Strach a euforie z nové hudby. Filharmonie Brno zahájila sezónu

Strach a euforie z nové hudby. Filharmonie Brno zahájila sezónu

První koncert filharmonické sezóny jako by svou dramaturgií klepl posluchače přes prsty, a potom je utěšil a nadchnul výborným provedením. Zahájení se povedlo a jak se říká, byl to sukces.

Z propagace zahajovacího koncertu Filharmonie Brno byl cítit strach – strach z hudby 20. století. A jeho posledním výběžkem byla i závěrečná část úvodního projevu, jímž vítala v nové sezóně publikum ředitelka Marie Kučerová. Kromě samotného uvítání se totiž pustila i do opatrného vysvětlování, jak poslouchat hudbu Györgyho Ligetiho, jehož Lontano (Daleko) bylo první skladbou 59. filharmonické sezóny v Brně. Doporučení nesnažit se hudbu zbytečně analyzovat, nehledat vysvětlení v programu, ale zavřít oči a nechat se jí unášet hezky zafungovalo. Na řadu přišla i připomínka použití skladby ve filmech OsvíceníProkletý ostrov. Pro někoho, kdo si na soudobou hudbu potrpí a Ligeti je pro něj již klasik, to mohlo být až polopatické a možná trochu dětinské, ale když si vzpomenu na provedení San Francisco Polyphony téhož autora před dvěma a půl lety, na všechno to nesouhlasné polohlasné žvanění, otvírání kabelek a šustění programy, docela jsem to chápal. Publikum tentokrát Lontano přijalo bez problémů a nutno říci, že skladba se povedla především po zvukové stránce. Filharmonie Brno pod vedením Aleksandara Markoviće vytvářela spíš kompaktní zvukové plochy než složité, a na první poslech těžko přehledné předivo drobných motivů, orchestr zněl jako jemně a vynalézavě rejstříkované varhany. Celkovému vyznění skladby jistě výrazně pomohlo, že orchestr působil jistě, nevypadal, že se trápí a nebaví ho to, a naservíroval složitou hudbu jako cosi úplně běžného. Řekl bych, že kus tohoto přístupu se přenesl i na posluchače spolu s hudbou a měl velkou zásluhu na celkovém přijetí nezvyklého začátku. Přiznám se, že do určité míry spadl kámen ze srdce i mně, protože jsem neobvykle sestavené sezóně (tedy nejen zahajovacímu koncertu) od začátku přál a hájil ji předem.

Velká očekávání a nejistotu vzbuzoval i Violoncellový koncert Benjamina Jusupova, který je pro tento rok rezidenčním sólistou brněnské filharmonie. Představí se i jako dirigent a klavírista, ale frenetické nadšení vzbudil hned na začátku jako skladatel. V porovnání s loňským sólistou sezóny, tureckým klavíristou Fazilem Sayem se Jusupov jeví jako nenápadná a zcela antimediální osoba. Jeho hudba ale stojí proti Istanbulské symfonii kdesi jinde – Violoncellový koncert není filmově vytvářená náladová věc, ale skutečně propracovaná kompozice, v níž má všechno svoje pevné místo v promyšleném celku. Přitom je ohromně poutavý a místy vyloženě zábavný, romantická východiska se v silném náporu na emoce rozhodně nezapřou.

Koncert měl světovou premiéru před šesti lety a byl věnován proslulému hráči na violoncello Mishovi Maiskému – ten ho poprvé i sám interpretoval. Byl mu věnován nejen jako hromada not, ale jako dílo, které svým obsahem odráží osobnost slavného sólisty. I bez čtení vysvětlujícího prohramu bylo zřetelné, že Jusupov staví violoncello jako výraznou individualitu do kontrastu s orchestrem, který reprezentuje svět. Komplikovaný, stále proměnlivý, ale z celé té nepochopitelnosti a zdánlivé nepřehlednosti se občas také ukáže, že se spíš jedná o navrstvená klišé. Do citově zabarvené kantilény violoncella vpadá orchestr v prvních části jako hlučný celek, na začátku druhé rozezpívanému sólistovi „odporuje“ opakovaným motivkem klarinet. Ve třetí větě se svět pokouší individualitu pohltit a vtáhnout do banálních melodií, ta ale ve čtvrté části přece jen vítězí, zůstává sama sebou a svět nechává kdesi stranou mimo pozornost.

