Robert Křesťan & Druhá tráva: Pojďme se napít

Robert Křesťan & Druhá tráva: Pojďme se napít

Líčil mi jednou Robert Křesťan, podle čeho zjistí, že by už měl s Druhou trávou natočit nové autorské album. To mu prý – parafrázuji – zavolá Luboš Malina a připomene mu, že už je čas. Je pravda, že Křesťan, jeden z nejlepších textařů české hudby (napříč žánry), autorskými výpověďmi neplýtvá. Vedle koncertování a psaní nových písní se totiž intenzivně věnuje překladům americké beletrie, což zabere nemálo času. A tak na zatím poslední autorskou desku Roberta Křesťana Marcipán z Toleda (2011) museli fanoušci čekat dlouhých devět let (od alba 1775 básní Emily Dickinsonové). Mezitím Druhá tráva vydala nepřeslechnutelný titul Dylanovky (Křesťanovy překlady písní Boba Dylana), ale to je přece jen jiná disciplína. Zda budeme na novou řadovou desku Druhé trávy čekat opět téměř dekádu, pochopitelně netušíme. Nicméně skupina o sobě i v mezidobí dává vědět zajímavými počiny. Prakticky souběžně s Marcipánem vyšla anglicky zpívaná deska Shuttle To Bethlehem, o rok později se na trhu objevil koncertní záznam z oblíbeného festivalu Živě v Telči a nyní Druhá tráva pro své příznivce připravila aktualizovaný pohled do minulosti s názvem Pojďme se napít.

Album svou koncepcí připomíná dva modely, obohacené o nemalou přidanou hodnotu. První z nich je model „hříchů mládí“. Právě takto, Hříchy mládí, se jmenovala kolekce juvenilií několika především trampských písničkářů, kterou před lety vydala společnost Venkow. Lidé jako Miki Ryvola, Kapitán Kid nebo Pavel Žalman Lohonka v roce 2000 znovu nazpívali ukázky ze své nejranější autorské tvorby – písně plné naivity a neobratných veršů, písně o kamarádkách, volantech, o mámě i Vánocích. Druhý model, obvyklý ve světě komerčního popu a rocku, spočívá v tom, že kapela po letech sesbírá dosud nevydané nahrávky, pozapomenuté písně, B-strany singlů a jiný „odpad“ a vydá je jako regulérní album. Někdy vznikne dílo nezpochybnitelné kvality (Bruce Springsteen) nebo téma pro diplomové práce (Bob Dylan), jindy alespoň kuriozita pro nejvěrnější fanoušky (Pet Shop Boys). Co s tím vším má společného Křesťan s Druhou trávou? Jejich Pojďme se napít má totiž od každého něco.

„Původně jsem chtěl natočit album ze svých outsiderských písniček, tedy takových, které se moc neuchytily, ale pohlížím na ně s otcovskou láskou,“ promlouvá autor v bookletu k posluchači a dodává: „Zjistil jsem sice, že vlastně neexistují, ale narazil jsem při té inventuře na několik, které ve mně vyvolaly někdy úsměv, někdy hrdost, ale vždycky chuť si je zazpívat.“ Nechme stranou malou nejistotu při interpretaci těchto vět (Neexistují vůbec Křesťanovy outsiderské písničky? Nebo neexistují ty z nich, na které pohlíží „s otcovskou láskou“?). Důležité je, že autor, který se například ke svému největšímu hitu, Panence, vrací nerad (zatímco současní omlazení Poutníci píseň zařadili i na své letošní vánoční album), našel ve své minulosti dostatek pozapomenutých skladeb, s nimiž jde hrdě na trh.

Album obsahuje skladby nejrůznější provenience. Výběru dominují přibližně ve dvou třetinách desky impozantní Tažní koně, původně Heavy Horses z repertoáru Jethro Tull. Píseň, která patřila k ozdobám poutnického repertoáru (album Chromí koně), je podle Křesťana v současné sestavě Druhé trávy na pódiu nehratelná, avšak na desce se ji konečně podařilo zachytit. A za tento zářez se Křesťan opravdu ani po letech stydět nemusí. Naopak charakter „hříchu mládí“ má skladba Co dělat mám na melodii Krise Kristoffersona. Text napsal v sedmnácti letech („Rozuměl jsem asi každé čtvrté frázi,“ hodnotí dnešní překladatel svou tehdejší znalost angličtiny) a například s přízvuky na první slabice si starost nedělal. Do podobné kategorie bychom mohli zařadit i o něco pozdější Co už je pryč na melodii Erica Claptona. „Panu Claptonovi se tímto omlouvám, že jsem jeho zásadní vyznání změnil v lehkonohou nostalgii. Ale rád tu písničku zpívám, přestože v ní o nic nejde,“ přiznává Křesťan, přičemž za klíčové lze považovat právě slovo „lehkonohá“. Jde totiž o tak pravidelnou a předvídatelnou (folk)rockovou záležitost, že pro současné členy Druhé trávy, vycvičené z jazzových a dalších náročnějších projektů, to musí opravdu oddechová záležitost.

Z písní, které vznikaly pro Poutníky, na albu najdeme minimálně dvě, které tato skupina hrávala (a pravděpodobně stále hrává) i po rozchodu s Křesťanem a Malinou. Pojďme se napít vyšlo ve studiové verzi na CD Pláč a smích (2003) i na pozdější koncertní výběru Poutníci slaví 40 – Live. Komu mám lhát vyšlo na poutnickém CD Co už je pryč v roce 1997. V obou případech jde o solidní country písničky, které by většina českých kapel tohoto žánru vyvažovala zlatem. V kontextu pozdější tvorby Roberta Křesťana jde však o šedivý průměr. Mimochodem i novější Křesťanova tvorba je na albu zastoupena, a to písní Cibola. Ta totiž dosud vyšla pouze na sólovém albu Luboše Maliny Zákusek (1998) a skupina správně usoudila, že by si zasloužila objevit se i pod její hlavičkou.

Album Pojďme se napít je více než jen sbírkou rarit a hříchů mládí a má smysl si je pořídit nejen kvůli písním Tažní koně, Cibola nebo příjemné verzi oblíbené zhudebněné americké básně Srkala mošt stýblem slámy (tento Hiršalův překlad má v repertoáru například severomoravský bluesman Jiří Míža nebo brněnská skupina Pozdní sběr). I písně, které nedosahují kvalit Marcipánu z Toleda, Až si jednou sundám klišé, Pohlednice nebo Na španělských schodech, vyzdvihuje o několik úrovní výš současná sestava Druhé trávy. Vždyť kapela, ve které se naši přední hráči na dobro a banjo Luboš Novotný a Luboš Malina (který pochopitelně banjo střídá s nástroji dechovými) doplňují se solidním kytaristou Lubošem Novotným a především s excelentní jazzovou rytmikou Tomáš Liška a Kamil Slezák, by mohla hrát cokoli. A vždycky to bude dobré. Pojďme se napít tedy sice není deska roku (na tu si opět pár let počkáme, ale věřím, že ji Robert Křesťan opět napíše), ale poslouchá se velmi příjemně. Navíc je tu drobná přidaná hodnota ve formě fotogalerie všech tří kapel, kterými prošel Robert Křesťan. Doporučuji zahrát si hru, kdo jej nejrychleji pozná na starých snímcích Traperů.

Robert Křesťan & Druhá tráva: Pojďme se napít…, vydavatel: Parlophone Czech Republic 2013. 9 skladeb, celková stopáž: 37:04

Komentáře

Reagovat
  • HelenaB

    6. leden 2014, 15:07
    Milane, technická poznámka - na kytaru hraje (jako vždy :-) Emil Formánek. A slušelo by se připomenout spoluúčast mandolinisty a zpěváka Pavla Petržely, Robertova "služebně nejstaršího" spoluhráče z Traperů. Zdraví Helena Bretfeldová

Dále si přečtěte

Robertu Křesťanovi je dnes padesát pět let – k blahopřání přidáváme i krátké zastavení nad jeho tvorbou od dob skupin Trapeři a Poutníci až po dnešek.  více

Rozhovor s Tomášem Kočkem o cenách Anděl, putování Moravou, Brnu jako kulturním centru a především o jeho posledním albu Cestou na jihvíce

V sobotu proběhlo v Café Práh jihomoravské kolo Porty. Z původně trampské a folkové události se stal multižánrový festival převážně akustické hudby.  více


Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více

Pro poslední koncert letošního, sedmnáctého ročníku multižánrového festivalu Groove Brno si organizátoři schovali opravdovou lahůdku. V sobotu 7. prosince vystoupil v brněnském Metro Music Baru americký baskytarista, zpěvák a experimentátor MonoNeon, kterého doprovodila trojice muzikantů Xavier Lynn (elektrická kytara, vokály), Dominique Xavier Taplin (klávesy, vokály) a Jackie Withfield (bicí, vokály).  více

Dnes již světoznámá švédská kapela Dirty Loops zakončila v sobotu 30. listopadu v brněnském Metro Music Bar své podzimní evropské turné. Koncertem kapela přispěla do programu sedmnáctého ročníku funkového, soulového a jazzového festivalu Groove Brno. Trio virtuózních muzikantů ve složení Jonah Nilsson – zpěv a klávesy, Henrik Linder – basová kytara a Aron Mellergård – bicí se proslavilo perfektní technickou zdatností, propracovanými vlastními kompozicemi i cover verzemi známých, zejména popových písní. Tyto písně jsou však v jejich aranžích často reharmonizovány a stylem se blíží ke kombinaci disca, popu a jazz fusion. Aby se muzikanti nemuseli uchýlit k používání předem nahraných podkladů, doplnil trio při tour klávesák a vokalista Kristian Kraftlingvíce

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více

Nejčtenější

Kritika

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce