Hudební cyklus „Barbara Maria Willi uvádí…“ je patnáct let hodnotou brněnského kulturního života. Koncerty staré hudby pořádané energickou cembalistkou a varhanicí v jedné osobě se těší neutuchající přízni posluchačů a programová nabídka hudebních večerů je rok od roku pestřejší. Není tedy divu, že nová sezóna přišla s něčím zcela ojedinělým – včera zahájil cyklus již 16. ročník spojením středověké hudby, výtvarného umění a Alighieriho Božské komedie. Večer s názvem KCHUN: PURGATIO vznikl spoluprací pěveckého dua KCHUN sestávajícího z tenoristy Martina Prokeše a barytonisty Marka Šulce s akademickým malířem Atilou Vörösem a video jockeyem Rudolfem Živcem. Umělecký výtvor sui generis doplnil záznam recitace herce Jiřího Dvořáka.
Navzdory poměrně bohatému kulturnímu životu města Brna se středověká tvorba objevuje na programech hudebních večerů pouze sporadicky. Jejímu poučenému provádění se u nás věnuje jen hrstka specializovaných ansámblů. A tak každý koncert tohoto typu je svým způsobem raritou a nevšední uměleckou podívanou. Pěvecké duo KCHUN, jehož filozofie i název vycházejí z druhého hexagramu nejstarší čínské knihy I-ťing, se navíc nespokojilo s pouhým koncertním provedením a obohatilo interpretaci středověkých děl i o ryze současnou výtvarnou stránku promítanou ve ztemnělých prostorách konventu. Toto netradiční uchopení doplnili umělci ještě o předčítání z Božské komedie florentského básníka Danta Alighieriho, ze Zjevení sv. Jana a z Písně tvorstva svatého Františka z Assisi. Mluvené slovo i výtvarná stránka však nebyly pouhými doplňky hudební produkce, nýbrž právoplatnými a svébytnými uměleckými prvky, které se notnou měrou podílely na výsledném dojmu. Tato kombinace byla více než zdařilá – promítané malby přecházely postupně od abstraktních tvarů a nahodilých skic ke zcela konkrétním a realistickým vyobrazením, povedeně umocňovaly meditativní atmosféru. Ačkoliv předmětem mnoha maleb byly andělské bytosti, výtvarník Atila Vörös se umně vyhnul kýčovitosti nebo znehodnocení božské symboliky. Tajuplné postavy totiž skutečně působily jako vzdálené a nepoznatelné entity z jiného světa. Naopak zdeformované postavy trpících lidských bytostí prohlubovaly děs pramenící z recitovaných veršů Alighieriho Božské komedie.
Na pomyslný umělecký piedestal však lze bez váhání postavit výkony samotného pěveckého dua. Martin Prokeš i Marek Šulc byli jako jedno tělo a jedna duše – přesné nástupy, bezchybná intonace, výtečná dikce, promyšlené nakládání s výrazem a vnitřní i vnější dynamikou jednotlivých frází. A to vše bylo korunováno drobnou, ale sympatickou prací s akustickými možnostmi sálu. Navzdory zdánlivě jednostrannému výběru hudebních děl lze ocenit subtilní diverzitu jednotlivých skladeb, které navíc pocházely z množství historicky významných kodexů a pramenů z celé Evropy. Na program se tak dostaly například tropy, hymny, leichy, kondukty, ale také madrigaly. Právě na madrigalové tvorbě bylo nejvíce slyšet, jak diverzní způsoby zpěvu vyžadují jednotlivé typy skladeb. Koncert podobných hravých kontrastů by si zasloužil možná o něco více, na druhou stranu by mohlo hrozit nebezpečí, že se posvátná atmosféra koncertu nečekaně zhroutí.
Večer ve společnosti pěveckého dua KCHUN nabídl netradiční prolnutí dvou světů, které se mnohdy snažíme za každou cenu oddělit – svět dávné minulosti, který nás nepřestává fascinovat a pokoušet svojí magií a mystikou, a svět moderních technologií, multimediálních projektů, videoklipů a odvážných vizuálních spojení. Umělci však postavili mezi těmito světy pevný most z Alighieriho tercínů a nezbývá než doufat, že podobně zajímavých projektů bude přibývat.
Martin Prokeš – tenor
Marek Šulc – baryton
Atila Vörös, Rudolf Živec – kresba světlem a videoart
Jiří Dvořák – recitace (ze záznamu)
Zatím nebyl přidán žádný komentář..