, vokály), Dominique Xavier Taplin (klávesy, vokály) a Jackie Withfield (bicí, vokály).  více

Dnes již světoznámá švédská kapela Dirty Loops zakončila v sobotu 30. listopadu v brněnském Metro Music Bar své podzimní evropské turné. Koncertem kapela přispěla do programu sedmnáctého ročníku funkového, soulového a jazzového festivalu Groove Brno. Trio virtuózních muzikantů ve složení Jonah Nilsson – zpěv a klávesy, Henrik Linder – basová kytara a Aron Mellergård – bicí se proslavilo perfektní technickou zdatností, propracovanými vlastními kompozicemi i cover verzemi známých, zejména popových písní. Tyto písně jsou však v jejich aranžích často reharmonizovány a stylem se blíží ke kombinaci disca, popu a jazz fusion. Aby se muzikanti nemuseli uchýlit k používání předem nahraných podkladů, doplnil trio při tour klávesák a vokalista Kristian Kraftlingvíce

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více

Hudební soubor Ensemble Opera Diversa dal svému poslednímu orchestrálnímu koncertu letošního roku osobitý „spin“. Večer se odehrál 26. listopadu v hudebním klubu Alterna, který je spíše sídlem rocku, elektroniky a indie popu než koncertním sálem artificiální hudby. Dvojice vybraných skladeb sestávající z premiérovaného díla Vojtěcha Dlaska Querellovy písně pro sopránový saxofon a smyčce a skladby Miloslava Ištvana Hard Blues pro pop-baryton, soprán, recitátora a komorní soubor tomu rovněž odpovídala. Ištvanův Hard blues přirozeně propůjčil celému večeru i jméno – právě onen střet artificiálního, komponovaného a cíleně „uměleckého“ světa (myšleno bez pejorativního nádechu) s afroamerickými autentickými hudebními projevy vyvěrajícími z hlubin duše životem zkoušeného člověka byl totiž středobodem večera. Nejednalo se tedy o pouhou stylovou inspiraci, nýbrž o inspiraci tematickou, která byla inherentně přítomná také v úvodním díle večera. Tím byla skladba Querellovy písně inspirovaná románem Jeana Geneta, již dříve věnovaná souboru Ensemble Opera Diversa, tentokrát však v nové instrumentaci.  více

Poslední z komorních koncertů v brněnských vilách na festivalu Janáček Brno 2024 se odehrál v neděli 24. listopadu odpoledne. Smyčcové kvartety Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka provedlo ve vile Löw-Beer Janáčkovo kvarteto ve složení Miloš Vacek – 1. housle, Richard Kružík – 2. housle, Jan Řezníček – viola a Lukáš Polák – violoncello.  více

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Nejčtenější

Kritika

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více