Sweeney Todd oholil své oběti v Divadle na Orlí

19. únor 2015, 13:49

Sweeney Todd oholil své oběti v Divadle na Orlí

Ďábelský holič z Londýna se u nás se poprvé objevil ve filmu Tima Burtona z roku 2007 a o pět let později v Divadle Na Prádle v Praze. V Divadle na Orlí jsme jej loni v prosinci mohli poprvé vidět v českém jazyce a studenti Ateliéru muzikálového herectví na JAMU rozhodně nezklamali.

Muzikál Hugha Wheelera a Stephena Sondheima (mimo jiné i autora textů k muzikálu West Side Story) byl poprvé uveden v roce 1979 v Uris Theatre v New Yorku. Na motivy skutečné události vypráví příběh o holiči, který se z vyhnanství vrátil do Londýna, aby se pomstil soudci Turpinovi za smrt své ženy. Spolčí se s madam Lovett a spolu přijdou na zajímavý způsob levného získávání masa do masových pájů – Todd svého zákazníka vždy podřízne a jeho maso se stane základní ingrediencí (vtipným nápadem bylo vložit recept na tyto páje do programu). Příběh končí v okamžiku, kdy Todd nevědomky zabije svou ženu, kterou pokládal za mrtvou, zabije madam Lovett a nakonec i sám sebe. Na diváka působí především krutost, kterou je spodina schopna brát jako samozřejmost za cenu, že bude mít co do úst, a také to, že muzikál vlastně nemá kladnou hlavní postavu. Za kladné postavy můžeme považovat až aktéry vedlejší linie, v níž se rozvíjí vztah mezi Toddovou dcerou Johannou a námořníkem Anthonym Hopem.

Už před vstupem do sálu se mezi přicházejícím publikem pohybovala Markéta Pešková. Na první pohled to vypadalo, že se poněkud neprofesionálně baví se svými hosty, ale ve skutečnosti se jednalo o záměrné vtažení diváka do hry ještě před začátkem – v roli Žebračky totiž vymáhala po příchozích drobné. Také na jevišti už se něco dělo – herci v oškubaných hadrech popíjeli alkohol, občas se někdo porval, obklopovala nás atmosféra morálního úpadku londýnské spodiny kolem roku 1800. Celá koncepce Miroslava Ondry (dramaturgie) a Hany Mikoláškové (režie) byla založena na vyzdvižení nevábného způsobu života londýnské spodiny v mnohem větší míře, než v samotném libretu. Tomu byly podřízeny nejen kostýmy Davida JanoškaKateřiny Veselé, ale i samotný překlad Alžběty Šáchové do češtiny. Tvrdší vyznění inscenace a textů ale úplně nekorespondovalo s lyricky napsanou hudbou.

Hudbu interpretoval komorní orchestr složený vždy po jednom nástroji z houslí, violoncella, klarinetu, fagotu, trubky, kontrabasu, klavíru a bicích pod taktovkou Daniela Kyzlinka (zároveň hrál na klavír). Navzdory sólovému obsazení nástrojů zněla hudba kompaktně a sytě. Choreografie, které vytvořila Hana Achilles, byly jednoduché a úměrné tomu, že tanec měl v muzikálu velmi minoritní funkci.

V roli Sweeneyho Todda se představil Štěpán Kaminský. Precizně odvedená herecká práce se důsledně projevovala v každém kroku, pohybu či gestu, které udělal. Občas se dopouštěl drobných rytmických nepřesností v písních, ale nenechával se jimi vyvést z míry (recenze je z reprízy 29. ledna 2015). Důležitost titulní postavy místy převyšovala Katarína Mikulová v roli madam Lovett. Bylo to ovšem zcela na místě: právě ona je tím krkem, který hlavu Sweeneyho Todda řídí. Zpočátku byla znatelně nerozezpívaná a vysoko posazené pasáže zpívala ne úplně příjemným hlavovým tónem. Tento nedostatek v úvodu se ale záhy vytratil a vyniknul především ohromný temperament a energie herečky. Skvělý byl Jiří Daniel v roli Anthonyho Hopea – pro typ zamilovaného mladíka se perfektně hodí. V muzikálových divadlech má určitě dobré vyhlídky především v rolích „romeovského“ typu. Kristýna Štarhová byla naprosto úžasná herecky, pro roli Johanny Barker se hodila barvou svého hlasu, ale nikoli jeho rozsahem – Kristýna je jednoznačný alt a její role vyžaduje soprán.

