Roman Horký a Kamelot: Babí léto

15. říjen 2015, 9:20

Roman Horký a Kamelot: Babí léto

Nové album Kamelotu je současně folkové i popové, se všemi klady i zápory těchto žánrových označení. Je postavené na textech, ale pozitivně zaujme především hráčskou profesionalitou. Překvapí novými tématy, ale i opakováním důvěrně známých. Nepřekvapí jistou kostrbatostí, která k tvorbě Romana Horkého neodmyslitelně patří. A kvůli níž je vlastně více lidovým či populárním umělcem než folkovým písničkářem.

Současně s vydáním svého nového alba Babí léto poskytl Roman Horký propagační rozhovor, ve kterém mluvil nejen o tom, že život je jako role toaletního papíru („Na začátku odmotáváš pomalu, ale jak se blížíš k závěru, ubývá to strašně rychle“), ale také prohlásil: „Kdysi na Portě Kamelot zaškatulkovali mezi folk a country, ale my nic takového nejsme.“ Věta, která ve folkových kruzích vyvolala nemalé diskuse (a oživení dlouhodobých sporů o to, které album Kamelotu ještě stálo za to), nabízí několik možných výkladů a tak trochu v sobě skrývá esenci albové novinky.

Jestliže to kapelník Kamelotu myslel tak, že na počátku jeho skupina folk a country hrála, ale nyní je jí stylová košilka malá, pak proti tomu nelze nic namítat. Horký jako výborný kytarista a zpěvák znělého hlasu s pečlivou výslovností (pominu-li příliš otevřené „e“, jehož vinou slyším v titulní písni „nádhernááá babí léto“) portovní žánry skutečně přesahuje. Vždyť už album Paměť slonů z roku 2001 – to byla doba, kdy vydavatelství Universal prosazovalo sólisty před kapelami, a z Kamelotu tedy udělalo Romana Horkého & Kamelot – tíhlo k rádiovému popu a singlová píseň Dlouhá pláž splňovala parametry komerčního hitu. Ostatně i celý mechanismus propagace alba skrze singly zasílané do komerčních rádií se tak nějak vymyká trampské filosofii. V tomto ohledu tedy Babí léto skutečně nepřináší nic nového.

Minimálně patnáct let už také trvá jiná praxe. Totiž že na obalu alba sice najdeme fotografii současného Kamelotu, ale ten zůstává především koncertní sestavou. Ve studiových nahrávkách se členové skupiny střídají s přizvanými hosty a ve svém současném složení Kamelot nenatočil ani jednu z dvanácti písní. Horkého dlouholetý koncertní souputník Viktor Porkristl se na novém albu objeví pouze jako doprovodný vokalista v jedné písni, zatímco kytary si téměř kompletně nahrál sám kapelník. Naopak současná rytmika Kamelotu se na desce podílí měrou vrchovatou. A je třeba zdůraznit, že v této etapě svého neustálého hledání si k sobě Horký vybral opravdu elitní hráče se zkušenostmi z různých žánrů: Basista Tomáš Vunderle Koudelka (v bookletu alba opakovaně chybně uveden jako „Vonderle“) hrával ve Fleretu a dnes je muzikantskou i autorskou oporou B-Side Bandu. A bubeník Vladimír Třebický se vedle Kamelotu věnuje například improvizované hudbě a experimentálnímu jazzu ve skupině Next Phase. I přítomnost těchto dvou hudebníků je tedy dokladem toho, že Horkému je folkové pískoviště malé.

Úplně z jiné strany nabourává Roman Horký zažité představy o sobě jako folkovém či trampském písničkáři výběrem hostů-zpěváků. Nepřekvapí účast Petra Bendeho, který své štěstí také kdysi zkoušel – bez výraznějšího úspěchu – na Portě. S někdejší „Laurou“ a později nevýraznou popovou zpěvačkou Ilonou Csákovou už Horký také v minulosti spolupracoval. Další pozvaný, Dalibor Janda, pro mnohé esence normalizačního popu, si většinu svých hitů napsal sám, takže je vlastně písničkářem. Posledním na obalu zvýrazněným hostem je Chris de Pino, americký hráč na chromatickou harmoniku, u nás známý například z koncertů s Lacem Deczim. K tomu přidejme smyčcové kvarteto složené z členů cimbálové muziky Grajcar nebo zpěv Blanky Šrůmové (která se dnes po intenzivnější spolupráci s Kamelotem věnuje svému projektu s Janem Saharou Hedlem). Takový výběr spolupracovníků potvrzuje pokračování Horkého citátu: „Nám jde hlavně o písničku jako takovou.“

