Skety, Ruml, Benko. Klub jazzových zpěváků v Huse na provázku

6. duben 2016, 0:28
Skety, Ruml, Benko. Klub jazzových zpěváků v Huse na provázku

Po dvojici koncertních lahůdek v únoru a březnu (Wynton Marsalis, Gregory Porter) se naplno rozjíždí JazzFestBrno. Nabitý program rozložený už tradičně do čtyř dubnových týdnů zahájilo představení pražského jazzového vokálního sextetu Skety a koncertní hold zpěváka Ondřeje Rumla a Matej Benko Quintetu písním Ježka, Voskovce a Wericha.

Postava Jana Daleckého v obleku s motýlkem k JazzFestu neodmyslitelně patří, stejně jako jeho stručný a zasvěcený úvod ke každému koncertu. Vystoupení mladých pražských jazzmanů sdružených do vokálního ansámblu s vtipným názvem Skety uvedl mimo jiné odkazem na New York Voices a Singers Ulimited, ale srovnání se špičkami jazzového a swingového zpěvu se ukázalo být zcela na místě. Přestože existují už sedm let, výrazněji o sobě dávají vědět až v posledních dvou sezónách; impulsem pro větší intenzitu společné práce na tomto projektu byl úspěch na soutěži Vokal Total v rakouském Grazu v červenci 2014. Prestižní ocenění The World Swingle Award a následná pozvání na festivaly v Austrálii a na Tchajwanu odstartovalo intenzivnější období práce na repertoáru a iniciovalo vydání eponymního debutu Skety: A-Cappella Jazz Sextet. Na album se jim na HitHitu složilo skoro tři sta lidí, vyšlo loni v květnu.

Iniciátorka vokálního sextetu, jinak sólistka projektu Tribute to Bill Evans a Soundcolor Veronika Vítová o Sketách říká, že měla dlouholetý sen o podobném sdružení a brala jej – podobně jako ostatní – jako odpočinek a zábavu v jednom. Všichni tři pánové a tři mladé dámy jsou do společného zpěvu zjevně nadšení, ač jako profesionálové působí v mnoha dalších (nejen jazzových) sestavách. Zpěvačka a klavíristka Alice Bauer je sólistkou OPSO Pavla Klikara, s Okamžitým filmovým orchestrem svého bratra Varhana nazpívala mj. jeho pseudobarokní árii pro Formanův film Goyovy přízraky. Vokální pedagožka Marta Kloučková je protagonistkou vlastního MK Jazz Projectu a kapely Nano Illusions, kytarista Michal Strnad hraje a zpívá s kapelami Slightly Bended a Backbeats, trombonista Štěpán Janoušek hraje v Big Bandu Českého rozhlasu, v kapele Mocca Malacco a učí na konzervatoři Jaroslava Ježka. Hudebně renesanční osobností a nenápadným dominátorem sestavy je klavírista, textař, aranžér a autor filmové hudby Petr Wajsar (syn šansoniérky Věry Wajsarové). Autor podstatné části repertoáru Sket, původních kompozic i autorských úprav.

Těmi také koncert v takřka klubovém, příjemně potemnělém prostředí brněnského „Provázku“ Skety rozjely: na rozezpívání si daly The Night Before od Beatles, Sermonette neboli „kázáníčko“, Oleo Fugue jako průnik motivů z Olea Sonnyho Rollinse a Rhythm-A-Ning Thelonia Monka, vycizelovanou vzpomínku na Pink Floyd a Kaleidoskop (výjimečně v úpravě Alice Bauer). Parádní a skvěle ladící vokální exhibici „tři na tři“ s vybíhajícími sóly, scatovými (jak jinak) a beatboxovými pasážemi a zjevnou pohodu a radost ze společného zpívání bylo potěšením si vychutnat i jako posluchač a divák. Wajsarova schopnost kompilovat podle potřeby hudební témata a motivy (zdaleka ne pouze jazzových) standardů a „famous melodies“ do nových útvarů se ve „sketím“ podání stává půvabným a libozvučným novotvarem s výborně promyšlenou gradací a přitom s dobře patrným nadhledem a zjevným smyslem pro humor. Skety s úspěchem prodaly legendární Heftiho Li’l Darlin’ proslavenou Countem Basiem, hit Slima Gaillarda Flat Feet Floogie i crazy předělávku znělky Zdeňka Lišky k televiznímu seriálu – Návrat majora Zemana.

Prvním výraznějším veřejným vystoupením vokálního sextetu Skety bylo účinkování v přímém přenosu slavnostního večera Českého lva v roce 2011. Když si ho letos v březnu opět zopakovali, Petr Wajsar připravil vtipnou směs History of Film Music asi z dvaceti filmových hudebních melodií (od Alfreda Newmana přes Harolda Arlena, Elmera Bernsteina, Montyho Normana, Billa Contiho, Nina Rotu, Ennia Morriconeho až po Hanse Zimmera). Přesto jsou Skety podle mého nejsilnější a především nejosobitější ve vlastní autorské tvorbě, kterou by měly začít ve svém repertoáru postupně preferovat. Na brněnském vystoupení patřil k jednoznačně nejsilnějším momentům Wajsarův Václavák, volně inspirovaný svatováclavským chorálem. Právě tato skladba (spolu s celým debutovým albem) získala prestižní nominaci na cenu CARA (Contemporary A-Cappella Recording Award); rozhodne se 9. dubna v Bostonu.

Poslední přídavek první poloviny koncertu byl logicky prolínací: se starými známými ze školy i z několika hudebních projektů (mimo jiné spojených s Michalem Horáčkem) se na pódiu pozdravil a pěvecky uvedl Ondřej Ruml. Hudební legrácka Dadaismuz na text Václava Tobrmana byla symbolickým rozloučením před přestávkou.

Ježek, Voskovec a Werich, tentokrát v Divadle Husa na provázku

Druhá polovina koncertu se nesla v duchu reminiscence na předválečnou atmosféru Osvobozeného divadla (čemuž sál Husy na provázku opět výborně slušel) a jeho hitů. Zpěvák Ondřej Ruml doprovázený pětičlennou sestavou Matej Benko Quintetu postupně představoval jednotlivé písně ze svého kritikou i posluchači chváleného předloňského alba Ondřej Ruml zpívá Ježka, Voskovce a Wericha. Autorský triumvirát Benko-Hloucal-Ruml v žádném případě nepřebírá zavedené aranže populárních melodií, nevnímá je jako nedotknutelné rodinné stříbro. S písněmi, které zdomácněly u táboráků, ve zpěvnících a čítankách i na pečlivě opatrovaných starých nahrávkách, zacházejí jako s výchozím materiálem, který je možno rytmicky i melodicky oživit, zrychlit (překvapivě Tmavomodrý svět), zpomalit a přefrázovat (Klobouk ve křoví, Život je jen náhoda, Svítá!). Záměr zdánlivě kacířský, ale s výbornou kapelou a dobrým zpěvákem, který je současně sebevědomým frontmanem, uskutečnitelný na nahrávce i naživo.

Zpěvák měl sice zpočátku měkčí rozjezd (posluchač nesmí pochybovat, zda jde o nejistou intonaci nebo melodickou úpravu), což odnesl úvodní Klobouk ve křoví, ale svižné kousky Ezop a brabenec, PotopaKat a blázen mu umožnily rozezpívat se i najít intonační jistotu a sebevědomí. Nádherně rozfrázovaná, „zpomalená“ Ježkova romance Svítá i legendární (a textově náročný) Tmavomodrý svět Rumlovi sluší k jeho příjemné barvě hlasu i téměř dokonalé artikulaci a v živém koncertním provedení se vydařily skvěle – včetně instrumentálních pasáží, kde se právem blýskla především dechová sekce kvintetu.

Posluchačsky zajímavě dopadlo srovnání nahrávky a koncertního provedení populárního skeče Tři strážníci: na albu působí Brzobohatý a Macháček skoro nadbytečně, ale naživo a v tempu je text písně pro jednoho zpěvákana hranici uzpívatelnosti a udýchatelnosti. Došlo i na Davida a Goliáše a také na Rumlův oblíbený looper. V introdukci k písni Nebe na zemi si na něj předzpíval pár ostinátních falzetových motivů i beatbox a pak k nim zpíval melodické variace. Kapela se přidala po pár minutách – skvělé oživení koncertu, bohužel jediné.

Výjimečné bylo i vybočení z „ježkáren“ autorskou skladbou Mateje Benka Cornerstone, v níž se postupně sóly představila sestava kapely: Matej Benko – piano, Radek Zapadlo – tenorsaxofon, Miroslav Hloucal – trubka a křídlovka, Pavel Bady Zbořil – bicí a Rasťo Uhrík – kontrabas a baskytara.

Rozjezd brněnského dubna–měsíce jazzu se nadmíru vydařil, můžeme se těšit na pokračování. Třeba právě v Huse na provázku, kde ve středu 6. dubna oslaví s muzikantskými přáteli své padesátiny basista Petr Dvorský; 10. dubna zahraje Ondřej Pivec s Organic Quartetem a nadžánrové trio Malina-Liška-Nejtek.

Foto Helena Bretfeldová

Komentáře

Reagovat
  • Jiří

    6. duben 2016, 15:09
    Brněnský Duben měsíc jazzu - dobrý, to by mohl mít JF Brno jako motto. Koncert: byl jsem, slyšel jsem, byl jsem nadšen :-) Skety se mi líbily už na Lvech, naživo ještě o hodně větší pecka. Díky za recenzi i pozvání, Lišku s Malinou a Nejtkem si určitě ujít nenechám.



Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Již 69. sezonu zahájila v neděli 15. září v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod taktovkou jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Divákům nabídla skladby Bedřicha Smetany a Antona Brucknera, kteří by tento rok oslavili dvousté narozeniny. Oproti avizovanému programu byl ovšem nedělní večer zkrácen o symfonickou báseň Hakon Jarl, neboť vydatné deště a s nimi spojené záplavy se nevyhnuly ani brněnskému okolí. Několik muzikantů se nemohlo do Brna na koncert bezpečně dostat. Jednou z nich byla i harfistka Ivana Švestková, jejíž part ve zmíněné symfonické básni velice náročný, nebylo možné takto narychlo sehnat náhradu.  více

S výhradně romantickým repertoárem na brněnský festival Špilberk přicestoval v sobotu 24. srpna korejský rozhlasový orchestr KBS Symphony Orchestra se svým hudebním ředitelem – finským dirigentem a houslistou – Pietari Inkinenem. Pozvání přijala také jihokorejská houslistka, absolventka prestižní Julliard School Bomsori Kimvíce

Festival Špilberk pořádá Filharmonie Brno již rovné čtvrt století na konci srpna na nádvoří stejnojmenného hradu. Čtyři hudební večery pod širým nebem divákům nabízí výběr koncertů z řad klasické, filmové, počítačové, ale často i jazzové či jiné hudby. Jedná se tak o rozmanitý mix interpretů a repertoárů s často příjemnou, letně uvolněnou atmosféru. Letošním velkým a předem vyprodaným tahákem byl středeční večer 21. srpna plný melodií z filmů Jamese Bonda v režii Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou světově uznávaného dirigenta, skladatele a aranžéra Stevena Mercuria. V průběhu koncertu se posluchačům také představili zpěváci Sára MilfajtováVendula Příhodová a David Krausvíce

Nejčtenější

Kritika

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více