Zajímavý byl vztah soudce Davida Janoška a jeho sluhy Daniela Rymeše. Při prvním vstupu na jeviště to vypadalo, že jsou vztahy nastaveny obráceně vzhledem k tomu, jak dominantně sluha působil a jak zdeformovaně v držení těla byl ztvárněn soudce. Brzy se ale ukázalo, že se jedná o zobrazení charakteru soudce Turpina jako zrůdy, což se promítalo i do jeho fyzického obrazu. Naprosto skvostná byla v roli Tobiase Ragga Michaela Baladová. Dokonale vystihla postavu desetiletého chlapce a místy vzbuzovala dojem, že před sebou máme skutečné dítě, a ne mladou ženu. Markéta Pešková hrála dvojroli Žebračky a Sweeneyho ženy Lucy v jedné osobě. Při Sweeneyho retrospektivě se procházela v pozadí jako Lucy, ale po odhalení její pravé totožnosti se nespojilo hrané zoufalství žebračky se zašlým půvabem Toddovy manželky – tyto aspekty by se v její postavě měly vzájemně protnout. Její zoufalý smích zněl strojeně, její emoce působily nevěrohodně. Ale to mohl vnímat každý jinak.

Naturalisticky pojatý Sweeney Todd zanechal celkově kladný dojem, na všech studentech muzikálového herectví je znatelný pokrok od jejich první inscenace. A všichni přítomní na jevišti i v hledišti si odnesli i důležité poselství: Pozor, pomstychtivá bytost jako Sweeney se může skrývat i mezi námi, ne-li přímo v nás.

Hugh Wheeler, Stephen Sondheim: Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street. Překlad: Alžběta Šáchová, režie: Hana Mikolášková j.h., hudební nastudování: Dada Klementová, Daniel Kyzlink j.h., choreografie: Hana Achilles, dramaturgie: Miroslav Ondra, scéna: David Janošek, kostýmy: David Janošek, Kateřina Veselá. Sweeney Todd (Benjamin Barker) Štěpán Kaminský, Madam Nellie Lovett – Katarína Mikulová, Anthony Hope – Jiří Daniel, Johanna Barker – Kristýna Štarhová, Žebračka (Lucy Barker) – Markéta Pešková, Soudce Turpin – David Janošek, Soudní sluha Bamford – Daniel Rymeš, Adolfo Pirelli (Danny O´Higgins) – Jiří Mach j.h./Miroslav Sýkora j.h., Tobias Ragg – Michaela Baladová, páni na holení a další David Šiller j.h. Premiéra 12. prosince 2014, recenze je z reprízy 29. ledna 2015. Divadlo na Orlí, Brno.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Volná improvizace, velký orchestr, individuality, kolektiv, výtvarný doprovod i drobné výstřednosti. To všechno se prolnulo na koncertě Pavla Zlámala a jeho Divergent Connections Orchestra.  více

V Divadle na Orlí se sešly v jednom večeru absolventské výkony dvou režisérek. Bakalářský Vendelíny Osvaldové v klasicistní hříčce Bylť jest jednou kantor dobrý a magisterský Renaty Fraisové v shakespearovské semiopeře Henryho Purcella Bouře. Rozdílná díla, diametrálně odlišné režijní přístupy i celkové výsledky se postaraly o večer zábavný, rozpačitý, podnětný a nesourodý zároveň.  více

Je těžké jakkoliv hodnotit nebo snad dokonce analyzovat operní monodrama, které člověk slyšel poprvé a s žádným jiným dílem skladatele nepřišel nikdy předtím do styku. Zůstává jen první dojem a emoce, ale nebylo jich zrovna málo. Námět z komunistického lágru si o naléhavé ztvárnění sám říká a v opeře Martin Středa se mu ho dostalo vrchovatě.  více


Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce

V duchu romantických děl známých i méně známých autorů, která nejsou často zahrnována do repertoáru orchestrů, se nesl včerejší koncert v Janáčkově divadle. Filharmonie Brno s hostujícím dirigentem Robertem Kružíkem zde představila poutavý program pojmenovaný Skryté poklady romantismu, při kterém se publiku představil i tuzemský houslista a koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodičkavíce

Dvacátý druhý ročník cyklu koncertů staré hudby s názvem Barbara Maria Willi uvádí… přivítal v úterý 25. února v Konventu Milosrdných bratří soubor Capella Mariana s uměleckým vedoucím a tenoristou Vojtěchem Semerádem. Ansámbl se svými kmenovými členy Hanou Blažíkovou (soprán, gotická harfa), Jakubem Kydlíčkem (flétny) a Ondřejem Holubem (tenor) z důvodu hlasové indispozice zbylých kolegů mezi sebe na poslední chvíli přijal jako výpomoc barytonistu Jana Kukala. Večer byl unikátní propojením filmové epopeje Svatý Václav s živou hudbou, jež měla podpořit stylovost i historičnost svatováclavské epochy zachycené v němém snímku.  více

Vojtěch Semerád je uměleckým vedoucím vokálního souboru Cappella Mariana, se kterým interpretuje zapomenutá díla středověké a renesanční vokální polyfonie. Soubor pravidelně vystupuje na prestižních festivalech v České republice i v Evropě. Hlavním tématem našeho rozhovoru byla chystaná projekce prvního československého velkofilmu Svatý Václav se živým hudebním doprovodem sestaveným z památek období středověku vázaných na svatováclavskou legendu.  více

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Nejčtenější

Kritika

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce