Společné dílo vody, času a Brno Contemporary Orchestra v jeskyni Výpustek

Společné dílo vody, času a Brno Contemporary Orchestra v jeskyni Výpustek

Po rozeznění pádové zkušebny FSI VUT sestoupila desátá slavnostní sezona ansámblu Brno Contemporary Orchestra s podtitulem We are the world do podzemí. Odpolední nedělní koncert totiž zavedl milovníky soudobé hudební tvorby do jeskyně Výpustek v Moravském krasu. Koncert s díly Šarūnase Nakase, Giacinta Scelsiho, Michala Wróblewského a Miroslava Tótha vznikl v rámci speciálního environmentálního projektu v režii Radima Nejedlého a koncipovaného u příležitosti Světového dne vody. Součástí koncertu bylo také literární pásmo z textů Radka Štěpánka napsaných pro tuto akci, které recitoval Petr Kubes. Texty tvořily na vhodných místech předěly mezi jednotlivými skladbami či větami. Přednes skladby Rany, kterou na objednávku Brno Contemporary Orchestra složil Miroslav Tóth, zajistila sama autorka předlohy Zuzana Husárová. Koncert řídil dirigent a umělecký vedoucí orchestru Pavel Šnajdr.

Brno Contemporary Orchestra rádo hledá zajímavá místa k provádění nastudovaných skladeb – ostatně koncerty „u mamuta“ či v pádové zkušebně mezi „stroji a strojky“ to jenom potvrzují. Tentokrát však sáhl orchestr po něčem opravdu speciálním a k oslavě Světového dne vody, který spadá na 22. března, se rozhodl vytvořit si malý hudební sál přímo mezi krápníky jeskyně Výpustek. Hned na začátku je třeba zdůraznit, jak nekomfortní prostředí hudebníci měli. Chlad a vlhko působící na hráče i nástroje si totiž lze jen velmi těžko představit jako ideální hudební podmínky. Kromě netradiční akustiky nabízely prostory především niterné spojení s vodou, ale také časem, který byl druhým protagonistou pozdního odpoledne a který byl doslova zhmotněný v každém krápníku trpělivě formovaném tisíciletým odkapáváním vody. (Ostatně i díky tomuto spojení získala poezie Radka Štěpánka v interpretaci Petra Kubese ještě před prvními hudebními tóny na síle a jakési „nekonečné platnosti“.) Ne náhodou koncert zahájila skladba Chronon o čase a jeho plynutí z pera litevského autor Šarūnase Nakase. První věta Ištakos. Paukščiai. (Sources. Birds.) byla kontrapunktem nekonečně padajících polytemporálních sekvencí – útržkovitých, klokotajících a dynamicky dýchajících úseků, které dohromady tvoří specifickou barevnou plochu, ze které tu a tam vyskakují poměrně tradiční melodické úryvky. Naopak druhá a mnohem dravější věta Upé. Révos. (Rivers. Shoals.) v sobě skrývala bezmála jazzové rytmické i melodické elementy a vévodil jí úsečný dialog klarinetu a trumpety. Jejich rozhovor však ležel na pevném rytmickém podkladu violoncella a kontrabasu. (Právě kontrabas z akustiky prostoru těžil nejvíce a získal v ansámblu zvukově mnohem výraznější pozici.) Instrumentalisté byli výtečně sehraní navzdory tomu, že někteří si museli zahřívat ruce, aby jim v jeskynním chladu řádně sloužily. Ještě větší uznání si zaslouží právě hráči na dechové nástroje, kteří i v těchto podmínkách udrželi především ve třetí větě Marios. Dangus. (Sea. Sky.) nádherně rovné tóny a to bez sebemenšího třesu. Pavel Šnajdr udržel ansámbl rytmicky sjednocený, a především v gradacích dynamicky zajímavý a napínavý.

Na litevského autora navázal plynule italský skladatel a aristokrat Giacinto Scelsi dílem Kya, ke kterému dramaturg Brno Contemporary Orchestra Viktor Pantůček dodává: „Kya znamená stovky let před současností, před jakoukoliv současností. KYA italského skladatele Giacinta Scelsiho je nebeský diamant i jednotka nerozlišitelného času.“ Třívětá skladba připomíná svým obsahem spíše meditaci či modlitbu. Dlouhé tóny se v ní střetávající s jinými. Užití mikrointervalů u mne vyvolávalo mírnou (avšak vzhledem ke kontextu příjemnou) klaustrofobii. Ve druhé větě je třeba pochválit jemné pianissimo žesťových nástrojů, které během skladby vystřídaly hned několik různých dusítek. Třetí věta dala naopak prostor hybnějším figuracím klarinetu v bezchybném nastudování Lukáše Daňhela. I tyto figurace však zaznívaly mnohdy nad prodlevou, která dodávala hudbě určitý punc neměnného a věčného.

Po pauze zaznělo Herzmerz skladatele a saxofonisty Michala Wróblewského, který se zabývá mj. improvizovanou hudbou. Brno Contemporary Orchestra provedlo skladbu již dříve v rámci své série Do Not Disturb. Bylo zřejmé, že i jeskynní prostory jí sluší. Plíživou melancholii díla protnul famózní sólový vstup houslisty Lukáše Mika, který nešetřil expresivitou. Z hlediska dynamiky bylo působivé také náhlé projasnění v podobě opakovaného dvoutónového motivu flétny (Michal Vojáček) a klarinetu. Skladba dává výběrem nástrojových technik výrazný prostor zvukově zajímavým barevným kombinacím. Pavel Šnajdr této „hozené rukavice“ plně využil. Účinek – alespoň u mne osobně – rozhodně ještě umocnila akustika jeskyně.

Závěrečná skladba Rany (světová premiéra) autora Miroslava Tótha vznikla přímo na objednávku orchestru a reflektuje současnou vojenskou situaci na Ukrajině prostřednictvím extenzivních hlasových technik, zvukové poezie a textu. Ve skladbě je využit také hammerklavír a dva exponované saxofony. Hned na samém začátku se rozeznívají neklidné struny kladívkového klavíru a začíná recitace – a hrůzostrašný křik – Zuzany Husárové, autorky textu. Extrémně silné sdělení je ještě umocněno (v dobrém slova smyslu!) otupující statičností hudby. Křik a recitace, stejně jako nepatřičné tóny klavíru (resp. strun) a zvuky elektroniky tvoří děsivý a svírající hudební obraz lidského utrpení. Náhlý konec skladby nevyřešil vůbec nic – žádné uspokojení, pouze hlučná prázdnota. Tóthova skladba je sice relativně krátká, avšak v množství emocí, které se snaží předat, překonává mnohem rozměrnější díla.

Koncert Lidské pásmo potoků a řek v sobě dokázal spojit netradiční a hudbě nakloněné prostředí i důležitá poselství nejen o toku vody a času, ale také o nás a o hrůzách, které sužují náš svět. Svojí atmosférou i kvalitním hudebním nastudováním a interpretací se večer v jeskyni Výpustek zařadil mezi zcela jedinečné projekty, kterých má Brno Contemporary Orchestra na svém kontě už i tak poměrně dost. Odhodlání zkoušet nezvyklé věci na netradičních místech a přitom neslevit z vysokých uměleckých hodnot nese své ovoce.

Brno Contemporary Orchestra

Lukáš Daňhel – klarinet

Pavel Šnajdr – dirigent

Petr Kubes – recitace

Radim Nejedlý – režie

Šarūnas Nakas – Chronon for clarinet, trumpet, piano, percussion, cello and double-bass

Giacinto Scelsi – KYA pro klarinet a 7 nástrojů

Michal Wroblewski – Herzmerz (verze pro BCO)

Miroslav Toth – Rany (objednávka BCO)

Jeskyně Výpustek

24. dubna 2022 v 17:00

Foto Jan Mikolášek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Nejčtenější

Kritika

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce