Textová dílna Slávka Janouška – Konec! Panáka! Bazén!

Textová dílna Slávka Janouška – Konec! Panáka! Bazén!

Někdy byla na počátku textu slova zadaná publikem, někdy předem daná rytmická struktura, jindy zajímavé téma. Nové CD Textové dílny Slávka Janouška sice dýchá atmosférou večírků „nás, kteří se dobře známe“, ale zároveň nese znaky dramaturgického záměru a touhy, aby něco z momentálních nápadů přetrvalo.

Textová dílna Slávka Janouška byla původně virtuální platforma, internetové fórum, v jehož rámci se setkávali textaři a písničkáři, komentovali si své nové texty a nabízeli si je ke zhudebnění. Za více než deset let existence se z Textové dílny stalo velmi živé volné sdružení autorů a muzikantů, kteří se scházejí na soustředěních, pořádají koncerty, na festivalech diskutují se svými fanoušky a nechají si od nich zadávat slova pro nové texty a zpravidla tentýž večer tyto nové skladby interpretují. V rámci Textové dílny vznikly trvalejší umělecké spolupráce (Ivo Cicvárek s Ladou Šimíčkovou), autoři z Textové dílny se podíleli na albech Věry Martinové nebo Petra Bendeho. V roce 2008 sdružení vydalo CD Vytrženo z konTEXTu – Živá noc Textové dílny, na kterém třetina písní vznikla „programově přímo v den nahrávání“. Šlo o zajímavý dokument, avšak vinou uspěchanosti, s jakou písně vznikaly, ve spojení s atmosférou večírku pro zvané, která z nahrávky sálala, nešlo o více než kuriozitu. Přiznávám, že po sedmi letech si z tohoto alba – snad kromě Janouškova úletu Počítání oveček – na nich nevzpomínám.

Jenže právě za oněch sedm let, která první album dělí od novinky Konec! Panáka! Bazén!, se z Textové dílny stal skutečný fenomén. Ne že by lidé jako Ivo Cicvárek, Arnošt Frauenberg, nebo dokonce sám Slávek Janoušek, předtím nepsali zajímavě. Ale mám pocit, že se všichni zdokonalili v onom umění společné improvizace a „punkově-folkového“ muzicírování, na němž soustředění a večírky Textové dílny stojí. Nové CD sice také dýchá atmosférou večírků „nás, kteří se dobře známe“, ale zároveň nese znaky dramaturgického záměru a touhy, aby něco z momentálních nápadů přetrvalo.

Album obsahuje 27 skladeb – od nepříliš povedených textařských etud (Trenažer) až po plnohodnotné písně. Ne vše asi vzniklo spontánně během dílenských večírků (píseň Lucie Redlové s textem Lady Šimíčkové Sběračky čaje byla už v roce 2012 ozdobou Luciina alba Křižovatka), ale většina zveřejněného materiálu – jak mi vysvětlil guru dílny Slávek Janoušek – skutečně pochází ze společných sezení. Někdy byla na počátku textu slova zadaná publikem, někdy předem daná rytmická struktura, jindy zajímavé téma. Takto se na album dostalo třeba několik ukázek toho, jak by mohl vypadat moravský folklor, kdyby naši předkové kdysi došli až k Jaderskému moři. A právě jedna z těchto písní, Mandloňka Milady Kuchařové (zpívá a hudbu složila Lucie Redlová), patří k tomu nejlepšímu, co album přináší. Troufám si však tvrdit, že skladeb trvalejší hodnoty deska obsahuje mnohem víc. Například Štěstěna Arnošta Frauenberga má silnou melodii a nejen díky kytaře Ládi Zítka také potenciál komerčního hitu. Škoda jen drobných detailů, které trhají mé moravské uši („přišla dýl“, „mobil jsem si vyp“). Povedla se Janouškova trochu morbidní „balada“ Zkus se nadechnout, standardně dobré jsou texty Lady Šimíčkové (Jak loďku nazveš, Sen o létání). Zajímavým fenoménem Textové dílny je akordeonista Marek Vojtěch, který svou „lidovkovou“ Prodejnou vytváří zajímavý kontrast ke zmíněné Frauenbergově „poprockové“ Štěstěně. Jiná jeho píseň, V synagóze, je dokonalou ukázkou absurdního textu – „V synagóze stojím nahý, jarmulku však mám“. A Marek Vojtěch do třetice – v současné době navýsost aktuální témat Svlékněte si slečno burku.

Zvláštní disciplínou Textové dílny jsou písně s teoreticky neomezeným počtem slok, na nich se podílejí jednotliví členové. Z tohoto soudku se na album dostala veselá píseň Děti v paneláku se spoustou groteskních situací na zadané téma a dále dvojpíseň Život je boj – O lásce a o smíření. Jde vlastně o na sobě nezávislé sloky a mírně obměňovaný refrén, který vždy končí „nečesky“ tím, o čem že to náš život vlastně je. Právě v této skladbě (jejíž jedna část album uvádí a druhá uzavírá) se členové Textové dílny jaksepatří vyřádili. Slávek Janoušek zde zpívá o „nejneobhospodařovávatelnějším poli“, v jiné sloce se objeví „otorinolaryngologické oddělení“. Frázování je kupodivu dokonalé, všechno rytmicky sedí. Prostě krásné textařské etudy, pro které člověk tvůrcům odpustí i onen jazykový nešvar v refrénu („Život je o lásce a o smíření“).

Několik týdnů po vydání alba je předčasné hádat, na kolik z oněch 27 písní si vzpomeneme za sedm let. Několik jich však určitě bude, další možná poslouží autorům jako výchozí materiál pro další tvorbu. Album sice i tentokrát působí jako živý záznam z večírku, sbory ne vždy ladí (však si sbor také říká Falešinet), některé textové etudy opravdu nejsou víc než etudami a závěrečné potlesky spojené s hecováním kamarádů nezúčastněným nic nového nedají. Přesto mám z desky výrazně lepší pocit než z prvního alba. Že má Textová dílna smysl a že je dobré její aktivity dlouhodobě sledovat, vím dávno. Ale že si budu tak rád pouštět záznam z jejího večírku a ještě se u toho budu opakovaně bavit, to jsem nečekal.

Textová dílna Slávka Janouška – Konec! Panáka! Bazén! – Vydal Slávek Janoušek, Agentura JAN 2015, 27 skladeb, celkový čas: 78:43

Foto archiv Textové dílny

Komentáře

Reagovat
  • Josef Vystrčil

    31. srpen 2015, 21:46
    Vážený pane Janoušku! Na Lodenici jsem slyšel Váš nový superhit Tutti Frutti Ramadám. Mohl bych Vás poprosit o text a akordy? Předem Vám děkuji a určitě si Vás někde najdu a spláchneme to mojí slivovicí. Mám ju hodně dobrů. s pozdravem Josef Vystrčil

Dále si přečtěte

První album skupiny Zenový čaj je více než uceleným dílem mozaikou jednotlivých přístupů ke hře a přehlídkou zajímavých setkání. Tvárné a barevné hudbě můžeme z pohodlnosti nebo nedostatku slov říkat world music.  více

Narozeninové turné přineslo minulý rok posluchačům průřez čtyřiceti lety tvorby brněnského Folk Teamu. Koncertní záznam na CD i na DVD zachytil jeho poslední koncert z loňského listopadu.  více

Jádrem každého festivalu by měly být výjimečné události. Letošní ročník Folkových prázdnin svedl dohromady tři niněristy k projektu, který dal zabrat nejen toleranci a hudební inteligenci publika, ale i představě o tom, co všechno ještě může obsáhnout pojem world music.  více

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více

Pro poslední koncert letošního, sedmnáctého ročníku multižánrového festivalu Groove Brno si organizátoři schovali opravdovou lahůdku. V sobotu 7. prosince vystoupil v brněnském Metro Music Baru americký baskytarista, zpěvák a experimentátor MonoNeon, kterého doprovodila trojice muzikantů Xavier Lynn (elektrická kytara, vokály), Dominique Xavier Taplin (klávesy, vokály) a Jackie Withfield (bicí, vokály).  více

Dnes již světoznámá švédská kapela Dirty Loops zakončila v sobotu 30. listopadu v brněnském Metro Music Bar své podzimní evropské turné. Koncertem kapela přispěla do programu sedmnáctého ročníku funkového, soulového a jazzového festivalu Groove Brno. Trio virtuózních muzikantů ve složení Jonah Nilsson – zpěv a klávesy, Henrik Linder – basová kytara a Aron Mellergård – bicí se proslavilo perfektní technickou zdatností, propracovanými vlastními kompozicemi i cover verzemi známých, zejména popových písní. Tyto písně jsou však v jejich aranžích často reharmonizovány a stylem se blíží ke kombinaci disca, popu a jazz fusion. Aby se muzikanti nemuseli uchýlit k používání předem nahraných podkladů, doplnil trio při tour klávesák a vokalista Kristian Kraftlingvíce

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více

Hudební soubor Ensemble Opera Diversa dal svému poslednímu orchestrálnímu koncertu letošního roku osobitý „spin“. Večer se odehrál 26. listopadu v hudebním klubu Alterna, který je spíše sídlem rocku, elektroniky a indie popu než koncertním sálem artificiální hudby. Dvojice vybraných skladeb sestávající z premiérovaného díla Vojtěcha Dlaska Querellovy písně pro sopránový saxofon a smyčce a skladby Miloslava Ištvana Hard Blues pro pop-baryton, soprán, recitátora a komorní soubor tomu rovněž odpovídala. Ištvanův Hard blues přirozeně propůjčil celému večeru i jméno – právě onen střet artificiálního, komponovaného a cíleně „uměleckého“ světa (myšleno bez pejorativního nádechu) s afroamerickými autentickými hudebními projevy vyvěrajícími z hlubin duše životem zkoušeného člověka byl totiž středobodem večera. Nejednalo se tedy o pouhou stylovou inspiraci, nýbrž o inspiraci tematickou, která byla inherentně přítomná také v úvodním díle večera. Tím byla skladba Querellovy písně inspirovaná románem Jeana Geneta, již dříve věnovaná souboru Ensemble Opera Diversa, tentokrát však v nové instrumentaci.  více

Poslední z komorních koncertů v brněnských vilách na festivalu Janáček Brno 2024 se odehrál v neděli 24. listopadu odpoledne. Smyčcové kvartety Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka provedlo ve vile Löw-Beer Janáčkovo kvarteto ve složení Miloš Vacek – 1. housle, Richard Kružík – 2. housle, Jan Řezníček – viola a Lukáš Polák – violoncello.  více

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Nejčtenější

Kritika

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více