Sólový part Violoncellového koncertu přednesl Alexandr Kňazev a zahrál nádherně. Jeho projev byl skutečně romantický, citový a procítěný po všech stránkách, romanticky působila celá jeho osobnost. Filharmonie Brno mu byla výborným partnerem, hrála energicky a taneční charakter třetí věty stupňovala do skutečně zrnitých a dráždivých vrcholů. O to více a lépe vyznělo závěrečné ztišení, kdy se orchestr postupně vytratil a nechal doznít osamocené violoncello. Publikum po skončení skladby okamžitě vystřelilo k potlesku vestoje a jakkoli je mi jindy protivný a zdá se mi ho až moc, tentokrát byl na místě – jak pro sólistu, tak pro dirigenta a orchestr. Myslím, že v této chvíli už byl osud zahajovacího koncertu rozhodnut tím nejlepším způsobem a všem zainteresovaným odlehlo – alespoň pro tento večer – definitivně.

Symfonie č. 5 Dmitrije D. Šostakoviče, která byla na programu po přestávce, působila vedle Jusupova až nezvykle usedle a klasicky, ačkoliv se to od ní v rámci Šostakovičovy tvorby dá očekávat. Skladatel ji napsal poté, co na jeho osobu zaútočil tehdejší sovětský tisk na základě opery Lady Macbeth Mcenského újezdu a skladatel zrušil provedení Symfonie č. 4 (vzpomínám si, jak mi po jejím brněnském provedení jeden známý říkal, že už jen čekal, kdy se na pódiu začne střílet). Šostakovič se v pětce „dal na pokání“ a složil hudbu v mnohém klidnější a posluchačsky velmi vstřícnou, i když plnou smutku a vnitřního nepokoje. Nutno říci, že si její charakter výborně rozuměl s Jusupovovým koncertem a pokud někdo dramaturgii nevěřil, tak mu nezbývalo než uznat, že Vítězslav Mikeš odvedl vynikající práci. Kromě toho, že se snaží přitáhnout pozornost k současné hudbě, je pozoruhodně neotřelý i fakt, že se při jejím hledání obrací spíš na východ než na západ. Je v tom nejen jakási nenápadná paralela k rusofilství Leoše Janáčka, ale také pěkná protiváha například k ostravským akcím Petra Kotíka, které se obracejí spíš směrem k Americe. Obojí má něco do sebe a je dobré mít k dispozici pohled na obě strany.

Zahájení sezóny Filharmonie Brno dopadlo zřejmě mnohem lépe, než si všichni představovali, a v Janáčkově divadle zavládla po Jusupovově Violoncellovém koncertu jakási euforie, která prosvítila i provedení Šostakovičovy symfonie. Nádherný koncert, dnešní reprízu doporučuji nepromeškat.

György Ligeti: Lontano, Benjamin Jusupov: Violoncellový koncert, Dmitrij Šostakovič: Symfonie č. 5 d moll op. 47. Hudební nastudování – Aleksandar Marković, Alexandr Kňazev – violoncello, Filharmonie Brno. 2. října 2014, Janáčkovo divadlo, Brno.

