Tři niněry: elektronika, hrací strojky, Schubert, tango

Tři niněry: elektronika, hrací strojky, Schubert, tango

Jádrem každého festivalu by měly být výjimečné události. Letošní ročník Folkových prázdnin svedl dohromady tři niněristy k projektu, který dal zabrat nejen toleranci a hudební inteligenci publika, ale i představě o tom, co všechno ještě může obsáhnout pojem world music.

Niněra má výhodu i handicap v tom, že si při vyslovení jejího jména většina lidí vůbec nic nepředstaví. Jestliže má někde vystoupit niněrista, nevzbudíte u nikoho žádná přehnaná očekávání a nároky – to je ta výhoda, ale je také dost možné, že nevzbudíte vůbec žádný zájem – to je ten handicap. Pozvat si tři niněristy na stabilně navštěvovaný festival je vcelku logické řešení, ale udělat z nich hlavní bod programu, ke kterému festival postupně směřuje jako ke svému vrcholu, je už poněkud bláznivé. A vlastně i odvážné, ačkoli toto slovo ve spojení s dramaturgií nemám příliš v lásce. Na Folkové prázdniny do Náměště nad Oslavou se návštěvníci vracejí mnoho let, tvoří jakousi větší rodinu. Věrné publikum ale není jen jistota, je to i závazek a chce opravdu kus odvahy nehladit ho jen po srsti. Matthias Loibner, Valentin ClastrierGermán Díaz přitom připravili publiku hudební nálož, z níž by se přinejmenším první polovina neztratila ani na festivalu soudobé hudby.

Hudební nástroj připomínající neforemného křížence houslí a flašinetu patří k těm méně známým, z běžného užívání už se téměř vytratil. Niněra se většinou drží na klíně, její struny rozeznívá tření kola roztáčeného klikou. Výška tónu se obvykle mění klapkovým mechanismem ovládaným levou rukou. Tolik k samotnému principu starodávného nástroje, jehož zvuk připomínající v „základním provedení“ poněkud neuměle vrzavé skřipky mohli ortodoxní folkáči zaregistrovat alespoň na albu Spirituál kvintetu Písničky z roku raz dva v písničce U Karlova Týna. Včera se jim ale dostalo o hodně jiné hudby, z níž se jakési tendence k písničkám vyklubaly až po půlhodině hraní.

Vedoucím, nebo lépeřečeno kurátorem projektu byl Germán Díaz, který si ke společnému vystoupení přizval nejen dva spoluhráče s niněrou, ale ještě další kolegy. Bicí obohacené o hang (čili kultivovanější steel drum), trubka, tuba střídaná s trubkou a hoboj s anglickým rohem vytvořily obsazení, jaké se hned tak neslyší. V centru dění byly pochopitelně niněry a také spousta elektroniky, která rozšířila zvukové možnosti kamsi k nekonečnu, ale její použití bylo hodně funkční a hlavně působivé.

Vlastní koncert začal vcelku dlouhou plochou, z níž se střídavě vynořovaly a zase do ní vracely jednotlivé niněry, bylo dost těžké odhadnout, která a co právě hraje. V kombinaci s elektronikou došlo až k zahlcení zvukem – nebyl to žádný noise, ale jeho intenzitu výsledná zvuková stěna měla, i když víc do hloubky než k hlasitosti. Vznikal opravdu jakýsi zvukový prostor, z nějž občas vystoupil melodický útržek a opět se vrátil do celkového zvukového masivu. První na sebe jako výraznější individualita upozornil Valentin Clastrier, který s niněrou zacházel tak trochu jako Jimi Hendrix (nebo Michael Gira?) s elektrickou kytarou včetně využívání zpětné vazby. Germán Díaz měl během večera možná nejsilnější sklony k melodii, snad nejvíc se obracel i někam k lidovým zdrojům, Matthias Loibner měl zase silné tendence k ambientním, poněkud meditačním plochám.

Tři rozdílné temperamenty se během krátkého zkoušení v předchozích dnech povedlo skloubit do soudržného tvaru, k němuž přispívali i další přizvaní hudebníci. První – pro mě mnohem poutavější – část vystoupení, připomínala ze všeho nejvíc interpretaci grafických partitur. Bylo těžké, až nemožné rozeznat, co vyplývá z okamžité interakce a co jsou předem připravené pasáže, z celkového zvuku se občas vynořila trubka hnaná přes kvákadla, barokní trubka, přidával se zpěv i lidský dech.

Po půlhodině se do vytváření rozvlněných zvukových ploch začaly vkrádat zřetelnější písňové struktury a část publika – možná i dost velká – si očividně oddechla (jen pro představu uvádím, že zatím zřejmě největší posluchačský ohlas zaznamenala na festivalu poprocková skupina Zrní, která hrála před niněristy, a jako táhlo na lidi zafungovala bezvadně). Soudržné vystoupení se také začalo maličko tříštit na jednotlivé písničkové segmenty. Melancholický předěl vytvořila píseň Franze Schuberta Der Leiermann (Flašinetář) z cyklu Zimní cesta. Fantasticky vyzněla skladba s doprovodem hracího strojku, nakonec došlo i na tango. Publikum si na závěr přece jen řeklo také o přídavek: ke kapele se v něm připojila Jitka Šuranská, z jejíž iniciativy tyto projekty vzešly.

Množné číslo zde není omylem, Třem niněrám předcházely minulý rok Tři hlasy, na těch se s Jitkou Šuranskou podílely další dvě zpěvačky Irén Lovász a Michal Elia Kamal. Živý záznam jejich společného koncertu vyšel u Indies Scope v den zahájení letošních Folkových prázdnin a před vystoupením niněristů se mu dostalo i křtu. Musím říci, že jsem si během následujícího niněristického řádění – především při rozvíjení větších ploch – několikrát vzpomněl na dávnou značku Briana Ena Obscure Records, které by sestřih takového vystoupení neudělal žádnou ostudu. Bylo by hezké, kdyby se stala tradice nejen z vytváření podobných festivalových projektů, ale i jejich vydávání, zvlášť když první pokus se Třemi hlasy dopadl hodně dobře.

Matthias Loibner (Rakousko), Valentin Clastrier (Francie) a Germán Díaz (Španělsko) – niněry, David J. Herrington – tuba, trubka, Benxamin Otero – hoboj, anglický roh, Peter Rosmanith – bicí, Franz Hautzinger – trubka. 30. července 2015, Folkové prázdniny,

Foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Cimbálová muzika, objevování hudecké tradice, sólové vystupování, práce ve Filharmonii Bohuslava Martinů, v posledním roce také budování vlastního tria. Pozvolný přechod od folkloru k world music je obrazem poctivosti, s jakou Jitka Šuranská k hudbě přistupuje. K tomu všemu přidává ještě vymýšlení projektů pro festival Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou. Náš rozhovor na nádvoří Moravské galerie sledoval s lehkým neklidem adoptovaný Kuba z útulku.  více

Tři nezaměnitelné zpěvačky spojil originální projekt festivalu Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou, který představí na novém albu. Jde o záznam ze setkání a společného koncertního vystoupení tří hvězdných souborů z různých krajin.  více

Oznámení o pohřbu Jaromíra Nečase

29. červenec 2015, 5:41

Pohřeb nedávno zesnulého Jaromíra Nečase se koná tento pátek v obřadní síni brněnského krematoria.  více




Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Již 69. sezonu zahájila v neděli 15. září v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod taktovkou jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Divákům nabídla skladby Bedřicha Smetany a Antona Brucknera, kteří by tento rok oslavili dvousté narozeniny. Oproti avizovanému programu byl ovšem nedělní večer zkrácen o symfonickou báseň Hakon Jarl, neboť vydatné deště a s nimi spojené záplavy se nevyhnuly ani brněnskému okolí. Několik muzikantů se nemohlo do Brna na koncert bezpečně dostat. Jednou z nich byla i harfistka Ivana Švestková, jejíž part ve zmíněné symfonické básni velice náročný, nebylo možné takto narychlo sehnat náhradu.  více

S výhradně romantickým repertoárem na brněnský festival Špilberk přicestoval v sobotu 24. srpna korejský rozhlasový orchestr KBS Symphony Orchestra se svým hudebním ředitelem – finským dirigentem a houslistou – Pietari Inkinenem. Pozvání přijala také jihokorejská houslistka, absolventka prestižní Julliard School Bomsori Kimvíce

Festival Špilberk pořádá Filharmonie Brno již rovné čtvrt století na konci srpna na nádvoří stejnojmenného hradu. Čtyři hudební večery pod širým nebem divákům nabízí výběr koncertů z řad klasické, filmové, počítačové, ale často i jazzové či jiné hudby. Jedná se tak o rozmanitý mix interpretů a repertoárů s často příjemnou, letně uvolněnou atmosféru. Letošním velkým a předem vyprodaným tahákem byl středeční večer 21. srpna plný melodií z filmů Jamese Bonda v režii Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou světově uznávaného dirigenta, skladatele a aranžéra Stevena Mercuria. V průběhu koncertu se posluchačům také představili zpěváci Sára MilfajtováVendula Příhodová a David Krausvíce

Nejčtenější

Kritika

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více