The Plastic People of the Universe & Filharmonie Brno: Co znamená vésti koně

The Plastic People of the Universe & Filharmonie Brno: Co znamená vésti koně

Každý, kdo tuší o The Plastic People of the Universe víc než jen to, že to byla „zakázaná“ skupina, ví, že se její hudba na přelomu 70. a 80. let po formální stránce vymykala tehdy běžné rockové produkci. Slavné pásmo Pašijové hry velikonoční na biblický text promlouvalo neklidným hudebním jazykem, mělo daleko k líbivosti a svou naléhavosti podtrhovalo zvolené téma. I to, že „Plastici“ texty v krásné archaické češtině spíše křičeli a volali, než zpívali, mělo své opodstatnění a korespondovalo to se zvoleným tématem. „Pašije“ však byly pouze jednou z rozsáhlých suit té doby. Dalšími byly Jak bude po smrti na texty Ladislava Klímy a konečně Co znamená vésti koně s vlastními texty Vratislava Brabence a v jednom případě Pavla Zajíčka a s hudbou Milana Hlavsy. Protože byli Plastic People v té době (1980) v hledáčku StB, zinscenovali v pražské hospodě U dvou slunců hádku, z níž mělo být zřejmé, že se skupina rozpadla. Současně se však připravovali na utajovaný koncert, který byl dvakrát odložen, mělo se jeho předpokládané dějiště, až nakonec proběhl v Kerharticích u České Kamenice. Samotní hudebníci dostali přesné instrukce o místě až během cesty. Jediné koncertní uvedení pásma začalo ve 14.00 a o dvě hodiny později se hosté už začali nenápadně rozjíždět. Takto historii nastiňuje v bookletu nového alba znalec a životopisec Plastic People Jaroslav Riedel.

Nahrávka pásma vznikla v dubnu 1981 na Hrádečku u Václava a Olgy Havlových a vyšla o dva roky později v Kanadě. Když začali Plastic People v roce 1997 po pauze opět hrát, převzali do koncertního repertoáru pouhé dvě skladby z tohoto programu – Rozvaha neuškodí ani kuřeti a Samsona se Zajíčkovým textem. Obnovení celého pásma a jeho posunutí do jiné roviny inicioval dramaturg Filharmonie Brno Vítězslav Mikeš. Premiéra provedení „symfonického oratoria“ v úpravě Michala Nejtka proběhla v roce 2014 a nahrávka, která nyní vyšla na CD a DVD, pochází z brněnského Sono Centra, kde představení proběhlo u příležitosti státního svátku 17. listopadu 2015.

Pro Michala Nejtka, skladatele a pianistu rozmáchnutého od soudobé hudby přes hudbu experimentální (NTS), novou akustickou hudbu (Malina–Liška–Nejtek) a jazz až po rock (spolupráce s Davidem Kollerem), nešlo o první spolupráci s Plastic People. Už dříve aranžoval skladby skupiny pro její spolupráci s Agon Orchestra. O pásmu Co znamená vésti koně soudí, že je „zřejmě vrcholem spolupráce Hlavsa/Brabenec, ale také nejodvážnějším exkursem do oblastí rockem málo probádaných. Jako by kapela v nejtěžším období své existence, když už v podstatě nebylo možné veřejně ani soukromě hrát, reagovala na situaci vnitřním exilem a útěkem od rockového ducha i rockové matérie“. Třebaže tedy „Koně“ postrádají jasnou jednotící linii zřejmou u „Pašijí“ a jde vlastně o výběr z Brabencovy poezie, po hudební stránce nabízejí více přesahů k hudbě staré i soudobé a také k hudbě čistě duchovní. Ostatně citace nápěvu Aleluja, který věřící dodnes o Velikonocích zpívají při bohoslužbách, jasně prosvětluje skladbu Fotopneumatická paměť.

