Světáci jako průměrná hudební komedie

12. prosinec 2021, 19:00
Světáci jako průměrná hudební komedie

Jevištní adaptaci jedné z nejslavnějších filmových komedií Světáci představilo pod stejným názvem Městské divadlo Brno. Na zdejší činoherní scéně vznikla sice pocta ikonickému snímku, ale také průměrná a spotřební hudební komedie, jejíž nová písničková náplň, způsob vyprávění i herecké výkony neskutečné jiskrnosti originálu nedosahují. Není navíc moc jasné, koho, čím a jak chce tento legrační obrázek ze socialistických dob oslovit.

Není to nic novátorského postavit na jeviště trojici fasádníků a trio lehkých žen, které se snaží vzájemně obalamutit, že jsou nóbl lidé z vyšší společnosti. Už před časem se třeba Divadelní společnost Háta Olgy Želenské snažila bavit doslovnou divadelní kopií filmu. Před deseti lety s předlohou experimentoval v Hradci Králové režisér Vladimír Morávek, když propojil děj filmu s příběhem trojice zpěváků Marty Kubišové, Heleny Vondráčkové a Václava Neckáře, kteří své jednotlivé kariéry spojili do vokální skupiny Golden Kids a jejichž písničky doprovázené živou kapelou v orchestřišti celé představení prostoupily. Morávek z této pop zábavy, ale nakonec udělal hořkou a jízlivou obžalobu doby i advokacii lidí, kteří si ve svých profesích nadlouho neškrtli.

svetaci_foto_archiv_MdB_04

Je jasné, že v divadle nejde udělat repliku filmu nejen pro zcela jinou povahu těchto umění ale i prostředků, které mají k dispozici. A je chvályhodné, že v Brně hledali svoji cestu, i když s nejasným a rozpačitým výsledkem. Divadelní adaptace Stanislava Slováka a Jana Šotkovského nevychází jen z filmových dialogů, ale vrací se i k původnímu scénáři Vratislava Blažka a využívá technický scénář filmu. Brněnský tým děj doplnil novými písněmi pro vypravěčskou postavu Muže v bílém, který s laskavým nadhledem sleduje celé to snažení aspoň na jednu noc se vyšvihnout společensky výše. A tato nová figura s jemnou ironií vše glosuje a také ponejvíce nových songů interpretuje, ale ve finále moc parády neudělá. Autorem sedmi nových písní, scénické hudby i aranžmá původních filmových songů je Karel Cón, který se též ujal hudebního nastudování.

Ani naznačené dokrášlování filmového klenotu v Brně moc velký efekt nemá, nepočítáme-li fakt, že se na Lidické ulici sto minutový film natáhnul na dvou a půl hodinové divadlo. Divadelní verze tak slavného a zdařilého filmu by se od původních celuloidových Světáků měla hodně odchýlit nebo se spíše vůči nim nějakým adekvátním způsobem vymezit. A právě touto distancí poukázat nejen na kvalitu předlohy, ale i na vlastní přidanou divadelní hodnotu, kterou publiku také sdělíme, proč jim právě tento titul dnes předkládáme. Spoléhat se totiž, že zafunguje jen opravdu geniálně rozvedený pygmaliónský motiv převýchovy buranů a lehkých dam nebo že zaberou jen ony zlidovělé hlášky může být fatální. Staří si hýčkají zážitek z filmu s vrcholnými výkony nejlepších komiků své generace, které mladí už namnoze ani neznají, neorientují se v reáliích socialistické doby, v zelených stokorunách ani v legraci záměn Ceaușescu- Ionesco.

svetaci_foto_archiv_MdB_03

A snaha poctivě převyprávět film a pocukrovat ho zpívanými komentáři uhlazeného, laskavě pomrkávajícího kustoda z výsledku činí takovou neškodnou zábavu, která neurazí ani nenadchne. Ani filmoví Světáci samozřejmě nebyli primárně žádnou sociálně-kritickou či hlubokou psychologickou sondou, ale bžundou, která dodnes odzbrojuje mistrně vedenými a často také improvizujícími herci. A tato esa tak mohla naplno rozvinout bohatou škálu komediálního umění, které s odstupem času neztratilo nic ze své účinnosti.

V tomto pohledu inscenace Stanislava Slováka zůstává v půli cesty. Mumraj vtipných nápadů, slovní i situační komiky se často nekoná, je prkenný či jen napodobuje film. Mnohé fóry vyznívají do ztracena a salvy smíchu z hlediště se příliš nekonají. Desítky neustálých přestaveb v 29 obrazech jsou po čase už spíše monotónně únavné, vzniká dojem, že vše ani není propojené, že to jen tak plave vedle sebe.

svetaci_foto_archiv_MdB_02

Hudební devízu inscenace představuje osmičlenný živý orchestr na vyvýšeném horizontu jeviště, nové písničky však ve srovnání se třemi použitými originálními čísly (Když Praha za noci, Perlorodky a Hřešíš) moc neobstojí. Je to jakási směs uhlazeného, textově i muzikálně neškodného swingu a závěrečná parafráze Werichovy písně Je to pravda odvěká působí už jen jako školácký vtípek a ne jako rázná tečka za inscenací.

A jakoby si ani herci nebyli jistí svými party. Michal Isteník jako Prouza se snaží místy legraci svých replik ponejvíce ukřičet. Petr Halberstadt (Skopec) i Jakub Uličník (Petrtýl) nepřekračují až jaksi mechanicky plněnou komiku svých figur. A stejné je to také u dam: Markéta Sedláčková (Božka), Pavla Vitázková (Marcela) a Andrea Zelová (Zuzana). Zavedené ale poněkud strnule šprýmující obrázky nabídli také matadoři Drahomíra Hofmanová (kuplířka Trčková) a Ladislav Kolář (emeritní profesor tance Dvorský). V programu uvedený podtitul tohoto divadelní kusu zní Nesmrtelná česká komedie s písničkami. Nová brněnská inscenace ale její skutečně nehynoucí, věčnou a nepomíjející legendu zase až tolik nestvrdila.

Foto archiv MdB

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce

V duchu romantických děl známých i méně známých autorů, která nejsou často zahrnována do repertoáru orchestrů, se nesl včerejší koncert v Janáčkově divadle. Filharmonie Brno s hostujícím dirigentem Robertem Kružíkem zde představila poutavý program pojmenovaný Skryté poklady romantismu, při kterém se publiku představil i tuzemský houslista a koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodičkavíce

Dvacátý druhý ročník cyklu koncertů staré hudby s názvem Barbara Maria Willi uvádí… přivítal v úterý 25. února v Konventu Milosrdných bratří soubor Capella Mariana s uměleckým vedoucím a tenoristou Vojtěchem Semerádem. Ansámbl se svými kmenovými členy Hanou Blažíkovou (soprán, gotická harfa), Jakubem Kydlíčkem (flétny) a Ondřejem Holubem (tenor) z důvodu hlasové indispozice zbylých kolegů mezi sebe na poslední chvíli přijal jako výpomoc barytonistu Jana Kukala. Večer byl unikátní propojením filmové epopeje Svatý Václav s živou hudbou, jež měla podpořit stylovost i historičnost svatováclavské epochy zachycené v němém snímku.  více

Vojtěch Semerád je uměleckým vedoucím vokálního souboru Cappella Mariana, se kterým interpretuje zapomenutá díla středověké a renesanční vokální polyfonie. Soubor pravidelně vystupuje na prestižních festivalech v České republice i v Evropě. Hlavním tématem našeho rozhovoru byla chystaná projekce prvního československého velkofilmu Svatý Václav se živým hudebním doprovodem sestaveným z památek období středověku vázaných na svatováclavskou legendu.  více

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Nejčtenější

Kritika

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce