Tady To Máš. Blues, šanson a Srdiečka tiché

Tady To Máš. Blues, šanson a Srdiečka tiché

Srdiečka tiché jsou dosud nejsemknutějším albem skupiny Tady To Máš – nejen pokud jde o dramaturgii, ale také o náladu a pěvecký projev. Album skládá poctu nejen básníkovi Eriku Ondrejičkovi, ale i kráse a poetice slovenského jazyka.

„Dodnes jsem přesvědčený, že slovenská tvorba, myslím tím bigbít se všemi svými odnožemi, byla vždy o kousek dál než česká,“ řekl v roce 2013 Tomáš Kytnar, dramaturg brněnského klubu Stará Pekárna a příležitostný skladatel a muzikant, jehož kapela Tady To Máš v poslední době vydává jedno zajímavé album za druhým. Do Pekárny slovenští muzikanti přijíždějí pravidelně a Kytnar si mezi nimi už dříve vybral některé ze svých spolupracovníků. Přes jednoho z nich, bluesmana Juraje Turteva, se dostal k básnířce Juditě Kaššovicové, jejíž verše poprvé zhudebnil na albu Sme len hostia na zemi (2006). Poté se na CD Vôňa rána (2011) zaměřil na verše dalšího Slováka, Erika Ondrejičky. Následovala kolekce Krátkovlasá čembalistka (2013), složená ze zhudebněných textů obou básníků a také například Deža Ursiniho nebo Milana Rúfuse. A nyní se na novince Srdiečka tiché Kytnar a jeho volné sdružení přátel vrací k Ondrejičkovi. Svým dosud nejsevřenějším albem skládá poctu nejen tomuto jednomu básníkovi, ale i kráse a poetice slovenského jazyka. Ostatně v rozhovoru➚ pro Brno – město hudby, z nějž pochází i úvodní citát, Tomáš Kytnar vzpomínal, jak v 80. letech jezdíval stopem do Bratislavy: „A už tehdy mi připadala slovenština spíš jako hudba než řeč.“

Ondrejičkova poezie je skutečně zvukomalebná a při hlasitém čtení krásná. „V krehučkej chvíli / ako v prstoch chladnúca lienka / môžete stisnúť / len prosím ďalej od bubienka,“ čteme v titulní básni Srdiečka tiché. Verše „A starý šansón v trblietavém tričku / do uší klame no nik mu neuverí“ si pak o zhudebnění přímo říkají. Tomáš Kytnar se se slovenskou poezií na ploše několika svých alb sžil a člověk má při poslechu novinky pocit, že mu melodie naskakují samy od sebe. Nové CD nepřekvapí žádnou písní, kterou by posluchač po prvním poslechu nedokázal dostat z hlavy. Melodie na pomezí blues, šansonu a kavárenského jazzu jsou spíše nenápadné, cítíme v nich inspiraci rockovou klasikou (anglicky zpívaná Krása pre krásu mi svou rytmickou strukturou evokuje Norwegian Wood od Beatles). Důležité je však především propojení zajímavě zaranžované hudby s básnickými texty. A přestože se zvláště díky zpěvu Tomáše Frgaly album místy tváří jako rockově drsňácké, ve své podstatě je to tichá deska.

I když má kapela Tady To Máš jakýsi základ – kapelníkův syn Lukáš Kytnar za bicími, Mojmír Sabolovič s bezpražcovou basou a elektrickým kontrabasem a výborný slovenský kytarista Miloš Železňák –, obsazení se píseň od písně mění. Protože Tomáš Kytnar stále hraje na klavír velmi rytmicky (možná pozůstatek z dob, kdy v kapele Makyota jako pianista suploval chybějící basu), jsou pro celkový zvuk skupiny důležité epizodní role melodických nástrojů. V Šansónu po večeri, možná nejsilnější písni alba, se objeví saxofon, housle a viola, velmi pěkná je také příčná flétna v písni Dotyk. Většinou je však nositelem melodie a současně vypravěčem příběhu lidský hlas a v tomto ohledu došlo oproti minulým albům k výrazné změně. Na minulém CD Krátkovlasá čembalistka se vedle Juraje Turteva poprvé za mikrofonem objevili Jana Fujáková a Tomáš Frgala (ten mimo jiné v coververzi Rolling Stones). Oba jsou nyní hlavními interprety nového alba a zvlášť Frgala celek posouvá více do méně zpěvné, „špinavě bluesové“ polohy, která vzdáleně připomene Nora Červenáka ze slovenského ZVA 12-28 Bandu. Volba to není špatná, přesto ve srovnání s tvárnějším hlasem Turtevovým z minulých desek působí celek přece jen trochu monotónně. I proto je moc dobře, že si angažmá v Kytnarově orchestru zopakoval Tomáš Kočko. Ten zaujal už před dvěma lety v miniatuře Tak volá do hory (na text Milana Rúfuse) a nyní se naprosto skvěle zhostil už zmíněného Šansónu po večeri. V dynamičtější pasáží s citací Edith Piaf mu mimochodem vypomohli další dva členové jeho Orchestru, Tomáš Plch a Helenka Vyvozilová, která ještě pod dívčím jménem Macháčková kdysi v rané fázi s kapelou Tady To Máš spolupracovala jako flétnistka. Pro úplnost dodejme, že v písni Krása pre krásu hraje Vyvozilová na šalmaj a že do této skladby si Tomáš Kytnar přizval také devět brněnských hráčů na ukulele (ze skupiny Ukulele Orchestra jako Brno).

Navzdory těmto zajímavým hostům jsou Srdiečka tiché dosud nejsemknutějším albem skupiny Tady To Máš – nejen pokud jde o dramaturgii (zaměření na poezii jednoho autora), ale také o náladu a pěvecký projev. Zároveň mám ale také pocit, že jde o album nejméně nápadné, které sice nemá vyloženě slabá místa, ale z něhož také nic výrazně nevyčnívá. Ale je možné, ba pravděpodobné, že toto tvrzení budu muset časem korigovat, protože Kytnarova práce s poezií je vhodná spíše k opakovanému a dlouhodobému poslouchání. Sluší se také dodat, že jako bonus album obsahuje úpravu písně Vladimíra Mišíka Koukni na tu fotku, která původně vyšla na kompilaci Bazarem proměn. Jde o přídavek z podobné kategorie, jako když na minulých albech skupina nabízela coververze hitů Davida Bowieho nebo Rolling Stones. To hlavní se však na CD skrývá pod čísly 1–9, a to včetně alternativní verze Šansónu po večeri se zpěvem Tomáše Frgaly, banjem Miloše Železňák a akordeonem běloruského hráče Aliaksandra Yasinského. Už kvůli těmto neopakovatelným spojením má skupina Tady To Máš obrovský smysl.

Tady To Máš: Srdiečka tiché; Vydal Tomáš Kytnar 2015, 10 písní, celková stopáž 48:45

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Brněnský klub Stará Pekárna  tento pátek a sobotu slavil čtrnáct let existence. S jeho šéfem a dramaturgem Tomášem Kytnarem jsme hovořili o novém albu Krátkovlasá čembalistka, které vydal s volným sdružením přátel Tady To Máš. Mluvili jsme ale také o kráse slovenštiny, o Rolling Stones a Davidovi Bowiem nebo o setkání Tomáše Kočka s trombonistou Mojmírem Bártkem.  více

„Nechte zpívat Mišíka!“ zněl jeden z legendárních nápisů na Lennonově zdi na Kampě. Vladimír Mišík už si dlouho může zpívat, jak mu chuť a zdraví dovolí, což je dobrá chvíle pro reflexi jeho tvorby zvenku. Na kompilaci Bazarem proměn nechali její tvůrci Mišíka přezpívat dvaadvaceti interprety, od vrstevníků až po ty nejmladší.  více




Dnes již světoznámá švédská kapela Dirty Loops zakončila v sobotu 30. listopadu v brněnském Metro Music Bar své podzimní evropské turné. Koncertem kapela přispěla do programu sedmnáctého ročníku funkového, soulového a jazzového festivalu Groove Brno. Trio virtuózních muzikantů ve složení Jonah Nilsson – zpěv a klávesy, Henrik Linder – basová kytara a Aron Mellergård – bicí se proslavilo perfektní technickou zdatností, propracovanými vlastními kompozicemi i cover verzemi známých, zejména popových písní. Tyto písně jsou však v jejich aranžích často reharmonizovány a stylem se blíží ke kombinaci disca, popu a jazz fusion. Aby se muzikanti nemuseli uchýlit k používání předem nahraných podkladů, doplnil trio při tour klávesák a vokalista Kristian Kraftlingvíce

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více

Hudební soubor Ensemble Opera Diversa dal svému poslednímu orchestrálnímu koncertu letošního roku osobitý „spin“. Večer se odehrál 26. listopadu v hudebním klubu Alterna, který je spíše sídlem rocku, elektroniky a indie popu než koncertním sálem artificiální hudby. Dvojice vybraných skladeb sestávající z premiérovaného díla Vojtěcha Dlaska Querellovy písně pro sopránový saxofon a smyčce a skladby Miloslava Ištvana Hard Blues pro pop-baryton, soprán, recitátora a komorní soubor tomu rovněž odpovídala. Ištvanův Hard blues přirozeně propůjčil celému večeru i jméno – právě onen střet artificiálního, komponovaného a cíleně „uměleckého“ světa (myšleno bez pejorativního nádechu) s afroamerickými autentickými hudebními projevy vyvěrajícími z hlubin duše životem zkoušeného člověka byl totiž středobodem večera. Nejednalo se tedy o pouhou stylovou inspiraci, nýbrž o inspiraci tematickou, která byla inherentně přítomná také v úvodním díle večera. Tím byla skladba Querellovy písně inspirovaná románem Jeana Geneta, již dříve věnovaná souboru Ensemble Opera Diversa, tentokrát však v nové instrumentaci.  více

Poslední z komorních koncertů v brněnských vilách na festivalu Janáček Brno 2024 se odehrál v neděli 24. listopadu odpoledne. Smyčcové kvartety Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka provedlo ve vile Löw-Beer Janáčkovo kvarteto ve složení Miloš Vacek – 1. housle, Richard Kružík – 2. housle, Jan Řezníček – viola a Lukáš Polák – violoncello.  více

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Nejčtenější

Kritika

Jedním z největších lákadel letošního ročníku Expozice nové hudby bylo bezpochyby uvedení skladby Communicating Vessels v okouzlujících prostorách vodojemů na Žlutém kopci. Společné dílo Radima Hanouska (*1971), Michala Wróblewského (*1988), Františka Chaloupky (*1981), Iana Mikysky (*1994) a Kristýny Švihálkové (*1997) zaznělo ve čtvrtek 17. října v podání skladatelů samotných ve světové premiéře. Kompozice Communicating Vessels (Spojené nádoby) vznikla na objednávku festivalu a byla vytvořena speciálně pro prostor brněnských vodojemů. Spojené nádoby tematizují a „oslavují“ uchovávání látek různých fyzikálních skupenství, které se staly samozřejmostí našeho každodenního života až do míry, že je téměř nevnímáme. Za nádobu je také možné označit člověka vnímajícího a myslícího, jehož mysl může být naplněna různým obsahem. Za spojení nádob by se pak také dalo považovat spojení pěti muzikantů–skladatelů v tomto jedinečném projektu.   více