Už abys byl pryč! Kritika kritiky

30. květen 2015, 11:59
Už abys byl pryč! Kritika kritiky

Recenze Jana Špačka na závěrečný koncert Filharmonie Brno 28. května publikovaná na tomto serveru pod názvem „Mahlerova Pátá a Aleksandar Marković: Už abych byl pryč!“ je natolik výraznou snůškou nepravd, trapných invektiv a dehonestujících soudů, že je na místě reagovat a uvést je na pravou míru.

Hned v úvodu usoudil recenzent brilantně břitkého pera, že orchestr selhal, protože se možná už viděl na prázdninách. Už to je samozřejmě holý nesmysl – filharmonikové nastupují svou dovolenou až v pondělí 13. července, posledním koncertem je Mahlerova První symfonie s Petrem Altrichterem. Podle Špačka selhala dramaturgie i management – nepochopil jsem, jak mohli samotný průběh koncertu ovlivnit – a rovněž diváci: byli tak hloupí, že nadšeně aplaudovali.

Lze souhlasit se Špačkovým názorem, že Aleksandar Marković je mimořádná osobnost, jež v Brně zůstala svým způsobem nedoceněna. Osobně tento názor, v současnosti už v orchestru totálně menšinový, rovněž zastávám. Že se filharmonikové se svým šéfem po šesti letech spolupráce rozcházejí, je naprosto normálním jevem. Každý dirigent přinese tělesu něco nového, následuje plodné období vzájemné inspirace, což následně postupně přestává fungovat a změna se stane žádoucí. Je to stejné u orchestru regionálního významu (oblíbený výraz recenzenta významu světového až galaktického) stejně jako u Berlínských filharmoniků, od kterých odchází Simon Rattle. Každý šéf je podrobován kritice svých podřízených, hudebníky nevyjímaje. Nevyhnutelně přicházejí osobní i pracovní konflikty, sympatie a antipatie, jako na každém pracovišti.

Recenzent ovšem své povědomí o těchto vztazích redukuje na špatnou telenovelu. V okamžiku nástupu na pódium se totiž orchestr stává jednolitým, pevným a stmeleným týmem, který sleduje jen jednu jedinou myšlenku: skladbu zahrát co nejlépe. Recenzentova teorie o nerozehranosti orchestru je rovněž nesmyslná. Před koncertem, v době od 18.30 do 19.10, se devadesát procent orchestru pilně rozehrávalo na pódiu jako vždy, zbylí jednotlivci tak činili v šatnách. Opilí filharmonikové rozhodně nebyli: v opilosti snad lze psát, nikoliv hrát. Skladbu poctivě nastudovali v časově naprosto standardním zkouškovém režimu ve zvukově omezených podmínkách Besedního domu a poté ji přehráli vcelku na veřejné generální zkoušce čtyřem stům posluchačů. Teprve potom zbyl krátký čas na zvukové korekce v akustice Janáčkova divadla. Byla-li masívní orchestrální tutti pouhou parodií na orchestrální zvuk, to nemohu posoudit ani ovlivnit a jistě záleží i na místě, ze kterého hudbu v hledišti posloucháme.

Recenzent neváhal užít znevažujícího výrazu „hasičská kutálka“; spletl si ji sice s vojenskou hudbou, ale to nevadí: právě takto to Mahler přece chtěl! Proto se první větě Páté symfonie přezdívá „Vojenská“, stačí si přečíst něco málo z mahlerovské literatury. Upocená sóla, nulový přednes a přibližná intonace violoncell? Tomu jistě recenzent, zkrachovaný violoncellista, rozumí nejlépe. Scherzo je skutečně interpretačně nejnáročnější částí skladby, ve které se mísí několik valčíkových temp, předpisy „drängend“ a „zurückhaltend“ zde následují v těsném sledu. Marković je důsledně uplatňoval, avšak odlišoval je snad až příliš. Avšak téměř vše se v této komplikované větě během koncertu zdařilo a naprosto nebyl důvod k recenzentovu odsudku „propadák“. Přímo tragicky vyznívá konstatování o účinku známého Adagietta na místě věty čtvrté, jež prý přinesla jen znuděné kašlání obecenstva. Účinek nesmrtelné hudby byl naopak naprosto jedinečný a posluchači ani nedutali.

Jak jsme se v závěru hanopisu tvářícího se jako recenze dozvěděli, má na triumfálním vyznění závěrečné páté věty vinu samo brněnské publikum, které aplausem odmění jakýkoliv kravál. Jedenáct set přítomných nadšených brněnských posluchačů totiž vstalo a ocenilo výkon filharmoniků voláním bravo a dlouho nekončícími ovacemi. Špaček, rádoby vědoucí génius, tak učinil hlupáky rovněž z nich. Odcházel jste z koncertu nadšený, pane inženýre? Chyba, jste blbec. Vy jste rovněž vstala a tleskala jako divá, paní doktorko? Inu, jste hlupačka. A co vy pane profesore? Taky patříte k těm nadmíru spokojeným idiotům? No samozřejmě, co od vás taky můžeme čekat. Pro nedoceněného génia musí být naprostým utrpením sedět v hledišti Janáčkova divadla s tolika hlupáky.

