Třetí rozhoduje. Rodinná dramaturgie a světová hudba

Třetí rozhoduje. Rodinná dramaturgie a světová hudba

Osmiúhlá slavnostní síň zámku v Rájci nad Sázavou se stala ve středu 5. června dějištěm třetího ze čtyřiatřiceti koncertů letošního devatenáctého ročníku Concentu Moraviae, uváděného dosud původním podtitulem jako Mezinárodní festival 13 měst – dnes je těch pořadatelských míst už dvacet. Dramaturgie, která počítá se specifickým kouzlem prostředí, v němž se ten který pořad odehrává, umístila do rájecké síně, jež při svém nevšedním půdorysu pojme překvapivé množství publika, aniž by ztratila svou intimní atmosféru, podnik takříkajíc rodinný. Jeho protagonistkami byly dvě sestry, flétnistka Clara Nováková a pianistka Dora Nováková-Wilmington, jež provedly dvě skladby svého otce Jana Nováka, jednu jeho učitele Bohuslava Martinů a jednu od Vítězslavy Kaprálové, tedy tří mimořádných tvůrčích osobností, jež spojil pohnutý osud mnoha pouty.

Připomeňme si, že Martinů, klasik světové hudby dvacátého století, prožil největší část svého života v nedobrovolné emigraci, kde také zemřel – stejně jako oba jeho jediní čeští žáci, s nimiž se v zahraničí setkal a jejichž tvorbu zásadním způsobem ovlivnil. V předválečné Paříži to byla Kaprálová (1915–1940), v poválečném New Yorku Novák (1921–1983). Vztah velkého skladatele k oběma mladým lidem šel daleko za obvyklý vztah učitele k žákům, hlavně protože byli spřízněni bytostnou potřebou svobody a nezávislosti – ve smyslu občanském i tvůrčím.

I při této své rodinné dramaturgii (v publiku seděli posluchači, kteří se s některými ze jmenovaných a s jejich okolím kdysi velmi dobře znali) měl koncert úroveň hodnou mezinárodního festivalu – výběrem skladeb i jejich provedením. Bylo znát, že obě skladby svého otce hrají sestry prakticky od jejich vzniku – a sonátu jeho učitele od chvíle, kdy se po válce dostaly k jejímu materiálu; i když je s obratem autentická interpretace nutno zacházet velmi opatrně, je v tomto případě skutečně na místě. Úvodní skladbu večera Choreae vernales (Jarní tance) napsal Novák (1977) v Roverettu, místě svého italského působení. Tento kraj na břehu Gardského jezera opěvovali už Novákovi milovaní antičtí básníci a on dokázal do své hudby promítnout hodně z jejich poetických představ. Skladba vznikla pro Claru a kytaristu Andreolliho; když z provedení po jeho úrazu sešlo, přepsal Novák kytarový part pro Dořin klavír. Z původní kytarové koncepce zůstala skladbě jistá vzdušná lehkost, kterou obě hráčky (podporované akustikou síně) brilantně zužitkovaly v představě tance, ať už jako osvobozeného pohybu plného rozkoše nebo jako rituálního úkonu stupňovaného k vytržení.

Svou jedinou flétnovou sonátu (označil ji jako první, ale další už nenapsal) vytvořil Martinů za letního pobytu v roce 1945 (Spojené státy ještě bojovaly v Tichomoří), jejž s manželkou trávil v pohodě, s pocitem šťastně se vyvíjející situace a blížícího se návratu domů na Vysočinu. Tato skutečnost také většinou ovlivňuje interpretační výklad skladby jako projevu nerušené lyrické pohody plné ptačího zpěvu; obě hráčky jí však vtiskly zřetelně jiný smysl, zdůrazňujíce převažující mollový ráz dlouhých melodických linií pomalé vnitřní věty a zejména jejich přerušení klavírní mezihrou, z níž učinila pianistka Dora dramatický a takříkajíc osudový vrchol celé skladby, nikoli už nevinné a hráčsky vděčné idyly, nýbrž hluboké osobní výpovědi.

Klavírní exhibicí se stalo také další číslo pořadu, Groteskní passacaglia Vítězslavy Kaprálové. Ta ji napsala v závěru svého studia u Vítězslava Nováka (skladby) a Václava Talicha (dirigování) na pražské konzervatoři – tedy ještě dlouho předtím, než v Paříži poznala Bohuslava Martinů – a zadala do skladatelské soutěže; vyhrála ji – a profesorka Alena Veselá v Rájci vzpomínala, jak velice byla pyšná na toto umístění, které ji zařadilo před skladbu jejího veleváženého učitele Nováka. Groteskní passacaglia je brilantní klavírní miniatura, napsaná chytře a zkušeně (kompozičně i pianisticky) v duchu evropské moderny třicátých let a vtipkující na účet důstojné formy – aspoň tak ji předvedla pianistka Dora na přivezené koncertní křídlo Petrof.

Závěrečné číslo, Sonata super ,,Hoson Zes“ patří k četným anticky inspirovaným skladbám Jana Nováka. Hoson zes jsou první slova takzvané Seikilovy písně, prvního starověkého zápisu melodie, který dlouho platil za nejstarší dochovanou melodii vůbec a jehož řecký text nabádá k užívání života bez zbytečných starostí. Novák, inspirovaný zřejmě jak melodií, tak textem, vytvořil skladbu, která se od lehkomyslných Jarních slavností liší skutečně sonátovou závažností. Tu zdůraznily sestry-interpretky několikerým způsobem, zvukově masivnějším přednesem, podtržením tematického významu ústřední myšlenky (odlišně) ve všech třech částech, bezpečným a účinným dosazením nevšedních zvukových efektů a virtuozitou, s níž zvládaly charakteristická rytmická kouzla svého otce.

Vedle všech jmenovaných kladů zařadil rájecký festivalový večer navíc postavu Jana Nováka do dobového kontextu jako nejvýznamnějšího moravského skladatele druhé půle dvacátého století a stal se možná příslibem dalších novákovských akcí.

 Jan Novák: Choreae vernales pro flétnu a klavír, Bohuslav Martinů: Sonáta č. 1 pro flétnu a klavír, Vítězslava Kaprálová: Groteskní passacaglia pro klavír, Jan Novák: Sonata super „Hoson zes...“ pro flétnu a klavír. Clara Novakova – flétna, Dora Novakova-Wilmington – klavír. 5. 6. 2014, Rájec-Jestřebí, zámek, Slavnostní sál. V rámci festivalu Concentus Moraviae.

Foto Adam Dušek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Oba hlavní protagonisté – recitátorka i dirigent – se zasloužili o to, že celý večer probíhal v soustředěné a temně baladické atmosféře. Soňa Červená nebyla laskavou babičkou vyprávějící pohádky, nýbrž vědmou prohlédající a nelítostně odsuzující tragickou vinu hlavních postav.  více

Festival Concentus Moraviae se letos už počtvrté stává východiskem Českých snů – projektu zaměřeného na hudební spolupráci evropských regionů. Dramaturgem letošního ročníku je tedy opět skladatel, muzikolog a spoluautor myšlenky Českých snů Aleš Březina. Potkali jsme se v Besedním domě a kromě aktuálního programu a interpretů jsme probírali také národní identitu, hledání národního hudebního jazyka a prolínání vlivů.  více


Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Nejčtenější

Kritika

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více