Severská hudba v podání brněnských filharmoniků aneb Nadšení, které se nedostavilo

Severská hudba v podání brněnských filharmoniků aneb Nadšení, které se nedostavilo

Drama, filozofii nebo zajímavě nastíněnou psychologii děl nabízel poslední velký koncert Filharmonie Brno v Janáčkově divadle. Posluchačsky přívětivý program s příhodným názvem Dávné nordické příběhy nastudoval a s orchestrem provedl dánský dirigent Michael Schønwandt (*1953), nynější šéfdirigent Orchestru Národní opery Montpellier. Jeho obliba propagování soudobých skladatelů se projevila v samotné dramaturgii. Kromě známých děl od Edvarda Griega nebo Jeana Sibelia měli posluchači možnost se seznámit i s dánským autorem Hansem Abrahamsenem (*1952). Publiku se v jeho díle představila také americká sopranistka Nicole Chevalier.

Scénická verze dramatické básně norského dramatika a básníka Henrika Ibsena Peer Gynt patří mezi nejhranější díla jeho krajana Edvarda Griega právem, ovšem scénicky v původní verzi se skladba provádí zřídkakdy. Mnohem častěji znějí dvě orchestrální suity, které se díky své jedinečnosti dostaly z divadelních sálů do koncertních síní. Schønwandt si společně s filharmonií vybral pět notoricky známých částí z obou zmíněných suit. V první, zvané Jitřní nálada, atmosféru dokreslují sóla příčných fléten a hobojů. Zůstává otázkou, zda zajímavé interpretační pojetí bylo přáním dirigenta, anebo invencí samotných hráčů. Výrazově a frázováním detailně vystavěná sóla byla mnohdy rytmicky nepřesvědčivá, ale přesto nápaditě dokreslovala hravost a naivitu pojící se k samotnému námětu. Celkově rychlejší tempo sice působilo svěže, avšak občas škodilo celkové souhře. Velmi neotřelá byla práce s dynamikou a barvou, především ve smyčcové sekci, která se objevila i v další části  Aasina smrt. Mnohdy až krajní (ve smyslu velmi slabá) intenzita pian a pianissim dodávala skladbě hudební tah. Tanec Anitry v rytmu mazurky představoval kontrast k předešlým dvěma dílům. Tanečnost i pomyslný odpich se nepříznivě projevil po stránce instrumentálně-artikulační a také v celkovém cítění tempa. Především první housle měly tendenci zrychlovat a zbytek orchestru předbíhat. To se posléze uklidnilo v části Ve sluji krále hor, kde je naopak nutno vyzdvihnout jednotné pizzicato nebo také práci s důrazy a precizním frázováním hlavního motivu. Griegovo dílo uzavírala čtvrtá část z druhé suity Solvejžina píseň, v níž se poprvé posluchačům představila zpěvačka Nicole Chevalier. Kromě několika zanedbatelných intonačních nepřesností bylo velice zajímavé vnímat hudební i výrazové pojetí sopranistky, která nejen svým zpěvem, ale i mimikou znázornila velmi kultivovaně motiv čekání.

davne_nordicke_pribehy_02_foto_FB

Náročný písňový cyklus let me tell you pro soprán a orchestr od Hanse Abrahamsena představoval dramaturgický i hudební risk. Zhudebněný text stejnojmenné novely publicisty, libretisty a spisovatele Paula Griffithse popisuje hrdinku Ofélii ze Shakespearového dramatu Hamlet. Není zde ale vykreslena jako chudinka nýbrž jako sebevědomá, vnímavá žena. Původně byla kompozice napsána na popud kanadské sopranistky Barbary Hannigan, která se také ujala premiérového uvedení s Berlínskou filharmonií pod taktovkou Andrise Nelsonse. Interpretace Chevalier byla poněkud barevně i výrazově temnější, než můžeme znát od Barbary Hannigan. Zpěvačka výtečně ztvárnila psychologii díla, především tedy hlavní hrdinky, občasným výraznějším vibratem a sametovou polohou. Diskutabilní bylo pregnantní vyslovování, které mnohdy působilo přehnaně. Díky tomu však bylo zpěvačce dobře rozumět. A to i přes to, že některé slabiky či slova se vymykaly obvyklé výslovnosti anglického jazyka. Kompozičně a následně technicky se ve skladbě nachází kritická místa velké či malé sekundy (působící zvukově jako čtvrttóny), vysoké polohy unisono v různých nástrojových kombinacích, pizzicato záměrně napsáno rytmicky „rozhozeně“. V těchto exponovaných místech se posluchačům tedy mohlo zdát, že orchestr se zpěvačkou jsou nesourodí a dělají rytmické či intonační chyby, i když je to ve skutečnosti autorův záměr. I přesto lze formulovat pár výhrad k provedení. Během celé skladby bylo cítit a slyšet, že hráči nejsou ztotožněni s hudebním jazykem Abrahamsena, a to se samozřejmě v mnoha oblastech projevilo. Náročné bylo dílo i z hlediska své výstavby. Poslední zhudebněný text I will go out now ze třetí části cyklu je zároveň nejdelším úsekem. Závěr vyvolal jakýsi nekončící dojem. Ve snaze dirigenta dotáhnout celou frázi pečlivě do konce a opravdu nechat dynamicky všechny party odeznít do ztracena, se po dlouhém nadstavovaném závěru zdál být samotný konec skladby nedosažitelný.