Jaká je tedy aktuální Horkého „písnička“? Kapelník Kamelotu ve zmíněném interview tvrdí, že podstata jeho písniček „není v kytaře a dalších nástrojích, to je jen prostředek, ale v textech. Ten dělá osmdesát procent výsledku“. Jenže právě texty jsou opět kamenem úrazu nového alba. Roman Horký je excelentní kytarista a zajímavý zpěvák, ale zůstává „lidovým“ textařem se všemi nešvary, které si pod tímto slovním spojením můžeme představit. Do uší i tentokrát bijí špatně kladené přízvuky („z NovéHO světa“, s božím posLEM“) i nepřirozené konstrukce („jsem hříšník velikán“ místo – zřejmě – „velký hříšník“). Samozřejmostí jsou četné gramatické rýmy (soukolí/údolí) a asonance (mobil/lovil), kombinace knižních vazeb („aniž by platil“) a básnických obratů („s okoralou kůrkou luny v nebeském soukolí“) s civilním jazykem („zahodil mobil“) a nelogickými detaily („spálil pin a kreditkartu“ – PIN přece nosíme v hlavě, nebo ne?), a to vše v rámci jedné písně (Rajské údolí). Ano, vím, že zde má jít především o obsah a ne formu (ostatně ani Zachraňte koně nebyl žádný vrchol folkové poezie), ale eklektický textařský styl Romana Horkého jistě nejen mne při poslechu ruší. Mezi nejméně povedené písně Kamelotu vůbec pak řadím ódu na Jana Eskymo Welzla s rýmem „Welzl/vlezl“ a s vykonstruovaným příběhem o tom, že „v milování není zrovna žáček, důkazem je špalír Eskymaček“. Opravdu je plození potomků to, čím český dobrodruh na severu vynikal?

Výše zmíněné výhrady však neznamenají, že by album Babí léto nebylo hodno pozornosti. Fanoušci Romana Horkého a Kamelotu na něm najdou nejen dobře zahranou muziku, ale především hitové písně důvěrně známého stylu, ať už je to úvodní Babí léto nebo závěrečný Anděl, který se ovšem objevil už na trojalbu Platinum Collection v roce 2013. Pokud jde o texty – a tentokrát myslím skutečně na obsah, nikoli na formu –, zůstává Roman Horký především trampským a folkovým autorem. Jeho neustálá fascinace přírodou a životem v ní je zřetelná z „programového prohlášení“ Rajské údolí i z titulního Babího léta. Sociální téma, další leitmotiv Horkého tvorby, se objevuje v písni Chceš to vzdát. Důležitou roli pak na albu zaujímá rodina – Roman Horký napsal písně pro další své děti (Ester, Anděl) i pro svou další ženu (Vyznání). Tentokrát však vzpomíná i na maminku (Nad Černými poli) a v jedné z nejpozoruhodnějších písní alba na babičku (Segen Gottes). Mimochodem napsat píseň v nářečí, kterým se mluvilo v Zastávce u Brna, není špatný nápad. K dotažení k dokonalosti stačilo krátit dlouhá „ů“ (tedy „nušo“ místo „nůšo“ apod.) a dlouhá „í“, což by Romanovi poradil každý bohemista-dialektolog. Další velmi silnou písní je Kavčice, také zveřejněná už na trojdiskovém výběru – o dvou kamarádech, které zatklo na základě udání Gestapo. Tedy skladba, která by se svou koncepcí výborně hodila třeba do pozitivně přijatého projektu Kotlina výrazně mladší skupiny Epydemye. Ovšem ani historické téma není ve zpěvníku Kamelotu novinkou – vzpomeňme třeba na Dopis z Borodina odkazující na napoleonské války.

Roman Horký & Kamelot – Babí léto, Warner Music 2015, 12 skladeb, celková stopáž: 46:37

Foto archiv skupiny Kamelot

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Nejdná se vlastně jenom o folk, ke sdružení Vondrák – Bodlák – Polák se střídavě připojovali spoluhráči od rocku až po alternativu. Album Barvy přináší výběr nahrávek ze začátku 80. let, ale koncentruje v nich dlouhý úsek vývoje brněnské hudební scény, jak se formovala předtím i potom.  více

Label FT Records vydal kompilační CD s písněmi Wabiho Ryvoly v podání především brněnských skupin. Vedle Karabiny a T. E. Bandu, které mají na kompilaci po čtyřech písních, jsou zastoupeny skupiny FT Prim, Přístav a Kati (po dvou písních) a jednou se připomíná už neexistující Monsun.  více

Všechno nejlepší a upřímnou soustrast – nejde to moc dohromady, ale já jsem si život nevymyslel.  více

Když se někdo nemůže celé měsíce rozejít se svým Josefem, píše zoufalé dotazy online psychologům, pláče kamarádkám do telefonu nebo napíše písníčky na album Josefene. Poslední album kapely Mucha je většinou o lásce, která zanechává dlouhé a často nepříjemné stopy.  více




Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Nejčtenější

Kritika

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce