Tomáš Kočko & Orchestr. Ve studiu, naživo i Živě

Tomáš Kočko & Orchestr. Ve studiu, naživo i Živě

Tomáš Kočko vyrostl z folklorních a folkových kořenů a z „docela zajímavého“ písničkáře se zrodil nadžánrový muzikant. I naživo se spoluhráči předvádí to, co známe ze studiových desek, tedy suverénní zpěv, originální fúzi lidových a autorských prvků a především nadhled i pokoru.

Tomáš Kočko řekl před časem v rozhovoru pro Brno – město hudby: „Každá písnička je minidramatem či miniskečí.“ Narážel tím na své divadelní vzdělání (studoval muzikálové herectví a operní režii) a tato slova lze vztáhnout na kterýkoli koncert Kočkova Orchestru. Od pečlivě voleného pódiového odění až po energii, která z kapelníka při živém hraní sálá, vše působí dojmem, jako by si promyšlený koncept a lidová spontaneita daly dostaveníčko. Obecně není snadné přenést bezprostřední koncertní zážitek na CD a u Tomáše Kočka je to z výše uvedených důvodů ještě náročnější. Přesto se první živé album rozšířeného Orchestru povedlo. Obstojí jako výběr hitů, jako ukázka čistého a radostného muzicírování i jako zajímavá alternativa ke studiovým verzím písní.

Albu Živě předcházelo devět studiových nahrávek. Ke dvěma nejstarším, Horním chlapcům a Ondrášovi, se kapela nevrací, ale na třetí Hodovnici (2001) se právem dostalo. Písně Morena a především Svatojan jsou totiž připomínkou toho, že právě na počátku nového milénia vyrostl Tomáš Kočko z folklorních a folkových kořenů a z „docela zajímavého“ písničkáře se zrodil nadžánrový muzikant, pro kterého jsou lidový materiál a úcta k historii rodné země odrazovými můstky k vlastnímu autorskému vyjádření. Z dalších titulů dramaturgie živé novinky pomíjí alba Sadné zrnoKoleda a vedle jedné ukázky z kolekce Do tanca klade důraz především na poslední tituly Poplór, GodulaCestou na jih. Jedinou novinkou je na albu Živě píseň Hody, která svým charakterem a původem (úprava moravské lidové) navazuje na koncept Cesty na jih.

CD Živě však není pouze průřezem spíše novějším repertoárem Orchestru. Kočko si na svých studiových albech dává vždy záležet na aranžích jednotlivých písní i celku, což často podtrhuje výběr hostů – příznačné je zejména album Cestou na jih s dechovou sekcí nebo Godula s rockery. Základní sestava Orchestru je pochopitelně sehraná a na koncertech absenci hostů vyvažuje svým nasazením. Určitě však nebylo nemoudré přizvat na první živou nahrávku v historii kapely hosty v podobě Cimbálové muziky Velká Morava. Ve skutečnosti však nejde o společný projekt dvou kapel, ale o „pouhé“ rozšíření Orchestru o hráče na cimbál (Michal Grombiřík) a violové kontry (Jiří Ťutin Kašpar) a o spolupráci s přizvaným kontrabasistou Romanem Plaširybou, který zde nahradil dosavadního basistu Orchestru Kamila „Medvěda“ Tománka. Roli primášky hraje houslistka Libuše Černá, kmenová členka Orchestru. Takto vzniklou cimbálku doplňují Tomáš Kočko s kytarami, mandolínou a dalšími nástroji, Helena Vyvozilová s flétnami a – pozor, další rozšíření zvuku – dva bubeníci: Pavel Bongo Plch a Stanislav Pliska. Tedy sestava, s níž označení Orchestr začíná ztrácet punc nadsázky. Mimochodem to, že se „Kočkova“ cimbálka jmenuje Velká Morava, jistě není náhoda. Na otázku, které historické období má nejraději, Tomáš před časem odpověděl: „Velkou Moravu, její vzestup i pád. I když je to historie vzdálená, až téměř mytická, jsme jejími dědici. Bez ohledu na to, že jsme občany státu, který – na rozdíl od Slovenska – Velkou Moravu nepovažuje za součást své státnosti. Přitom je Velká Morava fenomén, který ovlivnil kulturní dějiny Bulharska, Makedonie, Srbska a nakonec i Ruska a politické dějiny našeho středoevropského prostoru. Její odumřelé tělo dalo vzniknout třem pozdějším státům – českému, polskému a maďarskému – a zároveň je obestřena množstvím záhad. A to je přesně ten mix, který mě zajímá.“

Jsme-li u názvů, sluší se připomenout mnohoznačnost zdánlivě obyčejného titulu alba, na kterou Kočko sám na obalu upozorňuje. Živě je samozřejmě koncertní nahrávka, kterou však kapela věnovala slovanské bohyni Živě. Navíc grafika obalu odkazuje ke slovu „žně“.

A jak tedy Tomáš Kočko & (rozšířený) Orchestr na albu Živě/Žně hraje? Má smysl si desku kupovat, máme-li doma všechna řadová alba? Troufám si tvrdit, že smysl to má. I naživo Kočko se spoluhráči předvádí to, co známe ze studiových desek, tedy suverénní zpěv, originální fúzi lidových a autorských prvků a především nadhled a pokoru, které jdou v Tomášových písních ruku v ruce. Nová je výrazná role cimbálu (od úvodní písně Nemožu uľežeť), zaměření na gradaci jednotlivých skladeb (Poslední božec) a především přínos obou bubeníků. Doporučuji dopřát si ten luxus a jednou si desku poslechnout pouze se zaměřením na rytmus. Všimnete si nejen dlouhého rytmického sóla ve Svatojanovi nebo práce bicích a perkusí v tanečních písních OvěnžokZbojnicky zvrtek, ale třeba také zajímavé hry v Ondrášově písni nebo souhry perkusí s cimbálem nebo kontrabasem coby dalšími rytmickými nástroji.

Album se natáčelo ve studiu Českého rozhlasu v Ostravě. Jde tedy o nahrávku živou, koncertní, ale současně studiovou, pokud jde o prostředí a profesionální přístup. Zvuk je logicky velmi dobrý, třebaže se některé drobné detaily nepodařilo vychytat. V Moravské například Tomáš při slově „v stříbře“ přefoukne a v Máš, máš zvukař nejspíše při prvních slovech „Mamko…“ a „Dcerko…“ vyjížděl oběma zpěvačkám mikrofon na poslední chvíli. Tyto maličkosti však nejsou důvodem ke kritice, ale spíše dokladem toho, že album je skutečně živé, se všemi klady a zápory. Přitom klady výrazně převažují.

Tomáš Kočko & Orchestr + CM Velká Morava: Živě, vydavatel: Tomáš Kočko 2014, ditribuce: Indies Happy Trails. 15 skladeb. Celkový čas: 75:58

Foto Jiří Pichl

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Tomáš Kočko pokřtil minulý týden v Ostravě své první živé album. Název alba Živě odkazuje nejen ke způsobu natáčení, ale také ke staré slovanské bohyni, jíž je nahrávka věnována. Podívejte se na videozáznam křestního koncertu, který zopakoval natáčení ve studiu Českého rozhlasu za účasti publika.  více

Rozhovor s Tomášem Kočkem o cenách Anděl, putování Moravou, Brnu jako kulturním centru a především o jeho posledním albu Cestou na jihvíce


Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Nejčtenější

Kritika

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více