The Plastic People of the Universe & Filharmonie Brno: Co znamená vésti koně

The Plastic People of the Universe & Filharmonie Brno: Co znamená vésti koně

Každý, kdo tuší o The Plastic People of the Universe víc než jen to, že to byla „zakázaná“ skupina, ví, že se její hudba na přelomu 70. a 80. let po formální stránce vymykala tehdy běžné rockové produkci. Slavné pásmo Pašijové hry velikonoční na biblický text promlouvalo neklidným hudebním jazykem, mělo daleko k líbivosti a svou naléhavosti podtrhovalo zvolené téma. I to, že „Plastici“ texty v krásné archaické češtině spíše křičeli a volali, než zpívali, mělo své opodstatnění a korespondovalo to se zvoleným tématem. „Pašije“ však byly pouze jednou z rozsáhlých suit té doby. Dalšími byly Jak bude po smrti na texty Ladislava Klímy a konečně Co znamená vésti koně s vlastními texty Vratislava Brabence a v jednom případě Pavla Zajíčka a s hudbou Milana Hlavsy. Protože byli Plastic People v té době (1980) v hledáčku StB, zinscenovali v pražské hospodě U dvou slunců hádku, z níž mělo být zřejmé, že se skupina rozpadla. Současně se však připravovali na utajovaný koncert, který byl dvakrát odložen, mělo se jeho předpokládané dějiště, až nakonec proběhl v Kerharticích u České Kamenice. Samotní hudebníci dostali přesné instrukce o místě až během cesty. Jediné koncertní uvedení pásma začalo ve 14.00 a o dvě hodiny později se hosté už začali nenápadně rozjíždět. Takto historii nastiňuje v bookletu nového alba znalec a životopisec Plastic People Jaroslav Riedel.

Nahrávka pásma vznikla v dubnu 1981 na Hrádečku u Václava a Olgy Havlových a vyšla o dva roky později v Kanadě. Když začali Plastic People v roce 1997 po pauze opět hrát, převzali do koncertního repertoáru pouhé dvě skladby z tohoto programu – Rozvaha neuškodí ani kuřeti a Samsona se Zajíčkovým textem. Obnovení celého pásma a jeho posunutí do jiné roviny inicioval dramaturg Filharmonie Brno Vítězslav Mikeš. Premiéra provedení „symfonického oratoria“ v úpravě Michala Nejtka proběhla v roce 2014 a nahrávka, která nyní vyšla na CD a DVD, pochází z brněnského Sono Centra, kde představení proběhlo u příležitosti státního svátku 17. listopadu 2015.

Pro Michala Nejtka, skladatele a pianistu rozmáchnutého od soudobé hudby přes hudbu experimentální (NTS), novou akustickou hudbu (Malina–Liška–Nejtek) a jazz až po rock (spolupráce s Davidem Kollerem), nešlo o první spolupráci s Plastic People. Už dříve aranžoval skladby skupiny pro její spolupráci s Agon Orchestra. O pásmu Co znamená vésti koně soudí, že je „zřejmě vrcholem spolupráce Hlavsa/Brabenec, ale také nejodvážnějším exkursem do oblastí rockem málo probádaných. Jako by kapela v nejtěžším období své existence, když už v podstatě nebylo možné veřejně ani soukromě hrát, reagovala na situaci vnitřním exilem a útěkem od rockového ducha i rockové matérie“. Třebaže tedy „Koně“ postrádají jasnou jednotící linii zřejmou u „Pašijí“ a jde vlastně o výběr z Brabencovy poezie, po hudební stránce nabízejí více přesahů k hudbě staré i soudobé a také k hudbě čistě duchovní. Ostatně citace nápěvu Aleluja, který věřící dodnes o Velikonocích zpívají při bohoslužbách, jasně prosvětluje skladbu Fotopneumatická paměť.

Zaznamenaná nahrávka s Filharmonií Brno zastihla skupinu ve složení Vratislav Brabenec (saxofon, zpěv), Josef Janíček (klávesy, zpěv), Eva Turnová (baskytara, zpěv) a Jaroslav Kvasnička (bicí, zpěv), jako hosté s ní vystoupili Michal Nejtek (klávesy, zpěv) a Josef Klíč (violoncello). Absence Joe Karafiáta a Jiřího Kabeše, kteří byli ještě u premiéry symfonického zpracování o rok dříve, signalizovala následný rozkol v kapele. Na celkové vyznění programu však toto personální oslabení nemá velký vliv. Ústředním vypravěčem hudebního příběhu je v případě této verze Filharmonie Brno, zatímco členové skupiny – snad s výjimkou bubeníka – komunikují v první řadě slovy. Přitom je důležité, že sólové hlasy se v jednotlivých skladbách střídají a že vedle „pamětnické“ dvojice Brabenec a Janíček se ke slovu dostane ženský hlas Evy Turnové i výkřiky mladšího člena skupiny, bubeníka Jaroslava Kvasničky (příznačně ve skladbě Slovo má na buben). Nové aranže a zapojení orchestru přitom nejsou jedinými změnami, které proběhly od počátku 80. let. Po třech a půl dekádách se z mužů na vrcholu sil stali ctihodní kmeti a zvláště Brabencův stařecký hlas zní naléhavěji než kdy dříve a dodává už tak závažným skladbám na ještě větší intenzitě. Zřejmé je to v závěrečné (před bonusem) skladbě Osip, kterou posiluje také společná gradace disonantního orchestru a rockové skupiny.

Orchestr je v nových úpravách skladeb velmi důležitý až klíčový. Že Michal Nejtek kladl velký důraz na perkusivní roli jednotlivých nástrojů (včetně smyčců), napoví už začátek záznamu (titulní skladba Co znamená vésti koně), který sleduje jednotlivé hráče a jejich údery do nástrojů. Tato úloha přísluší orchestru i v dalších kompozicích a z toho nejvíce možná uprostřed pásma ve výrazném Deliriu. Přitom je zajímavé, že v těchto pasážích autor aranží nezneužil bubeníka a neposunul jej za každou cenu prvoplánově do popředí, jakkoli by to posluchač mohl očekávat. Rytmickou roli totiž v průběhu večera hrají i lidské hlasy – způsob střídání civilní deklamace a výkřiků a vůbec dikce, kterou jsou pronášeny Brabencovy texty, naprosto odpovídají nevšední roli orchestru.

Příběh, který na tomto albu tvoří Brabencovy texty, nás zve do lehce staromódního světa, v němž o „svátku věšení svatých“ musí někdo vést koně, světa, kde se „lidi a krávy pasou kolem“, kde z okrajů lesa „volají oběšenci“ a kde nás potkávají „havrani rackové potkani“. Je to svět, kde „Bůh zapomíná budoucnosti“, ale v němž je volání Haleluja stejně důležité jako slova Otčenáše integrovaná do všedních starostí. Brabencova neklidná poezie připomene Karla Hlaváčka i Charlese Baudelaira, ale svou volnou strukturou míří jinam. Možná do doby svého vzniku, ale možná ještě víc do tehdy neznámé budoucnosti: „Bůh ví, co nestalo se náhodou už v budoucím věku jeho nekonečného mládí.“ I proto dnes pásmo Co znamená vésti koně nepůsobí jako archiválie, ale jako naprosto živá organická skladba, která díky Michalu Nejtkovi a Filharmonii Brno dostala nový impuls a novou podobu. Podobu tak svěží, že by byla škoda se s ní neseznámit.

The Plastic People of the Universe & Filharmonie Brno: Co znamená vésti koně; CD + DVD; Vydavatel: Indies Happy Trails 2017, 10 skladeb + přídavek, celková stopáž CD 72:57

The Plastic People of the Universe & Filharmonie Brno/ foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více

Pro poslední koncert letošního, sedmnáctého ročníku multižánrového festivalu Groove Brno si organizátoři schovali opravdovou lahůdku. V sobotu 7. prosince vystoupil v brněnském Metro Music Baru americký baskytarista, zpěvák a experimentátor MonoNeon, kterého doprovodila trojice muzikantů Xavier Lynn (elektrická kytara, vokály), Dominique Xavier Taplin (klávesy, vokály) a Jackie Withfield (bicí, vokály).  více

Dnes již světoznámá švédská kapela Dirty Loops zakončila v sobotu 30. listopadu v brněnském Metro Music Bar své podzimní evropské turné. Koncertem kapela přispěla do programu sedmnáctého ročníku funkového, soulového a jazzového festivalu Groove Brno. Trio virtuózních muzikantů ve složení Jonah Nilsson – zpěv a klávesy, Henrik Linder – basová kytara a Aron Mellergård – bicí se proslavilo perfektní technickou zdatností, propracovanými vlastními kompozicemi i cover verzemi známých, zejména popových písní. Tyto písně jsou však v jejich aranžích často reharmonizovány a stylem se blíží ke kombinaci disca, popu a jazz fusion. Aby se muzikanti nemuseli uchýlit k používání předem nahraných podkladů, doplnil trio při tour klávesák a vokalista Kristian Kraftlingvíce

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více

Hudební soubor Ensemble Opera Diversa dal svému poslednímu orchestrálnímu koncertu letošního roku osobitý „spin“. Večer se odehrál 26. listopadu v hudebním klubu Alterna, který je spíše sídlem rocku, elektroniky a indie popu než koncertním sálem artificiální hudby. Dvojice vybraných skladeb sestávající z premiérovaného díla Vojtěcha Dlaska Querellovy písně pro sopránový saxofon a smyčce a skladby Miloslava Ištvana Hard Blues pro pop-baryton, soprán, recitátora a komorní soubor tomu rovněž odpovídala. Ištvanův Hard blues přirozeně propůjčil celému večeru i jméno – právě onen střet artificiálního, komponovaného a cíleně „uměleckého“ světa (myšleno bez pejorativního nádechu) s afroamerickými autentickými hudebními projevy vyvěrajícími z hlubin duše životem zkoušeného člověka byl totiž středobodem večera. Nejednalo se tedy o pouhou stylovou inspiraci, nýbrž o inspiraci tematickou, která byla inherentně přítomná také v úvodním díle večera. Tím byla skladba Querellovy písně inspirovaná románem Jeana Geneta, již dříve věnovaná souboru Ensemble Opera Diversa, tentokrát však v nové instrumentaci.  více

Poslední z komorních koncertů v brněnských vilách na festivalu Janáček Brno 2024 se odehrál v neděli 24. listopadu odpoledne. Smyčcové kvartety Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka provedlo ve vile Löw-Beer Janáčkovo kvarteto ve složení Miloš Vacek – 1. housle, Richard Kružík – 2. housle, Jan Řezníček – viola a Lukáš Polák – violoncello.  více

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Nejčtenější

Kritika

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více