Tři roky po sólové desce Piano vydává Roman Dragoun další průřez svým repertoárem. Nové album Andělé ve studiu Sono lze vnímat jako samostatné „best of“, ale současně jde o zajímavý doplněk k předchozímu titulu.
Jestliže jsem v souvislosti s albem Piano poukazoval na to, že Dragoun coby jeden z našich nejvýraznějších rockových zpěváků zvládne odzpívat a odehrát celý program sám – a posluchač se nenudí –, tentokrát máme před sebou tucet písní v košatých aranžích. Zpěv se ani zde neztrácí – stačí se zaposlouchat například do Ptáků vesmíru. Nicméně tentokrát se o slovo mnohem vehementněji hlásí hudební složka – saxofon Radka Kašpara, kytara Miloše Švece, basa Filipa Benešovského, bicí Ondry Pomajsla, trubka Míra Barabáše a v neposlední řadě také klávesy, za nimiž samozřejmě sedí sám zpěvák. Jestliže na albu Piano hrál akustický klavír především doprovodnou úlohu a nechával vyniknout texty, novinka přináší koncert pro celou rockovou kapelu – včetně výrazných sól piana, respektive elektrických kláves.
A propos koncert… Andělé ve studiu Sono jsou i nejsou živá nahrávka. Natáčelo se v našem asi nejlépe vybaveném studiu, ve spolupráci se dvěma skutečnými profesionály – Milanem Cimfem (jeho „otevřený přístup, bohaté hudební, technické i nahrávací zkušenosti, profesionalistu a pochopení hudebně-zvukového záměru“ nedávno v časopisu Harmonie vyzdvihoval kytarista David Dorůžka) a Pavlem Karlíkem (mastering). Na druhou stranu se však Dragoun a jeho spoluhráči rozhodli točit ve studiu živě, tedy tak, aby se na CD co nejlépe přenesla energie a syrovost jejich vystoupení. Výsledek je autentický a přitom bez rušivých elementů, jako jsou potlesky mezi písněmi nebo mluvené úvody ke skladbám, které by vás po druhém poslechu iritovaly.
Je zajímavé srovnat nové album s předchozí deskou, pokud jde o výběr skladeb. Do sólového programu Roman Dragoun vybírá pochopitelně zčásti jiné písně než při vystoupeních s kapelou. S albem Piano se novinka nicméně shoduje ve čtyřech položkách, které patří v jeho repertoáru k nejsilnějším – Padesát, Kronikář, Ptáci vesmíru a v neposlední řadě hymnický Zdroj, původně z repertoáru skupiny Futurum. Protože však Piano bylo svým způsobem také výběrem hitů, je zajímavé sledovat, v jakém poměru Dragoun tentokrát čerpá ze svých jednotlivých řadových desek. Ze sólového debutu Stín mý krve (1995) pocházejí čtyři písně, z následujícího Slunci blíž (2000) dvě, ze zatím posledního Otlučená srdce (2009) pět skladeb a ze staršího období, v tomto případě z poloviny 80. let, je pouze zmíněná píseň Zdroj.
Přestože rockový nebo poprockový zvuk alba nenahrává vnímání textů tak jako komorní podání na předchozím CD, má i zde smysl vnímat pozorně texty. Vzhledem k energičtějšímu projevu a svižnějším tempům některých písní (Střepy) se posluchač pochopitelně soustředí spíše na výrazné slogany než na text jako celek. I při takovém mozaikovitém vnímání však vyplouvá na povrch základní východisko novější Dragounovy tvorby – pocity stárnoucího člověka pevně zakotveného ve víře: „Být stár a přitom mladým být“ (Lák); „Tak si každý svůj kříž nesem“ (Důvěřuj). Roman Dragoun je z české rockové špičky možná jediným zpěvákem, který ve svých písních s naprostou samozřejmostí komunikuje s Bohem (Ptáci vesmíru, Zdroj), a přitom jsou slova jeho písní přirozená a lidská. Na tom mají pochopitelně zásluhu jeho dva dvorní textaři-básníci – zpěvákův již zesnulý otec František Roman Dragoun a Milan Princ.
Andělé ve studiu Sono však nejsou jen fontánou tryskajících veršů napasovaných na rockovou energii. Hudební a textová složka jsou zde díky dobrému zvuku studia Sono naprosto rovnocenné. Slovům je i ve vypjatějších pasážích rozumět, naopak i v klidnějších písních (Ptáci vesmíru) vnímáme syrovost živého vystoupení. Jestliže bylo cílem zaznamenat, jak Dragounova koncertní kapela zní na pódiu, povedlo se to i mezi čtyřmi stěnami studia výtečně. A vzhledem k tomu, že například album Otlučená srdce bylo po aranžérské stránce koncipováno úplně jinak (v původní verzi písně Lák byly například mnohem více zdůrazněny elektronické zvuky), má smysl novinku porovnávat nejen s Pianem, ale i s řadovými deskami. Nabízí se však otázka, co dál. Mám pocit, že alby Piano a Andělé ve studiu Sono Roman Dragoun uzavřel určitou kapitolu, dvakrát – pokaždé jinak – shrnul to nejpodstatnější z posledních dvaceti let. Teď by to chtělo přijít s novými písněmi.
Roman Dragoun & His Angels – Andělé ve studiu Sono. Vydal Pavel Kopřiva – FT Records 2015. 12 skladeb, celkový čas 57:17
Zatím nebyl přidán žádný komentář..