Foto Martin Zeman

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

S dramaturgem Filharmonie Brno Vítězslavem Mikešem jsme se sešli v sále Besedního domu. Seděli jsme na balkóně a dopoledne se pastovaly parkety, takže v místnosti kromě genia loci vládla atmosféra. Mluvili jsme spolu o uvádění soudobé hudby, mediálních jménech, koncertech ve Vaňkovce i Sono Centru, zkrátka o nadcházející sezóně. A mírně jsme nakousli i tu příští.  více

I přes veškerý efekt a úspěch symfonie Istanbul si troufám tvrdit, že na publikum zapůsobil Fazil Say mnohem víc jako interpret Mozartova Klavírního koncertu č. 21. Jeho přístup je jak známo velmi neklasický, pro mnohé kontroverzní, ale při živém vystoupení strhující.  více

V kavárně, jejíž interiér je inspirován vilou Tugendhat, jsme se s Marií Kučerovou sešli před dvěma týdny. Mluvili jsme ale především o jejím dnešním nástupu do funkce ředitelky Filharmonie Brno a o jejích plánech. Probrali jsme také její motivace, repertoár, koncertní sál a na závěr jednu otázku, která ani nepadla.  více


Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více

Pro poslední koncert letošního, sedmnáctého ročníku multižánrového festivalu Groove Brno si organizátoři schovali opravdovou lahůdku. V sobotu 7. prosince vystoupil v brněnském Metro Music Baru americký baskytarista, zpěvák a experimentátor MonoNeon, kterého doprovodila trojice muzikantů Xavier Lynn (elektrická kytara, vokály), Dominique Xavier Taplin (klávesy, vokály) a Jackie Withfield (bicí, vokály).  více

Dnes již světoznámá švédská kapela Dirty Loops zakončila v sobotu 30. listopadu v brněnském Metro Music Bar své podzimní evropské turné. Koncertem kapela přispěla do programu sedmnáctého ročníku funkového, soulového a jazzového festivalu Groove Brno. Trio virtuózních muzikantů ve složení Jonah Nilsson – zpěv a klávesy, Henrik Linder – basová kytara a Aron Mellergård – bicí se proslavilo perfektní technickou zdatností, propracovanými vlastními kompozicemi i cover verzemi známých, zejména popových písní. Tyto písně jsou však v jejich aranžích často reharmonizovány a stylem se blíží ke kombinaci disca, popu a jazz fusion. Aby se muzikanti nemuseli uchýlit k používání předem nahraných podkladů, doplnil trio při tour klávesák a vokalista Kristian Kraftlingvíce

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více

Hudební soubor Ensemble Opera Diversa dal svému poslednímu orchestrálnímu koncertu letošního roku osobitý „spin“. Večer se odehrál 26. listopadu v hudebním klubu Alterna, který je spíše sídlem rocku, elektroniky a indie popu než koncertním sálem artificiální hudby. Dvojice vybraných skladeb sestávající z premiérovaného díla Vojtěcha Dlaska Querellovy písně pro sopránový saxofon a smyčce a skladby Miloslava Ištvana Hard Blues pro pop-baryton, soprán, recitátora a komorní soubor tomu rovněž odpovídala. Ištvanův Hard blues přirozeně propůjčil celému večeru i jméno – právě onen střet artificiálního, komponovaného a cíleně „uměleckého“ světa (myšleno bez pejorativního nádechu) s afroamerickými autentickými hudebními projevy vyvěrajícími z hlubin duše životem zkoušeného člověka byl totiž středobodem večera. Nejednalo se tedy o pouhou stylovou inspiraci, nýbrž o inspiraci tematickou, která byla inherentně přítomná také v úvodním díle večera. Tím byla skladba Querellovy písně inspirovaná románem Jeana Geneta, již dříve věnovaná souboru Ensemble Opera Diversa, tentokrát však v nové instrumentaci.  více

Poslední z komorních koncertů v brněnských vilách na festivalu Janáček Brno 2024 se odehrál v neděli 24. listopadu odpoledne. Smyčcové kvartety Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka provedlo ve vile Löw-Beer Janáčkovo kvarteto ve složení Miloš Vacek – 1. housle, Richard Kružík – 2. housle, Jan Řezníček – viola a Lukáš Polák – violoncello.  více

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Nejčtenější

Kritika

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více