Srdiečka tiché jsou dosud nejsemknutějším albem skupiny Tady To Máš – nejen pokud jde o dramaturgii, ale také o náladu a pěvecký projev. Album skládá poctu nejen básníkovi Eriku Ondrejičkovi, ale i kráse a poetice slovenského jazyka.
„Dodnes jsem přesvědčený, že slovenská tvorba, myslím tím bigbít se všemi svými odnožemi, byla vždy o kousek dál než česká,“ řekl v roce 2013 Tomáš Kytnar, dramaturg brněnského klubu Stará Pekárna a příležitostný skladatel a muzikant, jehož kapela Tady To Máš v poslední době vydává jedno zajímavé album za druhým. Do Pekárny slovenští muzikanti přijíždějí pravidelně a Kytnar si mezi nimi už dříve vybral některé ze svých spolupracovníků. Přes jednoho z nich, bluesmana Juraje Turteva, se dostal k básnířce Juditě Kaššovicové, jejíž verše poprvé zhudebnil na albu Sme len hostia na zemi (2006). Poté se na CD Vôňa rána (2011) zaměřil na verše dalšího Slováka, Erika Ondrejičky. Následovala kolekce Krátkovlasá čembalistka (2013), složená ze zhudebněných textů obou básníků a také například Deža Ursiniho nebo Milana Rúfuse. A nyní se na novince Srdiečka tiché Kytnar a jeho volné sdružení přátel vrací k Ondrejičkovi. Svým dosud nejsevřenějším albem skládá poctu nejen tomuto jednomu básníkovi, ale i kráse a poetice slovenského jazyka. Ostatně v rozhovoru➚ pro Brno – město hudby, z nějž pochází i úvodní citát, Tomáš Kytnar vzpomínal, jak v 80. letech jezdíval stopem do Bratislavy: „A už tehdy mi připadala slovenština spíš jako hudba než řeč.“
Ondrejičkova poezie je skutečně zvukomalebná a při hlasitém čtení krásná. „V krehučkej chvíli / ako v prstoch chladnúca lienka / môžete stisnúť / len prosím ďalej od bubienka,“ čteme v titulní básni Srdiečka tiché. Verše „A starý šansón v trblietavém tričku / do uší klame no nik mu neuverí“ si pak o zhudebnění přímo říkají. Tomáš Kytnar se se slovenskou poezií na ploše několika svých alb sžil a člověk má při poslechu novinky pocit, že mu melodie naskakují samy od sebe. Nové CD nepřekvapí žádnou písní, kterou by posluchač po prvním poslechu nedokázal dostat z hlavy. Melodie na pomezí blues, šansonu a kavárenského jazzu jsou spíše nenápadné, cítíme v nich inspiraci rockovou klasikou (anglicky zpívaná Krása pre krásu mi svou rytmickou strukturou evokuje Norwegian Wood od Beatles). Důležité je však především propojení zajímavě zaranžované hudby s básnickými texty. A přestože se zvláště díky zpěvu Tomáše Frgaly album místy tváří jako rockově drsňácké, ve své podstatě je to tichá deska.
I když má kapela Tady To Máš jakýsi základ – kapelníkův syn Lukáš Kytnar za bicími, Mojmír Sabolovič s bezpražcovou basou a elektrickým kontrabasem a výborný slovenský kytarista Miloš Železňák –, obsazení se píseň od písně mění. Protože Tomáš Kytnar stále hraje na klavír velmi rytmicky (možná pozůstatek z dob, kdy v kapele Makyota jako pianista suploval chybějící basu), jsou pro celkový zvuk skupiny důležité epizodní role melodických nástrojů. V Šansónu po večeri, možná nejsilnější písni alba, se objeví saxofon, housle a viola, velmi pěkná je také příčná flétna v písni Dotyk. Většinou je však nositelem melodie a současně vypravěčem příběhu lidský hlas a v tomto ohledu došlo oproti minulým albům k výrazné změně. Na minulém CD Krátkovlasá čembalistka se vedle Juraje Turteva poprvé za mikrofonem objevili Jana Fujáková a Tomáš Frgala (ten mimo jiné v coververzi Rolling Stones). Oba jsou nyní hlavními interprety nového alba a zvlášť Frgala celek posouvá více do méně zpěvné, „špinavě bluesové“ polohy, která vzdáleně připomene Nora Červenáka ze slovenského ZVA 12-28 Bandu. Volba to není špatná, přesto ve srovnání s tvárnějším hlasem Turtevovým z minulých desek působí celek přece jen trochu monotónně. I proto je moc dobře, že si angažmá v Kytnarově orchestru zopakoval Tomáš Kočko. Ten zaujal už před dvěma lety v miniatuře Tak volá do hory (na text Milana Rúfuse) a nyní se naprosto skvěle zhostil už zmíněného Šansónu po večeri. V dynamičtější pasáží s citací Edith Piaf mu mimochodem vypomohli další dva členové jeho Orchestru, Tomáš Plch a Helenka Vyvozilová, která ještě pod dívčím jménem Macháčková kdysi v rané fázi s kapelou Tady To Máš spolupracovala jako flétnistka. Pro úplnost dodejme, že v písni Krása pre krásu hraje Vyvozilová na šalmaj a že do této skladby si Tomáš Kytnar přizval také devět brněnských hráčů na ukulele (ze skupiny Ukulele Orchestra jako Brno).
Navzdory těmto zajímavým hostům jsou Srdiečka tiché dosud nejsemknutějším albem skupiny Tady To Máš – nejen pokud jde o dramaturgii (zaměření na poezii jednoho autora), ale také o náladu a pěvecký projev. Zároveň mám ale také pocit, že jde o album nejméně nápadné, které sice nemá vyloženě slabá místa, ale z něhož také nic výrazně nevyčnívá. Ale je možné, ba pravděpodobné, že toto tvrzení budu muset časem korigovat, protože Kytnarova práce s poezií je vhodná spíše k opakovanému a dlouhodobému poslouchání. Sluší se také dodat, že jako bonus album obsahuje úpravu písně Vladimíra Mišíka Koukni na tu fotku, která původně vyšla na kompilaci Bazarem proměn. Jde o přídavek z podobné kategorie, jako když na minulých albech skupina nabízela coververze hitů Davida Bowieho nebo Rolling Stones. To hlavní se však na CD skrývá pod čísly 1–9, a to včetně alternativní verze Šansónu po večeri se zpěvem Tomáše Frgaly, banjem Miloše Železňák a akordeonem běloruského hráče Aliaksandra Yasinského. Už kvůli těmto neopakovatelným spojením má skupina Tady To Máš obrovský smysl.
Tady To Máš: Srdiečka tiché; Vydal Tomáš Kytnar 2015, 10 písní, celková stopáž 48:45
Zatím nebyl přidán žádný komentář..