V Divadle na Orlí přiblížili hudbu neslyšícím

18. březen 2024, 18:00
V Divadle na Orlí přiblížili hudbu neslyšícím

Posledním projektem Komorní opery Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění se stalo uvedení dvou českých jednoaktových oper: V studni Viléma Blodka (1834–1874) a Polapená nevěra Otmara Máchy (1922–2006). Hudební fakulta se při jejich realizaci spojila s Ateliérem divadla a výchovy pro neslyšící Divadelní fakulty JAMU a vznikl projekt, který se snaží hudbu přiblížit právě neslyšícím. Toto spojení se ovšem na prknech Divadla na Orlí neuskutečnilo poprvé. Již dříve zde byly uvedeny inscenace, které fungovaly na podobném principu: například Hudba pro oči (2014) se skladbami Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů nebo Pojď se mnou do světa – písně Jiřího Bulise tlumočené do českého znakového jazyka (2020). Nyní recenzovaný projekt měl premiéry 16. a 17. března v Divadle na Orlí.

Jako první byla uvedena opera V studni Viléma Blodka. Dílo uvedené 17. listopadu 1867 má hned dvě prvenství. Jedná se o první českou prokomponovanou komickou operu a první českou jednoaktovku. Podle slov režiséra Marka Řiháka si opera během historie svého uvádění získala poměrně negativní renomé především způsobem, jakým byla inscenována, přestože její hudební kvality jsou na vysoké úrovni. Řihák se tedy pokusil pojmout režii originálně a její děj zasadil do prostor domova pro seniory. Právě tady mohl mimo jiné vyznít generační střet, který je součástí libreta a zároveň tato volba prostředí podtrhla komičnost opery, i když zvýrazňovala některé stereotypy panující o seniorech. Nešlo však o posuny, které by starší lidi mohly pobouřit.

Scéna a kostýmy Zory Davidové režii výrazně pomohly, aby bylo dosaženo kýžené humornosti. Pódiu dominovala zástěna složená ze čtyř čtverců, na kterých visela například lékárnička nebo nástěnka s fotkami. Přes svoji jednoduchost, byl prostor scény dobře využit, i když připomínal spíše nemocnici než domov pro seniory (tyto prostory si ovšem mohou být vizuálně blízké). Velmi kreativně byla využitá instrumentální mezihra, během které byly na polopropustnou zástěnu promítány fotografie dětí a jejich prarodičů, zatímco za zástěnou byli vidět senioři, kteří si fotky prohlíželi. Ve druhém obrazu byla studna nahrazena vanou. Aby byla zachována celistvost režie, objevily se posléze stojany se závěsem s motivem lesa, který tak propojoval moderní uchopení s původním místem děje. Velice dobrá se ukázala volba kostýmů. Vedle sestřiček a doktora v pracovních oděvech, byli senioři oblečeni do pestrobarevných kostýmů, které taktéž napomáhaly komice a zároveň byly pastvou pro oči diváků.

Čtveřice hlavních představitelů Anastasyia Martyniuk (Veruna), Šárka Neprašová (Lidunka), Pavel Valenta (Vojtěch) a Filip Bula (Janek) předvedli naprosto suverénní výkony, přestože se jedná povětšinou o studenty. Jejich zpěv byl, až na pár drobných chybiček, naprosto čistý v sólových áriích i v duetech a kvartetu. K tomu se navíc přidala i perfektní srozumitelnost textu, která byla o něco slabší pouze u Martyniuk. Ta ovšem jako jediná nezpívala v mateřském jazyce, a tudíž je to naprosto pochopitelné. Velmi dobře vyzněly také všechny sbory, které se v inscenaci objevily. Orchestru pod vedením Marka Madeji je možné vytknout také pouze několik drobností. V pár místech někteří z muzikantů nenastoupili úplně přesně, občas dechy nezaladily, přesto byl jejich výkon jako na velice dobré úrovni, obzvlášť s přihlédnutím k faktu, že většina členů orchestru byli studenti.

Radka Kulichová, Veronika Slámová a Eva Radilová – trojice tlumočnic do českého znakového jazyka stála na pravé straně pódia, a kromě dialogů se snažila neslyšícím tlumočit i hudbu instrumentálních částí. Pomocí gest symbolizujících stoupání, klesání a celkový hudební pohyb nebo hrající nástroje se pokusily neslyšícím divákům hudbu přiblížit. Pro slyšícího člověka je těžké posoudit, zda tato gesta neslyšícím ve vnímání hudby opravdu pomohla. Přesto se jedná minimálně o hezký pokus i když bylo občas těžké sledovat hlavní scénu a zároveň tlumočnice na pravé straně pódia.

Po přestávce následovala jednoaktová operní fraška na anonymní staročeský text Polapená nevěra skladatele Otmara Máchy. Režisér Vojtěch Orenič zvolil mnohem užší propojení herců a tlumočníků do znakové řeči, než tomu bylo v opeře předchozí. Tlumočníci i herci tak byli spolu v hlavní části scény. Velmi vtipně byl pojednaný prolog, ve kterém se normálně představují herci a oznamují divákům, že přijeli sehrát komedii o polapené nevěře. Orenič tento úvod pojal takto: zpěváci oznámili publiku, že se bude jednat pouze o koncertní provedení tohoto díla. Později se ale ukázalo, že toto bylo součástí inscenace a opera byla provedena scénicky, jak diváci čekali. Prolog byl doplněn humornými dialogy, ve kterých se režisér neobával dělat srandu mimo jiné sám ze sebe. Zde bylo skvěle využito tlumočníků, když představitelka Marty na účet režiséra řekla: „Nechtělo se mu zkoušet debilovi.“ Načež napomenula tlumočnici, že toto překládat neměla.

