Brněnští posluchači včera zažili v Besedním domě výjimečný večer. Filharmonie Brno k mimořádnému komornímu koncertu pozvala sólistky světového formátu – houslistku Julii Fischer a klavíristku Juliannu Avdějevu. V progresivním programu obě uvedly díla houslové literatury převážně 20. století v precizní interpretaci, které bylo možné vytknout jen máloco.
Houslovou sonátu č. 2 A dur Johannese Brahmse zahájila Julia Fischer velmi skromně. Promyšleně budovaný úvod dával tušit široké možnosti houslové interpretace a vlastně i kompozice samotné, kterou obě hráčky postupně odkrývaly. Takto příjemně volené proporce daly sonátě tvář skutečné komorní hry s maximální sensibilitou. Zatímco klavír získal oproti mnohé dnešní interpretaci na větší expresivitě, houslový part vlídné melodie prosvítil měkkým tónem bez širší dynamiky a se vkusně voleným vibratem. V úvodu třetí věty pak vynikla nesmírně široká paleta temně sytých barev vzácného nástroje Julie Fischer.
Mýty, tři poemy pro housle a klavír Karola Szymanowskeho, by se daly označit za definici houslového impresionismu. Úvodní Arethúsin pramen pramení v perlivých drobných úhozech klavíru, které Avdějeva jemně a brilantně vyartikulovala. Subtilní melodii houslí vysokých tónů a flažoletů i v technicky nepříjemných intervalech dala pak Fischer svým neokázalým klidem výraz tajemna, který nenarušilo jediné zaskřípění. Každý jeden vydaný tón nabídnul jasnou představu o zvuku.
Druhá z poém vyprávěla o Narcisovi, který utonul a byl tak potrestán za svou pýchu. Souzvuk nástrojů odrážel iluzi obrazu vodní hladiny. Fischer dala svým plynulým tónem do hry momentální impresi i patřičnou tklivost žalostného osudu. Třetí větě o tančících Dryádách a bohu Panu propůjčily interpretky dojem hravosti a lehkost klavírní hry byla dokonalá a uvěřitelná. Spolu s flažoletovými tóny a glissandy ve stále zřetelném pianissimu vytvořilo duo čarovně zastřenou intimní náladu.
V protikladu snových poem Szymanowskeho stála v programu výjimečného večera Sonáta pro housle a klavír Dmitrije Šostakoviče. Kontrastovala svou tragikou, závažností ale pádným sarkasmem autora. Jestliže obě hráčky doposud hrály v maximální energické intenzitě bez sebemenší známky urputného úsilí, v závěrečné sonátě pak vydaly naprosto všechen zbytek svého zanícení pro hru. Příhodně volily vzájemně vyrovnanou dynamiku, obnažovaly výpověď i charakter díla. Julianna Avdějeva hrála doslova celým tělem, odstiňovala netušené hutné barvy, nádherně pracovala s tónem, nedala zapadnout jedinému z nich. Julia Fischer překvapovala vznešenou sebekontrolou, pevnou rukou a absolutním klidem. Svému nástroji vládla brilantní technikou, nechala jej vyniknout v celé široké paletě odstínů výsledného zvuku. Celý večer pak bryskně vygradoval energii Šostakovičovy hudby. Byl také ukázkou neobyčejného talentu a souhry dvou umělkyň v tak velké míře, jakou v Brně nezažíváme často.
Julia Fischer – housle, Julianna Avdějeva – klavír. Johannes Brahms: Houslová sonáta č. 2 A dur op. 100, Karol Szymanowski: Mýty, tři poémy op. 30 pro housle a klavír, Dmitrij Šostakovič: Houslová sonáta op. 134. Koncert v Besedním domě pod záštitou Filharmonie Brno 10. března 2018.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..