Podobně jako každý rok, byl i v rámci letošního ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby jeden z večerů věnován sólovému varhannímu recitálu. V úterý 2. dubna za varhany ve starobrněnské bazilice Nanebevzetí Panny Marie usedl původem slovenský varhaník Marek Paľa a provedl výběr z varhanních skladeb českých autorů vrcholného a pozdního romantismu, čímž doplnil stávající Rok české hudby. Několik děl úterního programu navíc zaznělo v přinejmenším brněnské premiéře.
Ačkoliv je dílo Josefa Bohuslava Foerstera (1859–1951) rozsáhlé a čítá téměř dvě stě opusovaných děl, v katalogu jeho kompozic nalezneme pouze dvě skladby pro sólové varhany – Fantasii C dur (1896) a Impromptu (1925), jenž obě pracují s volnou, improvizaci blízkou formou s navracejícími se tématy. Druhá ze jmenovaných skladeb celý večer zahájila a diváky ihned vtáhla do dění svým bouřlivým charakterem a hutným varhanním zvukem. Oproti tomu I. sonáta Josefa Leopolda Zvonaře (1824–1865) přinesla, alespoň v jejím začátku, výrazné odlehčení, ze kterého byl ovšem postupem vybudován silný až monumentální zvuk. Následující Tristezza Bedřicha Antonína Wiedermanna (1882–1969) vznikla pravděpodobně jako součást celku s Capriciettem a Ave Maria in H a oproti předchozím kompozicím, si mohl Paľa technicky alespoň částečně odpočinout.
V pomyslném středu celého recitálu se nacházela Chorální fantasie Leoše Janáčka (1854–1928), jenž cituje kantátu Sv. Cyril a Metoděj Pavla Křížkovského. Ačkoliv není Janáčkovo varhanní dílo rozsáhlé, jen těžko bychom hledali někoho (snad kromě právě Křížkovského), jehož skladby se na kúr starobrněnské baziliky hodí více. Následující Elegie Bedřicha Antonína Wiedermanna přinesla opět výrazné uklidnění. Celé dílo bylo intimně laděné, a přestože se jednalo o žalozpěv, objevovaly se v něm náznaky melancholie a smíření. Poté přišel na řadu opět Josef Bohuslav Foerster a jeho Fantasie. Celý recitál uzavřela Fantasie na motivy symfonické básně „Vyšehrad“ od B. Smetany z pera Josefa Kličky (1855–1937). S materiálem Smetanova Vyšehradu klička pracoval poměrně volně a rozhodně se nejedná o pouhou varhanní transkripci. Jednotlivé části vzájemně propojil, změnil jejich pořadí nebo je zkrátil. Podstatnou část také sám zkomponoval, včetně vlastní fugy. Celou skladbou prostupuje známě úvodní téma Vyšehradu, které s pomocí varhanního zvuku zní naprosto majestátně (to ale vlastně i v originální verzi) a divákům tak naplno servíruje jeho krásu.
Se všemi skladbami, které během úterního recitálu zazněly, si varhaník Marek Paľa poradil bez sebemenšího problému. Výborně zvládl jak z technicky náročné části, tak i s ty pomalejšími nebo zpěvnější. Program byl sestaven bravurně, neboť se publiku naskytla možnost slyšet i taková díla, se kterými se pravděpodobně až doteď nesetkalo. Pochválit je potřeba i samotný rozsah koncertu, který byl vzhledem ke svému charakteru naprosto adekvátní. Taktéž volba místa konání recitálu byla skvělá. Bazilika Nanebevzetí Panny Marie se pro provedení tohoto program nadmíru hodila.
Josef Bohuslav Foerster: Impromptu op. 135
Josef Leopold Zvonař: I. sonáta op. 3
Bedřich Antonín Wiederman: Tristezza
Leoš Janáček: Chorální fantasie
Bedřich Antonín Wiedermann: Elegie
Josef Bohuslav Foerster: Fantasie op. 14
Josef Klička: Fantasie na motivy symfonické básně „Vyšehrad“ od B. Smetany op. 33
Marek Paľa – varhany
úterý 2. 4. 2024 v 19:30, bazilika Nanebevzetí Panny Marie
Zatím nebyl přidán žádný komentář..