Čtyřicátý osmý ročník mezinárodního hudebního festivalu Moravský podzim skončil, na závěrečném koncertě vystoupila domácí Filharmonie Brno spolu s bubenickou hvězdou Colinem Curriem. Na pódiu Janáčkova divadla se ocitlo nebývalé množství bicích nástrojů, navíc netypicky umístěných v prostoru před orchestrem.
Jako úvodní skladba zazněla Jarní ronda, třetí část Debussyho cyklu Obrazy pro orchestr. Šlo o výborný dramaturgický tah vzhledem ke Stravinskému ve druhé polovině. Debussy se totiž – stejně jako Stravinskij – zasloužil o „rozbití“ tradiční tonality, oba velikáni jsou tak navzdory zásadně odlišným skladebným přistupům něčím spříznění. Pozornost publika se přirozeně soustředila zejména na premiérovanou čtvrtou symfonii Erkki-Sven Tüüra a proslulé Svěcení jara Igora Stravinského. Stejně tak ovšem pravděpodobně smýšlela i Filharmonie Brno pod vedením dirigenta Olariho Eltse. Debussyho Jarní ronda jsou ze své podstaty skladbou spíše tiššího ražení, orchestr však hrál s takovou dynamickou plochostí, až lze říci, že je lehce odbyl. Fádnost projevu se poněkud vytratila až ve druhé půlce skladby. Ronda tak ve výsledku vyzněla jako pouhé rozehřívání pro hlavní kusy večera. Nutno však pochválit perfektní synkopování fléten a celkovou přesvědčivost sekce dřevěných dechů.
Jednovětá Symfonie č. 4 s podtitulem Magma estonského skladatele Erkki-Sven Tüüra byla atraktivní hned z několika důvodů. Jednak šlo o českou premiéru, jednak byl Tüür rezidenčním skladatelem Moravského podzimu. Lesk dílu dodal také renomovaný skotský bubeník Colin Currie. Ten je v současnosti nejčastěji spojován se skladatelem Stevem Reichem jako přední interpret jeho děl.
Na první pohled se může skladba jevit jako koncert pro sólové bicí a orchestr – Currie však naprosto skvěle uchopil Tüürův skladatelský záměr. Navzdory svému výsostnému postavení v přední části pódia dával orchestru dostatečný prostor a jako sólista se choval mimořádně ohleduplně. Volil ideální dynamické polohy a fantasticky se s orchestrem potkával. Na vibrafon hrál s citlivostí romantického pianisty, u xylofonu si nechal plnohodnotně sekundovat od fléten. Během skladby vystřídal perkuse od velkého bubnu přes gong, činely a marimbu až po jazzrockovou soupravu. U poslední zmíněné si Currie „vystřihl“ i improvizované sólo, které místy nebylo nic míň než „groove“. S originalitou to sice Currie nepřeháněl, šlo nicméně o milé zpestření. Posléze ještě s nábožnou vážností přistoupil k marimbě, aby se ke konci vrátil v velkému bubnu a činelům.
Orchestr oproti Jarním rondům nabyl na soustředění. Na samém začátku, kdy si Tüürova kompozice naprosto vážně pohrávala s prvky spektralismu, se ve výborném světle ukázaly trubky. V táhlých tónech byly intonačně vzorné, navíc měl jejich zvuk krásnou barvu. Dirigent Olari Elts bravurně zvládal interpretačně nelehký kus, Currieho proměnlivým tempům navzdory. Společně frázované pasáže Currieho s orchestrem byly bezchybné. Magma mohla být pro leckterého posluchače těžko stravitelným oříškem, z interpretů však vyzařovalo naprosto jasně, že přesně vědí, co dělají.
Druhá půle patřila Svěcení jara Igora Stravinského, enfant terrible francouzského baletu úsvitu dvacátého století. Se svojí živelností a provokativní pohanskou tématikou má dílo specifickou auru dodnes. Také po stránce technické náročnosti je pro hráče i dirigenty nemalou výzvou. Příslibem hutného zvuku byly nejen zdvojené tympány, ale také osm horen, šest trubek a dvě tuby. Trubky štípaly svými staccaty, celkově pak zářily, a to i s dusítky. Slabší byly horny, které v klíčových momentech neintonovaly nejlépe. Orchestr se brilantně vypořádal se Stravinského náročnou nepravidelnou akcentací, Elts ale vše udržel pohromadě a rytmika byla vynikající. Ke konci začala Stravinského baletní suita trochu ztrácet dech, celkově šlo však o velmi slušné provedení chronicky známého kusu.
Symfonie Erkki-Sven Tüüra v Janáčkově divadle potvrdila, že současná vážná hudba má v Brně své posluchače a vhodně tak podpořila smělé dramaturgické záměry Moravského podzimu. Filharmonie Brno na vydařeném Svěcení jara vyjevila mnoho ze svého potenciálu. Jen škoda nevýrazného Debussyho na začátku.
Claude Debussy: Rondes du printemps, Erkki-Sven Tüür: Symfonie č. 4 „Magma“, Igor Stravinskij: Le Sacre du Printemps. Filharmonie Brno, Colin Currie – bicí nástroje, Olari Elts – dirigent. 16. října 2015, Janáčkovo divadlo, Brno. V rámci festivalu Moravský podzim.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..