Společné dílo vody, času a Brno Contemporary Orchestra v jeskyni Výpustek

Společné dílo vody, času a Brno Contemporary Orchestra v jeskyni Výpustek

Po rozeznění pádové zkušebny FSI VUT sestoupila desátá slavnostní sezona ansámblu Brno Contemporary Orchestra s podtitulem We are the world do podzemí. Odpolední nedělní koncert totiž zavedl milovníky soudobé hudební tvorby do jeskyně Výpustek v Moravském krasu. Koncert s díly Šarūnase Nakase, Giacinta Scelsiho, Michala Wróblewského a Miroslava Tótha vznikl v rámci speciálního environmentálního projektu v režii Radima Nejedlého a koncipovaného u příležitosti Světového dne vody. Součástí koncertu bylo také literární pásmo z textů Radka Štěpánka napsaných pro tuto akci, které recitoval Petr Kubes. Texty tvořily na vhodných místech předěly mezi jednotlivými skladbami či větami. Přednes skladby Rany, kterou na objednávku Brno Contemporary Orchestra složil Miroslav Tóth, zajistila sama autorka předlohy Zuzana Husárová. Koncert řídil dirigent a umělecký vedoucí orchestru Pavel Šnajdr.

Brno Contemporary Orchestra rádo hledá zajímavá místa k provádění nastudovaných skladeb – ostatně koncerty „u mamuta“ či v pádové zkušebně mezi „stroji a strojky“ to jenom potvrzují. Tentokrát však sáhl orchestr po něčem opravdu speciálním a k oslavě Světového dne vody, který spadá na 22. března, se rozhodl vytvořit si malý hudební sál přímo mezi krápníky jeskyně Výpustek. Hned na začátku je třeba zdůraznit, jak nekomfortní prostředí hudebníci měli. Chlad a vlhko působící na hráče i nástroje si totiž lze jen velmi těžko představit jako ideální hudební podmínky. Kromě netradiční akustiky nabízely prostory především niterné spojení s vodou, ale také časem, který byl druhým protagonistou pozdního odpoledne a který byl doslova zhmotněný v každém krápníku trpělivě formovaném tisíciletým odkapáváním vody. (Ostatně i díky tomuto spojení získala poezie Radka Štěpánka v interpretaci Petra Kubese ještě před prvními hudebními tóny na síle a jakési „nekonečné platnosti“.) Ne náhodou koncert zahájila skladba Chronon o čase a jeho plynutí z pera litevského autor Šarūnase Nakase. První věta Ištakos. Paukščiai. (Sources. Birds.) byla kontrapunktem nekonečně padajících polytemporálních sekvencí – útržkovitých, klokotajících a dynamicky dýchajících úseků, které dohromady tvoří specifickou barevnou plochu, ze které tu a tam vyskakují poměrně tradiční melodické úryvky. Naopak druhá a mnohem dravější věta Upé. Révos. (Rivers. Shoals.) v sobě skrývala bezmála jazzové rytmické i melodické elementy a vévodil jí úsečný dialog klarinetu a trumpety. Jejich rozhovor však ležel na pevném rytmickém podkladu violoncella a kontrabasu. (Právě kontrabas z akustiky prostoru těžil nejvíce a získal v ansámblu zvukově mnohem výraznější pozici.) Instrumentalisté byli výtečně sehraní navzdory tomu, že někteří si museli zahřívat ruce, aby jim v jeskynním chladu řádně sloužily. Ještě větší uznání si zaslouží právě hráči na dechové nástroje, kteří i v těchto podmínkách udrželi především ve třetí větě Marios. Dangus. (Sea. Sky.) nádherně rovné tóny a to bez sebemenšího třesu. Pavel Šnajdr udržel ansámbl rytmicky sjednocený, a především v gradacích dynamicky zajímavý a napínavý.

Na litevského autora navázal plynule italský skladatel a aristokrat Giacinto Scelsi dílem Kya, ke kterému dramaturg Brno Contemporary Orchestra Viktor Pantůček dodává: „Kya znamená stovky let před současností, před jakoukoliv současností. KYA italského skladatele Giacinta Scelsiho je nebeský diamant i jednotka nerozlišitelného času.“ Třívětá skladba připomíná svým obsahem spíše meditaci či modlitbu. Dlouhé tóny se v ní střetávající s jinými. Užití mikrointervalů u mne vyvolávalo mírnou (avšak vzhledem ke kontextu příjemnou) klaustrofobii. Ve druhé větě je třeba pochválit jemné pianissimo žesťových nástrojů, které během skladby vystřídaly hned několik různých dusítek. Třetí věta dala naopak prostor hybnějším figuracím klarinetu v bezchybném nastudování Lukáše Daňhela. I tyto figurace však zaznívaly mnohdy nad prodlevou, která dodávala hudbě určitý punc neměnného a věčného.

Po pauze zaznělo Herzmerz skladatele a saxofonisty Michala Wróblewského, který se zabývá mj. improvizovanou hudbou. Brno Contemporary Orchestra provedlo skladbu již dříve v rámci své série Do Not Disturb. Bylo zřejmé, že i jeskynní prostory jí sluší. Plíživou melancholii díla protnul famózní sólový vstup houslisty Lukáše Mika, který nešetřil expresivitou. Z hlediska dynamiky bylo působivé také náhlé projasnění v podobě opakovaného dvoutónového motivu flétny (Michal Vojáček) a klarinetu. Skladba dává výběrem nástrojových technik výrazný prostor zvukově zajímavým barevným kombinacím. Pavel Šnajdr této „hozené rukavice“ plně využil. Účinek – alespoň u mne osobně – rozhodně ještě umocnila akustika jeskyně.

Závěrečná skladba Rany (světová premiéra) autora Miroslava Tótha vznikla přímo na objednávku orchestru a reflektuje současnou vojenskou situaci na Ukrajině prostřednictvím extenzivních hlasových technik, zvukové poezie a textu. Ve skladbě je využit také hammerklavír a dva exponované saxofony. Hned na samém začátku se rozeznívají neklidné struny kladívkového klavíru a začíná recitace – a hrůzostrašný křik – Zuzany Husárové, autorky textu. Extrémně silné sdělení je ještě umocněno (v dobrém slova smyslu!) otupující statičností hudby. Křik a recitace, stejně jako nepatřičné tóny klavíru (resp. strun) a zvuky elektroniky tvoří děsivý a svírající hudební obraz lidského utrpení. Náhlý konec skladby nevyřešil vůbec nic – žádné uspokojení, pouze hlučná prázdnota. Tóthova skladba je sice relativně krátká, avšak v množství emocí, které se snaží předat, překonává mnohem rozměrnější díla.

Koncert Lidské pásmo potoků a řek v sobě dokázal spojit netradiční a hudbě nakloněné prostředí i důležitá poselství nejen o toku vody a času, ale také o nás a o hrůzách, které sužují náš svět. Svojí atmosférou i kvalitním hudebním nastudováním a interpretací se večer v jeskyni Výpustek zařadil mezi zcela jedinečné projekty, kterých má Brno Contemporary Orchestra na svém kontě už i tak poměrně dost. Odhodlání zkoušet nezvyklé věci na netradičních místech a přitom neslevit z vysokých uměleckých hodnot nese své ovoce.

Brno Contemporary Orchestra

Lukáš Daňhel – klarinet

Pavel Šnajdr – dirigent

Petr Kubes – recitace

Radim Nejedlý – režie

Šarūnas Nakas – Chronon for clarinet, trumpet, piano, percussion, cello and double-bass

Giacinto Scelsi – KYA pro klarinet a 7 nástrojů

Michal Wroblewski – Herzmerz (verze pro BCO)

Miroslav Toth – Rany (objednávka BCO)

Jeskyně Výpustek

24. dubna 2022 v 17:00

Foto Jan Mikolášek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více

Nejčtenější

Kritika

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více