Příběh osudové lásky krásné kurtizány Marguerity a jejího milého Armanda, jak jej známe z autobiografické prózy Dáma s kaméliemi od Alexandra Dumase mladšího, není nutné představovat. Jeden z nejslavnějších románu 19. století se dočkal již celé řady zpracování a nyní se o slovo přihlásil i soubor baletu Národního divadla v Brně s novým moderním pojetím této látky o bolesti, vášni a sebeobětování.
Choreografie, režie a navrch i dramaturgie se zhostila chorvatská tanečnice/choreografka Valentina Turcu, která má na svém kontě již přes 130 různých produkcí. Trojjediná divadelní tvůrkyně se rozhodla zasadit příběh Dámy s kaméliemi do dnešní doby. Na jevišti se tedy objevují například i mobilní telefony nebo digitální fotoaparát, což může být pro konzervativnějšího diváka hůře stravitelné. Scénografii pro tuto inscenaci vytvořil Marko Japelj a jeho práce působila velice zajímavě. Velký prostor na jevišti zabírala prosklená konstrukce, která vytvářela dojem samostatného pokoje, ale která, jak se později ukázalo, byla mobilní, a tak se i její úloha v průběhu večera měnila. Prostředí pařížské, v lecčem dekadentní, vyšší společnosti se pak podařilo implementovat do dnešní doby i díky pokerovému stolu a okázalému osvětlení. V moderních kostýmech jejich autor Alan Hranitelj hodně využil tmavých barev, kůže, kožešin a krajek.
Choreografický slovník Valentiny Turcu, v mnohém značně nápaditý, krásně dokresloval hudbu Franze Schuberta v aranžmá Andreie Pushkareva. Zejména pak duety se ukázaly jako její silná stránka. Pohyb v nich nádherně plynul, každý krok úplně přirozeně přecházel do dalšího, a to i v momentech značně efektních a pro tanečníky jistě náročných.
O něco hůře působily sborové části, kdy v určitých chvílích bylo na jevišti současně až moc vjemů najednou. Což někdy může fungovat, vytvářet zajímavý a plný dojmem, v tomto případě to ovšem působilo poněkud disharmonicky. Publiku mohly uniknout krátké, ale podstatné dějové pasáže. Celkově večer sestával z lepších i méně vydařených momentů. Mezi nejhorší určitě patřila chvíle, kdy na scénu vstoupil otec Armanda (Karel Littera) v doprovodu bodyguardů, oblečených do kožených bund, s tmavými brýlemi a čepicemi, kteří nevypadali ani vtipně, natož dramaticky. Tento celý výstup evokoval spíše trapný dojem. Zato protagonistka Klaudie Radačovská coby Marguerita předvedla na jevišti nádherný výkon. Během celého představení disponovala jednak dokonalou taneční technikou, kdy bez zaváhání zvládala i velice náročné prvky. Také po herecké stránce působila naprosto přirozeným a uvěřitelným dojmem ženy, která byla schopna tak velké lásky, že jí přinesla i tu největší oběť. Arthur Abram, technicky velmi vyspělý tanečník, působil jako by mu role Armanda byla ušitá přímo na míru. Za zmínku jistě stojí ještě Martin Svobodník coby Vévoda, Peter Lerant jako Gaston nebo Taela Williams v roli Prudence.
V jednom z předpremiérových rozhovorů Valentina Turcu poznamenal, že divák se při sledování její inscenace bude cítit jako ve filmu. Ten pocit vyvolává zejména pasáž, kdy Armand sedí na zemi, zcela pohroužený do svého světa a v rukou mobilní telefon, zatímco Nanine (Jana Přibylová) rozbíjí tuto bublinu hrdinova utrpení, kontrastem běžné reality, v níž vykonává naprosto rutinní činnost. V zadní části jeviště v tomto momentu zametá, což působí jako parafráze typické barové scény z mnoha filmových snímků.
Inscenace Valentiny Turcu nabízí několik velmi silných a dojemných momentů a rozhodně stojí za zhlédnutí. Škoda jen, že v určitých chvílích představení jakoby stagnuje a postupně negraduje jako dějová předloha.
Osoby a obsazení:
Marguerite Gautier: Klaudia Radačovská
Armande Duval: Arthur Abram
Vévoda: Martin Svobodník
Nanine: Jana Přibylová
Mosieur Duval: Karel Littera
Prudence: Taela Williams
Gaston: Peter Lerant
Doctor N: Ilya Mironov
Olympia: Helena Enguídanos
Croupier: Thoriso Magongwa
La Belle: Emilia Vuorio
Inscenační tým:
choreografie: Valentina Turcu
režie: Valentina Turcu
dramaturgie: Valentina Turcu
hudba: Franz Schubert, Andrei Pushkarev
dirigent: Robert Kružík
scéna: Marko Japelj
kostýmy: Alan Hranitelj
světelný design: Alexander Čavlek
asistent choreografie: Anton Bogov, Markéta Pimek Habalová, Gustavo Beserra Quintans
videoprojekce: Martin Svobodník
Zatím nebyl přidán žádný komentář..