Přestože se původně plánovaným vrcholem desáté brněnské koncertní sezony orchestru Czech Ensemble Baroque mělo stát Haydnovo první a dnes naneštěstí jen zřídka uváděné oratorium Návrat Tobiáše do vlasti, stal se Triumf času a pravdy Georga Friedricha Händela více než důstojným náhradníkem. Ostatně obě díla pojí mnohé paralely: v umělecké dráze obou skladatelů představovaly tyto skladby jejich první oratorní tvorbu. Oba se navíc ke svým raným oratoriím vraceli a přepracovávali je. Nicméně zatímco Haydn uzavřel svoji oratorní tvorbu Ročními dobami, Händel se znovu vrátil ke svému prvnímu dílu tohoto typu. Ačkoliv vzhledem ke svému věku, slepotě a zhoršujícímu se zdravotnímu stavu lze předpokládat, že podíl samotného Händela na úpravách oratoria The Triumph of Time and Truth (při prvním uvedení roku 1707 pod názvem Il Trionfo del Tempo e del Disinganno a podruhé roku 1737 jako Il Trionfo del Tempo e della Verità) do konečné podoby byl spíše symbolický. Za autora bývá uváděn John Christopher Smith mladší, který byl již dlouhou dobu Händelovým chráněncem a přítelem. Právě toto třetí, konečné, přepracování autorova prvního oratoria zaznělo v interpretaci orchestru Czech Ensemble Baroque a sboru Czech Ensemble Baroque Choir (sbormistryně Tereza Válková) 10. února pod taktovkou uměleckého vedoucího Romana Válka v sále brněnského Besedního domu. Jako sólisté vystoupili Romana Kružíková (Krása), Jaroslav Březina (Rozkoš), Pavla Radostová (Klam), Jiří Miroslav Procházka (Čas), Lucie Netušilová Karafiátová (Pravda) a dále kontratenor Matej Benda a sopranistka Markéta Klaudová. Na židli koncertního mistra usednul Michal Klas.
Již z názvu je patrné, že libreto z pera římského kardinála Benedetta Pamphili vychází z alegorického námětu a podobně jako v nejstarším známém oratoriu/duchovní opeře Rappresentazione di Anima, et di Corpo italského skladatele Emilia de' Cavalieriho se středobodem stává zápas mezi duchovním a povrchním, věčným a pomíjivým, božským a lidským. Středobodem Händelova oratoria je příběh Krásy, kterou se snaží Pravda a Čas obrátit k nadpozemským radostem, naopak Rozkoš a Klam usilují o to, aby se Krása opájela kouzlem lidského pomíjivého světa. Zatímco příběh je v dobrém slova smyslu archaický, Händelova hudba vycházela z dobové operní praxe. Není tomu ostatně náhodou – v Římě platil v době prvního uvedení Händelova oratoria papežský zákaz provozování oper. Šlechta však po opeře prahla a tento nedostatek nahrazovala právě oratoriem, které žádané operní prvky obsahovalo. A Triumf času a pravdy doslova hýří bohatým operním jazykem a tklivými i rytmicky divoce pulsujícími áriemi. Jedním z prvních pozoruhodných znaků hudební faktury díla je její instrumentační pestrost. Jednotlivé nástrojové skupiny vystupují do popředí a Händel jim dává dostatek prostoru, aby barevně kontrastovaly se zbytkem orchestru (a sazby). Nelze než pochválit instrumentalisty orchestru Czech Ensemble Baroque i Romana Válka za důkladnou práci s dynamikou i výrazem, díky které tyto části získaly nebývalou působivost. A ostatně nejen tyto části – hudební večer si prakticky po celou svoji dobu udržel nadstandardní kvalitu interpretace (výrazovou přesnost, rytmickou přesnost či dynamickou pestrost) ve všech zásadních ohledech, a to napříč celým orchestrem. Nastudování bylo navíc energické a zachovávalo si od počátku do konce živé hudební momentum. Snad jen počátek hobojového sóla nebyl úplně stoprocentní, nicméně hobojistce chvíli předtím vypadnul strojek z nástroje na zem. Nedivil bych se, kdyby tento náraz nějakým způsobem poškodil plátky nástroje. I vzhledem k tomuto se hudebnice se sólovým výstupem (a možná i poškozenými plátky) poprala veskrze dobře a po úvodním „kiksu“ se již žádné problémy neobjevily.
Samostatnou kapitolu tvoří pěvecké výkony sólistů, které lze bez rozpaků označit za více než povedené. Titulní postava Času v nastudování Jiřího Miroslava Procházky působila pevně a majestátně. Obzvláště zpočátku lze jeho výkon bez uzardění označit za patřičně „šťavnatý“ a výrazově přesvědčivý. Lucie Netušilová Karafiátová svým měkkým a temněji zabarveným altem doslova zosobnila umírněnou Pravdu, která pomohla odvrátit Krásu od scestí. Herecky i pěvecky enormně přizpůsobivý Jaroslav Březina se stal výtečnou volbou pro postavu Rozkoše, jejíž vnitřní vývoj – ze sebejisté a neochvějné až po vyděšenou a zdecimovanou – ztvárnil veskrze povedeně. Za pěvecké vrcholy večera osobně považuji Romanu Kružíkovou a Pavlu Radostovou, které obě zvládaly své postavy s intonační přesností, bohatou dynamikou, a především naprosto bezchybnou výrazovou složkou – jemné nuance ve zpěvu obou dam přísně reflektovaly text a zpěvačky s lehkostí interpretovaly rozmanitá citová pohnutí svých postav. Opomenout nelze ani skvěle sjednocený, rytmicky přesný a srozumitelný (a to jak z hlediska melodie, tak i deklamace) sbor pod vedením Terezy Válkové. Na sboru je zkrátka poznat, že je složený ze sólistů, kteří spolu umí zpívat a žádný z hlasů neusiluje o vlastní nadvládu. Současně jsou však zpěváci zvyklí na náročný repertoár a je-li to třeba, jsou schopni – jak se ostatně u Czech Ensemble Baroque Choir pravidelně stává – bez mrknutí oka obsadit náročné sólistické role.
Čtvrteční večer s Czech Ensemble Baroque patří bezpochyby k dalším úspěšným počinům celého orchestru stejně jako Romana a Terezy Válkových. Po úspěšné opeře Alcina z produkce Národního divadla Brno se tak další Händlovo dílo těší zasloužené pozornosti. Stále však doufám, že se původní plánované Haydnovo oratorium Návrat Tobiáše do vlasti podaří orchestru Czech Ensemble Baroque realizovat. Koneckonců Mistr již dalších 290 let od svého narození mít nebude a v podobně kvalitním nastudování by se rozhodně jednalo o adekvátní narozeninový dar!
GEORG FRIEDRICH HÄNDEL (1685–1759)
Triumf času a pravdy
SOLI:
Romana Kružíková – Beauty
Jaroslav Březina – Pleasure
Pavla Radostová – Deceit
Jiří Miroslav Procházka – Time
Lucie Netušilová Karafiátová – Counsel
Matej Benda – kontratenor
Markéta Klaudová – soprán
CZECH ENSEMBLE BAROQUE
Roman Válek – dirigent
Tereza Válková – sbormistr
Michal Klas – koncertní mistr
CZECH ENSEMBLE BAROQUE CHOIR
soprán: Yvetta Fendrichová, Markéta Klaudová,
Romana Kružíková, Pavla Radostová, Tereza Válková
alt: Matej Benda, Lucie Kořínková, Tereza Krejčí,
Lucie Netušilová Karafiátová
tenor: Jaroslav Březina, Ondřej Holub, Jan Kožnar, Jakub Kubín
bas: Jan Faltýnek, Václav Jeřábek, Jiří Miroslav Procházka,
Martin Vacula
CZECH ENSEMBLE BAROQUE ORCHESTRA
1. housle: Michal Klas, Kateřina Kratochvílová, Vojtěch Zajíc,
Peter Zelenka
2. housle: Vladimíra Grénerová, Eva Kalová, Veronika Svačinová,
Simona Tydlitátová
viola: Lýdie Cillerová, Martin Stupka, Jakub Verner
violoncello: Petr Hamouz, Dalibor Pimek
kontrabas: Matyáš Berdych
flétna: Lucie Dušková, Michaela Koudelková
hoboj: Petra Karpíšková, Rastislav Kozoň
fagot: Jakub Baran, Petr Budín
horna: Krzystof Bialasik, Jiří Tarantík
trubka: Karel Beránek, László Borsódi
theorba: Barbora Hulcová
cembalo: Jiří Havrlant
pozitiv: Marek Čermák
tympány: Radek Tomášek
Radovan Král: Wolfgang Amadeus Mozart
Pavel Vacek: Johann Sebastian Bach
Vladimír Chytil: překlad libreta
Besední dům, 10. února 2022, 19:00
Zatím nebyl přidán žádný komentář..