Zaznamenaná nahrávka s Filharmonií Brno zastihla skupinu ve složení Vratislav Brabenec (saxofon, zpěv), Josef Janíček (klávesy, zpěv), Eva Turnová (baskytara, zpěv) a Jaroslav Kvasnička (bicí, zpěv), jako hosté s ní vystoupili Michal Nejtek (klávesy, zpěv) a Josef Klíč (violoncello). Absence Joe Karafiáta a Jiřího Kabeše, kteří byli ještě u premiéry symfonického zpracování o rok dříve, signalizovala následný rozkol v kapele. Na celkové vyznění programu však toto personální oslabení nemá velký vliv. Ústředním vypravěčem hudebního příběhu je v případě této verze Filharmonie Brno, zatímco členové skupiny – snad s výjimkou bubeníka – komunikují v první řadě slovy. Přitom je důležité, že sólové hlasy se v jednotlivých skladbách střídají a že vedle „pamětnické“ dvojice Brabenec a Janíček se ke slovu dostane ženský hlas Evy Turnové i výkřiky mladšího člena skupiny, bubeníka Jaroslava Kvasničky (příznačně ve skladbě Slovo má na buben). Nové aranže a zapojení orchestru přitom nejsou jedinými změnami, které proběhly od počátku 80. let. Po třech a půl dekádách se z mužů na vrcholu sil stali ctihodní kmeti a zvláště Brabencův stařecký hlas zní naléhavěji než kdy dříve a dodává už tak závažným skladbám na ještě větší intenzitě. Zřejmé je to v závěrečné (před bonusem) skladbě Osip, kterou posiluje také společná gradace disonantního orchestru a rockové skupiny.

Orchestr je v nových úpravách skladeb velmi důležitý až klíčový. Že Michal Nejtek kladl velký důraz na perkusivní roli jednotlivých nástrojů (včetně smyčců), napoví už začátek záznamu (titulní skladba Co znamená vésti koně), který sleduje jednotlivé hráče a jejich údery do nástrojů. Tato úloha přísluší orchestru i v dalších kompozicích a z toho nejvíce možná uprostřed pásma ve výrazném Deliriu. Přitom je zajímavé, že v těchto pasážích autor aranží nezneužil bubeníka a neposunul jej za každou cenu prvoplánově do popředí, jakkoli by to posluchač mohl očekávat. Rytmickou roli totiž v průběhu večera hrají i lidské hlasy – způsob střídání civilní deklamace a výkřiků a vůbec dikce, kterou jsou pronášeny Brabencovy texty, naprosto odpovídají nevšední roli orchestru.

Příběh, který na tomto albu tvoří Brabencovy texty, nás zve do lehce staromódního světa, v němž o „svátku věšení svatých“ musí někdo vést koně, světa, kde se „lidi a krávy pasou kolem“, kde z okrajů lesa „volají oběšenci“ a kde nás potkávají „havrani rackové potkani“. Je to svět, kde „Bůh zapomíná budoucnosti“, ale v němž je volání Haleluja stejně důležité jako slova Otčenáše integrovaná do všedních starostí. Brabencova neklidná poezie připomene Karla Hlaváčka i Charlese Baudelaira, ale svou volnou strukturou míří jinam. Možná do doby svého vzniku, ale možná ještě víc do tehdy neznámé budoucnosti: „Bůh ví, co nestalo se náhodou už v budoucím věku jeho nekonečného mládí.“ I proto dnes pásmo Co znamená vésti koně nepůsobí jako archiválie, ale jako naprosto živá organická skladba, která díky Michalu Nejtkovi a Filharmonii Brno dostala nový impuls a novou podobu. Podobu tak svěží, že by byla škoda se s ní neseznámit.

The Plastic People of the Universe & Filharmonie Brno: Co znamená vésti koně; CD + DVD; Vydavatel: Indies Happy Trails 2017, 10 skladeb + přídavek, celková stopáž CD 72:57

The Plastic People of the Universe & Filharmonie Brno/ foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Nejčtenější

Kritika

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více