Podobných fórků se na počátku objevilo hned několik. I po krátké přestavbě scény, která vedla ke scénickému uvedení, pro které se herci jako by spontánně rozhodli, inscenace vtipy nešetřila. Spousta humorných situací plynula právě z úzkého propojení herců a jejich tlumočníků přímo na scéně. Jednoduché kostýmy byly taktéž prací Vojtěcha Oreniče – hlavní postavy byly oblečeny do krojů a jejich tlumočníci byli v černém. Samotná scéna Moniky Baršové byla jednoduchá a dominoval jí velký domek na jejím středu. Ten byl v průběhu inscenace použitý i jako necky, což režisér vyjádřil prostým papírem s nápisem necky.Toto řešení výrazně usnadnilo zpěv Asotuse, který se pod neckami schovával před kupcem.

Místo za dirigentským pultem obsadil tentokrát dirigent Kento Satsuma a pod jeho vedením hrál orchestr výborně, dokonce se podařilo eliminovat drobné chyby z první půlky večera. Čtveřice zpěváků David Machek (kupec), Michal Kuča (Asotus), Hana Cupáková (Dorota) a Karolína Pohanková (Marta) se svých rolí zhostila velmi dobře. Pouze při několika rychlých postupech se vždy neozvaly všechny tóny úplně přesně. Je ale třeba podotknout, že přes celkovou jednoduchost a přístupnost Máchovy hudby (aniž by ovšem byla primitivní), byla některá místa velice obtížná. Zpěváky doplňovali Vladyslav Soldun, Marcel Krištofovič, Magdalena Kovářová, Nikolietta Svidzinska a Eva Radilová – čtveřice tlumočníků a jedna němá role. Toto pojetí, kdy se tlumočníci pohybovali s herci přímo na pódiu, fungovalo lépe než v případě prvního kusu. Pro neslyšící bylo zajisté jednodušší sledovat jejich gesta, když nebyli vyděleni z dění na scéně, což zároveň pro slyšící publikum přineslo další humorný prvek.

Ať už bylo propojení tlumočení do znakového jazyka s hudbou povedenější (Polapená nevěra) nebo méně (V studni), lze výsledek hodnotit velice pozitivně. Otázkou samozřejmě zůstává, do jaké míry může gestikulace nahradit hudbu. Přesto je to alespoň pokus o pomoc těm, kteří byli o dar jejího poslouchání připraveni. Hudební nastudování navíc ukázalo, že jak mezi muzikanty, tak mezi zpěváky je velké množství vycházejících talentů, kteří dokáží své party uchopit naprosto suverénně.

Vilém Blodek: V studni

režie: Marek Řihák

scéna a kostýmy: Zora Davidová

světelný design: Tomáš Příkrý

umělecké tlumočení do českého znakového jazyka: Radka Kulichová, Veronika Slámová, Eva Radilová

dirigent: Marek Madeja

osoby a obsazení:

Veruna: Anastasyia Martyniuk

Lidunka: Šárka Neprašová

Vojtěch: Pavel Valenta

Janek: Filip Bula

zdravotní sestry: Kateřina Burešová, Marie Bednářová, Tereza Ventrubová

zdravotní bratr: Aleš Musil

senioři: Helena Škárová, Michaela Sablíková, Miroslav Zdeněk Fiala, Janika Weingärtner, Karel Bezdíček, Jan Šmatera, Alena Fojtů, Eliška Kubečková

tlumočení do znakového jazyka: Radka Kulichová, Veronika Slámová, Eva Radilová

Otmar Mácha: Polapená nevěra

režie, dialogy, kostýmy a světelný design: Vojtěch Orenič

scéna: Monika Baršová

umělecké tlumočení do českého znakového jazyka: Radka Kulichová, Veronika Slámová

dirigent: Kento Satsuma

osoby a obsazení:

kupec: David Machek

tlumočník kupce: Vladyslav Solodun

Asotus: Michal Kuča

milenec: Marcel Krištofovič

Dorota: Hana Cupáková

tlumočnice Doroty: Magdalena Kovářová

Marta: Karolína Pohanková

tlumočnice Marty: Nikolietta Svidzinská

tlumočnice sboru: Eva Radilová

v neděli 17. března 2024, Divadlo na Orlí

Foto archiv JAMU

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více

Pro poslední koncert letošního, sedmnáctého ročníku multižánrového festivalu Groove Brno si organizátoři schovali opravdovou lahůdku. V sobotu 7. prosince vystoupil v brněnském Metro Music Baru americký baskytarista, zpěvák a experimentátor MonoNeon, kterého doprovodila trojice muzikantů Xavier Lynn (elektrická kytara, vokály), Dominique Xavier Taplin (klávesy, vokály) a Jackie Withfield (bicí, vokály).  více

Dnes již světoznámá švédská kapela Dirty Loops zakončila v sobotu 30. listopadu v brněnském Metro Music Bar své podzimní evropské turné. Koncertem kapela přispěla do programu sedmnáctého ročníku funkového, soulového a jazzového festivalu Groove Brno. Trio virtuózních muzikantů ve složení Jonah Nilsson – zpěv a klávesy, Henrik Linder – basová kytara a Aron Mellergård – bicí se proslavilo perfektní technickou zdatností, propracovanými vlastními kompozicemi i cover verzemi známých, zejména popových písní. Tyto písně jsou však v jejich aranžích často reharmonizovány a stylem se blíží ke kombinaci disca, popu a jazz fusion. Aby se muzikanti nemuseli uchýlit k používání předem nahraných podkladů, doplnil trio při tour klávesák a vokalista Kristian Kraftlingvíce

Nejčtenější

Kritika

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více