Od alba Sme len hostia na zemi (2009) vydává Tomáš Kytnar se skupinou Tady To Máš nová alba vždy po dvou letech. V době, kdy U2 dokončí desku tři roky od předchozí a kritikům se to zdá příliš brzy, se to může jevit jako nadprodukce, ale co je to proti Neilu Youngovi, který i po sedmdesátce zásobuje fanoušky tempem více než jedna deska za rok… Frekvence je tedy pojem relativní, který v tomto případě souvisí s tím, že Kytnar – pianista kdysi rockový, dnes řekněme bluesovo-šansonový – má stále co zhudebňovat. Před lety mu učarovala slovenština jako velmi hudební jazyk, a tak jeho alba, třebaže vznikají v Brně v okruhu kolem klubu Stará Pekárna a studia Indies, obsahují zhudebněnou slovenskou poezii. Přitom nové album přímo navazuje na předchozí titul Srdičeka tiché a obsahuje výhradně verše bratislavského rodáka a výborného básníka města Erika Ondrejičky (* 1964). Kytnar se s jeho poetikou sžívá dlouhodobě – vedle obou monotematických alb jeho básně zařadil i na předchozí nahrávky Vôňa rána (2011) a Krátkovlasá čembalistka (2013).
Tvorbě Tomáše Kytnara a jeho skupiny je vůbec vlastní kontinuita. Přestože vydává alba poměrně rychle za sebou, mám pocit, že hudebně přemýšlí a své zvyklosti mění v dlouhodobých horizontech. Jestliže jsem měl například u alba Krátkovlasá čembalistka zdání, že se jeho autor dostal k velmi sevřenému, opravdu kompaktnímu tvaru, u Srdieček tichých (2015) byl tento pocit ještě výraznější a u Krajiny diamantov je zatím nejpřesvědčivější. Ano, na ploše 50 minut se pochopitelně střídají rytmičtější i baladické pasáže, každá píseň má opět jiné aranžmá, vynořují se a odcházejí hlasy hostů. Ale album zní jako jedna suita, v níž všechno zapadá do sebe, drobné momenty se opakují nebo na sebe odkazují (Kytnar je autor s charakteristickým rukopisem, v němž se odráží jeho osobní posun od rocku k současné nadžánrové tvorbě s dobře rozeznatelnou kapkou blues). Hit v tom smyslu, že by některá píseň výrazně vyčnívala nad ostatní a album „prodávala“, zde nenajdete. Což samozřejmě neznamená, že by na desce chyběly výraznější pasáže. Pro někoho může být takovým „záchytným momentem“ hostování Tomáše Kočka (v historii Tady To Máš zdaleka ne první) v Jarnej piesni. Pro někoho bude vrcholem baladická Cinque stagioni della musa s lehkým náznakem blues a výbornými flétnami Jana Kyncla. A ten, kdo udrží pozornost do samotného konce, může svůj diamant objevit v rytmicky zajímavě pojaté Váze rovnováhy.
Formu suity však nemá jen album jako celek, ale i jednotlivé písně. Zřetelné je to u nejdelší kompozice alba Pred búrkou pri Búroch, jejíž děj je zarámován zvukem bouřky a jejíž náladu posiluje nejen vyprávěcí projev zpěváka Tomáše Frgaly, ale opět dobře zaranžované Kynclovy flétny a především měnící se role Kytnarova klavíru. Pokud jde právě o klavír jako nástroj, na který hraje kapelník a autor hudby, nemyslím, že by se jeho role měnila album od alba nějak zásadně. Naopak, je to stále známý Tomášův styl, k němuž patří přenechání melodické role především dechovým nástrojům a mužskému a ženskému zpěvu, zatímco piano se stará o harmonii a ve velké míře také o rytmus. Jenže zatímco v případě některých starších nahrávek Kytnar svými klávesami téměř suploval basu, v současné podobě skupiny přenechává sehrané rytmice Lukáš Kytnar (bicí) + Mojmír Sabolovič (baskytara) dostatek prostoru. Pánové jsou sehraní, v poslední době spolu působí v čím dál úspěšnější skupině Band of Heysek, a jejich relativně tvrdá a přitom citlivá rytmika se zvláště k rychlejším pasážím alba výborně hodí.
Tomáš Kytnar má vlastní vidění světa, se kterým koresponduje nejen preferováním slovenštiny před češtinou (a ostatně proč ne? Někdo nedá dopustit na anglické texty, někomu jako nejlépe zhudebnitelný jazyk může vyhovovat právě řeč Ondrejičkova), ale také struktura skladeb a košatost aranží. Bluesový nádech ani rocková energie jeho skladbám nechybí, ale celek není lehce stravitelný na první poslech. Člověk se do Krajiny diamantov musí ponořit, aby všechny klenoty skutečně ocenil. Kapela to neznalému posluchači bohužel lehce ztěžuje tím, že v některých pasážích je textům hůře rozumět (bohužel i v zásadní Váze rovnováhy), ale graficky krásný booklet naštěstí slova všech básní/písní obsahuje. Některé dokonce i v anglickém překladu.
Tady To Máš: Váha rovnováhy; Vydal Tomáš Kytnar 2017, 10 písní, celková stopáž 50:42
Zatím nebyl přidán žádný komentář..