Strach a euforie z nové hudby. Filharmonie Brno zahájila sezónu

Strach a euforie z nové hudby. Filharmonie Brno zahájila sezónu

První koncert filharmonické sezóny jako by svou dramaturgií klepl posluchače přes prsty, a potom je utěšil a nadchnul výborným provedením. Zahájení se povedlo a jak se říká, byl to sukces.

Z propagace zahajovacího koncertu Filharmonie Brno byl cítit strach – strach z hudby 20. století. A jeho posledním výběžkem byla i závěrečná část úvodního projevu, jímž vítala v nové sezóně publikum ředitelka Marie Kučerová. Kromě samotného uvítání se totiž pustila i do opatrného vysvětlování, jak poslouchat hudbu Györgyho Ligetiho, jehož Lontano (Daleko) bylo první skladbou 59. filharmonické sezóny v Brně. Doporučení nesnažit se hudbu zbytečně analyzovat, nehledat vysvětlení v programu, ale zavřít oči a nechat se jí unášet hezky zafungovalo. Na řadu přišla i připomínka použití skladby ve filmech OsvíceníProkletý ostrov. Pro někoho, kdo si na soudobou hudbu potrpí a Ligeti je pro něj již klasik, to mohlo být až polopatické a možná trochu dětinské, ale když si vzpomenu na provedení San Francisco Polyphony téhož autora před dvěma a půl lety, na všechno to nesouhlasné polohlasné žvanění, otvírání kabelek a šustění programy, docela jsem to chápal. Publikum tentokrát Lontano přijalo bez problémů a nutno říci, že skladba se povedla především po zvukové stránce. Filharmonie Brno pod vedením Aleksandara Markoviće vytvářela spíš kompaktní zvukové plochy než složité, a na první poslech těžko přehledné předivo drobných motivů, orchestr zněl jako jemně a vynalézavě rejstříkované varhany. Celkovému vyznění skladby jistě výrazně pomohlo, že orchestr působil jistě, nevypadal, že se trápí a nebaví ho to, a naservíroval složitou hudbu jako cosi úplně běžného. Řekl bych, že kus tohoto přístupu se přenesl i na posluchače spolu s hudbou a měl velkou zásluhu na celkovém přijetí nezvyklého začátku. Přiznám se, že do určité míry spadl kámen ze srdce i mně, protože jsem neobvykle sestavené sezóně (tedy nejen zahajovacímu koncertu) od začátku přál a hájil ji předem.

Velká očekávání a nejistotu vzbuzoval i Violoncellový koncert Benjamina Jusupova, který je pro tento rok rezidenčním sólistou brněnské filharmonie. Představí se i jako dirigent a klavírista, ale frenetické nadšení vzbudil hned na začátku jako skladatel. V porovnání s loňským sólistou sezóny, tureckým klavíristou Fazilem Sayem se Jusupov jeví jako nenápadná a zcela antimediální osoba. Jeho hudba ale stojí proti Istanbulské symfonii kdesi jinde – Violoncellový koncert není filmově vytvářená náladová věc, ale skutečně propracovaná kompozice, v níž má všechno svoje pevné místo v promyšleném celku. Přitom je ohromně poutavý a místy vyloženě zábavný, romantická východiska se v silném náporu na emoce rozhodně nezapřou.

Koncert měl světovou premiéru před šesti lety a byl věnován proslulému hráči na violoncello Mishovi Maiskému – ten ho poprvé i sám interpretoval. Byl mu věnován nejen jako hromada not, ale jako dílo, které svým obsahem odráží osobnost slavného sólisty. I bez čtení vysvětlujícího prohramu bylo zřetelné, že Jusupov staví violoncello jako výraznou individualitu do kontrastu s orchestrem, který reprezentuje svět. Komplikovaný, stále proměnlivý, ale z celé té nepochopitelnosti a zdánlivé nepřehlednosti se občas také ukáže, že se spíš jedná o navrstvená klišé. Do citově zabarvené kantilény violoncella vpadá orchestr v prvních části jako hlučný celek, na začátku druhé rozezpívanému sólistovi „odporuje“ opakovaným motivkem klarinet. Ve třetí větě se svět pokouší individualitu pohltit a vtáhnout do banálních melodií, ta ale ve čtvrté části přece jen vítězí, zůstává sama sebou a svět nechává kdesi stranou mimo pozornost.

