Úvahy nad zvukem a prostorem

17. říjen 2024, 1:00
Úvahy nad zvukem a prostorem

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.

Ke koncepci večera se v úvodu vyjádřili sami organizátoři, kteří upozornili na prohození jednotlivých aktivit. Provedení elektroakustické skladby se tedy přesunulo na druhou půlku večera a zaznělo až po projekci filmu. Téměř dvouhodinový kinematografický počin mapuje Lucierovu kompoziční tvorbu vycházející z experimentální linie zaměřené na akustické jevy a sluchové vjemy. Snímkem provázel sám skladatel, přičemž se jednalo o sondu do jeho uvažování nad zvukem a prostorem, z něhož vychází autorovy kompoziční strategie. Velká část dokumentu byla věnována nastudování a následnému provedení vybraných skladeb napříč Lucierovou tvorbou: např. Panorama, Sferics, Vespers, Bird and Person Dyning, The Duke of York, Music On A Long Thin Wire a další. Fascinující přehled, i znalost akustiky, všeobecné fyziky a vlastností (nejen) hudebních nástrojů umožňovaly skladateli mnohonásobně překračovat hranice klasické kompoziční větve. Názorným příkladem, jež byl také vyzdvihnutý ve filmu, je dílo Music for Solo Performer z roku 1965. Odborníky i kritiky je považováno za počátek Lucierovy kariéry a jeho nejčastějším interpretem byl samotný autor.

Skladatel zde kromě nainstalovaných bicích nástrojů (např. tamburína, gong, činel, zvonkohra) pracuje s impulzy mozkových vln alfa, které jsou detekovány EEG elektrodami připojenými k hlavě interpreta. Když performer dosahuje meditativního stavu, alfa vlny jsou skrze elektroniku zesíleny a výsledný elektrický signál je užitý k rozechvění, rozpohybování, a následnému rozeznění perkusí rozmístěných v prostoru. Při pouhém popisu pro běžného posluchače se princip zdá být nepředstavitelný – těžko pochopitelný, avšak díky dokumentu a jeho názornosti se projekt jeví jako fascinující. K české premiéře snímku No Ideas But in Things bych měla jedinou výtku, která souvisí s náročným jazykem a odborným výkladem Luciera i jeho asistentů. Narážím na absenci českých titulků, jelikož dokument byl primárně v anglickém jazyce, který však nebyl pro běžného posluchače vždy dostupný kvůli náročné muzikologicko-fyzikální terminologii.

Dramaturgické změny se netýkaly jenom času, ale také místa. Proto se osazenstvo po filmu odebralo do Střediska volného času Lužánky, kde v podání slovenského uměleckého dua Sdružení ooo: Evy Vozárové (hlas) a Fera Királyho (elektronika) byla provedena již zmíněná kompozice I Am Sitting in a Room. Intimní atmosféru umocňovala temnota, v níž byla štychem nasvícena pouze Eva Vozárová, ale také mírně neformální způsob usazení posluchačů na polštáře umožňující se divákům uvelebit dle své libosti tak, aby se každý cítil uvolněně a zároveň dostatečně koncentrovaně. Dílo svou výstavbou a principem může navozovat pocit happeningu, byť ho přímo takto nelze označit. Hlavním jádrem kompozice je krátký text (v anglickém originálu) přednesený v úvodu pověřenou osobou (v našem případě Evou Vozárovou), který přímo komentuje aktuální dění a celý proces:

„Sedím ve stejné místnosti, v níž se nyní nacházíte vy. Nahrávám zvuk své řeči a budu jej přehrávat do této místnosti znovu a znovu, dokud rezonance prostoru nezesílí natolik, že můj hlas v ní zcela zmizí. Co budete potom slyšet, bude přirozená rezonance této místnosti artikulovaná mou řečí. Nejde mi o demonstraci určitého fyzikálního jevu, ale spíše o vyhlazení všech nepravidelností, které moje řeč může mít.“

Přednes byl nahraný na zvukovou stopu, která se poté asi po dobu pětačtyřiceti minut ostinátně opakovala, přičemž technik (Fero Király) postupně měnil její akustické vlastnosti v návaznosti na uzavřený prostor, v němž zazněla. Cílem bylo dosažení absolutní ztráty řeči, a naopak zesílení latentní melodiky hlasu. Dílu a celému provedení se nedá upřít jistý terapeutický charakter, jenž byl jeden ze záměrů Alvina Luciera. Avšak v případě úterního večera onen charakter a kontinuitu představení bohužel několikrát narušily výpadky zvukové stopy. Je otázkou, do jaké míry se jednalo o technickou záležitost nebo lidský faktor, nicméně je pravdou, že mnohé posluchače tichá místa vytrhla z vlastních myšlenek a zaposlouchání se, což má samozřejmě za následek deformaci vnímání kompozice jako celku.

I přes tyto výtky lze konstatovat, že se tento dramaturgicky velmi pozoruhodný večer návštěvníkům vryl pod kůži, a to nejen z hlediska hudebního.

Program:

Hauke Harder, Viola Ruscher – No Ideas But in Things, promítání dokumentárního filmu o Alvinu Lucierovi

Alvin Lucier – I Am Sitting in a Room

Sdružení ooo: Eva Vozárová (hlas), Fero Király (elektronika)

V úterý 15. října 2024 v 19h, Kino Art

Foto Jakub Joch

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více

Pro poslední koncert letošního, sedmnáctého ročníku multižánrového festivalu Groove Brno si organizátoři schovali opravdovou lahůdku. V sobotu 7. prosince vystoupil v brněnském Metro Music Baru americký baskytarista, zpěvák a experimentátor MonoNeon, kterého doprovodila trojice muzikantů Xavier Lynn (elektrická kytara, vokály), Dominique Xavier Taplin (klávesy, vokály) a Jackie Withfield (bicí, vokály).  více

Dnes již světoznámá švédská kapela Dirty Loops zakončila v sobotu 30. listopadu v brněnském Metro Music Bar své podzimní evropské turné. Koncertem kapela přispěla do programu sedmnáctého ročníku funkového, soulového a jazzového festivalu Groove Brno. Trio virtuózních muzikantů ve složení Jonah Nilsson – zpěv a klávesy, Henrik Linder – basová kytara a Aron Mellergård – bicí se proslavilo perfektní technickou zdatností, propracovanými vlastními kompozicemi i cover verzemi známých, zejména popových písní. Tyto písně jsou však v jejich aranžích často reharmonizovány a stylem se blíží ke kombinaci disca, popu a jazz fusion. Aby se muzikanti nemuseli uchýlit k používání předem nahraných podkladů, doplnil trio při tour klávesák a vokalista Kristian Kraftlingvíce

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více

Hudební soubor Ensemble Opera Diversa dal svému poslednímu orchestrálnímu koncertu letošního roku osobitý „spin“. Večer se odehrál 26. listopadu v hudebním klubu Alterna, který je spíše sídlem rocku, elektroniky a indie popu než koncertním sálem artificiální hudby. Dvojice vybraných skladeb sestávající z premiérovaného díla Vojtěcha Dlaska Querellovy písně pro sopránový saxofon a smyčce a skladby Miloslava Ištvana Hard Blues pro pop-baryton, soprán, recitátora a komorní soubor tomu rovněž odpovídala. Ištvanův Hard blues přirozeně propůjčil celému večeru i jméno – právě onen střet artificiálního, komponovaného a cíleně „uměleckého“ světa (myšleno bez pejorativního nádechu) s afroamerickými autentickými hudebními projevy vyvěrajícími z hlubin duše životem zkoušeného člověka byl totiž středobodem večera. Nejednalo se tedy o pouhou stylovou inspiraci, nýbrž o inspiraci tematickou, která byla inherentně přítomná také v úvodním díle večera. Tím byla skladba Querellovy písně inspirovaná románem Jeana Geneta, již dříve věnovaná souboru Ensemble Opera Diversa, tentokrát však v nové instrumentaci.  více

Poslední z komorních koncertů v brněnských vilách na festivalu Janáček Brno 2024 se odehrál v neděli 24. listopadu odpoledne. Smyčcové kvartety Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka provedlo ve vile Löw-Beer Janáčkovo kvarteto ve složení Miloš Vacek – 1. housle, Richard Kružík – 2. housle, Jan Řezníček – viola a Lukáš Polák – violoncello.  více

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Nejčtenější

Kritika

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více