Concentus Moraviae Quartet sestavil pro letošní ročník festivalu houslista Josef Špaček. Stále úspěšnější sólista a koncertní mistr České filharmonie pozval ke spolupráci spolužáky ze studií a jejich premiérové vystoupení mělo průraznost, elán a energii. Ale také kus bezstarostnosti studentské party, kde se všichni chtějí především bavit.
Luboš Fišer zpracoval ve Variaci na neznámé téma svůj vlastní hudební nápad z dob studií. K festivalovému kvartetu se tak připojil další pomyslný spolužák a sedlo jim to dohromady vlastně ideálně. Poněkud opomíjený Fišer uměl skloubit silné melodické nápady se složitými a zahuštěnými strukturami. Ty ale postupem času pročišťoval a oprošťoval do stále průzračnějšího tvaru. Variace z roku 1978 jsou zvukově čisté a jejich provedení vyžaduje značně energický přístup. Sešly se z celého programu nejlépe jak s projevem kvarteta, tak s akustikou sálu slavkovského zámku. Ta se postarala o takřka symfonicky mohutný a do šířky se rozlézající zvuk, který v dalším programu ještě natropil mnohou neplechu.
Ludwig van Beethoven a Johannes Brahms jsou spolu propojení i přes rozdíl tří generací. Brahms patřil k autorům, kteří myšlení svého velkého předchůdce rozvinuli a posunuli dál ke dvacátému století. U publika to bývá trošku jiné – oba sice vnímá jako nezpochybnitelné klasiky, ale Brahms je mnohdy spíš vážený než opravdu oblíbený autor.
Beethovenův Smyčcový kvartet č. 3 D dur a Brahmsův Smyčcový kvintet č. 2 G dur připomněly, jak jsou si oba skladatelé blízcí. Symfonický rozmach prvních vět obou skladeb i závažnost druhých vět spolu komunikovaly jako dva paralelní proudy. Závěrečné věty obou děl jsou na povrchu až hravé, veselé, u Brahmse se zřetelnými ohlasy pouliční muziky. Lákají k brilantnímu provedení a soubor lesklému vábení neodolal.
Všichni členové Concentus Moraviae Quartetu (u Brahmse posílení o jednu violu) jsou bezesporu vynikající hráči, kterým po technické stránce nedělá problémy vůbec nic. Ve Slavkově ale sklouzli k virtuóznímu předvádění, které strhne publikum jako primáš cikánské kapely. Nebylo se čemu divit, že po posledním tónu Brahmsova kvintetu takřka celý sál vystřelil k potlesku ve stoje – už během závěrečné věty to vypadalo, že by si leckdo rád i zatančil. Pořádně to zmáčknout a vyšroubovat tempo je neselhávající, ale také zrádná taktika – zvlášť v sále, kde se zvuk hodně rozléhá.
Příležitostnému souboru nechyběla jiskra ani vzájemné naslouchání. Nejspíš mu ale přece jen chybí kus zkušenosti, kterou ukázal v Retzu Pavel Haas Quartet. Jeho vědomá práce s problematickou akustikou místního kostela dokázala využít dlouhý dozvuk ve vlastní prospěch a hlavně ve prospěch interpretovaných skladeb.
Komorní hudbu totiž nedělá brilantně zahraný nářez, v němž se ztratí její vnitřní krása. A není potřeba si ji spojovat s nějakou efemérní a neuchopitelnou duší či srdíčkem – řeč je o vnitřních hlasech. Ty se ve zvukové kouli a uhánějícím tempu kamsi vytratily. Především z Brahmsova superskladatelství tak zůstaly jen odlesky na dně překryté bouřlivým proudem bravurní interpretace. Jede se na ní jako na tobogánu, ale i požitek z jízdy je podobný – jak je intenzivní, tak rychle pomine.
Luboš Fišer: Variace na neznámé téma pro smyčcové kvarteto, Ludwig van Beethoven: Smyčcový kvartet č. 3 D dur, Johannes Brahms: Smyčcový kvintet č. 2 G dur op. 111 pro dvoje housle, dvě violy a violoncello. Concentus Moraviae Quartet (Josef Špaček – housle, viola, Joel Link – housle, viola, Henry Flory – housle, Kian Soltani – violoncello) a Jakub Fišer – viola. 15. června 2016, Slavkov, zámek. V rámci festivalu Concentus Moraviae.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..