Saxofon na Provázku na dva způsoby

29. duben 2013, 11:08

Saxofon na Provázku na dva způsoby

V konkurenci Reze Abbasiho a Rudreshe Mahanthappy, Omara Hakima s Triem of Oz nebo dokonce Chicka Corey mohl dvojkoncert saxofonistů Luboše Soukupa a Willa Vinsona jen stěží aspirovat na největší událost letošního brněnského JazzFestu. I v tomto případě šlo však o hudbu solidní, zajímavou a – přihlédneme-li ke kontrastu mezi oběma tělesy – pestrou. Rozdíl zdaleka nespočíval pouze v národnosti leaderů (Soukup – Čech usazený v Dánsku, Vinson – Angličan naturalizovaný ve Spojených státech), v typu saxofonu (tenor a soprán u Soukupa, alt u Vinsona) nebo ve volbě harmonického nástroje (piano u Soukupa, kytara u Vinsona). Návštěvníci koncertu byli především svědky dvou různých přístupů k autorské tvorbě a ke hře na saxofon.

„Luboš je hráčsky i skladatelsky hodně intelektuální člověk a jeho skladby jsou většinou rozsáhlé kompozice s množstvím rytmických předělů. Je těžký i melodicky,“ prozradila nedávno o Soukupovi v rozhovoru pro Český rozhlas jeho kolegyně z kapely Inner Spaces Štěpánka Balcarová. Repertoár, který mladý český saxofonista hraje se svým mezinárodním kvartetem, se samozřejmě od jeho tvorby pro Inner Spaces liší. Liší se však také podoba skladeb na výborném albu Beyond The Borders a na pódiu. Jestliže jsem v recenzi pro Harmonii psal, že „jednotliví hráči do týmu přinesli nejen své zkušenosti (zvláště bubeník Hæsum) a energii, ale také něco ze svého severského zadumaného temperamentu“, ale že „není nutné srovnávat se školou ECM nebo s norsko-českým triem Vojtěcha Procházky“, jestliže jsem tvrdil, že „jazyk Luboše Soukupa a jeho spoluhráčů je čitelnější, má blíže k modernímu mainstreamu, hlásí se i k americkým kořenům“, po zážitku z koncertu bych svá slova jemně přehodnotil. Právě intelektuálským přístupem, hledačstvím v reálném čase, důrazem na improvizaci (zdálo se mi to, nebo si skutečně Luboš v jeden momentě až po několika tónech rozmyslel, že přenechá bubeníkovi prostor pro sólo a sám se stáhne do pozadí?), se Soukup mainstreamu vzdaluje. Tón jeho tenorového saxofonu je v řadě případů ševelivý, posluchač musí zvuky spíše vědomě analyzovat než se jimi nechat unášet. A zbytek kapely to rozhodně neulehčuje. Kontrabas hraný střídavě prsty i arco, časté využívání činelů, preparované piano, perkuse v saxofonistových rukou, to vše byly detaily, z nichž se skládala pestrá, nikoli však prvoplánově zábavná, hudba Soukupova kvarteta. Koncert akcentoval především zvukové vjemy (což je samozřejmě v pořádku). Po vizuální stránce na sebe strhával pozornost hlavně bubeník Morten Hæsum, který hraje energicky, vkládá do úderů celé své tělo a každou ránu si opravdu užívá.

Úplně jinak působil bubeník Vinsonova Quartetu. Jochen Rueckert hraje víc „pouhýma“ rukama než celým tělem, na pohled působí méně nervně, což ovšem koresponduje i s uhlazenější hudbou, kterou Will Vinson nabízí. V New Yorku usazený saxofonista se v Brně představil už loni v kapele kytaristy Jonathana Kreisberga. V článku pro Harmonii jsem tehdy ocenil především jeho schopnost „odskakovat“ od saxofonu k pianu a bravurně zvládat oba nástroje. A i když byl aktuální brněnský koncert postaven především jako saxofonový recitál, i tentokrát na piano došlo. Oproti Soukupovi je Vinsonův tón čitelnější, méně experimentální, přímočaře melodický (však má také Vinson zkušenosti z popu, například z kapely Rufuse Wainwrighta). Stojí méně na rozumovém hledačství a více na hudební spontaneitě, čemuž odpovídá i hra kontrabasisty Chrise Smithe, svižná, technicky precizní a opět méně experimentální. Skutečně plnohodnotným partnerem však Vinsonovi byl norský kytarista Lage Lund, možná vůbec největší hvězda večera. „Strávil jsem většinu své kariéry intenzivním hraním s kytaristy a musím říct, že na světě není nástroj, který bych si vybral do dvojice raději,“ tvrdí Vinson v rozhovoru s Borisem Klepalem v programovém zpravodaji JazzFestu. Propojení jeho altky s Lundovou kytarou skutečně vyznělo podobně silně jako před rokem dialog s kytarou Jonathana Kreisberga.

„Vinson je ohromný bavič,“ říká Luboš Soukup. Will Vinson to potvrdil nejen svou hrou, ale i vtipem, s jakým česky (!) představoval svou kapelu. Kouzlo jeho osobnosti je však do psaných řádků nepřenositelné. Proto doporučuji těšit se na nějaký příští koncert. Stejně jako se můžeme těšit na nové CD Luboše Soukupa, které by mělo vyjít na podzim.

Luboš Soukup Quartet (Luboš Soukup – saxofony, Christian Pabst – piano, Joel Illerhag – kontrabas, Morten Hæsum – bicí), Will Vinson Quartet (Will Vinson – saxofon, piano, Lage Lund – kytara, Christ Smith – kontrabas, Jochen Rueckert – bicí). Brno, Divadlo Husa na provázku, 24. 4. 2013, v rámci festivalu JazzFestBrno.

Foto Martin Zeman

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Nejčtenější

Kritika

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více