Koncertní série Jazz & World Music se vrátila do Besedního domu a s ní také příznivci, které si toto experimentální abonmá Filharmonie Brno v loňském premiérovém roce našlo. Setkání jazzových a klasických hudebníků vzniklo na popud klavíristy Karla Košárka, kterému je hudba na pomezí žánrů blízká a je na ni specialista.
Jazzové klavírní trio Karel Košárek (klavír), Petr Dvorský (kontrabas) a Martin Novák (bicí) vystoupilo s violoncellistou Jiřím Bártou a flétnistou Petrem Pomklou s programem na pomezí jazzu a klasické hudby. Karel Košárek si již od svých studentských let toužil zahrát skladby Clauda Bollinga určené pro toto obsazení, proto vytvořil koncertní program převážně z Bollingových skladeb doplněných o díla Nikolaje Kapustina, Milana Svobody, Arama Chačaturjana a Raymonda Guiota. Premiéra proběhla letos v září rámci festivalu Musica Holešov a jako další ideální zastávka se nabízela brněnská koncertní série.
Program večera byl rozdělen na dva díly. První část propojila všechny výše zmíněné skladatele, kdy zhruba uprostřed jejího programu zařazené Sabre Dance Boogie odlehčilo atmosféru a vyloudilo úsměvy na rtech publika i samotných muzikantů. Na to plynule navázal svým komickým nástupem na scénu flétnista Petr Pomkla. Zahrál části ze Suity č. 1 a č. 2 Clauda Bollinga a nádhernou skladbu Raymonda Guiota inspirovanou jazzovým standardem The Man I Love. Náplní druhé části byl návrat ke Claudu Bollingovi a provedení jeho Suity pro violoncello a jazzové klavírní trio. Program večera byl poměrně náročný, ale publikum zdaleka nevyčerpal. Naopak po téměř dvou a půl hodinách ocenilo hudebníky nadšeným a vytrvalým potleskem a opouštělo Besední dům se zvědavostí, co přijde na řadu příště.
Musím ovšem podotknout, že byť propojení jazzové a klasické hudby není úplně netradiční, z hlediska propojení různých typů publika naráží drobná úskalí – především co se týká potlesku. Jste-li typickým návštěvníkem koncertů vážné hudby, víte, že potlesk přichází až na konci celé skladby, i když se skládá z více částí. Z historického hlediska tomu tak vždy nebývalo, ale současný bonton si to žádá. Pokud jste fanouškem jazzu, tleskáte po každém sóle ve skladbě, na konci skladby, v podstatě kdykoliv máte pocit, že předváděný výkon stojí za to. Další věc, která oba tábory lehce odlišuje, je možnost pohybu, který je při koncertu dovolen, respektive očekáván. Strnulost klasického publika oproti jazzovému poklepávání a pokyvování do rytmu může působit některým posluchačům problém, a to oboustranně. Po počátečních rozpacích v těchto věcech ale celý večer proběhl ve vzájemné symbióze, kdy si klasické publikum nevědomky podupávalo nožkou, potlesk chyběl pouze po skladbě Nearly Waltz a „přebýval“ po každé části závěrečné suity.
Letošní rozjezd Jazz & World Music každopádně navázal originalitou i atraktivitou tam, kde série minulou sezónu skončila. Nezbývá než se těšit, co zajímavého a netradičního – ať už v rámci repertoáru, či v kombinaci účinkujících – nám nabídne dále. Nejbližší termín je 5. listopadu, kdy do Brna zavítá izraelská klarinetistka Anat Cohen se svým kvartetem.
Jiří Bárta – violoncello, Karel Košárek – klavír, Petr Dvorský – kontrabas, Martin Novák – bicí a Petr Pomkla (j.h.) – flétna. 14. 10. 2014, Besední dům, Brno. V rámci série Jazz & World Music.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..