Sklepní skicování s Nejtkem, Brahmsem a Barberem

Sklepní skicování s Nejtkem, Brahmsem a Barberem

Dlouho odkládaná premiéra skladby The Basement Sketches (Sklepní skici) skladatele Michala Nejtka, jejíž provedení bylo plánováno už na loňský červen 2020 a která vznikla přímo na objednávku Filharmonie Brno, konečně zazněla ve čtvrtek 25. listopadu v sále Besedního domu. Spolu se Sklepními skicami zazněly i Variace na Haydnovo téma B dur op. 56a Johannese Brahmse a Violoncellový koncert op. 22 Samuela Barbera. Kromě hráčů brněnské filharmonie vystoupili také violoncellista Matt Haimovitz a klavíristka Nikol Bóková. Dramaturgický pestrý večer složený ze tří výrazně odlišných hudebních děl i dobových kontextů řídil šéfdirigent tělesa Dennis Russell Davies.

Koncert zahájily Brahmsovy Variace na Haydnovo téma – desetivětá (počítáme-li i úvodní Téma a Finále) skladba inspirovaná motivem „Chorale St. Antoni“ z druhé věty dechové serenády, která byla dříve připisována Josephu Haydnovi. Pozdější výzkumy nicméně toto autorství vyvrátily a do dnešních dnů není původní skladatel znám. Mezi možnými kandidáty figuruje kupříkladu Haydnův žák Ignaz Joseph Pleyel, ačkoliv ani jeho autorství se doposud nepodařilo potvrdit. Není ani jasné, zda ono citované „Chorale St. Antoni“ pochází přímo od skladatele dechové serenády, nebo zda jde taktéž o citovaný motiv z neznámé kompozice. Jisté je, že do dnešního dne se žádné další „Chorale St. Antoni“ zatím neobjevilo.

filharmonie_brno_nejtek_foto_jiri_jelinek_02

Téma samotné zazní na počátku Brahmsovy skladby takřka v původní podobě. V následujících osmi větách však prochází variačními, instrumentačními i harmonickými proměnami, které zásadním způsobem alterují charakter a náladu předlohy. Místo koncertního mistra včera připadlo houslistovi Leoši Zavadilíkovi, ačkoliv původní obsazení počítalo s Marií Petříkovou. Zavadilík nicméně povinnosti koncertního mistra zvládl bez sebemenších potíží, ačkoliv je pravděpodobné, že změna byla náhlá a nečekaná. Orchestr pod vedením Dennise Russella Daviese byl rytmicky a intonačně přesný i zvukově vyvážený. Z hlediska dynamiky a práce s tempem však výsledku docházel dech – šéfdirigent brněnské filharmonie má obecně vzato sklon ke spíše rozvážnější interpretaci hudebních děl. A tak i tempové rozdíly mezi jednotlivými větami v Brahmsově skladbě byly menší, než by dle mého názoru bylo vhodné. Věty Poco presto či Vivace by zkrátka vždy měly být výrazně rychlejší než Andante. V Daviesově provedení se nicméně většina rychlých vět pohybovala spíše na hranici Allegretta. Podobně tomu bylo i s dynamikou, kde se větší rozdíly objevily snad výhradně až v šesté, sedmé, osmé variaci a závěrečném Andante. Do té doby hudba oscilovala spíše někde mezi mezzopianem a mezzofortem. Kombinace dynamiky a tempa tak naneštěstí odebrala Brahmsově skladbě její laškovný a „divočejší“ hudební element.

Následující Violoncellový koncert Samuela Barbera nicméně onu „statičnost“ pomohl rozhýbat. Davies vedl orchestr mnohem dravěji a s většími rozdíly mezi dynamikami – tvořil tak dobrou živnou půdu pro violoncello v rukou Matta Haimovitze. Sólista umně balancoval mezi něžným, místy až nebývale sladkým tónem a drsnějším výrazem v dramatičtějších plochách. Bylo nicméně zřejmé, že klidnější části tvořily středobod jeho práce s barvou tónu. Z hlediska frázování lze bezpochyby vyzdvihnout druhou větu Andante sostenuto, která dala Haimovitzovi největší prostor k budování klenutých úseků s vydařenou závěrečnou pointou.

Druhá polovina programu patřila avizovanému premiérovanému dílu Michala Nejtka. Ještě předtím, než mohl orchestr zahájit první větu The Secret Garden (Tajná zahrada) z celkem pětivěté symfonie The Basement Sketches, seznámil dramaturg Filharmonie Brno Vítězslav Mikeš posluchače s nejdůležitějšími kompozičními prvky nadcházející skladby. Chvíli poté se již rozezněla měkká plocha smyčcové sekce, kterou čeřila pouze občasná glissanda. Prakticky od samého počátku tak bylo zřejmé, že Nejtkova symfonie bude stavět primárně na pestrých orchestrálních barvách a melodika jako taková bude spíše dotvářet komplexní obrazec, než že by vystupovala příliš do popředí. Druhá a mnohem dramatičtější věta The Owls Are Not What They Seem (Sovy nejsou tím, čím se zdají být) nabídla jiný obrazec ze spektra orchestrálních barev. Svébytný minimalismus ve spojení s pozvolně narůstající dynamikou dával tušení gradace, která však nikam nevedla. Věta tak částečně evokovala zvukový fenomén známý jako Shepard tone – zdánlivě neustále stoupající tón, který však ve skutečnosti zůstává po celou dobu ve stejné výšce.

filharmonie_brno_nejtek_foto_jiri_jelinek_01

Třetí a výrazně improvizační část Blind Walk (Procházka naslepo) náležela výhradně klavíristce Nikole Bókové. Klavír sice zastává důležité místo i v ostatních větách, zde však vystoupil vyloženě jako sólový nástroj. V improvizaci Nikoly Bókové se objevovaly názvuky nejen Nejtkova díla, ale také jazzu, který je ostatně klavíristce velmi blízkým žánrem. Přestože se jednalo o prakticky nejkratší z vět, její umístění i zcela odlišná hudební faktura jí zajistily jedinečné místo v rámci celé kompozice. Následující věty In a Vicious Circle a Lapis Lazuli se pak staly svébytným odrazem první poloviny Nejtkovy skladby.

Ačkoliv několika návštěvníkům vývoj večera pravděpodobně neimponoval, jak ostatně naznačovaly předčasné odchody několika jedinců, měla navzdory své tematické a stylové šíři každá skladba na programu zasloužené místo. Koncert navíc povedeně mapoval vývoj hudební řeči a dokázal, že i moderní a vysoce současná hudba dokáže znít něžně, tajemně, sladce, děsivě či apaticky. A když posluchač přistoupí na předpoklad, že podobné a (snad i zcela stejné!) věci lze vypovědět mnoha způsoby, čeká jej upřímný a netradiční hudební zážitek, ve kterém stále zůstává cosi dávno známého. A přesto k nám hudba takto mluví svěže a se zcela novým elánem.

JOHANNES BRAHMS

Variace na Haydnovo téma B dur op. 56a I 18'

Téma: Chorál svatého Antonína. Andante

1. variace: Andante con moto

2. variace: Vivace

3. variace: Con moto

4. variace: Andante

5. variace: Poco presto

6. variace: Vivace

7. variace: Grazioso

8. variace: Poco presto

Finále: Andante

SAMUEL BARBER

Violoncellový koncert op. 22 I 30'

1. Allegro moderato

2. Andante sostenuto

3. Molto allegro e appassionato

MICHAL NEJTEK

The Basement Sketches (Sklepní skici), symfonie pro orchestr a klavír, objednávka Filharmonie Brno, světová premiéra I 35'

1. The Secret Garden (Tajná zahrada)

2. The Owls Are Not What They Seem (Sovy nejsou tím, čím se zdají být)

3. Blind Walk (Procházka naslepo)

4. In a Vicious Circle (V bludném kruhu)

5. Lapis Lazuli

Besední dům, 25. 11. 2021, 19:00

Foto Jiří Jelínek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více

Nejčtenější

Kritika

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více