V brněnském muzikálu Matilda vítězí děti

V brněnském muzikálu Matilda vítězí děti

Městské divadlo Brno vyrukovalo s českou premiérou muzikálu Matilda podle slavné, stejnojmenné knihy Roalda Dahla, jednoho z nejprodávanějších autorů světa. Rodinné představení v režii Petra Gazdíka v hledišti aspiruje na podívanou pro všechny věkové kategorie. Na jevišti však v této náročné produkci vítězí děti v čele s představitelkou hlavní role Maruškou Juráčkovou, jejíž výkon budí nejen co do kvantity textu, kvality zpěvu a zvládání pohybu respekt. Pro spravedlnost: dětské role jsou však třikrát alternovány a jejich představitelé prošli stejnou přípravou.

Děti v brněnské muzikálové Matildě nefungují jako neodolatelné lepidlo na city diváků či jako automatické lapače emocí bezbranných přihlížejících. Company školáků je tady opravdu rovnoměrným a legitimním pendatem hrajících dospěláků. A v této proporčnosti a balanci velkých s malými vidím jedno z největších kouzel tříhodinového titulu, v němž se čaruje i jinými prostředky. Bez takto šikovných dětí by Matilda v Brně byla oním pocukrovaným divadlem, v němž jsou malí jen líbeznou vatičkou či sladkým doplňkem šou, v níž se o nich hraje. Byla by produkcí, v níž špunti na jeviště neodolatelně dohopkají, ale do toho seriózního divadla velkých vlastně nemají co mluvit, jsou jen přívěškem, jehož roztomilostí lze maskovat či vykrýt ďoury v libretu i režii. Gazdíkova inscenace dětské herce v organizaci divadelního dění obdivuhodně emancipuje, sází na jejich přirozenou energii a nenutí je k rozkošnému, ale umělému pitvoření se. Dlužno zdůraznit, že už Dahlův příběh a scénář Dennise Kellyho je ale sentimentu prostý, umí však vyvolat silné emoce a nesvádí k citovému vyděračství.

Před hledištěm se odvíjí příběh Matildy, která je navzdory problematickému rodinnému zázemí nadmíru talentovaná a inteligentní. Navíc má neobvyklý magický dar telekineze. Umí vyvolat pohyb předmětu silou myšlenky. A holčička se zvláštními schopnostmi se rozhodne postavit všem, kdo jí dělají ze života peklo – hlavně kruté ředitelce Trunchbullové a bezcitným rodičům. Populární bylo také zfilmování této nápadité story, mluvím o snímku z devadesátých let. V poslední době si opět získala diváky muzikálová adaptace natočená pro streamovací platformu Netflix. V Brně se Matilda nyní odehrává ve středoevropské divadelní premiéře.

matilda_foto_archiv_MdB_02

Divadelníci dobře vědí, že se do výsledného tvaru vyplatí investice různého druhu. Než zhodnotím vizuál a vlastní provedení kusu, připomenu na tomto místě velký konkurz, v němž inscenátoři ze tří stovek dětí vybrali sedmadvacet na devět rolí, přičemž každá má tři alternace. Děti pak ještě absolvovaly desetiměsíční školičku s herci, kteří si pro ně připravili výuku tance, zpěvu a herectví. A na výsledku je to setsakramentsky (děti a útlocitné ženy tento slovník prominou) znát. Synergie mezi oběma věkovými póly účinkujících tady prostě funguje.

Gazdík na jevišti podtrhuje stejná témata jako v knize: i když se narodíte do špatné a nefunkční rodiny, je potřeba překážkám čelit, čtení a vzdělání je funkční obranou proti hlouposti či zlobě okolí, krutost přemůže laskavost a soucit, dětská upřímnost, přímost, opravdovost či úsilí zde vyhrává nad zlobou a omezeností dospělých.

Samozřejmě je brněnská inscenace také očekávaná výpravná šou, která ale není didaktická, i když chce zejména bavit a oslnit. Slouží k tomu barevná scéna Petra Hlouška, který jeviště obklopil labyrintem obrovské knihovny s mnoha regály a okny. A podobně jak jsou v Matyldině příběhu mnohé věci a lidé nakřivo, ani tady nenajdete jediný pravý úhel. Výprava se po obvodu hrací plochy jakoby potácí, uprostřed je dost místa pro efektní sborová čísla a choreografie. Právě ty dětské secvičila Carli Rebecca Jefferson nadobyčejně efektně a účinně, hromadná vystoupení školáků jsou velkou devizou inscenace. K ní lze připočítat také opravdu svižné a šlapající, živé hudební nastudování, v němž třeba dlouhé a náročné pěvecké číslo Matildy vzbudí obdiv u malých a respekt u velkých diváků. Hudebníci tentokrát sedí v zakrytém orchestřišti, muzika se pod taktovkou Dana Kalouska valí v přesných tempech a interpreti ji publiku postupují bez zádrhele. Kostýmy Elišky Lupačové Ondráčkové vycházejí z britských školních uniforem, u dospělých v hyperbole podtrhují jejich charaktery. Matildina povrchní a ordinérní matka je křiklavě, vyzývavě oblečena jako od kolotočů podobně jako její podvodnický táta s čírem Elvise. Jevišti dominuje despotická učitelka Trunchbullová s přezvětšeným poprsím a siluetou osvalené mužatky, tato někdejší sportovkyně v hodu kladivem nese na hrudi olympijské kruhy, ale ušlechtilé ideály tohoto klání jsou jí vzdálené: Děti jsou podle ní zkrátka bezcenní červi!

matilda_foto_archiv_MdB_01

Jak už bylo řečeno, malí jsou tady rovnocennými partnery velkých. Marie Juráčková jako Matilda nabízí skutečně autentickou, herecky přesvědčivou podobu neohroženého děvčátka, které se nezalekne zloby či nepřejícnosti v rodině i škole. Zlou babu Trunchbullovou podle původního castu i zde hraje chlap. Milanu Němcovi tato despotická mrcha vychází na výbornou podobně jako medově příjemná Slečna Honeyová v podání Kristýny Daňhelové. Povrchností prorostlá matka Ivany Vaňkové nebo Jiří Ressler v roli jejího chotě jsou předpisoví rodiče na odstřel. Gazdík si se svými aktéry neodpustí pár povinných, předepsaných kouzel (roztočení žákyně za copy a odhození do prostoru, telekinetické posunování kelímku po stole), ale brněnská Matilda je zejména holdem divadlu a dětem v něm. Inscenace v místy i trochu rozjíveném slovníku (šulek, podvozek, nádobíčko, matka jako blbka) vyvažuje sdělení, zábavnost i neodolatelnost malých herců. Je příjemným kratochvilným povyražením stejně jako ukázkou fortelné, promyšlené a řemeslně cizelované muzikálové produkce a práce s herci ze školních lavic.

matilda_foto_archiv_MdB_03

Městské divadlo Brno

Dennis Kelly – Tim Minchin

MATILDA

muzikál podle knihy Roalda Dahla

Překlad a režie: Petr Gazdík

Hudební nastudování a dirigenti: Dan Kalousek, Ema Mikešková

Scéna: Petr Hloušek

Kostýmy: Eliška Lupačová Ondráčková

Choreografie: Carli Rebecca Jefferson

Sbormistr – dospělí: Dan Kalousek, Karel Škarka

Sbormistr – děti: Jana Suchomelová

Trikové efekty: Jan Vaidiš

Jazyková spolupráce: Kateřina Vižďová

Produkce: Zdeněk Helbich

Dramaturgie: Klára Latzková

Psáno z první premiéry 21. ledna 2023

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více

Pro poslední koncert letošního, sedmnáctého ročníku multižánrového festivalu Groove Brno si organizátoři schovali opravdovou lahůdku. V sobotu 7. prosince vystoupil v brněnském Metro Music Baru americký baskytarista, zpěvák a experimentátor MonoNeon, kterého doprovodila trojice muzikantů Xavier Lynn (elektrická kytara, vokály), Dominique Xavier Taplin (klávesy, vokály) a Jackie Withfield (bicí, vokály).  více

Dnes již světoznámá švédská kapela Dirty Loops zakončila v sobotu 30. listopadu v brněnském Metro Music Bar své podzimní evropské turné. Koncertem kapela přispěla do programu sedmnáctého ročníku funkového, soulového a jazzového festivalu Groove Brno. Trio virtuózních muzikantů ve složení Jonah Nilsson – zpěv a klávesy, Henrik Linder – basová kytara a Aron Mellergård – bicí se proslavilo perfektní technickou zdatností, propracovanými vlastními kompozicemi i cover verzemi známých, zejména popových písní. Tyto písně jsou však v jejich aranžích často reharmonizovány a stylem se blíží ke kombinaci disca, popu a jazz fusion. Aby se muzikanti nemuseli uchýlit k používání předem nahraných podkladů, doplnil trio při tour klávesák a vokalista Kristian Kraftlingvíce

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více

Hudební soubor Ensemble Opera Diversa dal svému poslednímu orchestrálnímu koncertu letošního roku osobitý „spin“. Večer se odehrál 26. listopadu v hudebním klubu Alterna, který je spíše sídlem rocku, elektroniky a indie popu než koncertním sálem artificiální hudby. Dvojice vybraných skladeb sestávající z premiérovaného díla Vojtěcha Dlaska Querellovy písně pro sopránový saxofon a smyčce a skladby Miloslava Ištvana Hard Blues pro pop-baryton, soprán, recitátora a komorní soubor tomu rovněž odpovídala. Ištvanův Hard blues přirozeně propůjčil celému večeru i jméno – právě onen střet artificiálního, komponovaného a cíleně „uměleckého“ světa (myšleno bez pejorativního nádechu) s afroamerickými autentickými hudebními projevy vyvěrajícími z hlubin duše životem zkoušeného člověka byl totiž středobodem večera. Nejednalo se tedy o pouhou stylovou inspiraci, nýbrž o inspiraci tematickou, která byla inherentně přítomná také v úvodním díle večera. Tím byla skladba Querellovy písně inspirovaná románem Jeana Geneta, již dříve věnovaná souboru Ensemble Opera Diversa, tentokrát však v nové instrumentaci.  více

Poslední z komorních koncertů v brněnských vilách na festivalu Janáček Brno 2024 se odehrál v neděli 24. listopadu odpoledne. Smyčcové kvartety Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka provedlo ve vile Löw-Beer Janáčkovo kvarteto ve složení Miloš Vacek – 1. housle, Richard Kružík – 2. housle, Jan Řezníček – viola a Lukáš Polák – violoncello.  více

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Nejčtenější

Kritika

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce