Roman Dragoun & His Angels: Andělé ve studiu Sono

30. duben 2015, 7:30

Roman Dragoun & His Angels: Andělé ve studiu Sono

Tři roky po sólové desce Piano vydává Roman Dragoun další průřez svým repertoárem. Nové album Andělé ve studiu Sono lze vnímat jako samostatné „best of“, ale současně jde o zajímavý doplněk k předchozímu titulu.

Jestliže jsem v souvislosti s albem Piano poukazoval na to, že Dragoun coby jeden z našich nejvýraznějších rockových zpěváků zvládne odzpívat a odehrát celý program sám – a posluchač se nenudí –, tentokrát máme před sebou tucet písní v košatých aranžích. Zpěv se ani zde neztrácí – stačí se zaposlouchat například do Ptáků vesmíru. Nicméně tentokrát se o slovo mnohem vehementněji hlásí hudební složka – saxofon Radka Kašpara, kytara Miloše Švece, basa Filipa Benešovského, bicí Ondry Pomajsla, trubka Míra Barabáše a v neposlední řadě také klávesy, za nimiž samozřejmě sedí sám zpěvák. Jestliže na albu Piano hrál akustický klavír především doprovodnou úlohu a nechával vyniknout texty, novinka přináší koncert pro celou rockovou kapelu – včetně výrazných sól piana, respektive elektrických kláves.

A propos koncert… Andělé ve studiu Sono jsou i nejsou živá nahrávka. Natáčelo se v našem asi nejlépe vybaveném studiu, ve spolupráci se dvěma skutečnými profesionály – Milanem Cimfem (jeho „otevřený přístup, bohaté hudební, technické i nahrávací zkušenosti, profesionalistu a pochopení hudebně-zvukového záměru“ nedávno v časopisu Harmonie vyzdvihoval kytarista David Dorůžka) a Pavlem Karlíkem (mastering). Na druhou stranu se však Dragoun a jeho spoluhráči rozhodli točit ve studiu živě, tedy tak, aby se na CD co nejlépe přenesla energie a syrovost jejich vystoupení. Výsledek je autentický a přitom bez rušivých elementů, jako jsou potlesky mezi písněmi nebo mluvené úvody ke skladbám, které by vás po druhém poslechu iritovaly.

Je zajímavé srovnat nové album s předchozí deskou, pokud jde o výběr skladeb. Do sólového programu Roman Dragoun vybírá pochopitelně zčásti jiné písně než při vystoupeních s kapelou. S albem Piano se novinka nicméně shoduje ve čtyřech položkách, které patří v jeho repertoáru k nejsilnějším – Padesát, Kronikář, Ptáci vesmíru a v neposlední řadě hymnický Zdroj, původně z repertoáru skupiny Futurum. Protože však Piano bylo svým způsobem také výběrem hitů, je zajímavé sledovat, v jakém poměru Dragoun tentokrát čerpá ze svých jednotlivých řadových desek. Ze sólového debutu Stín mý krve (1995) pocházejí čtyři písně, z následujícího Slunci blíž (2000) dvě, ze zatím posledního Otlučená srdce (2009) pět skladeb a ze staršího období, v tomto případě z poloviny 80. let, je pouze zmíněná píseň Zdroj.

Přestože rockový nebo poprockový zvuk alba nenahrává vnímání textů tak jako komorní podání na předchozím CD, má i zde smysl vnímat pozorně texty. Vzhledem k energičtějšímu projevu a svižnějším tempům některých písní (Střepy) se posluchač pochopitelně soustředí spíše na výrazné slogany než na text jako celek. I při takovém mozaikovitém vnímání však vyplouvá na povrch základní východisko novější Dragounovy tvorby – pocity stárnoucího člověka pevně zakotveného ve víře: „Být stár a přitom mladým být“ (Lák); „Tak si každý svůj kříž nesem“ (Důvěřuj). Roman Dragoun je z české rockové špičky možná jediným zpěvákem, který ve svých písních s naprostou samozřejmostí komunikuje s Bohem (Ptáci vesmíru, Zdroj), a přitom jsou slova jeho písní přirozená a lidská. Na tom mají pochopitelně zásluhu jeho dva dvorní textaři-básníci – zpěvákův již zesnulý otec František Roman Dragoun a Milan Princ.

Andělé ve studiu Sono však nejsou jen fontánou tryskajících veršů napasovaných na rockovou energii. Hudební a textová složka jsou zde díky dobrému zvuku studia Sono naprosto rovnocenné. Slovům je i ve vypjatějších pasážích rozumět, naopak i v klidnějších písních (Ptáci vesmíru) vnímáme syrovost živého vystoupení. Jestliže bylo cílem zaznamenat, jak Dragounova koncertní kapela zní na pódiu, povedlo se to i mezi čtyřmi stěnami studia výtečně. A vzhledem k tomu, že například album Otlučená srdce bylo po aranžérské stránce koncipováno úplně jinak (v původní verzi písně Lák byly například mnohem více zdůrazněny elektronické zvuky), má smysl novinku porovnávat nejen s Pianem, ale i s řadovými deskami. Nabízí se však otázka, co dál. Mám pocit, že alby Piano a Andělé ve studiu Sono Roman Dragoun uzavřel určitou kapitolu, dvakrát – pokaždé jinak – shrnul to nejpodstatnější z posledních dvaceti let. Teď by to chtělo přijít s novými písněmi.

Roman Dragoun & His Angels – Andělé ve studiu Sono. Vydal Pavel Kopřiva – FT Records 2015. 12 skladeb, celkový čas 57:17

Foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..



Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Nejčtenější

Kritika

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více