Tom Jegr: Gang 2015 a Souznění

Tom Jegr: Gang 2015 a Souznění

Život s alkoholem, drogami, vírou, rodinou a přitom pořád s blues. Dvě alba Toma Jegra vyšla během jednoho měsíce. Spojnicí je nejen on sám, ale také postava osudové ženy.

Brněnský rocker a bluesman Tom Jegr má za sebou bohatou minulost, a to nejen hudební. V 80. letech hrál metal a tvrdý rock s kapelami Krabat a Detto Rock. V první polovině 90. let slavil úspěchy se skupinou Charlie The Bomber, která se v roce 2011 vrátila s novým albem Šťastný dny přijdou. A hrál také v AC/DC Revivalu. Mezitím, jak šly roky a desetiletí, se stihl vymanit ze spárů náboženské sekty i drogové závislosti, stavěl dům a založil rodinu a na to všechno dnes vzpomíná v minulém čase. „Mám za sebou čas s rodinou / ten bejval krásnej / Mám za sebou čas s milenkou / vztah byl to plnej / (…) / Poslední tramvaj v dálce mizí / co nadělám, co nadělám / Mám aspoň čas pofoukat rány / nohy těžknout pod tíhou,“ zpívá na jednom ze svých dvou nových alb

Ano, Tom Jegr během jediného měsíce, v září 2015, natočil dvě nová alba. Liší se od sebe hudebně, částečně i obsahem textů, ale navazují na sebe a společně vytvářejí plastický obraz svého autora. Tom Jegr sice zůstává rockerem – či přesněji bluesrockerem –, avšak nezpívá jen o nešťastné lásce nebo o alkoholu (jak už to v blues bývá), ale jedním z hlavních témat jeho písní je vnitřní přemítání o životě a nabytá víra. Jegr svůj intenzivní vztah k Bohu nebalí do metafor. Na albu Souznění se slovo Bůh objevuje v polovině písní, a to často jako oslovení. Jde tedy o modlitby, avšak o modlitby člověka, který si je vědom svých nedostatků. „Hřích je můj chleba“ a „Zvracím z toho, co jsem skryl“, zpívá například bez servítků v závěrečné písni Vize, která je odrazem i obrazem jeho boje s démonem, který „přilévá olej do ohně po kapkách“.

Album Souznění je niterné, čemuž odpovídají i akustičtější aranže – převažuje Jegrova kytara s decentním, ale místy dostatečně zřetelným doprovodem baskytary (Petr Vavřík) a bicích (Pavel Bříza). Atmosféru pak v některých písních dotvářejí kytarista Radim Zelina a Jan Laník na harmonium. Typické hudební schéma tato komorní kapela předvádí hned v první písni Jak můžu chtít, v níž se na meditativní instrumentální úvod naváže pohodovým rockem po vzoru Dire Straits nebo třeba písničkáře Jana Jeřábka. Bluesová nálada převažuje v syrovější Včerejší noci, jedné z kratších písní alba, i v rozmáchlejší skladbě Tvoje jméno, rockovém šansonu s velmi pěknou kytarou. K ránu, píseň, z níž pochází citát v úvodním odstavci, je opět hořké akustické blues.

Jestliže je Souznění osobní zpovědí obráceného křesťana a permanentního hříšníka (přičemž nenormální není dělat chyby, ale neuvědomovat si to a nelitovat toho), album Tom Jegr & Gang 2015 představuje autora v trochu jiné poloze. Se svou koncertní kapelou zpěvák a kytarista natočil naprosto regulérní bigbítovou desku, na které asi nejvíc překvapí, že autorkou některých silně chlapských textů je žena. „Ještě jedno pivo nalejvám / Krásně v krku chladí, aspoň chvíli nejsem sám,“ veršuje Xenie Psotová v písni Zabouchlas mi před nosem. Mimochodem Psotová, autorka několika textů a jedné melodie na rockovém albu, je současně ženou, jíž Jegr věnoval akustičtější desku, která je autorsky čistě jeho. Postava osudové ženy tak oba disky propojuje a posluchač si může leccos domýšlet například z textu písně Tvoje jméno (na Souznění): „Tvůj pohled pálí a někdy chladí / teď cítím ho v srdci jako nůž / (…) / Jako zloděj si připadám / když jdu k tobě a ty víš / že ti co loupí zaplatí / vězením citů a tajemstvím.“

Ale vraťme se k rockovějšímu albu. Přestože obsahuje více hudebních i textových klišé („Dlouhej řeky proud / línej, kalnej a širokej / Mississippi blues / jednou si zahrát zkus / no tak jednou zkus“), i ono je reflexí zpěvákova života. Píseň Operace, aniž bych znal její příběh, snad mohu číst jako popis Jegrova osobního zážitku a možná i klíč k jeho duchovním písním: „Že v narkóze běží mi hlavou tyhle věci / Nic z toho nechápu, že by byl Bůh, co mnou proletí.“ K důležitým písním alba dále patří Proudí do moří – o víře, síle a naději – a Smíření, jehož text (opět Xenie Psotová) krásně koresponduje s Jegrovými vyznáními z druhého alba. Zpívá se v něm: „Dítě tvé je slabé / tolikráts to slyšel, tolikrát“, zatímco na albu Souznění slyšíme: „Protože jsme děti ve svých přáních / cítím milost, ve které žijem.“

Tom Jegr má hodně odžito a také odehráno. Díky tomu jeho rock i akustické blues znějí důvěryhodně a obě alba se velmi příjemně poslouchají, pakliže nehledáme experimenty a hudební novátorství. Texty písní jsou po formálně stránce většinou řemeslně v pořádku a naštěstí více než několik zmíněných klišé zaujme jejich vroucnost a přímočarost. To však neznamená, že by se Tom Jegr zcela vyhýbal poetickému jazyku a básnickým zkratkám. Výtečně se povedl obraz prolité krve na autorově loži v písni Jak můžu chtít, stejně jako touha proměnit svůj „zvířecí pud“ v solný sloup ve skladbě Vize. Právě díky nim – jde o první a poslední píseň alba – působí akustická deska Souznění kompaktněji. Je zpěvákovým intimním deníkem, zatímco CD Tom Jegr & Gang 2015 můžeme vnímat spíše jako pozvánku na rockový koncert. Takový, který nás strhne hudbou, ale během nějž v druhém plánu zachytíme nemálo z autorova životního příběhu. Z příběhu, kde má v jedné sloce vedle sebe Bůh i milovaná žena. Bůh, který je daleko, a žena, jejíž jméno halí tma.

Tom Jegr & Gang 2015. JV Records. 11 písní. Celkový čas: 51:23
Tom Jegr: Souznění. JV Records. 8 písní. Celkový čas: 33:40

Komentáře

Reagovat
  • Dědek

    16. leden 2016, 6:23
    Skvěle napsaná recenze! Milane, skutečně umíš. Je to věcné, ale je to i stylistický nadstandard, a psaní je samozřejmě především psaní. A úplně hlavně to má atmosféru, ta recka se takřka vyrovná Tomovým cédéčkům, a to je vždy hodně velký úspěch ;-). Dohromady vnímám tu obrovskou radost z kotoučků i z tohoto článku. Zejména mne dostalo, když jsem četl: "Dítě tvé je slabé / tolikráts to slyšel, tolikrát“, a zrovna přesně v tu chvíli mi to tady hrálo. Stejně jak jsem napsal v reportu ze křtu, píšu i Tobě, Milane: Dítě tvé je silné. Tady Dědek. A poděkování někomu, kdo tady na tom světě ještě umí psát.

Dále si přečtěte

„Akustická hudební vlna poezie všedního dne/noci vás zve do skrytých zákoutí lidské duše, touhy, poezie a chtění,“ píšou o sobě muzikanti ze skupiny Plachý host na svém internetovém profilu. A autor recenze to podepisuje.  více

Svým příznivcům k Vánocům a sobě k pětadvacátým narozeninám vyprodukovala Druhá tráva s Robertem Křesťanem svoje první DVD. Záznam koncertu s několika hosty představuje průřez tvorbou naší špičkové bluegrassové kapely, stejně jako zásadní vlivy, které na ni od začátku působily.  více

Album Tytyty není jen záznamem povedeného koncertu. Důležitá je energie samotná a celkový posun prakticky všech skladeb k větší ráznosti, syrovosti, dravosti. Fanoušci si také mohou celkem jednoduše zkompletovat diskografii Syčáků včetně rarit – buď nevydaných, nebo vydaných mimo řadová alba.  více




Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Nejčtenější

Kritika

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více