Roztančená dáma s kaméliémi

7. březen 2020, 15:00
Roztančená dáma s kaméliémi

Příběh osudové lásky krásné kurtizány Marguerity a jejího milého Armanda, jak jej známe z autobiografické prózy Dáma s kaméliemi od Alexandra Dumase mladšího, není nutné představovat. Jeden z nejslavnějších románu 19. století se dočkal již celé řady zpracování a nyní se o slovo přihlásil i soubor baletu Národního divadla v Brně s novým moderním pojetím této látky o bolesti, vášni a sebeobětování.

Choreografie, režie a navrch i dramaturgie se zhostila chorvatská tanečnice/choreografka Valentina Turcu, která má na svém kontě již přes 130 různých produkcí. Trojjediná divadelní tvůrkyně se rozhodla zasadit příběh Dámy s kaméliemi do dnešní doby.  Na jevišti se tedy objevují například i mobilní telefony nebo digitální fotoaparát, což může být pro konzervativnějšího diváka hůře stravitelné. Scénografii pro tuto inscenaci vytvořil Marko Japelj a jeho práce působila velice zajímavě. Velký prostor na jevišti zabírala prosklená konstrukce, která vytvářela dojem samostatného pokoje, ale která, jak se později ukázalo, byla mobilní, a tak se i její úloha v průběhu večera měnila. Prostředí pařížské, v lecčem dekadentní, vyšší společnosti se pak podařilo implementovat do dnešní doby i díky pokerovému stolu a okázalému osvětlení. V moderních kostýmech jejich autor Alan Hranitelj hodně využil tmavých barev, kůže, kožešin a krajek.

Choreografický slovník Valentiny Turcu, v mnohém značně nápaditý, krásně dokresloval hudbu Franze Schuberta v aranžmá Andreie Pushkareva. Zejména pak duety se ukázaly jako její silná stránka. Pohyb v nich nádherně plynul, každý krok úplně přirozeně přecházel do dalšího, a to i v momentech značně efektních a pro tanečníky jistě náročných.

O něco hůře působily sborové části, kdy v určitých chvílích bylo na jevišti současně až moc vjemů najednou. Což někdy může fungovat, vytvářet zajímavý a plný dojmem, v tomto případě to ovšem působilo poněkud disharmonicky. Publiku mohly uniknout krátké, ale podstatné dějové pasáže. Celkově večer sestával z lepších i méně vydařených momentů. Mezi nejhorší určitě patřila chvíle, kdy na scénu vstoupil otec Armanda (Karel Littera) v doprovodu bodyguardů, oblečených do kožených bund, s tmavými brýlemi a čepicemi, kteří nevypadali ani vtipně, natož dramaticky. Tento celý výstup evokoval spíše trapný dojem. Zato protagonistka Klaudie Radačovská coby Marguerita předvedla na jevišti nádherný výkon. Během celého představení disponovala jednak dokonalou taneční technikou, kdy bez zaváhání zvládala i velice náročné prvky. Také po herecké stránce působila naprosto přirozeným a uvěřitelným dojmem ženy, která byla schopna tak velké lásky, že jí přinesla i tu největší oběť. Arthur Abram, technicky velmi vyspělý tanečník, působil jako by mu role Armanda byla ušitá přímo na míru. Za zmínku jistě stojí ještě Martin Svobodník coby Vévoda, Peter Lerant jako Gaston nebo Taela Williams v roli Prudence.

V jednom z předpremiérových rozhovorů Valentina Turcu poznamenal, že divák se při sledování její inscenace bude cítit jako ve filmu. Ten pocit vyvolává zejména pasáž, kdy Armand sedí na zemi, zcela pohroužený do svého světa a v rukou mobilní telefon, zatímco Nanine (Jana Přibylová) rozbíjí tuto bublinu hrdinova utrpení, kontrastem běžné reality, v níž vykonává naprosto rutinní činnost. V zadní části jeviště v tomto momentu zametá, což působí jako parafráze typické barové scény z mnoha filmových snímků.

Inscenace Valentiny Turcu nabízí několik velmi silných a dojemných momentů a rozhodně stojí za zhlédnutí. Škoda jen, že v určitých chvílích představení jakoby stagnuje a postupně negraduje jako dějová předloha.

Osoby a obsazení:

Marguerite Gautier: Klaudia Radačovská
Armande Duval: Arthur Abram
Vévoda: Martin Svobodník
Nanine: Jana Přibylová
Mosieur Duval: Karel Littera
Prudence: Taela Williams
Gaston: Peter Lerant
Doctor N: Ilya Mironov
Olympia: Helena Enguídanos
Croupier: Thoriso Magongwa
La Belle: Emilia Vuorio

Inscenační tým:

choreografie: Valentina Turcu 
režie: Valentina Turcu 
dramaturgie: Valentina Turcu 
hudba: Franz Schubert, Andrei Pushkarev 
dirigent: Robert Kružík 
scéna: Marko Japelj 
kostýmy: Alan Hranitelj 
světelný design: Alexander Čavlek 
asistent choreografie: Anton Bogov, Markéta Pimek Habalová, Gustavo Beserra Quintans 

videoprojekce: Martin Svobodník

Foto Ctibor Bachratý

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Nejčtenější

Kritika

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce