Někdy byla na počátku textu slova zadaná publikem, někdy předem daná rytmická struktura, jindy zajímavé téma. Nové CD Textové dílny Slávka Janouška sice dýchá atmosférou večírků „nás, kteří se dobře známe“, ale zároveň nese znaky dramaturgického záměru a touhy, aby něco z momentálních nápadů přetrvalo.
Textová dílna Slávka Janouška byla původně virtuální platforma, internetové fórum, v jehož rámci se setkávali textaři a písničkáři, komentovali si své nové texty a nabízeli si je ke zhudebnění. Za více než deset let existence se z Textové dílny stalo velmi živé volné sdružení autorů a muzikantů, kteří se scházejí na soustředěních, pořádají koncerty, na festivalech diskutují se svými fanoušky a nechají si od nich zadávat slova pro nové texty a zpravidla tentýž večer tyto nové skladby interpretují. V rámci Textové dílny vznikly trvalejší umělecké spolupráce (Ivo Cicvárek s Ladou Šimíčkovou), autoři z Textové dílny se podíleli na albech Věry Martinové nebo Petra Bendeho. V roce 2008 sdružení vydalo CD Vytrženo z konTEXTu – Živá noc Textové dílny, na kterém třetina písní vznikla „programově přímo v den nahrávání“. Šlo o zajímavý dokument, avšak vinou uspěchanosti, s jakou písně vznikaly, ve spojení s atmosférou večírku pro zvané, která z nahrávky sálala, nešlo o více než kuriozitu. Přiznávám, že po sedmi letech si z tohoto alba – snad kromě Janouškova úletu Počítání oveček – na nich nevzpomínám.
Jenže právě za oněch sedm let, která první album dělí od novinky Konec! Panáka! Bazén!, se z Textové dílny stal skutečný fenomén. Ne že by lidé jako Ivo Cicvárek, Arnošt Frauenberg, nebo dokonce sám Slávek Janoušek, předtím nepsali zajímavě. Ale mám pocit, že se všichni zdokonalili v onom umění společné improvizace a „punkově-folkového“ muzicírování, na němž soustředění a večírky Textové dílny stojí. Nové CD sice také dýchá atmosférou večírků „nás, kteří se dobře známe“, ale zároveň nese znaky dramaturgického záměru a touhy, aby něco z momentálních nápadů přetrvalo.
Album obsahuje 27 skladeb – od nepříliš povedených textařských etud (Trenažer) až po plnohodnotné písně. Ne vše asi vzniklo spontánně během dílenských večírků (píseň Lucie Redlové s textem Lady Šimíčkové Sběračky čaje byla už v roce 2012 ozdobou Luciina alba Křižovatka), ale většina zveřejněného materiálu – jak mi vysvětlil guru dílny Slávek Janoušek – skutečně pochází ze společných sezení. Někdy byla na počátku textu slova zadaná publikem, někdy předem daná rytmická struktura, jindy zajímavé téma. Takto se na album dostalo třeba několik ukázek toho, jak by mohl vypadat moravský folklor, kdyby naši předkové kdysi došli až k Jaderskému moři. A právě jedna z těchto písní, Mandloňka Milady Kuchařové (zpívá a hudbu složila Lucie Redlová), patří k tomu nejlepšímu, co album přináší. Troufám si však tvrdit, že skladeb trvalejší hodnoty deska obsahuje mnohem víc. Například Štěstěna Arnošta Frauenberga má silnou melodii a nejen díky kytaře Ládi Zítka také potenciál komerčního hitu. Škoda jen drobných detailů, které trhají mé moravské uši („přišla dýl“, „mobil jsem si vyp“). Povedla se Janouškova trochu morbidní „balada“ Zkus se nadechnout, standardně dobré jsou texty Lady Šimíčkové (Jak loďku nazveš, Sen o létání). Zajímavým fenoménem Textové dílny je akordeonista Marek Vojtěch, který svou „lidovkovou“ Prodejnou vytváří zajímavý kontrast ke zmíněné Frauenbergově „poprockové“ Štěstěně. Jiná jeho píseň, V synagóze, je dokonalou ukázkou absurdního textu – „V synagóze stojím nahý, jarmulku však mám“. A Marek Vojtěch do třetice – v současné době navýsost aktuální témat Svlékněte si slečno burku.
Zvláštní disciplínou Textové dílny jsou písně s teoreticky neomezeným počtem slok, na nich se podílejí jednotliví členové. Z tohoto soudku se na album dostala veselá píseň Děti v paneláku se spoustou groteskních situací na zadané téma a dále dvojpíseň Život je boj – O lásce a o smíření. Jde vlastně o na sobě nezávislé sloky a mírně obměňovaný refrén, který vždy končí „nečesky“ tím, o čem že to náš život vlastně je. Právě v této skladbě (jejíž jedna část album uvádí a druhá uzavírá) se členové Textové dílny jaksepatří vyřádili. Slávek Janoušek zde zpívá o „nejneobhospodařovávatelnějším poli“, v jiné sloce se objeví „otorinolaryngologické oddělení“. Frázování je kupodivu dokonalé, všechno rytmicky sedí. Prostě krásné textařské etudy, pro které člověk tvůrcům odpustí i onen jazykový nešvar v refrénu („Život je o lásce a o smíření“).
Několik týdnů po vydání alba je předčasné hádat, na kolik z oněch 27 písní si vzpomeneme za sedm let. Několik jich však určitě bude, další možná poslouží autorům jako výchozí materiál pro další tvorbu. Album sice i tentokrát působí jako živý záznam z večírku, sbory ne vždy ladí (však si sbor také říká Falešinet), některé textové etudy opravdu nejsou víc než etudami a závěrečné potlesky spojené s hecováním kamarádů nezúčastněným nic nového nedají. Přesto mám z desky výrazně lepší pocit než z prvního alba. Že má Textová dílna smysl a že je dobré její aktivity dlouhodobě sledovat, vím dávno. Ale že si budu tak rád pouštět záznam z jejího večírku a ještě se u toho budu opakovaně bavit, to jsem nečekal.
Textová dílna Slávka Janouška – Konec! Panáka! Bazén! – Vydal Slávek Janoušek, Agentura JAN 2015, 27 skladeb, celkový čas: 78:43
Josef Vystrčil
31. srpen 2015, 21:46