Hudební festival Moravský podzim v Janáčkově divadle vykročil do druhé padesátky. Program jeho včera zahájeného 51. ročníku připomíná především skladatelský odkaz Jana Nováka, jehož stoleté narozeninové jubileum připadá na tento rok. Kromě Novákových děl v provedení nejrůznějších ansámblů a sólistů zazní také díla amerických, českých a ruských minimalistů. Dramaturgickou trojici letošního ročníku uzavírá hudba z Arménie, která vyvrcholí závěrečným festivalovým koncertem Arménské filharmonie. Včerejší zahájení festivalu ale obstarala pořadatelská Filharmonie Brno v čele s Dennisem Russellem Daviesem. Dále vystoupili zpěvačka Angélique Kidjo a varhaník Christian Schmitt.
Páteční večer nemohl začít tematičtěji – koncert zahájily Filharmonické tance Jana Nováka, které skladatel roku 1956 zkomponoval pro tehdy vzniklou brněnskou filharmonii. Ačkoliv by název mohl vzbuzovat dojem, že se jedná o cyklus tanců, Novákova trojvětá skladba je spíše souborem symfonických fantazií. Úvodní Allegro začíná bujně, radostně a energicky, zpočátku dokonce budí dojem, že se dynamicky bude pohybovat převážně kolem forte a fortissima. Poměrně záhy však přichází zlom a s ním i mnohem jemnější a hravější tvář Novákovy tvorby – faktura prořídne a skladatel dává vyniknout menším nástrojovým skupinám s nezvyklou a uhrančivě barevnou instrumentací. Dirigent Dennis Russell Davies tyto změny dobře sledoval a dával jim vyniknout, ačkoliv do úplného pianissima zacházel málokdy. A pokud ano, většinou jen na krátký okamžik. Až na drobné rytmické nesrovnalosti na začátku věty zvládal orchestr náročnou fakturu plnou rytmických zvláštností bez problémů a přesvědčivě. Moderato představilo lyričtější polohy Filharmonických tanců – Novákův hudební jazyk je tu spíše tradičnější a objevuje se méně výrazných avantgardních prvků, ačkoliv i zde se v gradační části díla objevují různá atypická instrumentální spojení a rytmické zvláštnosti. V této části zaznělo také klavírní intermezzo v podání Patrika Červáka – stylově poměrně odlišné od zbytku části, avšak o to hudebně účinnější. Klavírista zaujal energickou hrou a účelnou dynamikou, obzvláště pozoruhodné bylo postupné „vymizení“ klavírního partu a současný nástup ostatních hudebníků. Závěrečné Vivace se opět vrátilo k avantgardnímu, Bohuslavem Martinů ovlivněnému, hudebnímu jazyku. I zde Novák potvrdil, že je mistrem orchestrace – náhlé změny faktury dávaly nejen prostor konkrétním hudebníkům, ale současně nabízely zcela odlišné barevné spektrum. Výborná byla také celá žesťová sekce!
Skladba Nachtmusiken (Noční hudby) Kurta Schwertsika, jednoho z nejvýznamnějších rakouských skladatelů současnosti, tvořila druhou část první poloviny večera. Dílo vzniklo roku 2010 na objednávku BBC a již z jejího názvu je patrné, že inspirace pro tuto kompozici pochází především zvenčí. Jednou z „nočních hudeb“ je samozřejmě Mozartova Eine kleine Nachtmusik, další odkazy míří na dvě věty z Mahlerovy Sedmé symfonie. Tím však přímé reference nekončí. Název první věty (Janáček ist mir im Traum erschienen) Schwertsikova díla je sám o sobě odkazem. Úvodní větu zahájil rytmicky i melodický výrazným (ostatně typicky „Janáčkovským“) violovým vstupem Julian Veverica. Nachtmusiken byly výrazným odklonem od hudebního jazyka předcházejícího Novákova díla. Zatímco Novák je nespoutaný a místy zdařile koketuje s hudebními klišé, Schwertsik je nejen akademičtější a polyfoničtější, ale také výrazně melancholičtější. Tato dramaturgická koncepce se v praxi výtečně osvědčila. Posluchači nejenže dostali nové hudební podněty, ale také orchestr v čele s dirigentem mohl předvést své zvládnutí zcela odlišně koncipované hudební faktury. Dlužno dodat, že hudebníci předvedli pozoruhodný výkon a zdařile tak uzavřeli první polovinu večera. Obzvláštní pochvalu si zaslouží skvělý akordeonista Martin Klimeš.
Glassova Symfonie č. 12 Lodger pojmenovaná podle stejnojmenného alba Davida Bowieho představuje již třetí dílo inspirované tímto idolem a inovativním tvůrcem nonartificiální hudby. Tentokrát si však skladatel vzal pouze texty, které zhudebnil formou vokální symfonie. Původní texty z mužské perspektivy zanechal, jsou však tentokrát určeny pro pěvkyni, konkrétně pro Angélique Kidjo, pro kterou již dříve zkomponoval písňový cyklus Ifé. Přiznávám, že všeobecné nadšení, které Glassova Symfonie sklidila, bohužel nesdílím. Jako problematické se mi jevilo již samotné nazvučení – zatímco orchestr hrál sice s mikrofony, ale přesto přirozeně působil i akusticky, zpěvačku snímal pouze mikrofon. To by samo o sobě nebylo takovým problémem, avšak zvuky orchestru a zpěvačky přicházely z různých míst a dohromady se příliš nepojily. Druhým důvodem, který je spíše otázkou osobní estetiky, je skladba samotná a její umístění v programu. Kompoziční invence, která v mnoha Glassových dílech z ranějšího období zaručovala pozoruhodný hudební zážitek, zde bohužel převážně chybí. Skladatelovy prověřené postupy, které obdivovatelé (a zcela jistě i zarytí kritici) jeho díla již důvěrně znají, nenabízejí v této symfonii příliš nového. A to ani ve spojení s exoticky laděným zpěvem Angélique Kidjo. Některé části však jsou kompozičně zajímavější – Boys Keep Swinging a Red Sails rozhodně patří k vrcholům symfonie. Pozitivní také je, že orchestr měl dílo výtečně nastudované, čímž udělal Glassově skladbě velkou službu. Samotná zpěvačka byla barevně zajímavým elementem, který alespoň částečně posouval dílo do méně konvenčních poloh. Ačkoliv Glassova skladba je zcela ve shodě s tematikou tohoto festivalového ročníku, ke zbylým dvěma dílům se nehodila ani svým hudebním jazykem (což by nebyla taková katastrofa), ani svojí kompozičně-estetickou úrovní. Nicméně věřím, že pro posluchače, kteří Glassovu tvorbu příliš nesledují se mohlo jednat o vítané a svým způsobem hudebně pozoruhodné dílo. Osobně se však domnívám, že Glassovým vrcholným dílům, ze kterých prýští invence a nové nápady, se nevyrovná.
Zahájení 51. ročníku představilo v jednom programu dvě ze tří dramaturgických linií festivalu – hudební odkaz Jana Nováka a minimalismus. Takřka bezchybné nastudování a energická interpretace opět potvrdila, že Novák není skladatel pouze evropského, nebo snad pouze českého hudebního prostoru. Jubilující autor se svojí kvalitou může měřit i s díly světových skladatelů. Věřím, že nadcházející koncerty tento dojem pouze potvrdí.
JAN NOVÁK Filharmonické tance
KURT SCHWERTSIK Nachtmusiken (Noční hudby) op. 104, česká premiéra
PHILIP GLASS Symfonie č. 12 „Lodger“
Angélique Kidjo zpěv
Christian Schmitt varhany
Filharmonie Brno
dirigent Dennis Russell Davies
října, 19:00
Janáčkovo divadlo
Zatím nebyl přidán žádný komentář..