Tak jako loutna se zpěvem potěší

26. listopad 2013, 0:30
Tak jako loutna se zpěvem potěší

Páteční den svaté Cecílie mohl každý prožít po svém. Jednou z možností, jak patronku hudebníků náležitě uctít, byl večerní koncert v rámci koncertního cyklu staré hudby Hudební lahůdky konaný v Přednáškovém sále Uměleckoprůmyslového muzea Moravské galerie. Již jména interpretů předznamenávala, že to bude volba přinejmenším správná. Zpěvačka Evelyn Tubb a loutnista Michael Fields totiž navštívili Brno už minulý rok z důvodu pěvecké masterclass, kterou společně vedli. Završili ji závěrečným vystoupením v Kapitulní síni minoritského kláštera s programem nazvaným Pod paprsky Krále Slunce. Brněnskému publiku a účastníkům kurzů předvedli, jak propracovaně a podmanivě se dá se starou hudbou při interpretaci zacházet a svým přístupem nadchli. Letos jsme je u nás opět přivítali v listopadových dnech, konkrétně 22.–26. 11., kdy proběhla pěvecká a ansámblová interpretační masterclass Art of the Song v prostorách Konzervatoře Brno. Dvojice lektorů svým koncertem tentokrát celé hudebně-vzdělávací setkání zahájila.

Název koncertu Like as the Lute delights s podtitulem „Písně s loutnou z období anglické renesance – časů Shakespeara a královny Alžběty I.“, jasně odhaluje jeho repertoárovou náplň. Program byl sestaven ze skladeb Johna Dowlanda a jeho současníků, z nichž mnohé ovlivnil. Převážnou většinu tvořily písně s texty o lásce ve všech možných podobách: naplněné, nenaplněné, ztracené, náboženské... Byly rozděleny do bloků, k nimž Michael Fields někdy přidal komentář objasňující obsah či okolnosti vzniku. Několik skladeb bylo určeno sólové loutně – Fields ji měl však pevně v moci a technicky perfektně ovládnutou. V důsledku uspořádání písní nálada postupně klesala a ve druhé půli koncertu se povětšinou nesla ve znamení nářku, trápení a zármutku. Koncert ale ani na chvíli nenudil – Tubb a Fields dokázali udržet napětí, i když melancholii stále prohlubovali.

Ačkoli jsou písně určené pro zpěv s doprovodem loutny, u dvojice Tubb & Fields v žádném případě o doprovázení hovořit nelze. Je obtížné najít označení, které by vystihlo jejich dokonale propojenou a sehranou interpretaci písní, a zároveň nebylo jaksi krkolomné. Nejvýstižněji asi zní „vyrovnané hudební partnerství“. Evelyn a Michael spolupracují již od studií a je to velmi znát. Vědí, co jeden od druhého čekat, a tak se nemusí omezovat při drobných improvizovaných momentech, které občas z obsahu či nálady písní vyplynou samy. Očividně i velmi blízce cítí výrazové substance jednotlivých skladeb, které jsou někdy odlišitelné jen při hlubším a poctivějším prozkoumání.

Dokonalá znalost a představa o výsledném znění skladeb, přesněji by se mohlo říci erudovanost v celkovém repertoáru i jednotlivých položkách programu, je základem jejich hudebního projevu. Technická vybavenost Fieldsovy hry již byla zmíněna. Podobně jako u něj je tomu i u Evelyn Tubb – její práce s rozličnými odstíny hlasu je fascinující. Jednu specifickou barvu či způsob dokáže použít ve stejné kvalitě bez ohledu na polohu, ať už střední, vysokou či nízkou. Nejvýraznější byly tmavé, prozívnuté spodní tóny a jemná a měkká piana, na poslech nesmírně libá. Ozdoby a ornamentace nikdy nezněly rozmazaně, vždy byly přesné a konkrétně vykreslené. Některá místa však zněla příliš ostře a úzce, až nepříjemně, to už je ale otázkou vkusu nebo aktuální hlasové dispozice. Evelyn využívá i mnoha výrazových prostředků, které její vokální projev nedokreslují, ale jsou jeho pevnou součástí. Z některých písní vytváří až jakési miniopery. Prochází rolemi vypravěče nebo přenáší obsah textů do imaginárního prostředí, k popisnému účelu využívá gest a zřetelné mimiky. Její výraz a zpěv je rozpohybovaná a hluboce prožitá hudba, která souzní s hrou loutnisty.

Z hudebního hlediska byl koncert výjimečným zážitkem, z organizačního hlediska některé věci nefungovaly stoprocentně. Velmi potěšující bylo, že místa Přednáškového sálu byla do jednoho zaplněna. Jan Čižmář, hlavní iniciátor a organizátor akce, v úvodním slově vyjádřil překvapení nad neočekávaně velkou účastí a omluvil se za nedostatek tištěných programů. Chybějící programy v důsledku nepředvídatelné návštěvnosti jsou pochopitelné, ale zdálo se, že jejich počet se nerovnal ani počtu sedadel, tedy nejmenší možné kapacitě sálu. Koncert byl natáčen zvukově i vizuálně a z toho důvodu byl prostor pódia osvětlen třemi reflektory. Bylo však nepříjemné, když těsně před začátkem jeden z techniků pravý reflektor pootočil a bohužel takovým směrem, že část publika přímé světlo zpočátku oslepovalo. Prostor sálu byl především pro neorenesanční styl vhodně zvolený, nevhodný ale byl hluk způsobený venku projíždějícími tramvajemi. To je bohužel problém, s kterým organizátor nic nezmůže, trvá-li na vybraném místě. Aspekt rušivý pro posluchače i interprety zmírnil samotný Michael Fields připomínkou krále Artuše a jeho otáčení v hrobě při zaslechnutí takového hluku. Mimo Artuše byli ještě v úvodu zmíněni Orfeus a sv. Cecílie jako ti, jimž je koncert věnován. Uctění koncertem s vysokou uměleckou úrovní a radostí z provozované hudby by si její pomyslní strážci jistě nechali líbit.

Like as the Lute delights, Písně s loutnou z období anglické renesance – časů Shakespeara a královny Alžběty I. Evelyn Tubb & Michael Fields, zpěv & loutna. 22.11.2013, Uměleckoprůmyslové muzeum, Moravská Galerie, v rámci cyklu Hudební lahůdky.

Maurice Greene (1696 – 1755: Orpheus with his Lute (William Shakespeare), Thomas Campion (1567 – 1620): When to her lute Corinna sings (Booke of Ayres VI, 1601), John Dowland (1563 – 1626): A Fancy — sólová loutna, John Danyel (1564 – cca. 1626): Like as the Lute delights (Songs for the Lute IV, 1606), Thomas Campion (1567 – 1620): Author of light, revive my dying spright (First Booke I, 1613), Never weather-beaten saile (First Booke XI, 1613), Robert Johnson (cca. 1583 – cca. 1634): As I walked forth one summer day; Woods, rocks and mountains and ye desert places; The Prince’s almain — sólová loutna; Care-charming sleep, thou easer of all woes; Have you seen but a white lily grow (Lbl Add. 15177 fol. 17v). Přestávka. John Dowland (1563 – 1626): Come againe, sweet love doth now invite (First Booke XVII, 1613), John Wilson (1595 – 1674): Take, o take those lips away (Select Musicall Ayres, 1652), John Dowland (1563 – 1626): Mistress White’s nothing — sólová loutna, William Lawes (1602 – 1645): Why so pale and wan, fond lover? (Autograph Songbook 46), John Dowland (1563 – 1626): Mr. Dowland’s Midnight — sólová loutna; Sorrow stay, lend true repentant teares (Second Booke III, 1600); Dye not before thy day (Second Booke IV, 1600); Mourne, mourne, day is with darknesse fled (Second Booke V, 1600),John Dowland (1563 – 1626): Melancholy Galliard — sólová loutna; Flow my teares, fall from your springs (Second Booke II, 1600); Deare, if you change I’le never chuse again (First Booke VII, 1613), John Dowland (1563 – 1626): Fortune, my foe, why dost thou frown on me? — sólová loutna, John Danyel (1564 – cca. 1626): Griefe, keepe within and scorne (Songs for the Lute IX, 1606).

Foto archiv Hudebních lahůdek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Cyklus koncertů staré hudby Hudební lahůdky se netradičně vypravil do rockového klubu. Publikum si kromě zážitku mělo odnést i poznání, že improvizace patřila do hudby dávno před jazzem.  více

Po celý čas koncertu mne opakovaně napadalo několik slov, která podle mého názoru přesně popisují atmosféru koncertu a účinek interpretace jeho aktérek. Na jedné straně plynulost, proud, flow, na straně druhé křehkost, ladnost, feminita. Z hráček a zpěvaček bylo cítit soustředění a ponor do „jejich“ hudby.  více

Koncert pro BrnoMagdalenou Koženou, varhaníkem Christianem Schmittem a dětským pěveckým sborem Kantiléna proběhl čtvrtého zářijového večera v Besedním domě. Hudebně to byl večer vytříbený, a co se týká výsledného dojmu, vynechala bych jen několik technických a organizačních záležitostí.  více


Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Již 69. sezonu zahájila v neděli 15. září v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod taktovkou jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Divákům nabídla skladby Bedřicha Smetany a Antona Brucknera, kteří by tento rok oslavili dvousté narozeniny. Oproti avizovanému programu byl ovšem nedělní večer zkrácen o symfonickou báseň Hakon Jarl, neboť vydatné deště a s nimi spojené záplavy se nevyhnuly ani brněnskému okolí. Několik muzikantů se nemohlo do Brna na koncert bezpečně dostat. Jednou z nich byla i harfistka Ivana Švestková, jejíž part ve zmíněné symfonické básni velice náročný, nebylo možné takto narychlo sehnat náhradu.  více

S výhradně romantickým repertoárem na brněnský festival Špilberk přicestoval v sobotu 24. srpna korejský rozhlasový orchestr KBS Symphony Orchestra se svým hudebním ředitelem – finským dirigentem a houslistou – Pietari Inkinenem. Pozvání přijala také jihokorejská houslistka, absolventka prestižní Julliard School Bomsori Kimvíce

Festival Špilberk pořádá Filharmonie Brno již rovné čtvrt století na konci srpna na nádvoří stejnojmenného hradu. Čtyři hudební večery pod širým nebem divákům nabízí výběr koncertů z řad klasické, filmové, počítačové, ale často i jazzové či jiné hudby. Jedná se tak o rozmanitý mix interpretů a repertoárů s často příjemnou, letně uvolněnou atmosféru. Letošním velkým a předem vyprodaným tahákem byl středeční večer 21. srpna plný melodií z filmů Jamese Bonda v režii Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou světově uznávaného dirigenta, skladatele a aranžéra Stevena Mercuria. V průběhu koncertu se posluchačům také představili zpěváci Sára MilfajtováVendula Příhodová a David Krausvíce

Nejčtenější

Kritika

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více