davne_nordicke_pribehy_03_foto_FB

Symfonie č. 5 Es dur op. 82 od Jeana Sibelia měla být pomyslným vrcholem večera. V podání Brněnské filharmonie se ovšem jednalo jen o další odehranou skladbu. Hráči možná byli po první půli programu vyčerpaní nebo nevěnovali této kompozici větší úsilí. Orchestr se převtělil do loďky na rozbouřeném moři, která neustále hledala stabilitu. Třívětá symfonie je založená na střídání různorodých temp, tanečních rytmů a kontrastních ploch. Až na pár světlých momentů, jako byly zvukově hutné romantické plochy smyčců nebo vcelku homogenní pizzicata, se bohužel zbytek skladby nesl v duchu rytmické nesouhry. A to především v jednotlivých přechodech mezi tempy. V symfonii hráčům vymizela artikulace a konkrétnost, jednotlivé plochy se tak slévaly a výrazově působily jednotvárně. Tím samozřejmě skladba celkově utrpěla. Především na závěr celého koncertu byla velká škoda, že dramatičnost a hudební tah, který byl cítit v předešlých kompozicích, se zcela rozplynul.

Naprosto rozumím dramaturgickému záměru ponechat Sibeliovo dílo do finále, nicméně si dovedu představit, že bych ho slyšela v první polovině večera a koncert završit publiku známějším Peer Gyntem. Nejspíše by výběr ze suit jako vrchol zafungoval lépe než zmíněná symfonie.

Edvard Grieg: Peer Gynt, výběr ze suit

č. 1 op. 46

Jitřní nálada (Allegretto pastorale)

Aasina smrt (Andante doloroso)

Tanec Anitry (Tempo di mazurka)

Ve sluji krále hor (Alla marcia e molto marcato)

č. 2 op. 55

4. Solvejžina píseň (Andante – Allegretto tranquillamente)

Hans Abrahamsen: let mi tell you pro soprán a orchestr

Jean Sibelius: Symfonie č. 5 Es dur op. 82

Nicole Chevalier: soprán

Filharmonie Brno

Michael Schønwandt: dirigent

Foto FB Filharmonie Brno

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více

Pro poslední koncert letošního, sedmnáctého ročníku multižánrového festivalu Groove Brno si organizátoři schovali opravdovou lahůdku. V sobotu 7. prosince vystoupil v brněnském Metro Music Baru americký baskytarista, zpěvák a experimentátor MonoNeon, kterého doprovodila trojice muzikantů Xavier Lynn (elektrická kytara, vokály), Dominique Xavier Taplin (klávesy, vokály) a Jackie Withfield (bicí, vokály).  více

Dnes již světoznámá švédská kapela Dirty Loops zakončila v sobotu 30. listopadu v brněnském Metro Music Bar své podzimní evropské turné. Koncertem kapela přispěla do programu sedmnáctého ročníku funkového, soulového a jazzového festivalu Groove Brno. Trio virtuózních muzikantů ve složení Jonah Nilsson – zpěv a klávesy, Henrik Linder – basová kytara a Aron Mellergård – bicí se proslavilo perfektní technickou zdatností, propracovanými vlastními kompozicemi i cover verzemi známých, zejména popových písní. Tyto písně jsou však v jejich aranžích často reharmonizovány a stylem se blíží ke kombinaci disca, popu a jazz fusion. Aby se muzikanti nemuseli uchýlit k používání předem nahraných podkladů, doplnil trio při tour klávesák a vokalista Kristian Kraftlingvíce

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více

Hudební soubor Ensemble Opera Diversa dal svému poslednímu orchestrálnímu koncertu letošního roku osobitý „spin“. Večer se odehrál 26. listopadu v hudebním klubu Alterna, který je spíše sídlem rocku, elektroniky a indie popu než koncertním sálem artificiální hudby. Dvojice vybraných skladeb sestávající z premiérovaného díla Vojtěcha Dlaska Querellovy písně pro sopránový saxofon a smyčce a skladby Miloslava Ištvana Hard Blues pro pop-baryton, soprán, recitátora a komorní soubor tomu rovněž odpovídala. Ištvanův Hard blues přirozeně propůjčil celému večeru i jméno – právě onen střet artificiálního, komponovaného a cíleně „uměleckého“ světa (myšleno bez pejorativního nádechu) s afroamerickými autentickými hudebními projevy vyvěrajícími z hlubin duše životem zkoušeného člověka byl totiž středobodem večera. Nejednalo se tedy o pouhou stylovou inspiraci, nýbrž o inspiraci tematickou, která byla inherentně přítomná také v úvodním díle večera. Tím byla skladba Querellovy písně inspirovaná románem Jeana Geneta, již dříve věnovaná souboru Ensemble Opera Diversa, tentokrát však v nové instrumentaci.  více

Poslední z komorních koncertů v brněnských vilách na festivalu Janáček Brno 2024 se odehrál v neděli 24. listopadu odpoledne. Smyčcové kvartety Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka provedlo ve vile Löw-Beer Janáčkovo kvarteto ve složení Miloš Vacek – 1. housle, Richard Kružík – 2. housle, Jan Řezníček – viola a Lukáš Polák – violoncello.  více

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Nejčtenější

Kritika

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více