Sólový part Violoncellového koncertu přednesl Alexandr Kňazev a zahrál nádherně. Jeho projev byl skutečně romantický, citový a procítěný po všech stránkách, romanticky působila celá jeho osobnost. Filharmonie Brno mu byla výborným partnerem, hrála energicky a taneční charakter třetí věty stupňovala do skutečně zrnitých a dráždivých vrcholů. O to více a lépe vyznělo závěrečné ztišení, kdy se orchestr postupně vytratil a nechal doznít osamocené violoncello. Publikum po skončení skladby okamžitě vystřelilo k potlesku vestoje a jakkoli je mi jindy protivný a zdá se mi ho až moc, tentokrát byl na místě – jak pro sólistu, tak pro dirigenta a orchestr. Myslím, že v této chvíli už byl osud zahajovacího koncertu rozhodnut tím nejlepším způsobem a všem zainteresovaným odlehlo – alespoň pro tento večer – definitivně.

Symfonie č. 5 Dmitrije D. Šostakoviče, která byla na programu po přestávce, působila vedle Jusupova až nezvykle usedle a klasicky, ačkoliv se to od ní v rámci Šostakovičovy tvorby dá očekávat. Skladatel ji napsal poté, co na jeho osobu zaútočil tehdejší sovětský tisk na základě opery Lady Macbeth Mcenského újezdu a skladatel zrušil provedení Symfonie č. 4 (vzpomínám si, jak mi po jejím brněnském provedení jeden známý říkal, že už jen čekal, kdy se na pódiu začne střílet). Šostakovič se v pětce „dal na pokání“ a složil hudbu v mnohém klidnější a posluchačsky velmi vstřícnou, i když plnou smutku a vnitřního nepokoje. Nutno říci, že si její charakter výborně rozuměl s Jusupovovým koncertem a pokud někdo dramaturgii nevěřil, tak mu nezbývalo než uznat, že Vítězslav Mikeš odvedl vynikající práci. Kromě toho, že se snaží přitáhnout pozornost k současné hudbě, je pozoruhodně neotřelý i fakt, že se při jejím hledání obrací spíš na východ než na západ. Je v tom nejen jakási nenápadná paralela k rusofilství Leoše Janáčka, ale také pěkná protiváha například k ostravským akcím Petra Kotíka, které se obracejí spíš směrem k Americe. Obojí má něco do sebe a je dobré mít k dispozici pohled na obě strany.

Zahájení sezóny Filharmonie Brno dopadlo zřejmě mnohem lépe, než si všichni představovali, a v Janáčkově divadle zavládla po Jusupovově Violoncellovém koncertu jakási euforie, která prosvítila i provedení Šostakovičovy symfonie. Nádherný koncert, dnešní reprízu doporučuji nepromeškat.

György Ligeti: Lontano, Benjamin Jusupov: Violoncellový koncert, Dmitrij Šostakovič: Symfonie č. 5 d moll op. 47. Hudební nastudování – Aleksandar Marković, Alexandr Kňazev – violoncello, Filharmonie Brno. 2. října 2014, Janáčkovo divadlo, Brno.

Foto Martin Zeman

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

S dramaturgem Filharmonie Brno Vítězslavem Mikešem jsme se sešli v sále Besedního domu. Seděli jsme na balkóně a dopoledne se pastovaly parkety, takže v místnosti kromě genia loci vládla atmosféra. Mluvili jsme spolu o uvádění soudobé hudby, mediálních jménech, koncertech ve Vaňkovce i Sono Centru, zkrátka o nadcházející sezóně. A mírně jsme nakousli i tu příští.  více

I přes veškerý efekt a úspěch symfonie Istanbul si troufám tvrdit, že na publikum zapůsobil Fazil Say mnohem víc jako interpret Mozartova Klavírního koncertu č. 21. Jeho přístup je jak známo velmi neklasický, pro mnohé kontroverzní, ale při živém vystoupení strhující.  více

V kavárně, jejíž interiér je inspirován vilou Tugendhat, jsme se s Marií Kučerovou sešli před dvěma týdny. Mluvili jsme ale především o jejím dnešním nástupu do funkce ředitelky Filharmonie Brno a o jejích plánech. Probrali jsme také její motivace, repertoár, koncertní sál a na závěr jednu otázku, která ani nepadla.  více


Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Nejčtenější

Kritika

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce