Roman Horký a Kamelot: Babí léto

15. říjen 2015, 9:20

Roman Horký a Kamelot: Babí léto

Nové album Kamelotu je současně folkové i popové, se všemi klady i zápory těchto žánrových označení. Je postavené na textech, ale pozitivně zaujme především hráčskou profesionalitou. Překvapí novými tématy, ale i opakováním důvěrně známých. Nepřekvapí jistou kostrbatostí, která k tvorbě Romana Horkého neodmyslitelně patří. A kvůli níž je vlastně více lidovým či populárním umělcem než folkovým písničkářem.

Současně s vydáním svého nového alba Babí léto poskytl Roman Horký propagační rozhovor, ve kterém mluvil nejen o tom, že život je jako role toaletního papíru („Na začátku odmotáváš pomalu, ale jak se blížíš k závěru, ubývá to strašně rychle“), ale také prohlásil: „Kdysi na Portě Kamelot zaškatulkovali mezi folk a country, ale my nic takového nejsme.“ Věta, která ve folkových kruzích vyvolala nemalé diskuse (a oživení dlouhodobých sporů o to, které album Kamelotu ještě stálo za to), nabízí několik možných výkladů a tak trochu v sobě skrývá esenci albové novinky.

Jestliže to kapelník Kamelotu myslel tak, že na počátku jeho skupina folk a country hrála, ale nyní je jí stylová košilka malá, pak proti tomu nelze nic namítat. Horký jako výborný kytarista a zpěvák znělého hlasu s pečlivou výslovností (pominu-li příliš otevřené „e“, jehož vinou slyším v titulní písni „nádhernááá babí léto“) portovní žánry skutečně přesahuje. Vždyť už album Paměť slonů z roku 2001 – to byla doba, kdy vydavatelství Universal prosazovalo sólisty před kapelami, a z Kamelotu tedy udělalo Romana Horkého & Kamelot – tíhlo k rádiovému popu a singlová píseň Dlouhá pláž splňovala parametry komerčního hitu. Ostatně i celý mechanismus propagace alba skrze singly zasílané do komerčních rádií se tak nějak vymyká trampské filosofii. V tomto ohledu tedy Babí léto skutečně nepřináší nic nového.

Minimálně patnáct let už také trvá jiná praxe. Totiž že na obalu alba sice najdeme fotografii současného Kamelotu, ale ten zůstává především koncertní sestavou. Ve studiových nahrávkách se členové skupiny střídají s přizvanými hosty a ve svém současném složení Kamelot nenatočil ani jednu z dvanácti písní. Horkého dlouholetý koncertní souputník Viktor Porkristl se na novém albu objeví pouze jako doprovodný vokalista v jedné písni, zatímco kytary si téměř kompletně nahrál sám kapelník. Naopak současná rytmika Kamelotu se na desce podílí měrou vrchovatou. A je třeba zdůraznit, že v této etapě svého neustálého hledání si k sobě Horký vybral opravdu elitní hráče se zkušenostmi z různých žánrů: Basista Tomáš Vunderle Koudelka (v bookletu alba opakovaně chybně uveden jako „Vonderle“) hrával ve Fleretu a dnes je muzikantskou i autorskou oporou B-Side Bandu. A bubeník Vladimír Třebický se vedle Kamelotu věnuje například improvizované hudbě a experimentálnímu jazzu ve skupině Next Phase. I přítomnost těchto dvou hudebníků je tedy dokladem toho, že Horkému je folkové pískoviště malé.

Úplně z jiné strany nabourává Roman Horký zažité představy o sobě jako folkovém či trampském písničkáři výběrem hostů-zpěváků. Nepřekvapí účast Petra Bendeho, který své štěstí také kdysi zkoušel – bez výraznějšího úspěchu – na Portě. S někdejší „Laurou“ a později nevýraznou popovou zpěvačkou Ilonou Csákovou už Horký také v minulosti spolupracoval. Další pozvaný, Dalibor Janda, pro mnohé esence normalizačního popu, si většinu svých hitů napsal sám, takže je vlastně písničkářem. Posledním na obalu zvýrazněným hostem je Chris de Pino, americký hráč na chromatickou harmoniku, u nás známý například z koncertů s Lacem Deczim. K tomu přidejme smyčcové kvarteto složené z členů cimbálové muziky Grajcar nebo zpěv Blanky Šrůmové (která se dnes po intenzivnější spolupráci s Kamelotem věnuje svému projektu s Janem Saharou Hedlem). Takový výběr spolupracovníků potvrzuje pokračování Horkého citátu: „Nám jde hlavně o písničku jako takovou.“

Jaká je tedy aktuální Horkého „písnička“? Kapelník Kamelotu ve zmíněném interview tvrdí, že podstata jeho písniček „není v kytaře a dalších nástrojích, to je jen prostředek, ale v textech. Ten dělá osmdesát procent výsledku“. Jenže právě texty jsou opět kamenem úrazu nového alba. Roman Horký je excelentní kytarista a zajímavý zpěvák, ale zůstává „lidovým“ textařem se všemi nešvary, které si pod tímto slovním spojením můžeme představit. Do uší i tentokrát bijí špatně kladené přízvuky („z NovéHO světa“, s božím posLEM“) i nepřirozené konstrukce („jsem hříšník velikán“ místo – zřejmě – „velký hříšník“). Samozřejmostí jsou četné gramatické rýmy (soukolí/údolí) a asonance (mobil/lovil), kombinace knižních vazeb („aniž by platil“) a básnických obratů („s okoralou kůrkou luny v nebeském soukolí“) s civilním jazykem („zahodil mobil“) a nelogickými detaily („spálil pin a kreditkartu“ – PIN přece nosíme v hlavě, nebo ne?), a to vše v rámci jedné písně (Rajské údolí). Ano, vím, že zde má jít především o obsah a ne formu (ostatně ani Zachraňte koně nebyl žádný vrchol folkové poezie), ale eklektický textařský styl Romana Horkého jistě nejen mne při poslechu ruší. Mezi nejméně povedené písně Kamelotu vůbec pak řadím ódu na Jana Eskymo Welzla s rýmem „Welzl/vlezl“ a s vykonstruovaným příběhem o tom, že „v milování není zrovna žáček, důkazem je špalír Eskymaček“. Opravdu je plození potomků to, čím český dobrodruh na severu vynikal?

Výše zmíněné výhrady však neznamenají, že by album Babí léto nebylo hodno pozornosti. Fanoušci Romana Horkého a Kamelotu na něm najdou nejen dobře zahranou muziku, ale především hitové písně důvěrně známého stylu, ať už je to úvodní Babí léto nebo závěrečný Anděl, který se ovšem objevil už na trojalbu Platinum Collection v roce 2013. Pokud jde o texty – a tentokrát myslím skutečně na obsah, nikoli na formu –, zůstává Roman Horký především trampským a folkovým autorem. Jeho neustálá fascinace přírodou a životem v ní je zřetelná z „programového prohlášení“ Rajské údolí i z titulního Babího léta. Sociální téma, další leitmotiv Horkého tvorby, se objevuje v písni Chceš to vzdát. Důležitou roli pak na albu zaujímá rodina – Roman Horký napsal písně pro další své děti (Ester, Anděl) i pro svou další ženu (Vyznání). Tentokrát však vzpomíná i na maminku (Nad Černými poli) a v jedné z nejpozoruhodnějších písní alba na babičku (Segen Gottes). Mimochodem napsat píseň v nářečí, kterým se mluvilo v Zastávce u Brna, není špatný nápad. K dotažení k dokonalosti stačilo krátit dlouhá „ů“ (tedy „nušo“ místo „nůšo“ apod.) a dlouhá „í“, což by Romanovi poradil každý bohemista-dialektolog. Další velmi silnou písní je Kavčice, také zveřejněná už na trojdiskovém výběru – o dvou kamarádech, které zatklo na základě udání Gestapo. Tedy skladba, která by se svou koncepcí výborně hodila třeba do pozitivně přijatého projektu Kotlina výrazně mladší skupiny Epydemye. Ovšem ani historické téma není ve zpěvníku Kamelotu novinkou – vzpomeňme třeba na Dopis z Borodina odkazující na napoleonské války.

Roman Horký & Kamelot – Babí léto, Warner Music 2015, 12 skladeb, celková stopáž: 46:37

Foto archiv skupiny Kamelot

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Nejdná se vlastně jenom o folk, ke sdružení Vondrák – Bodlák – Polák se střídavě připojovali spoluhráči od rocku až po alternativu. Album Barvy přináší výběr nahrávek ze začátku 80. let, ale koncentruje v nich dlouhý úsek vývoje brněnské hudební scény, jak se formovala předtím i potom.  více

Label FT Records vydal kompilační CD s písněmi Wabiho Ryvoly v podání především brněnských skupin. Vedle Karabiny a T. E. Bandu, které mají na kompilaci po čtyřech písních, jsou zastoupeny skupiny FT Prim, Přístav a Kati (po dvou písních) a jednou se připomíná už neexistující Monsun.  více

Všechno nejlepší a upřímnou soustrast – nejde to moc dohromady, ale já jsem si život nevymyslel.  více

Když se někdo nemůže celé měsíce rozejít se svým Josefem, píše zoufalé dotazy online psychologům, pláče kamarádkám do telefonu nebo napíše písníčky na album Josefene. Poslední album kapely Mucha je většinou o lásce, která zanechává dlouhé a často nepříjemné stopy.  více




Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více

Pro poslední koncert letošního, sedmnáctého ročníku multižánrového festivalu Groove Brno si organizátoři schovali opravdovou lahůdku. V sobotu 7. prosince vystoupil v brněnském Metro Music Baru americký baskytarista, zpěvák a experimentátor MonoNeon, kterého doprovodila trojice muzikantů Xavier Lynn (elektrická kytara, vokály), Dominique Xavier Taplin (klávesy, vokály) a Jackie Withfield (bicí, vokály).  více

Dnes již světoznámá švédská kapela Dirty Loops zakončila v sobotu 30. listopadu v brněnském Metro Music Bar své podzimní evropské turné. Koncertem kapela přispěla do programu sedmnáctého ročníku funkového, soulového a jazzového festivalu Groove Brno. Trio virtuózních muzikantů ve složení Jonah Nilsson – zpěv a klávesy, Henrik Linder – basová kytara a Aron Mellergård – bicí se proslavilo perfektní technickou zdatností, propracovanými vlastními kompozicemi i cover verzemi známých, zejména popových písní. Tyto písně jsou však v jejich aranžích často reharmonizovány a stylem se blíží ke kombinaci disca, popu a jazz fusion. Aby se muzikanti nemuseli uchýlit k používání předem nahraných podkladů, doplnil trio při tour klávesák a vokalista Kristian Kraftlingvíce

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více

Hudební soubor Ensemble Opera Diversa dal svému poslednímu orchestrálnímu koncertu letošního roku osobitý „spin“. Večer se odehrál 26. listopadu v hudebním klubu Alterna, který je spíše sídlem rocku, elektroniky a indie popu než koncertním sálem artificiální hudby. Dvojice vybraných skladeb sestávající z premiérovaného díla Vojtěcha Dlaska Querellovy písně pro sopránový saxofon a smyčce a skladby Miloslava Ištvana Hard Blues pro pop-baryton, soprán, recitátora a komorní soubor tomu rovněž odpovídala. Ištvanův Hard blues přirozeně propůjčil celému večeru i jméno – právě onen střet artificiálního, komponovaného a cíleně „uměleckého“ světa (myšleno bez pejorativního nádechu) s afroamerickými autentickými hudebními projevy vyvěrajícími z hlubin duše životem zkoušeného člověka byl totiž středobodem večera. Nejednalo se tedy o pouhou stylovou inspiraci, nýbrž o inspiraci tematickou, která byla inherentně přítomná také v úvodním díle večera. Tím byla skladba Querellovy písně inspirovaná románem Jeana Geneta, již dříve věnovaná souboru Ensemble Opera Diversa, tentokrát však v nové instrumentaci.  více

Poslední z komorních koncertů v brněnských vilách na festivalu Janáček Brno 2024 se odehrál v neděli 24. listopadu odpoledne. Smyčcové kvartety Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka provedlo ve vile Löw-Beer Janáčkovo kvarteto ve složení Miloš Vacek – 1. housle, Richard Kružík – 2. housle, Jan Řezníček – viola a Lukáš Polák – violoncello.  více

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Nejčtenější

Kritika

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více