Dvě violoncella a dva hlasy – Andrea Konstankiewicz a Dorota Barová spolu začaly hrát v duu Tara Fuki před patnácti lety. The Best of… není jen výběr toho nejlepšího, co nahrály, ale také v krátkosti zopakovaná cesta k dnešní podobě kapely.
Tara Fuki budily pozornost hned od začátku, přispívalo k tomu už nezvyklé obsazení – zvuk dvou tenorových nástrojů a dvou ženských hlasů má své zvláštní kouzlo sám o sobě. Hudba neskrývala vazby na alternativu, jazz, ale ani na folklor. Propletené party dvou violoncell, živé i elektronicky vytvářené smyčky, přirozený zpěv. To všechno zabalené do přitažlivé, lehce rozmlžené atmosféry a srozumitelného písničkového tvaru. Výsledkem byla od začátku hudba neobyčejně přístupná, ale zároveň lákavá k hlubšímu zkoumání – písně Tara Fuki si o návrat vždy tak trochu říkají samy.
Debutové album Piosenki do snu vyšlo v roce 2001, tedy rok po vzniku kapely. Získalo dvě žánrové ceny Anděl za alternativní hudbu a jako příslib roku. Na výběru Best of… je mu věnovaná velká pozornost jako kořenům, ze kterých Tara Fuki rostou dodnes. Bylo by samozřejmě jednoduché říci, že se od té doby nic nezměnilo, ale není to tak úplně pravda. Změny to byly jemné a nenápadné, žádné prudké zlomy, každé z natočených alb ale znamenalo určitý posun. Ať už v atmosféře, ve využití studiových možností, elektroniky nebo hostů. Z tohoto hlediska má Best of… cenu i pro vlastníky všech dosud vydaných řadových alb, pokud je zajímá cesta, kterou kapela za patnáct let ušla. Navíc je to cesta, jak ji vidí Andrea Konstankiewicz a Dorota Barová, dramaturgie výběru je jejich práce.
Výběr je možné pořídit v několika formátech, ať už v různé elektronické kvalitě, na CD a nakonec i na dvou vinylech. Poslední možnost je nejreprezantativnější, přestože obsahuje oproti předchozím pouze o jednu píseň navíc. Tou jednou skladbou Dopis se totiž vyrovnává počet zařazených písní ze zmíněného prvního alba s posledním Winna – z obou je jich na výběru pět. Může to být samozřejmě jen náhoda, ale pocit jasně definovaných hranic počátku a závěru patnáctileté tvůrčí etapy je – opět velmi nenápadně a neokázale – probuzen.
Skladby z jednotlivých alb jsou na výběru řazeny chronologicky a vytvářejí pět rozeznatelných zvukových světů. I bez nahlížení do bookletu nebo přehrávače jsou přechody z jednoho alba ke druhému zřetelné. Všechno ale vychází z pevného základu, který se opravdu příliš nemění a vlastně až překvapí, jak je zdánlivě omezující obsazení nosné. Invence se zkrátka neschová ani za ty nejskromnější možnosti.
Úvodní Piosenki do snu jsou ze všech alb nejsyrovější. Skutečně jen dvě violoncella a dva hlasy, zpětně by posluchač mohl usoudit i na dobře natočený demosnímek, s nímž se bude teprve dál pracovat. Je to ale především jasné upozornění na to, že Tara Fuki vlastně nic navíc nepotřebují. Pokud dělají něco navíc, tak nemusí, ale chtějí. V titulní skladbě následujícího alba Kapka (2003) se ozvou samply Maria Buzziho, opar studiového hallu, jako by po předchozí syrovosti přišla trocha omámení studiovými možnostmi.
Píseň Lej, Lej, Lej z alba Auris (2007) začne kytarou a upozorní na množství hostů, kteří se na natáčení podíleli, včetně jazzového kvintetu Vertigo. Byl to na komorní poměry Tara Fuki až velkokapelový projekt, charakter jejich hudby se za bohatými aranžemi místy až ztrácí, důležitou poznávací roli přebírají hlasy. S odstupem času to vypadá, že nejproblematičtější bylo použití bicích nástrojů. Na albu Sens (2010) už hostují z Vertiga jen někteří členové, dvě violoncella získávají zpět svou vedoucí úlohu. Loňské album Winna se přihlásí dlouhou zpívanou pasáží s použitím smyček. Celkově je to návrat ke kořenům, jen zvukově i aranžérsky o mnoho vytříbenější.
Výběr uzavírá skladba V rytmu s deštěm – nebyla nikdy vydaná, jediná je zpívaná česky. Posluchač si připomene, jaký vliv má na zvuk Tara Fuki polština, a také to, že ani jako majitel všech nahrávek Tara Fuki nemá všechno. Pořád je tu kvalitní materiál, který stojí za cestu na koncert.
Tara Fuki: The Best of… (Andrea Konstankiewicz a Dorota Barová). Indies Scope 2015, 20 skladeb, celková stopáž: 80 min.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..