V závěru recenzent důrazně nedoporučil návštěvu páteční reprízy. V tom význam svého textu přecenil; opět bylo narváno a provedení bylo opět velmi úspěšné. Špačkovo plivnutí do tváře filharmonie však v sobě paradoxně obsahuje rozpor až schizofrenní. Recenzent je totiž členem Dramaturgické rady filharmonie, poměrně váženého orgánu, jenž má ze samé podstaty své existence dbát o blaho instituce. Po tak neobjektivní, nepravdivé a urážlivé recenzi (v orchestru údajně není víc než pět výrazných osobností!) je naprosto nemyslitelné, že by v této funkci mohl pokračovat. Už abys byl pryč! Včera bylo pozdě.

autor je sóloklarinetistou Filharmonie Brno a recenzentem www.operaplus

Foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat
  • Jan Špaček

    30. červenec 2015, 1:58
    Vážený pane Drápelo, chápu Vaši snahu odpovědět něčím dostatečně ostrým a prudkým a zjevně jste si to užil. Přesto musíte chápat pár základních věcí. /// Především nemůžete objektivně recenzovat koncert, na kterém sám hrajete. Není to v tomto směru u Vás první případ, ale budiž, jako pohled člena orchestru je to bezpochyby cenné, musíte to ale vždycky přiznat, jinak vystupujete jako nezávislý recenzent a vystavujete se ostudě. Nezávislost je dobrá třeba také k tomu, že se nesnažíte neprávem ublížit či urazit, přestože Vás někdo zrovna namíchl. Já Vás například ani po tomto Vašem nepěkném psaní nepřestanu považovat za jednu z hlavních osobností celého orchestru, hudebnicky nesmírně vyzrálou a vzácnou - prostě to tak je. Takové jsou pro Vás výhody nezávislého kritického pohledu. /// Pokud nevíte, jak může dramaturgie a management ovlivnit koncert, tak se na to můžete někde zeptat, jsou to běžné věci. /// Ve svém psaní ve zdánlivých parafrázích označujete publikum za "hlupáky", "blbce", "hlupačky" a "idioty". Ten slovník Vám neberu, ale nesnažte se svůj vkus přišít mně. Já takto o publiku nepíšu ani nesmýšlím. Píšu především o obeznámenosti zdejšího obecenstva s Mahlerovou hudbou, což je specifický a rozhodně ne tak obecně formulovatelný problém, jak naznačujete svým rázovitým výrazivem. I zkušené rakouské, britské či americké publikum trávilo Mahlera půl století, než mu přišlo na chuť. V Brně se Mahler začal soustavně hrát až za profesora Jílka. Je ale zřejmé, že i v době volné dostupnosti všemožných nahrávek zná většina brněnského publika i orchestru Filharmonie Brno Mahlerovu hudbu pouze z živých brněnských provedení. /// Když vidím členy orchestru v hostinci pít pivo a pak je vidím na pódiu hrát, jeví se mi svědectví o Vaší předkoncertní píli v trochu jiném světle. /// Nene, měl jsem opravdu na mysli hasičskou kutálku. Tedy dobrovolnickou, amatérskou. Vojenské kapely naopak mívaly špičkovou úroveň, jen repertoár byl spíše příležitostný. Právě s idiomem řízného podání lehké hudby Mahler cíleně pracoval, zatímco nevýrazný hráčský projev jej iritoval. /// Ne, první větě Mahlerovy 5. symfonie cis-moll se opravdu neříká Vojenská, a vzhledem k tomu, že se jedná o smuteční pochod, by to bylo i nepatřičné. Jsou tam jen rozličné metamorfózy a přesahy oproti danému "Trauermarsch", ale nedovedu si představit, že by tak někdo nazval celou větu. Zkuste přidat odkaz na zdroj, třeba se dostaneme někam dál. Tak, jak to stavíte, mi to spíše připomíná pasáže z úvodní věty ze symfonie třetí. Viz např. od času 10:10 (vydržet aspoň do 12:50) zde: https://www.youtube.com/watch?v=dowioCbc5q0 /// Když o někom napíšete, že je zkrachovalý, měl byste také vysvětlit, v čem spočívá ten krach, případně kdy a čím k němu došlo. Nikdy jsem o dráhu profesionálního instrumentalisty neusiloval, ani mě to nenapadlo a do svých recenzí to pochopitelně netahám - je něco zlého na tom, že jsem chodil do hudebky a občas na to ještě někde vrznu? To je, prosím, urážka. Vaše profesionální hudební umění se zrodilo z amatérského a některé přednosti amatérismu by mohly profesionály inspirovat. Přinejmenším byste mohl mít k amatérům trochu úcty, protože bez nich byste nebyl, čím jste. /// Ano, jsem členem Dramaturgické rady FB (původně, ještě za ředitele Davida Marečka, "Nezávislé dramaturgické rady"), v níž připojuji své nápady a komentuji navrhovaný program podniků pořádaných filharmonií. Jedná se o čestnou funkci a činím to stejně jako psaní kritik podle svého nejlepšího přesvědčení pro blaho Filharmonie Brno. Ze svého přesvědčení neuhýbám, a až někdo uzná za vhodné mě vyhodit, určitě k tomu bude mít dobrý důvod a já mu to nebudu vyčítat. Jak byste si šíření blaha v mém podání představoval Vy? /// Vaše ostatní myšlenky, s dovolením, pominu, jen snad připojím upřesnění, že v mém nadpise je první osoba, tedy "abych", a má vystihovat pocity dirigenta při čtvrtečním koncertě. Možná jste se přehlédl a přečetl "abys" - to by ode mě opravdu nebylo pěkné takto o někom psát. /// Zdraví a mnoho hráčského zdaru Vám přeje Váš dlouholetý příznivec Jan Špaček
  • Tereza

    31. květen 2015, 9:16
    Vyjádření pseudokritika p. Špačka jsou nehorázná. Nejsem sice vystudovaná hudební vědkyně, ale dovoluji ji si říct, že za dobu, kdy poslouchám hudbu a chodím na koncerty, tak trochu už poznám, zda hraje orchestr špatně. O koncertu brněnské filharmonie, zvláště posledním, se to ale říci nedá vůbec. Urážky hráčů asi pan Š. považuje za kritiku. Nechápu, jakou drzost ještě redakce tohoto média hodlá tolerovat. Zdá se mi absolutně nepřijatelné, že tento člověk zcela beztrestně uráží i posluchače, mezi nimiž jsou středoškolští i vysokoškolští pedagogové, kterým tento člověk nesahá ani po kotníky. Možná trpí nějakým komplexem, ale ani to ho neopravňuje k podobným nehoráznostem.
    • Jan Špaček

      30. červenec 2015, 2:00
      Paní Terezo, jen pro upřesnění, ty urážku v článku na této stránce píše pan Drápela, nikoliv já.
  • Martin

    31. květen 2015, 3:20
    NO COMMENT!!!
  • Taťjana Beránková

    30. květen 2015, 18:58
    Pan Rychnovský mi vzal slova. Jestli si pan "kritik " chce udělat jméno, tak velmi ubohé urážky nejsou ta správná cesta. My diváci nejsme analfabeti. Ono se říká, že kdo umí, hraje, kdo neumí, dělá kritika.
    • Martina

      31. květen 2015, 22:11
      Poslední větu jste mi vzala z úst - přesné.
  • Alan Alda

    30. květen 2015, 16:32
    Kritika kritiky kritiky: Běžte se bodnout. Volím Špačka :-D.
  • Julian Veverica

    30. květen 2015, 15:27
    S obľubou čítam recenzie pána Špačka a aj v tomto prípade sa zdá sa, že recenzia je dielom skutočne tvorivého ducha. Ak bola písaná s cieľom vyvolať vlnu nazastaviteľného smiechu, tak aplaudujem a kričím BRAVO. Podarilo sa. Teda u mňa určite. Z nejakého dôvodu mi ale určité časti textu pripomínajú to, čo moja trojmesačná dcéra zanecháva v plienke. Pán Špaček má evidentne vysoké kritéria a očakáva ich naplnenie. To je absolútne v poriadku. Zostáva ale záhadou, prečo rovnaké nároky nekladie na svoje vlastné kritiky. Ak by som preniesol jeho jazyk do reči hudby, dočkali by sme sa pravdepodobne silnej dekadencie a atonality. A to nie je hudba, ktorou by som chcel strácať svoj drahocenný čas. Prosím, nepripravujte ma oň. S pozdravom MgA. Julian Veverica, Ph.D.

Dále si přečtěte

Symfonie Gustava Mahlera představují nejvyšší a nejkomplexnější symfonickou interpretační metu i riziko. V Brně včera selhal orchestr jako celek i mnoho jeho jednotlivců, odcházející šéfdirigent, dramaturgie i management.  více

Nestává se často, aby recenzent doslova a do písmene roztrhal interprety tak, jako to udělal Jan Špaček v reakci na čtvrteční provedení Mahlerovy Páté symfonie Filharmonií Brno a Aleksandarem Markovićem. Před návštěvou pátečního koncertu jsem recenzi četl a byl jsem zvědavý, jaká hrůza mne v Janáčkově divadle čeká. Zdá se, že jsme buď každý navštívili jiný koncert nebo se naše vnímání interpretované hudby diametrálně lišilo.  více

Filharmonie Brno vstoupí po prázdninách do své jubilejní šedesáté sezóny, podle vlastních slov tak učiní s pěti šéfdirigenty. Za tímto slovním tajtrlíkováním na efekt se v pozadí skrývá skutečnost, že nebude mít žádného. Aleksandar Marković po šesti letech odchází, protože mu končí smlouva, a nový šéfdirigent není na obzoru.  více




Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Nejčtenější

Kritika

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce