Kytarista Pavel Richter vystupuje se svým synem Jonášem, který k otcovu kytarovému experimentování přidává CD player a další digitální mašinky. Tady je ale nutné říct, že ony kytarové experimenty a vůbec styl vycházejí z Richtrova nejvýraznějšího období v osmdesátých letech. Pokud bychom si jej chtěli jako instrumentalistu někam zařadit, byl by nejspíš výhonkem z linie Robert Fripp – Adrian Belew. Jeho dnešní hraní je jakousi syntézou stylů, jimž se postupně věnoval od zappovské alternativy, přes art rock až k ambientu. Elektronika jeho syna Jonáše zahušťuje a strukturuje zvukový i rytmický prostor, z ambientu má určitou jemnost, z rocku smysl pro zřetelné rytmické (a někdy i rytmicko-melodické) vzorce.
Koncert tvořily dvě části: první byla tvořena asi padesátiminutovou kompozicí, která i při svojí délce držela napětí a postupovala od rockovějšího začátku k ambientnímu konci. Ve druhé části jsme slyšeli výběr z posledního alba Nanebevzetí Anežky Marie Sněžné (vyšlo u Polí pět, za dobrovolný příspěvek je i ke stažení). Součástí alba je i kompozice obsahující mluvené vstupy, které kombinují dva chlapácké přístupy ke světu – primitivní politikaření (Bush si nenechá srát na hlavu!) a Old Shatterhandův smysl pro čest (Odvoláte, nebo vás srazím k zemi!). Co je pro někoho hit, je pro mě propadák, k hudbě dua Richter & syn mi tyto konkretizace a zpřízemňování nesedí (ale je to ze všeho nejvíc otázka osobního vkusu).
O autenticitu zážitku se postaral mizerný zvuk, Richter & syn ozvučili kavárnu vlastním aparátem dobrým tak do zkušebny. Jako vzpomínka na pololegální koncerty z totalitních časů to bylo hezké, ale jinak ne. Zvuk měl kvalitu zkomprimované mp3 a měl jsem pocit jako bych byl na zkoušce ve větším obýváku. Ústav hudební vědy by mohl mít místnost, kde je možné provozovat soudobou hudbu na slušné úrovni, přispělo by to k jeho propojení s hudební praxí. Richter & syn hráli v rámci koncertního cyklu Kunsthysterie, který se alternativní hudbě snaží věnovat systematicky. Lepší technické podmínky by dost možná podnítily i zahuštění programu a bezpochyby zajistily nárust posluchačského komfortu, a tím i přitažlivosti celého cyklu.
Foto Nikola Linhart. Richter & syn. 10. 4. 2013, Café Kunst, Brno
Zatím nebyl přidán žádný komentář..