V řadě profilových nahrávek členů skladatelského sdružení Konvergence se Tomáš Pálka objevil jako druhý. Mezi úvodním Na cestě k vlídnosti Ondřeje Štochla a třetími Hovory o jednohlasu Pavla Zemka-Nováka tvoří album Ztišením k poznání další pohled do hudebního a myšlenkového světa autorů, které sdružuje především vnitřní klid a programové směřování stranou světského ruchu. V jejich hudbě se to projevuje v různé míře, ale u Tomáše Pálky možná nejvíc ze tří dosavadních alb.
Tomáš Pálka studoval kompozici na brněnské konzervatoři a jeho učitelem byl Pavel Zemek-Novák (dále pokračoval ve studiu na HAMU u Klementa Slavického). Konvergence evidentně nehledí na vnější malichernosti, jako jsou generační rozpory nebo věkové rozdíly. Sbližování je postaveno na zásadnějších věcech, důležité je především vnitřní souznění. Alba Ondřeje Štochla i Pavla Zemka-Nováka jsou sestavena ze skladeb z delšího období, u Tomáše Pálky se můžeme o vročení jednotlivých titulů jen dohadovat, data jejich vzniku nejsou nikde uvedena. Vzhledem k pečlivě vypraveným obalům edice se domnívám, že jde o záměr. Zatímco u Štochla se jedná o nahlédnutí jeho skladatelské cesty a u Nováka o autorskou retrospektivu, Tomáš Pálka jako by svou hudbou uváděl posluchače do totálního bezčasí. Zatímco u Ondřeje Štochla vzniká pocit, že se čas zastavil, u Pálky úplně mizí. Všech šest kompozic alba působí dojmem výtvorů z jedné hmoty. Hmoty průsvitné, měkké, jemně vymodelované, sem tam doplněné lehce vyrytou čárou nebo nádechem barvy. Jednotlivé skladby mají i příbuznou stopáž mezi 10:22 a 13:29. Zdá se, jako by skladatel usiloval o nalezení jednoho dokonalého tvaru pro ideální materiál. Jako člověk, který má hodně co říci, ale stále nemůže najít těch několik naprosto přesných, výstižných slov, a mnohomluvnými popisy nechce rušit.
Nahrávky charakteristických skladeb vznikly naopak velmi rychle. Nahrávalo se v Galerii HAMU od 14. do 16. července 2013 a album má spíš parametry živé nahrávky bez publika než dokonalé studiové práce. Tomáš Pálka svou hudbou možná nemluví nahlas a radikálně do světa, ale ve spolupráci s tvůrcem výsledného zvuku Janem Trojanem nechává mluvit svět do své hudby. Sice tiše a mimochodem, ale přece jen se nezříká jeho působení úplně. Nahrávka je v zásadě čistá, ale ne sterilní. V drobných detailech přiznává prostředí, ve kterém vznikla.
Album rámují dvě kompozice pro sólový klavír, obě interpretuje Eva Hutyrová. U první nazvané Les Dentelles, tedy Krajky nebo snad Krajkoví, před sebou máme zvukovou drobnokresbu, tenké linky zvuků s mezerami ticha. Krajka je to nepravidelná, hodně průsvitná, snad až poněkud řídká. Titul závěrečné skladby Silent Light, Tiché světlo, je jen jemná slovní hříčka v názvu, která s obsahem samotné hudby nijak nesouvisí. Pokud se pokusíme porovnat atmosféru obou krajů dramaturgického oblouku, světlo se zdá být intenzivnější a kompaktnější než krajky, skrz které snadno prozáří.
Čtyři „vnitřní“ skladby alba jsou věnovány lehce proměnlivým obsazením, v nichž jako dynamický vrchol dominuje třetí Les Gouttes – Kapky, případně Slzy. Tady přiznávám, že se pokouším charakterizovat jednotlivé kompozice bez znalosti poznámek, které k nim dodal autor a jsou obsaženy v bookletu – s nimi by byl překlad patrně jasný. K ráznějšímu vyznění skladby přispívá jediné použití bicích nástrojů na celém albu, byť se s nimi zachází velmi střídmě. Měkký zvukový protipól jim tvoří kytarové flažolety. Předcházející Simple Silence (Prosté ticho) tvoří v celku alba přechod k mohutnějšímu obsazení Les Gouttes, k sólovému klavíru se přidávají viola a klarinet. Dojem průsvitnosti přetrvává i přes maličko hutnější výsledek.
Po Les Gouttes se album opět vrací k tichu, tentokrát ve skladbě Silence d’un Coeur – Mlčení srdce. K triu klarinet, viola, klavír se přidává ještě violoncello, v jemném hudebním předivu jsou jeho temnější tóny nad očekávání působivé. V následujícím Kraji Jitřenky ubývá z předchozího obsazení karinet a přidávají se dvoje housle. Máme tedy před sebou standardní klavírní kvinteto, ale tak křehce využívané, že se to ze samotného poslechu skoro těžko odhaduje. Po Les Gouttes se ale i tady ozvou alespoň krátce trošku dramatičtější místa.
Ztišením k poznání je album tak tiché, že vyžaduje od posluchače soustředění až nadlidské, kterému by mělo předcházet ztišení sebe sama. Z takové hudby vás může vytrhnout i hlasitější dech. Není to hudba pro každý den, ani pro každou příležitost. Detail obrazu Zastávka Vojtěcha Pálky, který tvoří titulní stránku, jako by o obsahu alba sám mluvil – zastavte se a trpělivě čekejte, časem se něco určitě stane.
Tomáš Pálka: Ztišením k poznání. Eva Hutyrová – kavír, Jiří Mráz – klarinet, basklarinet, Ondřej Štochl – viola, Jan Tuláček – kytara, Anton Ždanovič – bicí nástroje, Sebastian Tóth – violoncello, Viktor Mazáček, Matěj Vlk – housle. Ensemble Konvergence. Text CZ, A. Nahráno 14.–16. července 2013. Vydáno 2013. TT 69:18. 1 CD. Vydavatelství Rosa, RD2244.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..