Strach a euforie z nové hudby. Filharmonie Brno zahájila sezónu

Strach a euforie z nové hudby. Filharmonie Brno zahájila sezónu

První koncert filharmonické sezóny jako by svou dramaturgií klepl posluchače přes prsty, a potom je utěšil a nadchnul výborným provedením. Zahájení se povedlo a jak se říká, byl to sukces.

Z propagace zahajovacího koncertu Filharmonie Brno byl cítit strach – strach z hudby 20. století. A jeho posledním výběžkem byla i závěrečná část úvodního projevu, jímž vítala v nové sezóně publikum ředitelka Marie Kučerová. Kromě samotného uvítání se totiž pustila i do opatrného vysvětlování, jak poslouchat hudbu Györgyho Ligetiho, jehož Lontano (Daleko) bylo první skladbou 59. filharmonické sezóny v Brně. Doporučení nesnažit se hudbu zbytečně analyzovat, nehledat vysvětlení v programu, ale zavřít oči a nechat se jí unášet hezky zafungovalo. Na řadu přišla i připomínka použití skladby ve filmech OsvíceníProkletý ostrov. Pro někoho, kdo si na soudobou hudbu potrpí a Ligeti je pro něj již klasik, to mohlo být až polopatické a možná trochu dětinské, ale když si vzpomenu na provedení San Francisco Polyphony téhož autora před dvěma a půl lety, na všechno to nesouhlasné polohlasné žvanění, otvírání kabelek a šustění programy, docela jsem to chápal. Publikum tentokrát Lontano přijalo bez problémů a nutno říci, že skladba se povedla především po zvukové stránce. Filharmonie Brno pod vedením Aleksandara Markoviće vytvářela spíš kompaktní zvukové plochy než složité, a na první poslech těžko přehledné předivo drobných motivů, orchestr zněl jako jemně a vynalézavě rejstříkované varhany. Celkovému vyznění skladby jistě výrazně pomohlo, že orchestr působil jistě, nevypadal, že se trápí a nebaví ho to, a naservíroval složitou hudbu jako cosi úplně běžného. Řekl bych, že kus tohoto přístupu se přenesl i na posluchače spolu s hudbou a měl velkou zásluhu na celkovém přijetí nezvyklého začátku. Přiznám se, že do určité míry spadl kámen ze srdce i mně, protože jsem neobvykle sestavené sezóně (tedy nejen zahajovacímu koncertu) od začátku přál a hájil ji předem.

Velká očekávání a nejistotu vzbuzoval i Violoncellový koncert Benjamina Jusupova, který je pro tento rok rezidenčním sólistou brněnské filharmonie. Představí se i jako dirigent a klavírista, ale frenetické nadšení vzbudil hned na začátku jako skladatel. V porovnání s loňským sólistou sezóny, tureckým klavíristou Fazilem Sayem se Jusupov jeví jako nenápadná a zcela antimediální osoba. Jeho hudba ale stojí proti Istanbulské symfonii kdesi jinde – Violoncellový koncert není filmově vytvářená náladová věc, ale skutečně propracovaná kompozice, v níž má všechno svoje pevné místo v promyšleném celku. Přitom je ohromně poutavý a místy vyloženě zábavný, romantická východiska se v silném náporu na emoce rozhodně nezapřou.

Koncert měl světovou premiéru před šesti lety a byl věnován proslulému hráči na violoncello Mishovi Maiskému – ten ho poprvé i sám interpretoval. Byl mu věnován nejen jako hromada not, ale jako dílo, které svým obsahem odráží osobnost slavného sólisty. I bez čtení vysvětlujícího prohramu bylo zřetelné, že Jusupov staví violoncello jako výraznou individualitu do kontrastu s orchestrem, který reprezentuje svět. Komplikovaný, stále proměnlivý, ale z celé té nepochopitelnosti a zdánlivé nepřehlednosti se občas také ukáže, že se spíš jedná o navrstvená klišé. Do citově zabarvené kantilény violoncella vpadá orchestr v prvních části jako hlučný celek, na začátku druhé rozezpívanému sólistovi „odporuje“ opakovaným motivkem klarinet. Ve třetí větě se svět pokouší individualitu pohltit a vtáhnout do banálních melodií, ta ale ve čtvrté části přece jen vítězí, zůstává sama sebou a svět nechává kdesi stranou mimo pozornost.

Sólový part Violoncellového koncertu přednesl Alexandr Kňazev a zahrál nádherně. Jeho projev byl skutečně romantický, citový a procítěný po všech stránkách, romanticky působila celá jeho osobnost. Filharmonie Brno mu byla výborným partnerem, hrála energicky a taneční charakter třetí věty stupňovala do skutečně zrnitých a dráždivých vrcholů. O to více a lépe vyznělo závěrečné ztišení, kdy se orchestr postupně vytratil a nechal doznít osamocené violoncello. Publikum po skončení skladby okamžitě vystřelilo k potlesku vestoje a jakkoli je mi jindy protivný a zdá se mi ho až moc, tentokrát byl na místě – jak pro sólistu, tak pro dirigenta a orchestr. Myslím, že v této chvíli už byl osud zahajovacího koncertu rozhodnut tím nejlepším způsobem a všem zainteresovaným odlehlo – alespoň pro tento večer – definitivně.

Symfonie č. 5 Dmitrije D. Šostakoviče, která byla na programu po přestávce, působila vedle Jusupova až nezvykle usedle a klasicky, ačkoliv se to od ní v rámci Šostakovičovy tvorby dá očekávat. Skladatel ji napsal poté, co na jeho osobu zaútočil tehdejší sovětský tisk na základě opery Lady Macbeth Mcenského újezdu a skladatel zrušil provedení Symfonie č. 4 (vzpomínám si, jak mi po jejím brněnském provedení jeden známý říkal, že už jen čekal, kdy se na pódiu začne střílet). Šostakovič se v pětce „dal na pokání“ a složil hudbu v mnohém klidnější a posluchačsky velmi vstřícnou, i když plnou smutku a vnitřního nepokoje. Nutno říci, že si její charakter výborně rozuměl s Jusupovovým koncertem a pokud někdo dramaturgii nevěřil, tak mu nezbývalo než uznat, že Vítězslav Mikeš odvedl vynikající práci. Kromě toho, že se snaží přitáhnout pozornost k současné hudbě, je pozoruhodně neotřelý i fakt, že se při jejím hledání obrací spíš na východ než na západ. Je v tom nejen jakási nenápadná paralela k rusofilství Leoše Janáčka, ale také pěkná protiváha například k ostravským akcím Petra Kotíka, které se obracejí spíš směrem k Americe. Obojí má něco do sebe a je dobré mít k dispozici pohled na obě strany.

Zahájení sezóny Filharmonie Brno dopadlo zřejmě mnohem lépe, než si všichni představovali, a v Janáčkově divadle zavládla po Jusupovově Violoncellovém koncertu jakási euforie, která prosvítila i provedení Šostakovičovy symfonie. Nádherný koncert, dnešní reprízu doporučuji nepromeškat.

György Ligeti: Lontano, Benjamin Jusupov: Violoncellový koncert, Dmitrij Šostakovič: Symfonie č. 5 d moll op. 47. Hudební nastudování – Aleksandar Marković, Alexandr Kňazev – violoncello, Filharmonie Brno. 2. října 2014, Janáčkovo divadlo, Brno.

Foto Martin Zeman

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

S dramaturgem Filharmonie Brno Vítězslavem Mikešem jsme se sešli v sále Besedního domu. Seděli jsme na balkóně a dopoledne se pastovaly parkety, takže v místnosti kromě genia loci vládla atmosféra. Mluvili jsme spolu o uvádění soudobé hudby, mediálních jménech, koncertech ve Vaňkovce i Sono Centru, zkrátka o nadcházející sezóně. A mírně jsme nakousli i tu příští.  více

I přes veškerý efekt a úspěch symfonie Istanbul si troufám tvrdit, že na publikum zapůsobil Fazil Say mnohem víc jako interpret Mozartova Klavírního koncertu č. 21. Jeho přístup je jak známo velmi neklasický, pro mnohé kontroverzní, ale při živém vystoupení strhující.  více

V kavárně, jejíž interiér je inspirován vilou Tugendhat, jsme se s Marií Kučerovou sešli před dvěma týdny. Mluvili jsme ale především o jejím dnešním nástupu do funkce ředitelky Filharmonie Brno a o jejích plánech. Probrali jsme také její motivace, repertoár, koncertní sál a na závěr jednu otázku, která ani nepadla.  více


Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Již 69. sezonu zahájila v neděli 15. září v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod taktovkou jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Divákům nabídla skladby Bedřicha Smetany a Antona Brucknera, kteří by tento rok oslavili dvousté narozeniny. Oproti avizovanému programu byl ovšem nedělní večer zkrácen o symfonickou báseň Hakon Jarl, neboť vydatné deště a s nimi spojené záplavy se nevyhnuly ani brněnskému okolí. Několik muzikantů se nemohlo do Brna na koncert bezpečně dostat. Jednou z nich byla i harfistka Ivana Švestková, jejíž part ve zmíněné symfonické básni velice náročný, nebylo možné takto narychlo sehnat náhradu.  více

S výhradně romantickým repertoárem na brněnský festival Špilberk přicestoval v sobotu 24. srpna korejský rozhlasový orchestr KBS Symphony Orchestra se svým hudebním ředitelem – finským dirigentem a houslistou – Pietari Inkinenem. Pozvání přijala také jihokorejská houslistka, absolventka prestižní Julliard School Bomsori Kimvíce

Festival Špilberk pořádá Filharmonie Brno již rovné čtvrt století na konci srpna na nádvoří stejnojmenného hradu. Čtyři hudební večery pod širým nebem divákům nabízí výběr koncertů z řad klasické, filmové, počítačové, ale často i jazzové či jiné hudby. Jedná se tak o rozmanitý mix interpretů a repertoárů s často příjemnou, letně uvolněnou atmosféru. Letošním velkým a předem vyprodaným tahákem byl středeční večer 21. srpna plný melodií z filmů Jamese Bonda v režii Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou světově uznávaného dirigenta, skladatele a aranžéra Stevena Mercuria. V průběhu koncertu se posluchačům také představili zpěváci Sára MilfajtováVendula Příhodová a David Krausvíce

Nejčtenější

Kritika

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více