Ty Syčáci a Tytyty. Poetické esperanto živě

Ty Syčáci a Tytyty. Poetické esperanto živě

Album Tytyty není jen záznamem povedeného koncertu. Důležitá je energie samotná a celkový posun prakticky všech skladeb k větší ráznosti, syrovosti, dravosti. Fanoušci si také mohou celkem jednoduše zkompletovat diskografii Syčáků včetně rarit – buď nevydaných, nebo vydaných mimo řadová alba.

Ty Syčáci prý původně vůbec neměli v plánu natáčet a vydávat koncertní album. Jenže tradiční vánoční koncert Petra Váši a jeho kapely v klubu Stará Pekárna se tak povedl – a navíc se podařily i fotografie Richarda Procházky z vystoupení –, že by byla škoda ukrývat záznam v šuplíku. A tak osm let po bilančním albu Bum bum bum (To nejlepší a bicí) vydává skupina další retrospektivní pohled na svou tvorbu. Zmíněnou kompilaci z roku 2007 Syčáci natočili po dvou řadových albech a dvou rozmáchlých operách, přičemž všechny písně zaznamenali ve studiu znovu v rozšířené sestavě s bubeníkem Alešem Pilgrem. Od té doby kapela vydala dvě nová alba – KrásaEldorado – a právě na ně se na koncertní desce zaměřuje především. Kromě toho se na playlistu objevilo několik málo zásadních hitů z dřívějších alb – Věšák, Velký trh, nepřekonané Hadí nohy a v neposlední řadě také vzpomínka na Vášovu starší kapelu Ošklid, legendární Lokomotivám se motají kola.

Album Tytyty však není jen záznamem povedeného koncertu. Skupina využila této komunikace se svými příznivci a jako bonus jim nadělila čtyři další skladby. Dva takzvané outtakes z alba Bum bum bum (tedy „co se nevešlo“) a dvě písně, které vyšly na tematických kompilacích Zpívající břidlice (Underground Music) a Mňága a Žďorp – Dáreček (Dutý ale free). Fanoušci, zřejmě za to, že jsou – slovy kapely – „tak zajímaví“, si tak mohou celkem jednoduše zkompletovat diskografii Syčáků včetně těchto rarit.

Kvůli bonusům – a třeba i kvůli Lokomotivám, které Syčáci dosud na CD nezaznamenali – má album Tytyty smysl. Ale za pozornost stojí i koncertní verze písní, které fanoušci kapely důvěrně znají ze studiových záznamů. Důvody jsou minimálně dva. Prvním z nich je dramaturgie alba, díky níž si může posluchač nenásilně porovnat dva poslední dlouhohrající projekty skupiny, rockovou desku Krása s českými texty a žánrově hůře definovatelné Eldorado se slovy v „translatině“ („translatina je poetické esperanto, které si neklade nárok na stoprocentní srozumitelnost, ale na poetickou komunikaci mezi národy,“ říká Petr Váša). Jakkoli na koncertech dochází ke konvergenci, stylovému přiblížení písní z obou alb, hity z Eldorada jako Tomato nebo Chrono numero tvoří i ve svých rockovějších verzích autonomní hudební svět, odlišný od konvenčnějších písní z Krásy. Jinými slovy – energie, která sálá z písně Večer pro mě, se kvalitativně (nikoli kvantitativně) od energie skladeb Laguna nebo Orcano. Tuto dvojkolejnost současného syčáckého repertoáru přitom vnímám jednoznačně pozitivně. Zatímco studiová alba mohou být pestrá mimo jiné díky účasti hosté (na Eldoradu např. Jana Šteflíčková), koncertní nahrávka nabízí různé barvy právě díky různosti materiálu a díky celkové dramaturgii.

Druhý důvod, proč má koncertní album smysl, je energie samotná a celkový posun prakticky všech skladeb k větší ráznosti, syrovosti, dravosti. Dotklo se to nejen rockových písní z Krásy, ale například i původně akustického hitu Věšák. Změny podobným směrem se mimochodem dočkaly i Lokomotivy, ve kterých původní voice band obohatily rockové riffy v mezihře. Přitom je zajímavé, že rockový koncertní program ve Staré Pekárně Ty Syčáci nahráli v původním trojčlenném obsazení, které si původně říkalo „akustický bigbít“ – tedy Petr Váša (hlas, zvuky těla), Petr Zavadil (kytara, bubny) a Tomáš Fröhlich (baskytara). Bubeníka Aleše Pilgra, který sestavu posílil na kompilaci Bum Bum Bum nebo na albu Krása, tentokrát uslyšíte pouze v bonusových skladbách.

Ty Syčáci jsou kapela, která pracuje především s promyšlenými koncepty, ať už jsou to opery SSSSLišák je lišák nebo album Eldorado. Záznam jednoho řadového koncertu by tak měl být přímo negací dosavadních snah Petra Váši a spol. Ve skutečnosti však album jako celek – včetně nesourodých bonusů – zní až překvapivě kompaktně. Ve spojení s pěkným bookletem, který vedle fotografií obsahuje i texty všech písní, pak tvoří reprezentativní dárek pro fanoušky skupiny i pro ty, kteří se s Petrem Vášou a jeho poetikou teprve začínají seznamovat.

Ty Syčáci – Tytyty živě…; Indies Happy Trails 2015, 21 písní, celkový čas 74:45

Foto Josef Horák

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Eldorado je proti drásavému Z kopce neuvěřitelně hravé album. Je ale docela možné, že i u něj si po dvaceti letech řekneme, že se na něm nemusí měnit ani slovo.  více

Jak se podařilo vydat první album Z kopce v dobách normalizace a jaké to je poslouchat svou nejstarší desku zároveň s tou nejnovější. O tom, a také o mnohém dalším jsme mluvili s Petrem Vášou – reedice Z kopce a novinka kapely Ty syčáci totiž právě vyšly.  více



Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Již 69. sezonu zahájila v neděli 15. září v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod taktovkou jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Divákům nabídla skladby Bedřicha Smetany a Antona Brucknera, kteří by tento rok oslavili dvousté narozeniny. Oproti avizovanému programu byl ovšem nedělní večer zkrácen o symfonickou báseň Hakon Jarl, neboť vydatné deště a s nimi spojené záplavy se nevyhnuly ani brněnskému okolí. Několik muzikantů se nemohlo do Brna na koncert bezpečně dostat. Jednou z nich byla i harfistka Ivana Švestková, jejíž part ve zmíněné symfonické básni velice náročný, nebylo možné takto narychlo sehnat náhradu.  více

S výhradně romantickým repertoárem na brněnský festival Špilberk přicestoval v sobotu 24. srpna korejský rozhlasový orchestr KBS Symphony Orchestra se svým hudebním ředitelem – finským dirigentem a houslistou – Pietari Inkinenem. Pozvání přijala také jihokorejská houslistka, absolventka prestižní Julliard School Bomsori Kimvíce

Festival Špilberk pořádá Filharmonie Brno již rovné čtvrt století na konci srpna na nádvoří stejnojmenného hradu. Čtyři hudební večery pod širým nebem divákům nabízí výběr koncertů z řad klasické, filmové, počítačové, ale často i jazzové či jiné hudby. Jedná se tak o rozmanitý mix interpretů a repertoárů s často příjemnou, letně uvolněnou atmosféru. Letošním velkým a předem vyprodaným tahákem byl středeční večer 21. srpna plný melodií z filmů Jamese Bonda v režii Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou světově uznávaného dirigenta, skladatele a aranžéra Stevena Mercuria. V průběhu koncertu se posluchačům také představili zpěváci Sára MilfajtováVendula Příhodová a David Krausvíce

Nejčtenější

Kritika

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více