Rytmické rozloučení s Moravským podzimem

Rytmické rozloučení s Moravským podzimem

Čtyřicátý osmý ročník mezinárodního hudebního festivalu Moravský podzim skončil, na závěrečném koncertě vystoupila domácí Filharmonie Brno spolu s bubenickou hvězdou Colinem Curriem. Na pódiu Janáčkova divadla se ocitlo nebývalé množství bicích nástrojů, navíc netypicky umístěných v prostoru před orchestrem.

Jako úvodní skladba zazněla Jarní ronda, třetí část Debussyho cyklu Obrazy pro orchestr. Šlo o výborný dramaturgický tah vzhledem ke Stravinskému ve druhé polovině. Debussy se totiž – stejně jako Stravinskij – zasloužil o „rozbití“ tradiční tonality, oba velikáni jsou tak navzdory zásadně odlišným skladebným přistupům něčím spříznění. Pozornost publika se přirozeně soustředila zejména na premiérovanou čtvrtou symfonii Erkki-Sven Tüüra a proslulé Svěcení jara Igora Stravinského. Stejně tak ovšem pravděpodobně smýšlela i Filharmonie Brno pod vedením dirigenta Olariho Eltse. Debussyho Jarní ronda jsou ze své podstaty skladbou spíše tiššího ražení, orchestr však hrál s takovou dynamickou plochostí, až lze říci, že je lehce odbyl. Fádnost projevu se poněkud vytratila až ve druhé půlce skladby. Ronda tak ve výsledku vyzněla jako pouhé rozehřívání pro hlavní kusy večera. Nutno však pochválit perfektní synkopování fléten a celkovou přesvědčivost sekce dřevěných dechů.

Jednovětá Symfonie č. 4 s podtitulem Magma estonského skladatele Erkki-Sven Tüüra byla atraktivní hned z několika důvodů. Jednak šlo o českou premiéru, jednak byl Tüür rezidenčním skladatelem Moravského podzimu. Lesk dílu dodal také renomovaný skotský bubeník Colin Currie. Ten je v současnosti nejčastěji spojován se skladatelem Stevem Reichem jako přední interpret jeho děl.

Na první pohled se může skladba jevit jako koncert pro sólové bicí a orchestr – Currie však naprosto skvěle uchopil Tüürův skladatelský záměr. Navzdory svému výsostnému postavení v přední části pódia dával orchestru dostatečný prostor a jako sólista se choval mimořádně ohleduplně. Volil ideální dynamické polohy a fantasticky se s orchestrem potkával. Na vibrafon hrál s citlivostí romantického pianisty, u xylofonu si nechal plnohodnotně sekundovat od fléten. Během skladby vystřídal perkuse od velkého bubnu přes gong, činely a marimbu až po jazzrockovou soupravu. U poslední zmíněné si Currie „vystřihl“ i improvizované sólo, které místy nebylo nic míň než „groove“. S originalitou to sice Currie nepřeháněl, šlo nicméně o milé zpestření. Posléze ještě s nábožnou vážností přistoupil k marimbě, aby se ke konci vrátil v velkému bubnu a činelům.

Orchestr oproti Jarním rondům nabyl na soustředění. Na samém začátku, kdy si Tüürova kompozice naprosto vážně pohrávala s prvky spektralismu, se ve výborném světle ukázaly trubky. V táhlých tónech byly intonačně vzorné, navíc měl jejich zvuk krásnou barvu. Dirigent Olari Elts bravurně zvládal interpretačně nelehký kus, Currieho proměnlivým tempům navzdory. Společně frázované pasáže Currieho s orchestrem byly bezchybné. Magma mohla být pro leckterého posluchače těžko stravitelným oříškem, z interpretů však vyzařovalo naprosto jasně, že přesně vědí, co dělají.

Druhá půle patřila Svěcení jara Igora Stravinského, enfant terrible francouzského baletu úsvitu dvacátého století. Se svojí živelností a provokativní pohanskou tématikou má dílo specifickou auru dodnes. Také po stránce technické náročnosti je pro hráče i dirigenty nemalou výzvou. Příslibem hutného zvuku byly nejen zdvojené tympány, ale také osm horen, šest trubek a dvě tuby. Trubky štípaly svými staccaty, celkově pak zářily, a to i s dusítky. Slabší byly horny, které v klíčových momentech neintonovaly nejlépe. Orchestr se brilantně vypořádal se Stravinského náročnou nepravidelnou akcentací, Elts ale vše udržel pohromadě a rytmika byla vynikající. Ke konci začala Stravinského baletní suita trochu ztrácet dech, celkově šlo však o velmi slušné provedení chronicky známého kusu.

Symfonie Erkki-Sven Tüüra v Janáčkově divadle potvrdila, že současná vážná hudba má v Brně své posluchače a vhodně tak podpořila smělé dramaturgické záměry Moravského podzimu. Filharmonie Brno na vydařeném Svěcení jara vyjevila mnoho ze svého potenciálu. Jen škoda nevýrazného Debussyho na začátku.

Claude Debussy: Rondes du printemps, Erkki-Sven Tüür: Symfonie č. 4 „Magma“, Igor Stravinskij: Le Sacre du Printemps. Filharmonie Brno, Colin Currie – bicí nástroje, Olari Elts – dirigent. 16. října 2015, Janáčkovo divadlo, Brno. V rámci festivalu Moravský podzim.

Foto Petr Francán

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Má rád samotu uprostřed přírody i atmosféru velkoměsta, prošel hudebním vývojem od rockové skupiny až po symfonický orchestr. Hostem letošního ročníku festivalu Moravský podzim je estonský skladatel Erkki-Sven Tüür. Když jsme si domlouvali termín telefonického rozhovoru, oba jsme zapomněli na rozdílná časová pásma a málem se minuli. Nakonec jsme se ale přece jen našli – ostatně všechno je dnes provázané, jak sám říkal.  více

Pondělním koncertem estonského komorního sboru Collegium Musicale vstoupil Moravský podzim do své poslední třetiny. Význam večera podtrhuje hned několik momentů: šlo o jediný ryze vokální festivalový večer a jeho výlučně estonský charakter navázal na norské či polské koncertní série předloni. Hned třikrát byl v programu zastoupen rezidenční skladatel festivalu Erkki-Sven Tüür a v neposlední řadě se jednalo o interpretačně mimořádně hodnotný zážitek.  více

Středeční večer festivalu Moravský podzim patřil komorní hudbě v podání berlínského Armida Quartettu – energického a technicky suverénního ansámblu. Poprvé se také představil rezidenční skladatel festivalu Erkki-Sven Tüür.  více

Moravský podzim včera ozdobila Rotterdamská filharmonie, která svým koncertem připomněla krásu ruské hudby a Sibeliových symfonií. Publikum se i v letošním ročníku festivalu dočkalo zahraničního orchestru vynikající úrovně.  více





Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Nejčtenější

Kritika

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více