Úterním koncertem vstoupil festival Moravský podzim do posledního týdne a nabídl posluchačům dvě premiéry: světovou – skladbu Moving Silhouettes Martina Brunnera, která vznikla na objednávku festivalu, a českou – Prarasto grožio beieškant... litevské skladatelky Žibuoklė Martinaitytė. Obě díla provedlo Trio Bohémo ve složení Matouš Pěruška – housle, Kristina Vocetková – violoncello a Jan Vojtek – klavír.
Koncertu předcházela krátká beseda se členy Tria Bohéma a Martinem Brunnerem. Původně se měla zúčastnit i Žibuoklė Martinaitytė, která se nakonec dostavit nemohla kvůli studijní stáži v Itálii. Trio i skladatel společně diskutovali o skladbách nadcházejícího koncertu, navzájem si pochvalovali vzájemnou spolupráci. Brunner zmínil, že pro trio se mu psalo dobře, jelikož čím více je při skládání omezen (v tomto konkrétním komorním nástrojovým uskupením), tím se cítí svobodněji, a vychválil požadavek tria, aby se jednalo o melodickou kompozici. Později byla diskutována i skladba druhá. Členové tria například zmínili, že je pro hráče velice náročná na soustředění a že se nejedná o klasické koncertní dílo, o čemž se mohli posluchači sami přesvědčit.
Na samotném koncertu jako první zazněla světová premiéra Moving Silhouettes (Pohyblivé siluety) Martina Brunnera, skladatele a klavíristy, který je známý především z jazzové sféry. V této kompozici se jeho primární zaměření silně projevovalo. Zejména v rychlých, výrazně rytmizovaných pasážích byly vlivy jazzu, často až jazz-rocku ze sedmdesátých let velmi patrné. Naopak v pomalejších částech vyniklo krásné hraní si s melodiemi a předávání hudebních motivů mezi nástroji (primární požadavek tria na melodičnost byl stoprocentně splněn). Moving Silhouettes, které v sobě skrývaly nádech filmové i populární hudby, tak přinesly posluchačům odlehčený úvod koncertu, aniž by skladba hraničila s kýčem. Samotné interpretaci díla nebylo možné cokoliv vytknout. V pomalejších lyrických částech Trio Bohémo ukázalo, že umí skvěle pracovat s tónem a naplno dalo vyniknout krásným a výrazným melodiím. Naopak v rychlejších pasážích se projevila jejich technická zdatnost. Rozdílům mezi náladami pomohla i skvělá práce s dynamikou. Muzikanti spolu výborně komunikovali a byli skvěle sehraní.
Jako druhá zazněla monumentální, více než hodinu trvající multimediální kompozice Prarasto grožio beieškant... (Hledáni ztracené krásy...), s podtitulem audiovizuální novely, litevské skladatelky Žibuoklė Martinaitytė, která spojuje klavírní trio, elektroniku a video. Toto dílo se snažící zachytit pomíjivost jistých momentů a vzniklo v roce 2016 během skladatelčina studijního pobytu v Paříži. Podle jejích vlastních slov to nebyla náhoda. Jako jedna z hlavních inspirací jí posloužily obrazy leknínů impresionistického malíře Clauda Moneta, jehož rozsáhlá plátna jsou evokována dlouhou stopáží díla a podobně jako Hledání se snažila zachytit prchavé okamžiky. Jako další ideový zdroj své práce uvádí Martinaitytė anglickou spisovatelku Virginii Woolf. Nesnažila se ovšem o ztvárnění literární předlohy, ale odvolává se na spisovatelčinu úvahu o rozlišení „okamžiků bytí“ a obyčejných okamžiků. O první z nich šlo skladatelce především. Nehledala je na exkluzivních a exotických místech, ale ve zdánlivě obyčejných krásách každodenního světa, který nás obklopuje.
Série audiovizuálních novel Hledání ztracené krásy... má celkem deset částí, které plynule přechází jedna v druhou. Jedná se o nepřerušený audiovizuální tok a jednotlivé části jsou uváděny titulkem na plátně. Ve videu se opakovalo několik motivů: stromy, květiny, architektura, parky, sochy, mihotající se vodní hladina, sluneční a přesýpací hodiny nebo lidské postavy. Tento film nesloužil jako pouhý vizuální doprovod hudby prováděné triem, ale šlo pevnou a neodmyslitelnou součást této kompozice. Tyto dva prvky byly provázeny předem nahranou zvukovou stopou, která odrážela, co se děje na plátně, například v podobě různého ševelení a zvuků přírody. Ty byly doplněny o nahrávky sboru a jakési „ozvěny“ tria, které se v daný moment zvukově mísily s triem na pódiu. Celé dílo pak bylo touto nahrávkou zakončeno.
Hudební část, která byla přednášena živě Triem Bohémem, si zhusta pohrávala se zvukem a dotvářela atmosféru k dění na plátně. Klavírista, houslista i violoncellistka vytvářeli zvukomalbu různými technikami hry na své nástroje. U klavíru to bylo mimo jiné tlumení rozezněných strun rukou, rychlé rozložené akordy v různých polohách nebo impresionistické běhy po klaviatuře. Houslista s violoncellistkou pak používali například klouzání po strunách jak prsty, tak smyčcem nebo hojně využívali techniku sul ponticello (hra blízko u kobylky), která má ostřejší zvukový charakter a jsou při ní zdůrazněny vyšší harmonické složky tónu na úkor základní. Později se objevily i výraznější melodicko-harmonické postupy, jež spočívaly zejména v rozložených akordech ve smyčcích.
Toto dílo bylo náročné na soustředění členů tria a celkovou interpretaci, jelikož všichni museli být přesně sehraní nejen mezi sebou, ale také s videem a elektronikou. Z toho důvodu měli v jednom uchu sluchátko, ve kterém metronom udával tempo (jak zaznělo na besedě). To jistě omezilo jejich možnosti poslouchání se navzájem, a dokonce i sebe sama. Na výsledné interpretaci to ovšem nebylo poznat a podobně jako v první skladbě si dokázali skvěle pohrát s tónem a dynamikou. A v technicky náročnějších pasážích ani na moment nezaváhali. Přítomní vyslechli posluchačsky náročný, ale velmi intenzivní, neobvyklý a z velké míry neopakovatelný zážitek.
Program:
MARTIN BRUNNER: Moving Silhouettes (Pohyblivé siluety), světové premiéra
ŽIBUOKLĖ MARTINAITYTĖ: Prarasto grožio beieškant... (Hledáni ztracené krásy...), česká premiéra
Obsazení:
Trio Bohémo:
Matouš Pěruška – housle
Kristina Vocetková – violoncello
Jan Vojtek – klavír
Úterý 17. října 2023, Besední dům
Zatím nebyl přidán žádný komentář..