Moravský podzim včera ozdobila Rotterdamská filharmonie, která svým koncertem připomněla krásu ruské hudby a Sibeliových symfonií. Publikum se i v letošním ročníku festivalu dočkalo zahraničního orchestru vynikající úrovně.
Interprety sedmého večera festivalu Moravský podzim byli Rotterdamská filharmonie spolu s pianistou Simonem Trpčeskim. Téměř stoletý symfonický orchestr vystoupil v Brně poprvé. Soubor pod vedením dirigenta Cristiana Măcelaru zahrál díla Nikolaje Rimského-Korsakova, Sergeje Rachmaninova a Jeana Sibelia. Pětatřicetiletý Măcelaru – původně virtuózní houslista – vtiskl důsledné nastudování všem uváděným skladbám. Hned úvodní devítiminutová předehřa k opeře Májová noc Rimského-Korsakova byla příslibem kvalitní hudební produkce. Ouverturu otevřela sekce dřevěných dechových nástrojů, hobojista pak pak vynikal po celou dobu koncertu. Velmi příjemně zněla violoncella a kontrabasy, k posluchačům doléhal kulatý a jednotný zvuk včetně pasáží v pizzicatu. Výkon byl precizní, přesto však z hudebníků vyzařovala uvolněnost a pohoda.
Pravděpodobně nejočekávanějším kusem večera byl Klavírní koncert č. 3 d moll Sergeje Rachmaninova. Jako sólista se představil makedonský pianista Simon Trpčeski. Trpčeski zezačátku velmi šetřil výrazovostí, jeho hra byla sebevědomá, avšak dynamicky poněkud plochá. Ostinátní motivy sólisty byly hravé, podávané s adekvátní lehkostí. V téměř klasicistním duchu pokračovala skladba až do prvních momentů, v nichž Rachmaninov rytmicky naprosto zásadně přerušuje tok hudby. Poté došlo na romantickou dynamickou pestrost, frázování se však disciplinovaně drželo striktního metra. S kadencí, kdy celý orchestr umlkl, začal Trpčeski zářit a konečně se dotýkal dynamických limitů svého nástroje. Pozoruhodný byl moment, kdy sólista vlastně doprovázel hráče na dřevěné dechové nástroje.
V typicky romantickém duchu začali interpreti frázovat ve druhé větě, zřetelné bylo vzájemné vyčkávání na vrcholné souzvuky. V kombinaci s výrazově méně barevnou předchozí částí šlo o taktickou práci s koncertním materiálem. Třetí věta byla bouřlivá, ale zároveň přesná, souhra orchestru se sólistou byla perfektní. Po skončení koncertu tak Janáčkovo divadlo doslova explodovalo okamžitým potleskem ve stoje. Simon Trpčeski podal mimořádně náročný sólový výkon bravurně, navíc si u toho bezchybně rozuměl s ostatními hudebníky na pódiu. Faktem však je, že v první půli výrazem zrovna neplýtval a na někoho mohla interpretace působit málo romanticky, až chladně.
Druhá polovina koncertu patřila Symfonii č. 2 D dur finského skladatele Jeana Sibelia. Skladba, kterou nejlépe vystihují slova skladatele samotného: „Život jako vír nestálých vášní.“ Sibeliova druhá symfonie je kompozicí plnou zásadních zvratů a o podněty v ní není nouze. Autor se ukazuje jako milovník komplexních rytmických útvarů a rozličných kontrastních prvků.
První věta – ve srovnání s první půlí koncertu – posluchače teprve usazovala do naprosto odlišného hudebního jazyka. Byť byl orchestr stoprocentně jednotný, vyzněla trochu fádně. Ve druhé větě zaujala vybrnkávaná melodie violoncell a kontrabasů, s nimiž téměř polyrytmicky kontrastoval fagot. Druhá věta se svou tajemností připomínala ducha severských ság, které byly Sibeliovy tematicky nanejvýš blízké. Celá symfonie byla provedena s pozoruhodnou prezicností, Cristian Măcelaru měl vedení orchestru pevně v rukou. Těžko říct, koho z přítomných si dílo získalo, reakce publika příliš vřelá nebyla. Jeho původní entuziasmus si interpreti získali zpět až svižným přídavkem.
Byť výkony na pódiu byly vynikající, program jako celek byl nesporně dlouhý. Samotná první polovina měla skoro hodinu, Sibeliova symfonie rovněž, k tomu mohl být leckdo plně saturován Rachmaninovovým hutným klavírním koncertem. Jistá roztěkanost byla totiž v publiku ke konci večera znát.
Brněnskému publiku se dostalo koncertu světového formátu i navzdory stylovým výtkám. Orchestr byl pod Măcelaruho taktovkou suverénní, po technické stránce nedošlo k zaváhání. Dirigent hojně využíval nižších hlasitostních poloh, aby pozdější akcentovaná místa nabyla na působivosti. I v největších forte neztrácel projev kultivovanost, orchestr byl ztělesněním kompaktnosti. A jen tak pro zajímavost – příjemným závanem západních zvyklostí byl fakt, že hráči se v momentech bezprostředně před koncertem již rozehrávali na svých místech, potleskem byl pak vítán až dirigent. Je dobře, že symfonické orchestry špičkových kvalit do Brna někdo vozí, a jak publikum, tak hudebníci dostávají referenční bod. Nizozemský velvyslanec v úvodní zdravici přislíbil četné další koncerty Rotterdamské filharmonie v Čechách – máme se tedy rozhodně na co těšit.
Nikolaj Rimskij-Korsakov: Májová noc, předehra k opeře, Sergej Rachmaninov: Klavírní koncert č. 3 d moll op. 30, Jean Sibelius: Symfonie č. 2 D dur op. 43. Hudební nastudování – Cristian Măcelaru, Simon Trpčeski – klavír, Rotterdamská filharmonie. 9. října 2015, Janáčkovo divadlo, Brno. V rámci festivalu Moravský podzim.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..